Naxos je největší z ostrovů Kyklad, hostí asi 20 muzeí a galerií, 5 z nich je výlučně archeologických. Teď si ukážeme největší z nich (Archaeological Museum of Naxos), přímo v hlavním městě ostrova, tedy v Chóře Naxijských. Formálně vzato je to okresní muzeum, avšak jeho část věnovaná rané době bronzové patří mezi několik světově významných expozic, spolu s Goulandrisovým Muzeem kykladského umění a patřičným oddělením Národního archeologického muzea v Athénách. Nikde jinde než v těchto třech muzeích neuvidíte tolik kykladských idolů. (Hned za nimi je sbírka, kterou vystavuje Ashmolean Museum v Oxfordu, a pak Britské muzeum v Londýně.) Záběr muzea je samozřejmě širší, zahrnuje nálezy z Naxu a Malých Kyklad z dob od neolitu po konec antiky.

Archeologické muzeum Naxu stojí na vrcholku rozsáhlého Kastra, bývalé akropole. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Na rozdíl od zmíněných mnohem větších institucí si tady na Naxu můžeme kykladské idoly a nádobíčka prohlížet v naprostém klidu, rušeném jen praskáním dřevěné podlahy, a hlavně v jejich domovině, s čerstvou pamětí na nedaleká místa jejich původu, občas přímo na dohled z oken muzea. To stojí na bývalé akropoli, v budově ze 17. století, kde bývala jezuitská střední obchodní škola. V posledních letech 19. století tady studoval i Nikos Kazantzakis, leč s jezuity si nerozuměl, to by bylo na jiné vyprávění. Mohutná budova zčásti využívá byzantský i antický stavební materiál. Muzeum zde založil Ioannis Dellarokas 1973, soused, farmaceut, archivář a málem všeznalec, je po něm pojmenovaná ulice, která právě u muzea ústí na akropoli.

Od roku 2021 prodělává historická budova generálku, naštěstí za provozu, i když v nouzovém režimu. Skoro všechny exponáty (kromě velkých antických soch a mozaiky) narvali do jedné chodby. Ony už předtím byly ty věci dost hustě, ale teď je to extrém, vitrína na vitríně a objekt na objektu. Generálka už bohužel byla potřeba. Například mohutné fošny podlahy se místy povážlivě houpaly, a kdo věděl, že patro pod nimi má nejmíň 6 metrů, nebyl vždy nadšený. Dlouho jsem čekal, abych mohl představit už novou podobu muzea, jenže se to pořád protahuje. Tak nabízím vlastně památníček starého uspořádání expozice v letech 1973 až 2020, fotky z interiérů pocházejí z druhé dekády našeho století.

Teď si prohlédneme naxijské památky z neolitu a hlavně z rané doby bronzové, tedy z vrcholného období starokykladské civilizace, dávno předřecké.

Keramické nádoby, šperk, nářadí a zbraně. Pozdní neolit. Diova jeskyně, 5300 až 3200 před n. l. Archeologické muzeum Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Zlatý plíšek s dírkami na okrajích, nalezený v jeskyni Zás, pozdní neolit, kolem 4300 před n. l., podle jiných údajů 5300 až 3200. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Samostatná skříň je věnovaná nálezům z Diovy jeskyně (Zás spilio), vesměs z pozdního neolitu. Našlo se tam kvantum keramiky, ale také nářadí, obsidiánové i z tvrzené mědi, a také zlatý plíšek se čtyřmi dírkami, snad na připevnění nebo zavěšení. Možná to je nejstarší známé zpracované zlato v Evropě! Místo nálezu jsem čtenářům Osla popsal v článku Svatá hora Zás a její jeskyně, viz dole v Souvisejících článcích. (Těžkou konkurencí je ovšem tzv. Poklad z Varny, viz tady.)

Figurka ženské postavy, mramor, pozdní neolit, 4000 až 3200 před n. l. Nejspíše z Gyroulas u Sangri. Archeologické muzeum Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Kykladský idol z Naxu, mramor. Přechodová forma, blízká figurám tvaru violy. Začátek rané doby bronzové, EC I, 3200-2800 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Neolitické figurky žen jsou většinou typu steatopygous, slušně řečeno „s tlustými stehny“. Brzy se však výrazně stylizují, nejprve často do „tvaru violy“.

