Zvětšit obrázek

Rytina "Pýcha předchází pád" od vlámského barokního místra Marcuse Gheeraertse (1561-1636) naznačuje, že letecký transport plžů na velké vzdálenosti je znám už dlouho. V tomto případě vystupuje v roli leteckého dopravního prostředku orel.

Jako puberťáci jsme se bavili hláškami typu "bude pršet, sloni houfujou" nebo "stádo ryb letí savanou". Dneska bychom mohli na repertoár podobných "slovních perel" vyprodukovaných studentskou recesí přidat i rčení "šneci odlítli přes moře" - a nebyli bychom daleko od pravdy. Hrotice rodu Balea skutečně cestují vzduchem. Dokázal to tým nizozemských vědců vedený Richardem C. Preecem z University of Cambridge.

Zvětšit obrázek

Hrotice Balea biplicata je doma v Evropě.

Do středu zájmu badatelů se dostaly hrotice (Balea) z jihoatlantických ostrovů Tristan da Cunha a Gough - Balea swalesi, B. ventricosa. B. costellata a B. tristensis. První z nich objevil už v roce 1824 přírodovědec John Gray. Byl tím dosti zaskočen. Plži se nápadně podobali hrotici převrácené (Balea perversa) - byly jen drobítek větší. (Poznámka: Webové vyhledávače odmítají tuto hrotici pod jejím latinským názvem vyhledávat, i když její jedinou perverzitou - pomineme-li hermafroditismus - je obrácený směr zavinutí ulity). John Gray dobře věděl, že hrotice žijí jen v palearktické oblasti, kde jejich výskyt sahá od severních oblastí Afriky do Evropy a v Asii až k severnímu Himálaji. Hrotice se tedy na Tristanu ocitly "dosti daleko od domova". Nejbližší "sousedy" z řad zástupců hrotic  měli tristanští šneci až na Azorách.  A to je vzdušnou čarou 9000 kilometrů. Trochu moc na suchozemského plže, který neumí plavat.

Zvětšit obrázek

Její příbuzní si ale zaletěli až na daleký ostrov Tristan da Cunha.

Někteří badatelé se snažili z téhle nepříjemné situace vybruslit zařazením tristanských hrotic do samostatného rodu Tristania. Většina přírodovědců ale cítila, že je to hodně "silové" řešení. Tristanské hrotice zaujaly i Charlese Darwina, který dokonce šneky máčel v mořské vodě, aby zjistil, jak dlouho v tomto živlu přežijí. Pokusy, které by dnešní ochránce přírody asi nenadchly, došel k závěru, že hrotice vydrží nejvýše dva týdny a to je na cestu napříč Atlantikem málo. A byl to také Darwin, kdo jako první vyslovil šílenou teorii o tom, že hrotice zanesli na ostrov ptáci. Tuhle teorii si zakladatel evoluční teorie testoval pokusy, při nichž lepil šneky na nohy kachnám.  Darwin podezíral  z transportu šneků i lidi, ale to je krajně nepravděpodobné, protože ostrov byl objeven až v roce 1506 a osídlen teprve v roce 1816. Hrotice tu byly dávno před člověkem.

Genetické analýzy provedené Preeceovým týmem daly zapravdu  Darwinově "ptačí teorii". Potvrdily výsledky dřívějších anatomických  studií dokazujících je Balea a Tristania jsou jedno a totéž. A také odhalily cestovatelské výkony hrotic. Není pochyb o tom, že hrotice pocházejí z Evropy a dostaly se na Tristan a přilehlé ostrovy s "mezipřistáním" na Azorách a Madeiře. Madeirské hrotice si dokonce koupily zpáteční letenku, protože se vrátily do Evropy jako druh Balea heydeni - teprve nedávno odlišený od Balea perversa. Hrotice přitom zdaleka nemířily jen na jih. Poměrně nedávno si zalétly na Island i tam založily životaschopnou populaci.

Zvětšit obrázek

Z mezipřistání na Madeiře se některé hrotice vrátily do Evropy…

Za nejpravděpodobnější transportéry hrotic považuje Preece brodivé ptáky hnízdící na stromech. Hrotice se totiž často vyskytují v korunách stromů  a z jednoho na druhý "přeskakují" bez komplikovaného slézání na zem  tak, že se přilepí na nohy nějakého ptáka. Jsou k tomu dokonale uzpůsobeny, protože jejich sliz má vlastnosti kvalitního lepidla. Sem tam se některá hrotice přilepila poněkud důkladněji, než měla v úmyslu, a její nedobrovolný dopravce ji transportoval za moře.  Hrotice jsou vejcorodí hermafroditi, a tak jim nebránilo v osídlení nových izolovaných ostrovů ani hledání pohlavních partnerů. Jediná hrotice dokázala založit novou populaci, z níž po čase vznikl nový druh.
 

 … jako Balea heydeni.

Pramen: Nature