Vědci našli upíří lamu: Vampyrocamelus vypadal jako žirafa s obřími špičáky  
V severoamerických prériích se před zhruba 13 až 10 miliony let procházela oživlá noční můra. Měla dlouhý krk, vysoké nohy a svými extrémními špičáky důvěrně připomínala upíra. Jako by tuhle dávnou příbuznou lam namaloval Hieronymus Bosch do své slavné Zahrady pozemských rozkoší. Její fosilie přitom ležely desítky let bez povšimnutí v muzejních sbírkách.
Rekonstrukce vampyrokamela. Kredit: K. Marriott.
Rekonstrukce vampyrokamela. Kredit: K. Marriott.

Většinu paleontologických hororů obstarávají dinosauři, ale na Zemi žila i spousta dalších hrozivých druhů, ať už byly doopravdy nebezpečné nebo spíše nikoliv. Pokud byste se někdy před 13 až 10 miliony let ocitli v severoamerických Velkých pláních, mohli byste tam potkat veliké zvíře na čtyřech štíhlých nohách, s dlouhým krkem jako žirafa a s tlamou plnou nápadně velikých zubů o délce kolem 4 centimetrů.

 

To je vampyrokamelus Vampyrocamelus welshi, který má sice chytlavé jméno, ale ve skutečnosti je poněkud zavádějící, protože vampyrokamelus sice patří do čeledi velbloudovitých, ale je blízkým příbuzným lam, nikoliv přímo velbloudů. Navzdory jménu i děsivému vzhledu to byl býložravec, což ale hned neznamená, že to byl mírumilovný trouba.

 

Katherine Marriott. Kredit: K. Marriott.
Katherine Marriott. Kredit: K. Marriott.

Svým zjevem připomíná vampyrocamelus tvora, který jako by vypadl z pláten středověkého mistra Hieronyma Bosche. Nejlépe by zapadl do „rajského“ levého křídla jeho slavné Zahrady pozemských rozkoší – právě tam totiž Bosch umístil bizarní exotická i bájná zvířata, u nichž se pod mírumilovnou a vznešenou fasádou ráje skrývá dravost a hřích.

 

Jde o další z dlouhé řady „muzeálních druhů“ a jeho fosilie už téměř celé století odpočívaly v muzejních sbírkách. Vykopal je paleontolog Childs Frick z American Museum of Natural History (AMNH), který na počátku 20. století osobně financoval řadu paleontologických vykopávek a speciálně se zajímal o čeleď velbloudovitých.

 

Aepycamelus. Kredit: Heinrich Harder (cca 1920), Wikimedia Commons.
Aepycamelus. Kredit: Heinrich Harder (cca 1920), Wikimedia Commons.

Katherie Marriottová z AMNH New York a její kolegové prozkoumali desítky tisíc fosilních exemplářů velbloudovitých z Frickovy sbírky a vytvořili rozsáhlou revizi této skupiny. Jedním z pozoruhodných objevů v rámci jejich výzkumu je právě vampyrokamelus. Žil v pozdním miocénu a jeho fosilie se nacházejí především v Texasu a Oklahomě, příležitostně také v Nebrasce.

 

Vědci upozorňují, že nápadné špičáky vampyrokamela jsou ve srovnání s ostatními známými velbloudovitými obrovské. Mají dlouhé, dozadu zahnuté hroty, které končí ostrou špičkou. Také první horní třenový zub vampyrokamela byl velký, zahnutý a zakončený ostrým hrotem.

 

O zbytku kostry se toho zatím mnoho neví. Kromě lebek se zachovalo jen několik zlomených kostí končetin a chodidel. Ty jsou podobné příbuznému rodu Aepycamelus, další veliké lamy, která připomínala žirafu. Aepykamelus měl dlouhé nohy a díky dlouhému krku mohl spásat vegetaci ve výšce až tří metrů nad zemí.

Vampyrokamelus mohl žít podobným stylem. Proč ale potřeboval tak děsivý chrup, když nelovil nic nebezpečnějšího než listí? Je sice možné, že ostré špičáky používal k obraně před predátory. Podle badatelů je ale podstatně pravděpodobnější, že se samci vampyrokamelů s těmito zuby rvali o samice. Je totiž nápadné, že samice, zdá se, je nemají. Jak se říká, za vším hledej sexuální výběr.

 

Video: When Camels Roamed North America

 

Literatura

Science Alert 22. 11. 2026.

New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletins November 2026.

Datum: 22.11.2026
Tisk článku

Související články:

Fosilní velbloudi z kanadské Arktidy     Autor: Stanislav Mihulka (06.03.2013)
Vebloudi podezřelými z přenosu koronaviru MERS     Autor: Stanislav Mihulka (09.08.2013)
Prokletí zombie fosilií nutí paleontology experimentovat s mrtvolami     Autor: Stanislav Mihulka (24.03.2018)
Sup ze souvrství Hell Creek     Autor: Vladimír Socha (11.06.2024)
Jak létali pterosauři?     Autor: Jaroslav Petr (13.09.2024)
Jak velký byl obří had Titanoboa     Autor: Vladimír Socha (23.03.2026)
Hrůzoptáci se dožili poslední doby ledové     Autor: Vladimír Socha (28.07.2026)
Gerrothorax maritimus: Fantastický objev přinesl prvního mořského obojživelníka     Autor: Stanislav Mihulka (28.10.2026)



Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán



Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni



Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz