Idealizované zobrazení dinosauří megafauny jednoho z nejbohatších severoamerických souvrství – geologické formace Kaiparowits. Nachází se na jihu amerického státu Utah a stáří jeho vrstev činí zhruba 77 až 73 milionů let. Na obrázku jsou zobrazeny druhy Teratophoneus curriei, Kosmoceratops richardsoni, Akainacephalus johnsoni, Nasutoceratops titusi, Parasaurolophus cyrtocristatus, Gryposaurus monumentensis a Talos sampsoni. Kredit: ABelov2014; Wikimedia Commons (CC BY 3.0)

V uplynulých měsících bylo dosaženo další pomyslné hranice v počtu vědecky objevených a formálně popsaných druhů druhohorních „neptačích dinosaurů. Tentokrát již byla pokořena hranice šestnácti set spécií těchto fantastických a pozoruhodných pravěkých obratlovců. Když jsem před více než jednadvaceti lety zakládal svůj „Dinosauří blog“, mým vůbec prvním příspěvkem byla „dinosauří statistika“, tedy jakési číselné hraní se součty tehdy známých rodů dinosaurů, počty dinosaurů na jednotlivých kontinentech, v jednotlivých státech, dinosauřími rody podle geologických věků, roky podle množství popsaných nových rodů a spoustou dalších údajů. Od té doby se samozřejmě mnohé změnilo (například přibylo i několik stovek nově popsaných dinosauřích rodů) a na novější a přesnější statistice průběžně pracuji od roku 2015. Statistiku stále průběžně aktualizuji a nové druhy jsou pravidelně přidávány. Kromě vědeckého jména a roku popisu ve statistice nechybí ani údaje o systematickém zařazení, přesném místě nálezu, době, kdy daný druh žil, jeho udávaných rozměrech (délce a hmotnosti – jsou-li k dispozici), a to vše pouze z ověřených odborných zdrojů. Nyní z této zatím nezveřejněné práce znovu zveřejním alespoň některé základní informace, které snad čtenáři ocení. Pojďme se na ně tedy podívat a s vědomím, že jsou to samozřejmě jen přibližné údaje, které je nutné brát s velkou rezervou, je můžeme alespoň stručně zhodnotit.

K datu publikování článku zatím nejnověji popsaný opeřený dinosaurus z Číny, teropod z kladu Paraves druhu Changzhousaurus sinensis. Tento jen asi 34 cm dlouhý dravý opeřenec žil v době před zhruba 122 miliony let a patří k více než třem stovkám dosud popsaných čínských zástupců druhohorních dinosaurů. Kredit: Connor Ashbridge; Wikimedia Commons (CC BY 4.0)

Celkový počet vědecky platných druhů druhohorních neptačích dinosaurů činí k datu 7. 7. 2026 zhruba 1605. Určitá nepřesnost (cca ±1,9 %) je zde dána tím, že přibližně u tří desítek druhů je jejich přesná taxonomická příslušnost nebo vědecká platnost (validita) některými důvěryhodnými zdroji uznávána a jinými zase zpochybňována.[1] Nicméně počet více než šestnácti stovek vědecky platných dinosauřích druhů je již nezpochybnitelný. Jaký je to rozdíl například jen od časů prvního Jurského parku na počátku 90. let minulého století, kdy bylo známo pouze něco přes 300 dinosauřích druhů! Od ještě mnohem vzdálenější doby prvního vědeckého popisu druhohorního neptačího dinosaura (kterým byl teropod Megalosaurus, představený Williamem Bucklandem v únoru 1824)[2] tak máme průměrně každý rok popsáno v průměru 7,95 nového dinosauřího druhu. Samozřejmě je však obrovský nepoměr mezi prvními přibližně 170 lety výzkumu a posledními třemi dekádami, kdy dochází doslova k explozi nových objevů.[3] Například jen v rekordním roce 2010 bylo formálně popsáno přes 60 nových rodů druhohorních dinosaurů a průměrně je každý rok popisováno přes čtyřicet dalších. Přibližně 1321 z 1605 druhů (tedy 82,31 %) je vědecky platných nebo potenciálně vědecky platných, zbývajících zhruba 284 (17,69 %) jsou pak druhy pochybné nebo se jedná o mladší synonyma.