Kykladský idol, žena sedící na trůnu. Raná doba bronzová, EC I až EC II, 3. tisíciletí před n. l. Mramor. Nález z okolí Naxijské Chóry. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Kykladský idol, žena sedící na trůnu, erodované torzo. Raná doba bronzová, EC II, 2500-2200 před n. l., pohřebiště Aplomata u Chóry. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Specifickým případem jsou trůnící postavy žen, snad bohyň, vystavuje se jich tady vícero. Mají neolitické předlohy, ale postupně zeštíhlují. Ta na obrázku vlevo působí ještě dost starodávně, i když hlavu má už typickou i pro pozdější kykladský idol. Její tvar se vysvětluje tu účesem, tu spíše čapkou, která je možná formou tzv. vysoké čelenky, typické pro velké bohyně. Fotka vpravo dokládá zobrazování sedících figur žen i v podobě jinak už naprosto typického kykladského idolu, variety Spedos. Bohužel je torzo erodované způsobem, který zvyšuje dojem neostrosti.

Pohled zevnitř ke vchodu do sálu starokykladské sbírky (galerie IV) Archeologického muzea na Naxu. V popředí je vitrína 3, za ní 2 a 1. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Archeologické muzeum na Naxu, kykladská sbírka, skříň 3: Kykladské idoly kanonického typu (EC II) z různých míst naxijského venkova. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Je na čase ukázat několik obecně typických i několik specificky naxijských různě velkých kykladských idolů. Je jich tu požehnaně, musíme tvrdě vybírat. Označení lokalizace „z naxijského venkova“ je často (ale ne vždy) eufemismem pro nálezy zachráněné z ilegálních výkopů, zvláště nad jihovýchodním pobřežím Naxu. Za péči o jejich záchranu sklidil zakladatel muzea velkou pochvalu od vrchního eforiátu (památkové správy) pro Kyklady.

Kykladský idol, ženská postava, obvyklá varieta Spedos. Raná doba bronzová, EC II, 2800 až 2300 před n. l. Mramor z naxijského venkova. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Kykladský idol, ženská postava. Naxos Museum Master? Raná doba bronzová, EC II, 2800 až 2300 před n. l. Mramor z naxijského venkova. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Na obrázku vlevo vidíme obecně typický kykladský idol, totiž nejčastější variety Spedos. Její eponymické místo leží na jihovýchodě Naxu, nicméně jde o nejrozšířenější varietu skoro na celých Kykladách a v jejich širším okolí.

Na obrázku vpravo je místní specialita, i když z téhož období. Goulandrisovo Muzeum kykladského umění v Athénách vystavuje velice podobnou figuru, dokonce větší (72 cm), i když trochu hůř zachovanou, a jejího neznámého autora nazývá Naxos Master, NG 589, foto viz tady. Následuje tím zvyk, podle něhož se od 19. století dávají zvláště malbám na keramice jména autorů podle míst původu, podle sbírek, nebo podle témat. Tedy v té většině případů, kdy na díle není podpis. Svět chce jména! Jméno násobí cenu díla, čímž si ovšem muzeum může naběhnout, protože taky cenu pojištění. Goulandrisovi dokonce zavedli skupinu kykladských idolů, které připisují sochaři označovanému jako Naxos Museum Master, Mistr Naxijského muzea. Naxijští tím dvakrát nadšení nejsou a upozorňují, že o dobovém pojetí autorství netušíme vůbec nic. Sochy se začaly podepisovat právě na Naxu, jenže až v 7. století před n.l. Prolongovat zpětně až do rané doby bronzové novodobý koncept autorských práv, které se promlčují hůře než vražda, je nejspíš pošetilé.

Archeologické muzeum na Naxu, kykladská sbírka, skříň 13: Figuríny a mramorové nádoby z různých míst naxijského venkova. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Boční pohled na část figur v téže vitríně. Mramor, EC II, 2800 až 2300 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Kykladských idolů různých stylů, tedy variet, je tu opravdu mnoho. Tak alespoň jedno jejich nahlučení ukazuji také z profilu. Jsou dost ploché a mívají zakloněnou hlavu.

