Vulkanické erupce třesou naší planetou od doby, co se uhnětla na oběžné dráze čerstvě zrozeného Slunce. Lidé se od pradávna snaží přijít na to, jak vlastně erupce fungují. Když pod Etnou nenašli Héfaista v kovárně plní Kyklopů, obrátili se k fyzikálním silám. Jenomže, zkoumat, co se děje v hlubinách za velkých teplot a tlaků, není jen tak.
Podle momentálně převládající teorie je hlavním motorem sopečných erupcí exsoluce nebo česky méně pikantně odmísení, při němž se z magmatu mají oddělovat plyny, především ve vulkánech s vysokým obsahem křemíku. Podle nedávného výzkumu, který uveřejnili v Nature Communications, to ale může být v podstatě naopak.
Mainstream říká, že by to mělo fungovat díky narůstajícímu tlak v magmatickém krbu, který vyvolává exsoluci, přičemž v sopce snící o erupci by se měly uvolňovat plyny rozpuštěné v magmatu, jako je vodní pára, oxid uhličitý nebo plynná síra. Oddělí se od roztavených silikátů, udělají bubliny, natlakují magma a prásk. Tento model také počítá s tím, že by uvolněný plyn mohl do jisté míry tlumit tlak, což by vedlo k méně častý, ale větším erupcím.
Nicméně, jak říká Franziska Kellerová z americké Lehigh University a její kolegové, aby exsoluce fungovala jako hlavní spouštěč erupce, musela by překonávat ztráty tlaku vyvolávané dalšími procesy. To by vyžadovalo rychlou krystalizaci, která by ale byla ve velkých rezervoárech magmatu obtížně dosažitelná. Kellerová a spol. se proto domnívají, že exsoluce plynů z magmatu spíše ovlivňuje stlačitelnost magmatu a zvětšování magmatického krbu, než aby přímo odpalovala erupce.
Sázejí spíše na opačný proces, resorpci plynů rozpouštěním zpět do magmatu. Takový proces by měl snižovat stlačitelnost magmatu a tím navyšovat jeho erupční potenciál. Resorpce plynů by mohla rychle zvyšovat tlak ve velkých magmatických krbech vulkánů bohatých na křemík a pak to může snadno všechno vyletět ven. Badatelé k tomu došli modelováním dávné erupce vulkánu Aso, největší aktivní sopky v Japonsku a jedné z největších sopek světa. Konkrétně šlo o erupci Aso-4, k níž došlo zhruba před 86 tisíci let. Mohla by z toho být změna pohledu na katastrofální vulkanické erupce a na jejich předpovídání.
Video: What causes volcanic lightning? | Franziska Keller | | natural hazards |
Literatura
Geologové varují: Supervulkán může vybuchnout bez varování
Autor: Stanislav Mihulka (06.11.2021)
Monstrum v kaldeře Flegrejských polí má špatné spaní
Autor: Stanislav Mihulka (12.06.2023)
Hlavním spouštěčem Sněhové koule mohlo být apokalyptické soptění
Autor: Stanislav Mihulka (28.07.2023)
Částice popela vyřešily záhadu erupce z roku 1831, která ochladila svět
Autor: Stanislav Mihulka (04.01.2025)
Anatomie zombie vulkánu: Co vyvolává neklid ve spící sopce Uturuncu?
Autor: Stanislav Mihulka (02.05.2025)
Diskuze:
vodná para
Martin Smatana,2026-03-28 17:27:02
Pred mnohými rokmi som na jednej televíznej stanici (Spektrum???) videl dokument o sopkách, v ktorom to bolo popisované na príklade andských sopiek.
V subdukčnej zóne plnej uhličitanových sedimentov nasýtených vodou dochádza k podsúvaniu platne s týmito sedimentmi pod inú platňu. V určitej hĺbke pod povrchom je už taká vysoká teplota, že voda sa neudrží v tekutom stave ani pod vysokým tlakom hornín (kritický bod) a mení sa na paru s extrémne vysokým tlakom. Zároveň sa uhličitanové sedimenty rozkladajú a uvoľňuje sa plynný CO2, tiež s extrémne vysokým tlakom. A práve toto by malo byť príčinou prudkých sopečných erupcií.
Andský andezit podľa toho dokumentu svojím zložením zodpovedá zloženiu zemskej kôry s prímesou sedimentov v subdukčnej zóne a para zo sopiek svojím izotopovým zložením zodpovedá morskej vode.
Ako som si zapamätal, tak podávam. Ak som si to zle zapamätal, začarujte ma na ropuchu :D
Má to určitú logiku - v čadič alebo žula sú tvorené silikátmi alebo hlinito-kremičitými zlúčeninami, z ktorých sa asi ťažko môže uvoľniť nejaký CO2. Vodná para jedine v prípade hydratovaných kremičitanov typu opálu a iných minerálov.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce






