Co se skrývá v hlubinách? Kredit: ESO.

Blíží se Halloween. Astronomové ho milují, a tak se každým rokem touto setkáváme se zprávami a snímky z hlubokého vesmíru, co jsou roztomilým způsobem zneklidňující. Tohle je jedna z nich.

V souhvězdí Pece je nenápadný kousek oblohy, který astronomové zkoumají už desítky let. Hubbleův dalekohled tam před časem zacílil své přístroje na více než 270 hodin a pořídil legendární snímek Ultra Deep Field. Obsahuje téměř 10 000 galaxií, jejichž světlo k nám putovalo miliardy let. Když se pustil do práce Webbův dalekohled, dalo se čekat, že se zaměří na stejnou oblast. Jeho citlivější infračervené přístroje totiž mohou odhalit i to, co Hubble přehlédl.

Záhadný signál přichází z oblasti, kde se nejvíce protínají barevné obdélníky. Kredit: Huberty et al. (2026), Astronomical Journal.

Povedlo se to více než dobře. V jednom nenápadném místě této důkladně prozkoumané oblasti Webb zachytil podivný signál, a to dokonce dvakrát, při pozorováních oddělených 88 dny.

Astrofyzik Mason Huberty z University of Minnesota a jeho kolegové chtěli vyzkoušet, jestli je možné Webbův spektrograf NIRSpec použít k hledání dosud neznámých objektů. Místo obvyklého postupu, při němž astronomové předem vyberou známé cíle, otevřeli téměř všechny jeho drobné clony a zkoušeli, co najdou. Metodu nazvanou MOCSS vyzkoušeli při dvou pozorováních v srpnu a listopadu 2023, navíc z různých úhlů, díky čemuž mohli lépe vyloučit technické artefakty. Šest nalezených signálů se podařilo přiřadit známým vzdáleným galaxiím. Sedmý signál byl problém.

Slavné Hubbleovo Ultra Deep Field.Kredit: NASA, ESA, and S. Beckwith (STScI) and the HUDF Team.

Šlo o jedinou výraznou emisní čáru na vlnové délce přibližně 1,6 mikrometru. Shodou okolností jde o vlnovou délku z oblasti blízkého infračerveného záření, která má význam v technologiích a vědě, od optické komunikace, přes lasery (relativně) bezpečné pro lidské oko až po pozorování Slunce nebo dálkový průzkum Země. S využitím této oblasti záření lze například monitorovat sucho, kondici lesních porostů nebo sníh a led. Pro pozorování hlubokého vesmíru je to rovněž příznivé, protože právě záření o této vlnové délce dobře proniká kosmickým prachem a proletí i tam, kde se to záření o mnoha jiných vlnových délkách nepovede. Klíčové samozřejmě je, že Webb využívá vlnovou délku kolem 1,6 mikrometru jako jednu z hlavních oblastí pozorování, protože kamera NIRCam má na tuto hodnotu nastavené některé ze svých speciálních filtrů.

Neobvyklé nicméně nebylo samotné infračervené záření, nýbrž skutečnost, že se neobjevila žádná další emisní čára a v daném místě nebylo na předchozích snímcích Hubbleova ani Webbova dalekohledu vůbec nic patrného. Signál se navíc opakoval ve všech expozicích, při obou orientacích dalekohledu i s odstupem téměř tří měsíců. Měření byla konzistentní, takže o obyčejnou chybu přístroje nejspíš nešlo.

Ještě podivnější je, že signál byl natolik výrazný, že by se určitě měl objevit už při průzkumu JADES v říjnu 2022. Pokud tehdy existoval, Webb by ho jen stěží přehlédl. V JADESu ale není. Možná vznikl až později, nebo se dramaticky změnila intenzita.

Co to může být? Jednou možností je velmi vzdálená galaxie z raného vesmíru. Tam by ale měly být potíže s průchodem záření tehdejším neutrálním vodíkem a nesedí ani absence signálu v dřívějších pozorováních. Mladší galaxie by zase měla vykazovat další emisní čáry, stejně jako třeba supernova. Mohla by to být černá díra, která roztrhala hvězdu. Taková událost může vytvořit výraznou emisní čáru i bez dalších pozorovatelných projevů, důkazy ale zatím nestačí.

Jediná emisní čára navíc nestačí k určení vzdálenosti objektu. Rozpínání vesmíru totiž posouvá světlo vzdálených zdrojů k delším vlnovým délkám. Stejnou pozorovanou vlnovou délku proto, bohužel, může mít záření z různě vzdálených objektů. Zatím je to stále napínavé, snad se brzy dozvíme víc z dalších pozorování.

Video: Webb's Deepest Infrared Gaze | 2,500 Hidden Galaxies | 100 Hours Staring Into Nothing

Literatura

Science Alert 15. 10. 2026.

Astrophysical Journal 1009: 117.