Venationes. Kredit: Museo Nacional de Arte Romano (MNAR), CE26719.

V amfiteátrech neprolévali krev pro masy jenom lidští gladiátoři. Ve velkých počtech tam bojovala a umírala i zvířata. Když se hroutila antická Římská říše a po jejím území se rozlézalo křesťanství, gladiátorské zápasy byly morálně odsuzovány a postupně zanikaly, také kvůli vysokým nákladům na jejich pořádání. Předvádění a lovy exotických zvířat čili venationes ale přežívaly ještě po celé staletí. Staly se demonstrací lidské nadvlády nad přírodou a zároveň symbolem velkoleposti císařské moci. Byl to jeden z největších fenoménů pozdního Říma.

Rosa Carreño Sánchez. Kredit: R. Carreño Sánchez.

Přesto od antických krvavých show se zvířaty uplynula už hodně dlouhá doba. Pro nás dnes není úplně snadné rekonstruovat, jak to tehdy v Římské říši s venationes vlastně fungovalo. Rosa Carreño Sánchezová ze španělské Universidad Carlos III de Madrid (UC3M) analyzovala římské předpisy a složitou imperiální logistiku spojenou s odchytem, přepravou a zabezpečením exotických zvířat využívaných při veřejných představeních v Římské říši, která byla na sklonku Říma mnohem populárnější než gladiátorské zápasy.

Logo. Kredit: UC3M.

Za venationes, které vyvolávaly fascinaci a nadšení, se skrýval propracovaný vojenský i civilní administrativní aparát. Sánchezová ho prozkoumala s využitím dvou zákonů z pozdního období římské říše, konkrétně dvou císařských konstitucí dochovaných v Theodosiově kodexu (Codex Theodosianus) a později zahrnutých také do Justiniánova kodexu (Codex Iustinianus).

Jak vysvětluje Sánchezová, v pozdní antice, kdy velké šelmy byly stále vzácnější, byl v Římě zaveden státní monopol na lvy, který měl zajistit dostatek zvířat pro císařská představení a zabránit konkurenci soukromých osob. Jednoduše řečeno, všichni lvi patřili císaři. Římská armáda rovněž měla specializované oddíly, například vojáky označované jako ad leones, ursuarii nebo vestigiatores, jejichž úkolem bylo na hranicích Římské říše stopovat, lovit a poté střežit exotická zvířata.

Přeprava těchto zvířat do Říma nebo do císařských zvěřinců navíc představovala značný logistický i ekonomický problém. Provincie musely na vlastní náklady zajišťovat personál pro jejich přepravu, což vytvářelo prostor pro podvody. Docházelo například k neoprávněným průtahům, které nejen finančně ruinovaly jednotlivá města, ale mohly také zakrývat nelegální využívání zvířat při soukromých představeních. Císařská správa se proti těmto praktikám snažila bojovat vysokými pokutami ve zlatě, které hrozily vojenským velitelům, pokud své povinnosti nesplnili.

Video: The Extinct Animals that Fought in the Roman Colosseum

Literatura

Phys.org 5. 9. 2026.

Revista General de Derecho Romano 2026. 46.