Titanomachya gimenezi je jeden z mnoha druhů sauropodních dinosaurů, známých z Argentiny. Tento relativně malý zástupce své skupiny, dlouhý jen kolem 6 metrů a vážící zhruba 8 tun, žil až na konci křídového období a jeho fosilie byly objeveny v sedimentech geologického souvrství La Colonia na území argentinské provincie Chubut. Kredit: SpinoDragon145; Wikimedia Commons (CC BY 4.0)

Počet podle kontinentů je již dlouhodobě stejný a jasně v něm dominuje Asie. Na jejím území bylo k tomuto datu vědecky popsáno hned 571 druhů, což odpovídá (ze započítaných 1577 „plně regulérních“ druhů) asi 36,2 % z celku. Severní Amerika je jasně druhá se 396 druhy, což odpovídá zhruba 25,1 procenta z celkového počtu. Následuje Evropa s 239 druhy (15,2 %) a s miniaturním odstupem za ní Jižní Amerika s 232 druhy (14,7 %). Afrika zatím „nabídla“ světu 109 dinosauřích druhů (6,9 %) a Austrálie s pouhými 24 druhy dosahuje jen na 1,5 % z celkového počtu. Nejméně druhů má na svém kontě zatím ledová Antarktida, která s šesti vědecky popsanými druhy nedosahuje ani půl procenta z celku.[4] Tento stav ale samozřejmě vůbec neodpovídá skutečné bohatosti jednotlivých pevninských celků, co se dinosauřích fosilií týká. Zatímco Evropa a Severní Amerika jsou do značné míry detailně prozkoumány, Antarktida prakticky vůbec (Afrika a Jižní Amerika s Austrálií na tom jsou jen o trochu lépe).[5] Díky tomu mají dnešní kontinenty na severní polokouli nesrovnatelně více objevených dinosauřích fosilií a popsaných platných druhů zástupců skupiny Dinosauria (v poměru zhruba 1206 ku 371, pokud Indii – dříve se nacházející na jihu – započítáváme k severní polokouli). Severní polokoule tak pomyslně dominuje vůči jižní poměrem 76,5 % ku 23,5 %. Mimochodem, v poměru ke své rozloze má nejvíce popsaných druhů Evropa (průměrně 1 druh na 42 619 km2, nejméně pak dle očekávání Antarktida s jedním druhem na rozlohu 2 366 667 km2). Z jednotlivých států vede jasně Velká Británie s jedním druhem na 2572 km2 plochy, následovaná Portugalskem (3689 km2) a Lesothem (6071 km2). Naopak nejhůře ze započítaných států je na tom kromě Antarktidy a Grónska široširé Rusko s jedním druhem dinosaura na každých průměrných 1 315 250 km2 plochy.

Území Afriky není zdaleka tak dobře prozkoumané jako Evropa nebo Severní Amerika, přesto už z tohoto kontinentu známe více než stovku dinosauřích druhů. Jedním z nich je malý (pravděpodobně ornitomimosaurní) teropod druhu Nqwebasaurus thwazi, objevený v geologickém souvrství Kirkwood na území Jihoafrické republiky, a formálně popsaný v roce 2000. Kredit: J-H. Jang; Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)

Ještě zajímavější je pak seřazení jednotlivých států podle počtu platných dinosauřích druhů, popsaných na jejich území. Výsledek je do značné míry stále velmi podobný tomu, který mi vyšel u staré statistiky již před téměř dvaceti lety (zde však vycházíme z celkového počtu 1614 druhů). Na prvním místě je stále Čína, nyní již s 354 druhy (21,9 %). Ta je velmi těsně následována dřívějším „lídrem tabulek“, Spojenými státy americkými, a to s počtem 308 druhů (19,1 %). Na třetím místě je již s odstupem Argentina se 182 druhy (11,3 %). Následuje Mongolsko se 110 druhy (6,8 %) a kousek za ním s 95 druhy první evropský stát Velká Británie (5,9 %). „Velkou šestku“ nejbohatších států z hlediska množství popsaných dinosauřích nálezů pak doplňuje s 84 druhy (5,2 %) Kanada.

