Během 11. století před n. l. na Naxos připluli řečtí Aiólové a nedlouho po nich už Iónové, čímž na dlouhou dobu rozhodli o převládající etnické povaze ostrova. V jistém smyslu dodnes. Hlavní město bylo kontinuálně osídlené i v období „temných století“ mezi mykénským typem kultury a „normální“ antikou. Dokládají to zdi, které můžeme vidět v podzemním areálu na Grottě. Tam je in situ k vidění i leccos dalšího z dob od mykénské až po římskou, viz Fotoalbum. Teď si však doprohlédneme Archeologické muzeum na Naxu, zbývá nám jeho antikářská část.

Jedna z mnoha vitrín s geometrickou keramikou. Archeologické muzeum na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Koně, vodní ptáci a svastiky, fragment větší geometrické nádoby, 750-700 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Typickým výtvarným projevem rané řecké antiky je geometrický styl výzdoby keramiky, většinou nádobí, užitkového, svátečního i obětního, ale také drobných terakotových figurek. Dominuje v 9. a 8 před n. l. a běžný je i v následujícím století. Tady mu jsou věnované dvě místnosti (galerie V a VI), v řadách vitrín i mimo ně.

Teď se omezíme na několik ukázek, zvláště na příklady zobrazování postav. Všechny pocházejí přímo z Chóry, tedy z hlavního města ostrova, ze čtvrti Grotta. Charakteristická je například malba koní s vodními ptáky a svastikami, bohužel jen na fragmentu nádoby. Pro jistotu znovu připomínám, že v dobách od neolitu po raný novověk nepředstavují svastiky nic neblahého, nýbrž jsou jedním z většího počtu obvyklých geometrických znaků, spolu se spirálami, rosetami, jinými typy křížů, hvězdami a dalšími.

Vysoké boty, nejspíš pro dřevěnou sochu, 9. až 8. století před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Typicky geometrická stylizace lidské postavy, 8. století před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Terakotové vysoké boty, asi pro menší dřevěnou sochu. Podobných se našlo víc, většinou je mívala obuté bohyně, například Artemis.

Svébytná stylizace postav se neprojevuje pouze v zobrazování zvířat, ale také lidí. Ukázkou je Fragment geometrické keramiky s malbou muže, bojovníka. Stylizace odpovídá tomu, jak podle textových svědectví z té doby lidé vnímali sebe sama, například v homérských eposech. Podrobněji jsem to popsal v článku Vnímání lidské figury v homérské době a „psychofyzické orgány“, viz dole v Souvisejících článcích.

Galerie I, sálek větších plastik z řecké archaické doby, 7. a 6. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

V chronologickém pořadí teď přicházíme do místnosti větších plastik z řecké archaické doby, tedy ze 7. a 6. století před n. l. (galerie I). To byla jedna ze zlatých dob ostrova. Kdo by zde však čekal kvantum mistrovských děl naxijské sochařské školy, například dokonale provedené kúry, korai (dívky) a sfingy, byl by zklamán. Někdy kolem roku 490 byl totiž Naxos těžce popleněn perským vojskem, byla to pomsta za překvapivé odražení perského útoku roku 500 před n. l. Z novodobého hlediska tím vlastně skončila archaická doba. Co zůstalo, se pak až donedávné doby používalo jako stavební materiál, v lepším případě jako dekorace. Dalším důvodem je, že ony sochy se ve své době z Naxu masivně vyvážely: jako dary Apollónovi a Artemidě a jako reprezentace na Délos, jako cenný obchodní artikl na ostatní ostrovy Kyklad, na řeckou pevninu, ba i na Sicílii. Ve svých cílových destinacích se mnohdy zachovaly o něco lépe, takže je dnes můžeme vidět v muzeích na řadě míst, nejvíc na Délu a v Národním archeologickém muzeu v Athénách, ale také v Korintu, Thébách, Delfách, Syrakúsách, a druhotně i v řadě světových muzeí. Místo představování toho mála torz, která na Naxu zůstala, si teď v tomto sálku ukážeme jinou pozoruhodnost.

