Kostra CPL-2a. Na zubech jsou znaky dokládající dlouhodobé holdování „betelu“. Zdroj: Fakhri

I když se v naší západní kultuře k „nakopnutí“ používá ledasco, žvýkání betelového oříšku to není. V zemích jižního Pacifiku a třeba takové Indii, to naopak patří k univerzální tradici. A protože jde o oblast s hlavou na hlavě, po přepočtu stovek milionů tamních pravidelných uživatelů, to z hlediska celosvětové populace vychází na každého desátého.

Sympaťák Adam Brumm. Na snímku s certifikátem od Guinness dokládajícím „Nejstarší malbu nefigurativního umění“. Tento jeho objev se týká obtisku ruky který v indonéské jeskyni zanechal člověk před nejméně 67 800 lety. (Kredit: Griffith University).

Všeobecně se mělo za to, že s užíváním  psychoaktivních drog jsme si začali až po neolitu. Prsty v tom měl mít nástup zemědělství. Až zelená revoluce s usedlejším způsobem života, nacpávání břich obilovinami a luštěninami nám nejen činilo dobře, ale dovolovalo to více volného času věnovat koníčkům. Něco na tom nejspíš bude, protože my pivaři jsme se zkvašováním ječmene začali experimentovat na území dnešního Izraele někdy před třinácti tisíci lety.

Celá řada všeobecně uznávaných představ nám v poslední době padá jak domeček z karet. Nejinak tomu je i se začátkem užívání psychoaktivních látek. Do stávající představy, že s obluzováním mozků jsme začali až s nástupem produkčně efektivním farmařením, teď hodil vidle australský tým profesora Adama Brummea.

Složky betelového „sousta“: List pepřovníku betelového, ořech palmy arekové, pasta drceného vápence ev. lastur, tabák a vlákna palmové kůry. Zdroj: Piyawit Moonkham.

Kolektiv archeologů a biochemiků z Griffithova australského výzkumného centra pro lidskou evoluci (ARCHE) vystopoval užívání návykové látky v prehistorii doby kamenné. Důkaz se jim podařilo objevit na indonéském ostrově Sulawesi. Kořeny jednoho z nejpopulárnějších stimulantů (betelového ořechu) se tím posunul do kultury lovců a sběračů. Izotopová analýza kosterních pozůstatků jeden z nálezů, zařadila do doby před 7 600–6 300 lety. Druhému z lovců by dnes táhlo dokonce až na dvacet pět tisíc let.

Příprava betelového „nakopávače“ nazývaného někdy pinang. Pravidelné užívání betelu se týká zhruba 600 miliónů lidí (některé odhady mluví až o 10–20 % lidské populace. Zakořeněno je především v jihovýchodní a jižní Asii, v Indii, Bangladéši, na Srí Lance, v Číně (zejména jižní provincie), na Tchaj-wanu a napříč ostrovy Tichomoří (Melanésie, Mikronésie a Polynésie). S migrací obyvatel se tato tradice šíří také do komunit v západním světě.). (Sikander Iqbal, Wikipedia)

Předchozí důkazy užívání drog se opíraly o analýzu zubního plaku a průkazu fragmentů molekuly arekolinu. Takový důkaz v tomto případě byl vlivem degradace mnohem obtížnější a ne na všech zkoumaných zubech to dopadlo dobře. Co tedy přivedlo vědce k odvážnému tvrzení, že posunuli hranice užívání návykového stimulantu do minulosti o více než šestinásobek?

Vědci uvádějí, že u obou zmíněných nebožtíků našli vzory opotřebení zubů, které mohly vzniknout jen následkem dlouhodobého užívání drogy.

Oponenti této teorie namítají, že dnešní konzumenti nic takového na zubech nemají.

Pouliční prodavač betelových zámotků. Světová zdravotnická organizace (WHO) řadí betelový oříšek mezi karcinogeny 1. skupiny . Jeho užívání drasticky zvyšuje výskyt rakoviny dutiny ústní, hltanu a jícnu. (Foto: Paan Wallah)

Australští vědci kontrují rozdílnými zvyklostmi nynější a tehdejší konzumace drogy. Dnes aplikaci alkaloidů dovádíme k dokonalosti speciálními nůžkami, kterými oříšek porcujeme na tenké plátky. Nebo vyrábíme pastu z rozemletých ořechů a nehašeného vápna a to zabalujeme do listů pepřovníku, případně vše ještě ovoňíme, nejčastěji květem hřebíčku.

V dávné minulosti šlo o něco jiného. Laboratorním pokusem si vědci ověřili zda tvrdý abrazivní povrch semen arekové palmy zvládne vytvořit ony charakteristické hluboké zaoblené drážky na zubech, které našli na zubech starých desítky tisíc let. Ukázalo se, že zvládne a že tedy tehdejší lidé si poškození zubů přivodili tím, že dlouhodobě moulali oříšky celé a převalovali si je v ústech z jedné strany na druhou.

Další námitkou oponentů bylo, že tak primitivním cucáním by se neuvolnil dostatek arekolinu, aby měl na mozek žádoucí účinek. I to Brummův tým vyvrátil se ctí. Vypomohl si buňkami původem z žab, které si geneticky upravili tak, aby na svém povrchu měly lidské receptory pro drogu. Ukázalo se, že i žužláním celých ořechů se do slin uvolňuje dost drogy na to, aby na buňkách obsadila receptory a spustila kaskádu dějů regulujících nervovou aktivitu.

Závěr

Starověcí lovci a sběrači měli špatné zuby obecně. Je proto pravděpodobné, že betelové ořechy využívali jako analgetikum k tlumení bolesti. Jako každá droga i betel je dobrý sluha, ale zlý pán. Cucání celých ořechů mělo za následek nejen hluboké rýhy v zubech, ale i obnažení zubní dřeně. Není pochyb, že to nebožákům spíš přitížilo a aby toho neměli málo, zvýšilo jim to riziko prostupu infekce z potravy. Příčiny bolesti se jim tím cyklily, což je přvedlo k trvalé závislosti. Vypadá to, že lidstvo drogám holduje co svět světem stojí. Vědecky to teď máme doloženo až do pozdního pleistocénu. Jinak řečeno - konci čtvrtohorní doby ledové.

Video: Nejstarší známá drogová závislost na světě sahá až do doby ledové

Literatura

Griffith University News https://news.griffith.edu.au/

Adam Brumm, Betel nut sucking is the earliest recorded evidence for the habitual use of a neuroactive plant drug, Science Advances (2026). DOI: 10.1126/sciadv.aei1901. www.science.org/doi/10.1126/sciadv.aei1901