Ukázka PLA příze. Laktidové textilie mají lepší odolnost proti slunečnímu záření než například polyestery. V běžném prostředí PLA plně biologicky odbouratelné nejsou. Zahrádkářský kompost, zakopání v zemi ani vystavení slunci jsou na ně krátké. Degradaci zvládne až průmyslové kompostování spolu s vystavením teplotě nad 60 °C, respektive enzymatická hydrolýza. Foto: RaquelRendo, CC BY-SA 4.0

Plasty prostoupily náš svět opravdu důkladně. Mikroskopické částice vzniklé rozpadem výrobků z plastů a plastových odpadů pronikly i do lidského organismu. Není divu, protože týdně sníme, vypijeme a vdechneme takové množství mikroskopických částic plastů, že by to vydalo na jeden plastový sáček nebo platební kartu. Většinu pozřených částic vyloučíme z těla, ale i tak si jich každý z nás nosí v mozku zhruba čajovou lžičku. Neznáme všechny zdravotní dopady mikroplastů, tj. částic o velikosti od 5 milimetrů do 1 mikrometru, a především nanoplastů, tj. částic menších než 1 mikrometr. Ale to, co už víme, vzbuzuje spíš obavy než naděje.

Bioplasty jsou často prezentovány jako řešení problémů s klasickými plasty. Za „přírodní“ jsou prohlašovány třeba i materiály vyráběné z celulózy, např. hojně používaný celofán nebo viskóza. I ony se ale rozpadají na mikro a nanočástice a prostupují naším světem. V mořských organismech se jich nachází 3krát více než „umělých“ mikroplastů a nanoplastů. Jako ekologické jsou prezentovány i bioplasty vzniklé polymerací kyseliny mléčné a označované zkratkou PLA. Také tento materiál degraduje na mikročástice a nanočástice. Jejich účinky na organismus nyní zkoumali čínští vědci.

Ekologický polymer kyseliny mléčné

PLA se vyrábí z kukuřičného škrobu a cukrové třtiny a na trh vstoupila jako biologicky rozložitelná alternativa konvenčních plastů asi před dvěma desetiletími. Dnes patří k nejpoužívanějším bioplastům a její produkce exponenciálně roste. Uplatnění našla jako obalový materiál a jako materiál pro výrobu jednorázových zdravotnických pomůcek. Lidé jsou tak stále více vystaveni nejen jejím mikroskopickým úlomkům ale také hlavnímu produktu jejího rozkladu, tzv. oligomerům kyseliny mléčné (OLA). U těch už byly prokázány negativní účinky na zdraví.

Přeměna laktidu na polylaktid termickou a katalytickou polymerizací. Kredit: Jü.

Pokud je PLA konzumována s potravou, rozkládají ji trávicí enzymy a hydrolýzou z ní vznikají OLA, jež se ukazují jako toxické pro buňky trávicího traktu. Ve větších množstvích můžou OLA vyvolat ve střevech zánětlivé procesy. Kromě toho jsou OLA schopny narušit střevní mikrobiom, což může vyvolat problémy nejen při trávení. Stav mikrobiomu má vliv na imunitní systém, ale promítá se i do činnosti mozku. OLA uvolněné při rozkladu PLA ve střevech můžou prostupovat do krevního oběhu a pronikat i do jiných orgánů. Velkou neznámou jsou dopady OLA na organismus těhotných žen, plodu a placenty.

„Jako toxikologové jsme si položili otázku: Představují oligomerní produkty vzniklé rozkladem PLA hrozbu pro embryo a plod v děloze matky?“ píší čínští vědci v tiskové zprávě.

Anhui Medical University China. Jedno z prestižních pracovišť, kde mezinárodní tým prováděl laboratorní toxikologické testy. Kredit: AMU.

Dopady na plod v těle matky

Vědci vystavili březí myši dávkám OLA odpovídajícím zátěži, jaké mohou být vystaveny těhotné ženy. Prokázali, že OLA procházejí placentou a hromadí se v různých orgánech plodu. V placentě pak OLA narušují signální dráhu, která řídí vývoj cév. U myší tak dochází k poruchám vývoje cév v placentě a nedostatečnému zásobování plodu krví. Plody myší vystavených OLA proto rostly výrazně pomaleji než plody v těle samic, jež byly této zátěže ušetřeny. K růstu cév v placentě významně přispívají účinky tzv. vaskulárního endotelového růstového faktoru (VEGF). Právě jeho účinek však OLA blokují a tím vznik nových cév potlačí. Vědci v článku publikovaném ve vědeckém časopise PLoS Biology dospěli k následujícímu závěru: „V naší studii jsme zjistili, že i vystavení environmentálně relevantním dávkám OLA naruší vývoj placentárních cév inhibicí signální dráhy VEGF regulující angiogenezi. To naznačuje, že OLA z bioplastů mohou být pro placentu toxičtější než konvenční mikroplasty.“

Po požití plastů kyseliny polymléčné dochází v těhotenství k narušení signální dráhy VEGF regulované genem GATA2. To se projeví narušením rozvoje cév,žil a vlásečnic v placentě a následným omezením přívodu živin, kyslíku i odvodu metabolických produktů. Zdroj: Jia Lv, et al. PLOS Biology, 2026.

„Lidé jsou stále více vystaveni ‚ekologickému‘, biologicky rozložitelnému znečištění bioplasty, jejichž použití v obalových materiálech a zdravotnických pomůckách exponenciálně roste,“ píší autoři studie v PLoS Biology. „Zhoršený vývoj placentárních cév a omezený růstový potenciál plodu jsou znepokojivé, protože u lidí je nízká porodní hmotnost spojena se zvýšeným rizikem narození mrtvého dítěte a také s vyšším rizikem vzniku řady dalších zdravotních problémů v pozdějším životě.“

Studie v PLoS Biology poprvé hodnotí toxikologické dopady OLA na vývoj plodu v těle matky, a to v dávkách, jakým mohou být vystaveny i těhotné ženy. Autoři proto navrhují zacílení dalšího výzkumu na zjištění reálné úrovně zátěže lidí a na zdravotní rizika spojená s využíváním ekologicky šetrných plastů. Zároveň volají po přehodnocení přístupu k alternativám klasických polymerních plastů. Apelují na informování veřejnosti o potenciálních zdravotních rizicích vyplývajících z užívání bioplastů a na svědomité používání těchto materiálů.

„To, co jsme zjistili, nás ohromilo,“ uvádějí výzkumníci v tiskové zprávě. „Biologicky rozložitelné plasty jsou nabízeny jako cesta ke zmírnění znečištění planety tradičními plasty. Naše práce ale podává klíčová data o vývojové toxicitě OLA a o významných zdravotních hrozbách, jaké představují bioplasty PLA.“

Cesty do pekel jsou vydlážděny dobrými úmysly. Zdá se, že nás tam může zavést i nápad na náhradu klasických plastů bioplastem PLA. Nikdo asi nemohl předem vědět, že z PLA vzniknou OLA s toxickými účinky. Teď už to ale víme, nebo přinejmenším tušíme. Mýlit se v PLA bylo lidské. Ignorovat nově zjištěné nepříjemné vlastnosti, by bylo hloupé.

Pramen: Lv J, Wang M, Shi C, Wang Y, Zhang Y, Gao C, et al. (2026) Oligomeric lactic acid nanoplastics induce intrauterine growth restriction in mice by disrupting GATA2-mediated placental vascular development. PLoS Biol 24(3): e3003676. https://doi.org/10.1371/journal.pbio.3003676

Redakce si dovolila připojit pokec na téma: Člověk, DNA, Zvíře