Jamka pro vkládání obětin na vrcholu sloupku, s nápisem, pozdní 7. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu, MN 8. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

U svatyně v Gyroulas u Sangri se našel sloupek s obětní miskou. Pochází z pozdního 7. století před n. l. a je 105 cm vysoký. Přibližně o století později byla tato svatyně přestavěna jako mysterijní, a to ve stylu naxijského chrámu. Tento sloupek ovšem svědčí o starší vrstvě kultu, který zde měl kontinuitu od ještě starších dob.

Při letmém pohledu z dálky vypadá jako perirrhanterion, tedy sloupek s nádobou na očistnou vodu, jaký stával třeba u vchodu do posvátného okrsku, něco jako nádobka na svěcenou vodu u vchodu katolických kostelů u nás, i když v Řecku to stávalo venku. Jenže není! Není to ani abacus, tedy hlavice sloupu, i když vypadá jako sloupek s proto-iónskou hlavicí, možná s takovými sloupky tvarově souvisí. Je to obětní jamka, umístěná na sloupku! Je opatřena alfabetickým nápisem, zprava doleva a ve spirále. Adresátem oběti je Apollón Alexitidés, tedy „Odvracející“, myslí se pohromy. Je to vzácný doklad kultu, navíc ani alfabetických nápisů není z tak staré doby nikterak mnoho.

Je zde k vidění ještě několik unikátních archaických nápisů, dokládají také uvádění jména autora sochařské nebo architektonické práce. Zvídaví čtenáři si je můžou prohlížet ve fotogalerii odkazované níže v Literatuře.

Terakotové ucho. Votivní? Archaická doba, z pohřebiště v Naxijské Chóře. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Hlava menšího kúra z Grotty v Naxijské Chóře. Mramor, 550 až 500 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Menším plastikám a keramice z řecké archaické doby je věnovaná další místnost (galerie VII). Mezi drobnějším nádobím přitáhne pozornost terakotové ucho. Nejspíš to byla prosba nebo poděkování za vyléčení nějakého ušního neduhu, jenže je divné, že se nenašlo u chrámu, nýbrž v hrobě.

Za povšimnutí stojí i hlavička pozdně archaického kůra, přestože je trochu erodovaná.

Mramorová závaží. Naxos, helénistická doba. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Fragmenty štuk z vnitřních stěn obytných domů. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Následuje galerie VIII a v ní vitríny s drobnějšími věcmi z klasické a helénistické doby. Řecká klasická doby, která je jinde tak slavná, není ovšem na Naxu nic moc. Dokonce je zde dobou úpadku. Příčinou je stav po perském poplenění a athénská arogance vůči Kykladám. To málo, co se zde z klasické doby ukazuje, teď přeskočíme. Raději si ukážeme sbírku různých závaží z následující helénistické doby. Některá svým tvarem připomínají ňadra.

Můžeme zde vidět také fragmenty ozdobných štuk z vnitřních stěn obytných domů helénistické doby. Příležitost k tomu nebývá často. Tyhle pocházejí z domů na Naxu ve 2. století před n. l. Interiér to mohl být zajímavý. Ostrov se už zase vzpamatoval.

Sklo z římské doby nalezené na Naxu, 1. a 2. století n. l. Archeologické muzeum na Naxu, galerie IX. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Sklo z římské doby nalezené na Naxu, 1. a 2. století n. l. Archeologické muzeum na Naxu, galerie IX. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

V další místnosti (galerie IX) se vystavují památky z římské doby. Rozkvět ostrova pokračoval. Vystavují zde i „římský portrét“, což je název výtvarného stylu, velice propracovaného realistického portrétu. Hlava je ale bohužel erodovaná, takže si ukázky tohoto stylu necháme na jinou příležitost a přejdeme rovnou ke sklu a šperkům.

Skla tady vystavují veliké množství, mnohdy i ve výtečné kvalitě. Jenže článek má mít konečnou délku (navíc antickému sklu nerozumím).

Zlatá náušnice z římské doby. Archeologické muzeum na Naxu, inv. č. 4501. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Zlatá náušnice z římské doby. Archeologické muzeum na Naxu, galerie IX. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Z vystavovaných šperků stojí za zastávku alespoň dvě zlaté náušnice z římské doby.