Hlavička. Mramor, EC II, 2800 až 2300 před n. l. Nález z okolí Naxijské Chóry. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Polodetail většího idolu z Keru. Mramor, EC II, 2800 až 2300 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Torza ženských postav z ostrova Keru. Zvláštní je spojení nohou s podložkou, z jednoho kusu kamene! Raná doba bronzová, EC II, 2800 až 2300 před n. l. Mramor. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Ještě si nemůžu odpustit, abych neukázal jemně provedenou drobnou hlavičku div ne přímo z Chóry (města). Podobně i polodetail půlmetrového idolu z posvátného ostrova Keru (celý jsem jej ukazoval v článku Keros).

Většina kykladských idolů, zvláště ženských figur, byla určena k uložení ve vodorovné poloze. Často se tak opravdu nacházejí v hrobech, ale mohly ležet i na posvátných místech, v důvěrném vztahu se zemí. Některé jsou viditelně těhotné a mnohé mají chodidla až nepřirozeně natažená, ani by nemohly stát, rozhodně ne bez opory.

Občas se to vykládá transem při blížícím se porodu nebo spíše v kontextu rituálu. Přesto alespoň některé kykladské figuríny stály na svých nohou, svisle! Z ostrova Keru pocházejí fragmenty menších figurek, které byly i s podstavcem z jednoho kusu mramoru. U některých kousků je zajímavý také dost velký prostor vedle nohy. Nevíme, proč tam byl.

Dosti figur a přejděme ke kamenným nádobám.

Archeologické muzeum na Naxu, kykladská sbírka, skříň 1: Nálezy z vykopávek Archeologické společnosti v letech 1900 až 1910. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Raně kykladská mramorová nádoba. Nález z okolí Naxijské Chóry, 3000 až 2300 př. n. l. Archeologické muzeum na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Vidíme různé typy nádob, nejčastěji kandily a misky až mísy. Ale také „palety“, kalichy a drobné i větší pyxidy, ty menší občas dvojité, a něco idolů různých variet. Ukazujeme si teď nálezy z vykopávek (Řecké) Archeologické společnosti v letech 1900 až 1910, takže známe lokalizaci. Ty na obrázku vlevo pocházejí z naxijských lokalit Spedos, Ai Las a Fyroges. Více nálezů z těchto vykopávek můžeme vidět v Národním archeologickém muzeu v Athénách. Pěkná nádoba vpravo se našla skoro hned u Chóry.

Raně kykladská naběračka, rituální (?), zelený kámen, 2800 až 2300 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Kykladská „pánvička“ (?), „ženský“ typ? Mramor, Naxos, 3. tisíciletí před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Je tady vidění i řada netypických kamenných nádob. Nechávám teď stranou fragmenty pyxid se spirálovými reliéfy, neboť ty mají hezčí v Athénách a v Mnichově. Téměř unikátní je ovšem drobná naběračka, nejspíš se nasazovala na nějakou tyč. Zdá se být moc malá na nějaké nalévání, leda tak na ochutnání, nebo k nějakému rituálu.

Na obrázku vpravo je nejspíš středně velká kykladská „pánvička“, jenže z mramoru, nikoli keramická, jakých je asi stovka (včetně fragmentárních). Kamenných je jen několik. Nejhezčí nyní vystavují v Národním archeologickém muzeu v Athénách, NAMA 2093, viz tady. Je ze steatitu a také pochází z ilegálních výkopů na Naxu.

Pečetítko, kámen, 2800-2300 před n. l. Vlevo je jeho otisk. Archeologické muzeum na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Obrázků už bylo mnoho, tak končím drobným kamenným pečetítkem s rytinou dvojitých spirál. To je dost obvyklý symbol od pozdního neolitu po řeckou antiku, leč právě na Kykladách je jeho pomyslné epicentrum.

Samozřejmě zde vystavují také starokykladskou keramiku, nářadí a zbraně. Kdo chce, může si to prohlížet v níže odkazované galerii. Omluvou je mi i skutečnost, že větší a hezčí sbírku má Archeologické muzeum v Apeiranthu (skryté poklady) na Naxu; pokud jde o keramiku, tak dokonce nejlepší v celosvětovém měřítku.

Pokračování příště, a to naxijskou verzí achájské (mykénské) kultury pozdní doby bronzové.

Literatura

Podkapitola Archeologické muzeum v Naxijské Chóře v mé volně přístupné on line publikaci Pouť na Kyklady.

Větší fotogalerie Archaeological Museum of Naxos v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Archaeological Museum of Naxos na oficiálním webu řecké památkové správy.

Phoitini Zaphiropoulou: Naxos. Monuments and Museum. Athens: Krene edition, 1988.