Ekosystém jedné z nejbohatších geologických formací (co se dinosauřích fosilií týče), severoamerického souvrství Dinosaur Park. Nachází se na území kanadské provincie Alberty a jeho stáří činí 76,5 až 74,4 milionu let. Na obrázku jsou ve směru zleva doprava rody Chasmosaurus,  Lambeosaurus, Styracosaurus, Scolosaurus, Prosaurolophus, Panoplosaurus a v pozadí stádo ceratopsidů rodu Styracosaurus. Kredit: J.T. Csotonyi; Wikimedia Commons (CC BY 2.5)

Následuje velký skluz o rovných čtyřicet druhů až k Brazílii s počtem 44 druhů (2,7 %), dále se v tabulce nachází Španělsko se 39 druhy (2,4 %), Jihoafrická republika s rovnou třicítkou druhů (1,9 %) a Indie s Francií shodně s 29 druhy (1,8 %). Přes dvacítku druhů se v současnosti dostává ještě Portugalsko (25 druhů), Austrálie (24 druhů) a Německo, které má na svém území evidovánu rovnou dvacítku druhů. Africký Niger má druhů 19, zatímco Tanzanie, Uzbekistán, Maroko a Rumunskem mají druhů 16. Japonsko, Mexiko a Thajsko mají shodně 14 druhů, Ruská federace pak 13. Přeskočme však nyní výčet až k České republice, která se s jediným popsaným druhem (Burianosaurus augustai) nachází aktuálně na sdíleném 46. – 55. místě (necelých 0,1 %). V současnosti jsou vědecky platné druhy popsány již z padesáti pěti států světa, z toho devatenácti evropských, patnácti asijských, jedenácti afrických, sedmi jihoamerických a tří severoamerických. Prvních šest zemí dává přitom dohromady celých 70,2 % všech popsaných dinosauřích druhů.

Podle systematického zařazení jasně početně vedou plazopánví dinosauři (Saurischia) nad ptakopánvými (Ornithischia), a to konkrétně svými 1001 druhy vůči 595. Plazopánví (teropodi a sauropodomorfové) tedy počtem svých popsaných druhů „vedou“ v poměru 62,72 % ku 37,28 %. Konkrétněji jsou jasně vedoucí skupinou teropodní dinosauři s 559 druhy (35,1 % – představují tedy více než třetinu všech známých dinosaurů), následovaní sauropody s 361 druhy (22,6 %) a ornitopody s 253 druhy (15,8 %). Další v pořadí jsou rohatí dinosauři se 124 druhy (7,8 %) a ankylosauři se 107 druhy (6,7 %). Následují sauropodomorfové mimo vlastní sauropody (77 druhů; 4,8 % – celá skupina Sauropodomorpha by tedy zahrnovala 438 druhů, což činí 27,4 %), dále stegosauři (32 druhů; 2,0 %) a pachycefalosauři (28 druhů; 1,8 %). Poslední přirozenou skupinou jsou heterodontosauři s celkově 8 druhy (0,5 %).[6] 47 zbývajících druhů, tedy necelá tři procenta z celku, pak dosud není možné přesněji systematicky zařadit (jedná se zejména o Ornithischia indet.). Toto rozdělení samozřejmě odpovídá klasickému třídění dinosaurů, nikoliv podstatně novějšímu (a ne nutně správnému) pohledu z posledních deseti let.[7] Druhohorní neptačí dinosauři existovali po dobu nejméně 167,2 milionu let.[8] V průměru tedy žilo v každém milionu let druhohorní éry (počínaje obdobím svrchního triasu, dobou před 233,2 miliony let a konče dobou terminální křídy před 66,0 milionu let) asi 9,6 druhu dinosaura. Ve skutečnosti však známe drtivou většinu dinosauřích druhů až z období pozdní svrchní křídy (geologické stupně/věky kampán a maastricht, před 84 až 66 miliony let).[9]

Qantassaurus intrepidus je jedním z 24 dnes známých dinosaurů objevených v Austrálii a zároveň představuje jednoho ze 14 dinosauřích taxonů, začínajících na písmeno Q (což je zatím z celé abecedy nejméně). Tento malý ornitopod z kladu Elasmaria žil v období rané křídy, asi před 125 miliony let, na území dnešního státu Victoria v jihozápadní Austrálii. Kredit: Matt Martyniuk; Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)