Chodba (koridor III) s plastikami, pohled zezadu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Lapidárium na terase, s torzy plastik a velkou mozaikou. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Muzeum má mít taky lapidárium, kde vystavuje větší a méně háklivé předměty, pro které není jinde místo. To zdejší není ledajaké. Je jich hnedle několik, v chodbách, na terase, venku před budovou, a ještě v boční uličce. Zvláště hlavní chodba (koridor III) je lemovaná torzy větších plastik z dob od archaické po římskou. Zbytky archaických reliéfů provázejí dokonce i cestu po schodech k WC. Přímo u jeho dveří je umístěna velká zásobnicová nádoba, což některé návštěvníky ponouká k cynickým myšlenkám.

Terasa v patře hostí torza plastik od archaické doby po renesanci, a především velkou mozaiku, která by se jinam ani nevešla.

Polotovar kúra a fragmenty plastik z pozdějších dob. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Velká mozaika z Aplomaty na terase muzea. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Kromě řady jiných věcí zde na dlažbě terasy vidíme torzo polotovaru sochy kúra, měl být skoro v životní velikosti. Sochy mladíků stávaly na hrobech, nezávisle na věku dožití nebožtíka a na jeho zjevu, snad měly vyjadřovat mužskou verzi ideálu lidství. Stávaly také v okolí chrámů, zvláště Apollónových. Přímo v lomu vyrobili dělníci polotovar, mistr sochař pak sochu dokončil až na místě, mohl už jenom ubírat. Tento typ soch a jejich technologie patří k výrazným specifikám řecké archaické doby a pro Naxos je zvláště charakteristický. Tenhle kousek byl vyrobený v raném 6. století před n. l. V lapidáriu tady mají podobných polotovarů ještě několik. Další a podstatně větší, dokonce v docela dobrém stavu, můžeme vidět přímo v antických lomech různě po ostrově, viz článek Když se obří sochy válí na vysočině v Souvisejících článcích.

Teď už se budeme věnovat mozaice. (Úžasné výhledy z terasy si nyní odpustíme.) Napřed pokus o celkový pohled. Původně tvořila podlahu obytného domu v oblasti Aplomata, což je dnes na okraji Naxijské Chóry. Rozliční znalci ji datují do rozmezí 2. až 5. století n. l. Uprostřed je zobrazen únos Európy, ve dvou rozích lovecké scény a ve zbylých pávové. Kolem jsou dva pásy ornamentů, geometrických a rostlinných.

Pozdně antická mozaika z Aplomaty na Naxu. Únos Európy. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Pozdně antická mozaika z Aplomaty na Naxu. Páv na vinici. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Únos Európy patří v této době k velmi častým výtvarným tématům. Ve starší antice je kupodivu dost vzácný. Zeus prý v podobě krotkého býka unesl fénickou (foiníckou) princeznu Európu odněkud z dnešního libanonského pobřeží na Krétu. Motiv sám může být volnou fantazií, ale možná také ozvěnou řádění mykénské aristokracie na pobřežích východního Středomoří a následných fénických pokusů o kolonizaci některých míst v Řecku.

Pávi jsou na Kykladách zvláště oblíbení, tedy jako výtvarný motiv, u pohanů a pak i u křesťanů. Tady je zobrazen u vinného keře, asi zobe hrozny.

(Velká část ostrovních muzeí má lapidárium na dvorku s parkovou úpravou. Zdejší vyhlídková terasa je toho důstojnou alternativou. Věci z lapidária bohužel neuvidíme v nouzové expozici, která je po dobu generální opravy otevřená dokonce zdarma. Ani při extrémním nahuštění by se nevešly.)

Literatura

Podkapitola Archeologické muzeum v Naxijské Chóře v mé volně přístupné on line publikaci Pouť na Kyklady

Větší fotogalerie Archaeological Museum of Naxos v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Archaeological Museum of Naxos na oficiálním webu řecké památkové správy

Phoitini Zaphiropoulou: Naxos. Monuments and Museum. Athens: Krene edition, 1988.