Psi z Černobylu. Kredit: Sergiy Romanyuk.

Biologie černobylských organismů má exotickou příchuť. Když se ukázalo, že Černobyl není plný nevýslovných mutantů, pátrá se dál a hledají se byť i ty sebemenší stopy po něčem zvláštním, divném, co by bylo možné připsat „děsivé jaderné katastrofě.“ Vědci se ale také dostávají na stopu zajímavým jevům, které ukazují, jak běhají mikroevoluční procesy v reálných populacích.

Týká se to i nejnovějšího výzkumu černobylských psů, kteří zůstali, když odešli lidé. V minulosti se odborníci zaměřili na genetické rozdíly mezi dvěma populacemi psů, jednu v areálu Černobylské jaderné elektrárny a druhou ve městě Černobyl, vzdáleném jen asi 16 kilometrů. Ukázalo se, že genetická výbava psů z města je velmi podobná okolním populacím z východní Evropy. Psi z areálu elektrárny se naproti tomu v některých genetických znacích výrazně liší a je znát, že nejde o rozdíly způsobené mutacemi.

Megan Dillon. Kredit: Breen Lab.

Megan Dillonová z North Carolina State University a její kolegové prozkoumali další dva klíčové evoluční mechanismy, které by mohly rozdíly mezi psy v elektrárně a psy ve městě Černobyl vysvětlit. Mohlo by jít o důsledek přírodního výběru anebo genetického driftu, který by náhodně běžel v průběhu času v izolované populaci v elektrárně.

Přírodní výběr může v souvislosti se změnami prostředí posouvat celou populaci, typicky usměrňujícím přírodním výběrem (directional selection), při němž se celá populace posouvá určitým směrem podle konkrétní situace. Pěknými příkladem je například legendární industriální melanismus, kdy průmysl ztmaví krajinu a organismy na to reagují ztmavnutím, aby nebyly vidět.

Genetický drift naproti tomu představuje náhodné změny genomu, které nemusí mít žádnou souvislost s výhodností určitého znaku. Přesto se mohou v populaci rozšířit. Výsledkem může být postupné snížení genetické rozmanitosti celého genomu.

Černobylská jaderná elektrárna (2013). Kredit: Ingmar Runge, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.

Výzkumný tým porovnal genomická data obou zkoumaných černobylských populací s údaji o volně žijících populacích z východní Evropy a také s izolovanou populací psů z Galapág. Snažili se oddělit vliv geografické izolace od vlivu prostředí na psy žijící v areálu elektrárny.

Ukázalo se, že velikost populace psů z areálu černobylské elektrárny je sice z evolučního pohledu malá, ale od populace z města Černobyl se vlastně velikostí moc neliší. Psi z elektrárny navíc nemají sníženou genetickou variabilitu, jak by odpovídalo působení genetického driftu. Pokud jde o genetiku, populace z elektrárny se významně lišila od jiných geograficky izolovaných skupin psů, včetně těch z Galapág. Naproti tomu psi z města Černobyl byli geneticky podobnější právě galapážské populaci než svým sousedům žijícím v areálu elektrárny.

Genomická analýza psů z areálu elektrárny nakonec odhalila stopy usměrňujícího přírodního výběru na více než 100 místech genomu. Jde o sekvence související s replikací a opravami DNA, funkcemi buněčného cyklu, imunitním systémem nebo vývojem nádorových onemocnění. Jak říká Dillonová, podobně věci se jen obtížně prokazují s jistotou. V tomto případě se zdá by mohlo jít o reakce na prostředí v Černobylu, přestože dotyční psi rozhodně nevypadají jako z hororu a nemají na zadku druhou hlavu. Určitě bude zajímavé to sledovat dál.

Video: What Happened to the Dogs of Chernobyl? | The Dodo

Literatura

NC State University 28. 10. 2026.

Genes 17: 1195.