Co se týká počtu dinosaurů podle počátečních písmen jejich rodových jmen (kde započítáváme druhy, takže jednotlivá rodová jména se mohou vyskytnout vícekrát), pak je pořadí následující: 1. A (177); 2. S (143); 3. P (131); 4. C (113); 5. T (108); 6. M (98); 7. B (78); 8.-9. D, L (75); 10. G (61); 11. H (59); 12. E (57); 13. N (55); 14.-15. K, O (46); 16. R, I (34); 18. Y (32); 19. J (31); 20. V, Z (27); 22. F (25); 23. X (23), 24. U (19); 25. W (15); 26. Q (14). Stále tedy jasně „dominuje“ první písmeno v abecedě se 177 položkami, přes stovku se dostávají ještě písmena S, P, C a T. Písmeno M se pak stovce výrazně přibližuje. Pouze tři písmena abecedy mají naopak méně než 20 položek, nejméně z nich potom Q se čtrnácti dinosauřími rodovými jmény. Písmena W, X, Y, Q a Z vděčí za relativně velkou početnost (i přes jejich pozici spíše ke konci přehledu) zejména ohromnému množství objevů v Číně – anglický přepis mnoha čínských názvů totiž začíná obvykle právě těmito písmeny. Český taxon Burianosaurus augustai přispívá druhému písmenu v pořadí abecedy a je tak jedním ze 78 druhů, jejichž rodové jméno začíná právě touto literou.[10]

V představování statistiky a jejím dalším vyhodnocování by se samozřejmě dalo ještě dlouho pokračovat, pro účely jakéhosi „přehledového“ příspěvku však výše uvedené údaje nejspíš postačí. I ty jsou ostatně více než výmluvné z hlediska toho, v jak úžasném období pro nové objevy a výzkumy vyhynulých tvorů dnes žijeme. A to se samozřejmě zdaleka netýká jen dinosaurů a pouze „naší“ pojednávané druhohorní éry. I proto budou další údaje z autorovy dinosauří statistiky v příspěvcích na tomto blogu ještě nepochybně následovat. Snad se také v blízké budoucnosti podaří odstranit co nejvíce nejasností ohledně platnosti několika desítek taxonů, u nichž je validita (formální platnost) stále předmětem debat a sporů v paleontologické komunitě.[11]

---------

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.

---------

---------

Reference:

[1] Wang, S. C.; Dodson, P. (2006). Estimating the Diversity of Dinosaurs. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 103 (37): 13601–13605.

[2] Buckland, W. (1824). Notice on the Megalosaurus or great Fossil Lizard of Stonesfield. Transactions of the Geological Society of London. 2. 1 (2): 390–396.

[3] Starrfelt, J.; Liow, L. H. (2016). How many dinosaur species were there? Fossil bias and true richness estimated using a Poisson sampling model. Philosophical Transactions of the Royal Society of London B: Biological Sciences. 371 (1691): 20150219.

[4] Lamanna, M. C.; et al. (2019). Late Cretaceous non-avian dinosaurs from the James Ross Basin, Antarctica: description of new material, updated synthesis, biostratigraphy, and paleobiogeography. Advances in Polar Science. 30 (3): 228–250.

[5] Chiarenza, A.; et al. (2022). Climatic constraints on the biogeographic history of Mesozoic dinosaurs. Current biology. 32 (3): 570-585.e3.

[6] Butler, R.; et al. (2009). The diversity and phylogenetic position of Heterodontosauridae: implications for the early ornithischian dinosaur radiation. Journal of Vertebrate Paleontology. 29: 73A–73A.

[7] Baron, M. G.; Norman, D. B.; Barrett, P. M. (2017). A new hypothesis of dinosaur relationships and early dinosaur evolution. Nature. 543 (7646): 501–506.

[8] Langer, M. C.; Ramezani, J.; Da Rosa, Á. A. S. (2018). U-Pb age constraints on dinosaur rise from south Brazil. Gondwana Research. 57: 133–140.

[9] Ramezani, J.; et al. (2022). Calibrating the zenith of dinosaur diversity in the Campanian of the Western Interior Basin by CA-ID-TIMS U–Pb geochronology. Scientific Reports. 12 (16026).

[10] Madzia, D.; Boyd, C. A.; Mazuch, M. (2018). A basal ornithopod dinosaur from the Cenomanian of the Czech Republic. Journal of Systematic Palaeontology. 16 (11): 967–979.

[11] Raun, G. S.; et al. (2026). Taxonomic reassessment of juvenile tyrannosaurine specimens from Asia reveal large biogeographic ranges in tyrannosaurids. Cretaceous Research. 186: 106412.

---------