Tajemná horká skvrna na planetě ve vzdálenosti 44 světelných let  
Pozorování Spitzerova vesmírného infradalekohledu odhalila zcela nečekané umístění žhavé skvrny na horkém plynném obru Upsilon Andromedae b. Kupodivu není naproti hvězdě, ale na boku planety!

 

Zvětšit obrázek
Upsilon Andromedae b s podivnou horkou skvrnou. Kredit: NASA/JPL.

 

Zvětšit obrázek
Data ze Spitzerova infradalekohledu. Horká skvrna je jinde! Kredit: NASA/JPL-Caltech/UCLA.

Dvojhvězda Upsilon Andromedae, pochopitelně z důvěrně známého souhvězdí Andromedy, je k vidění v blízkém galaktickém sousedství, pouhých 44 světelných let od nás. Její primární hvězdou je žlutobílý trpaslík Upsilon Andromedae A, o něco mladší, větší a zářivější hvězda než je Slunce, kolem něhož obíhá poměrně malý a slabý červený trpaslík Upsilon Andromedae B. U žlutobílého trpaslíka jsme prozatím našli tři planety, vesměs plynné obry typu Jupiter. To dnes už není zase tak výjimečné, přesto je ale tento planetární systém velmi bizarní a slavný a začínající lovci exoplanet o něm jistě mnohokrát uslyší. Jeho planety totiž obíhají po naprosto neuvěřitelných drahách, které nápadně nejsou v jedné rovině. Astronomové si zjevně neví moc rady, ale zřejmě se tu stalo něco strašného a vzhledem k nevelké vzdálenosti dvojhvězdy Upsilon Andromedae od Slunce raději opatrně volí slova a nepouštějí myšlenky příliš na špacír.

 

A nejde jenom o extravagantní oběžné dráhy. Velkou pozornost budí zejména planeta Upsilon Andromedae b, objevená již v roce 1996 analýzou radiální rychlosti její hvězdy, jako jeden z prvních „horkých Jupiterů“, tedy plynných obřích planet obíhajících hodně blízko mateřské hvězdy. Ve skutečnosti obíhá blíže, než je vůči Slunci náš Merkur. Nejspíš má hmotnost 1,4 Jupitera a jeden oběh dokončí za pouhých 4,617 dne. Podle všeho je se svojí hvězdou polapená v synchronní, čili vázané rotaci, stejně jako například Měsíc se Zemí.

Zvětšit obrázek
Bizarní systém Upsilon Andromedae A. Kredit: NASA, ESA, A. Feild.

 

Zvětšit obrázek
Porovnání blízkých hvězd. Kredit: Deepfly.

Spitzerův vesmírný infradalekohled v roce 2006 zjistil, že strana planety přivrácená ke hvězdě je pekelnou výhní o teplotě 1400 až 1650 stupňů Celsia, kdežto odvrácená strana je asi relativně příjemným plynným světem s teplotou mezi mínus 20 až 230 stupni Celsia. Lze se jen domýšlet, jaké šílené věci dělá s atmosférou Upsilon Andromedae b trvalý rozdíl teplot kolem 1400 stupňů Celsia.

 

Až doposud byly naše znalosti o Upsilon Andromedae b sice bizarní a divoké, ale pochopitelné. Nedávno ale Ian Crossfield a jeho kolegové na Upsilon Andromedae b znovu namířili Spitzerův vesmírný infradalekohled a tentokrát se nestačili divit. Horká skvrna na povrchu planety je totiž úplně někde jinde, než by ji všichni čekali. I dřívější pozorování naznačovala, že rozpálená místa na povrchu horkých Jupiterů nemusejí být úplně přesně proti tváři mateřské hvězdy. Astronomové se dohadovali, že by s horkými skvrnami eventuelně mohly hýbat nesmírně divoké vichry v atmosféře těchto podivuhodných planet. Ale horká skvrna Upsilon Andromedae b je vůči směru na hvězdu skoro přesně na boku planety, tedy téměř kolmo na žhavý tok záře hvězdy. To je ale samozřejmě rána pod pás. Nadšený Crossfield s kolegy bez obalu přiznává, že horkým Jupiterům a hlavně dynamice a uspořádání jejich bouřlivé atmosféry rozumíme mnohem méně, než jsme si ještě před týdnem mysleli.

 

 

Zvětšit obrázek
Ian Crossfield, student UCLA. Kredit: I. Crossfield, UCLA.

Spitzer nevidí planetu přímo, ale analyzuje souhrnné infračervené záření hvězdy a všech planet. Z nepatrné proměnlivosti toku infračerveného světla ze systému Upsilon Andromedae můžeme odvodit, kdy je k nám planeta Upsilon Andromedae b natočená horkou stranou, která je v infračerveném spektru nejjasnější a kdy naopak chladnou stranou.

Zvětšit
Tak jednoduché to nebude. Dnes již zastaralá představa o Upsilon Andromedae b. Kredit: NASA/JPL.

Pokud se Crossfield a spol. nějak nespletli, což u podobných komplikovaných analýz nelze nikdy zcela vyloučit, tak mají odborníci na horké Jupitery rozhodně o čem přemýšlet. Snad to může být důsledek bizarní hry velkolepých magnetických polí planety a její hvězdy, projev rázových vln spouštěných vichry nadzvukových rychlostí anebo něco úplně jiného. Astronomové si už brousí drápy na pozorování dalších horkých Jupiterů, díky nimž by se tyto fantastické světy v našem bezprostředním sousedství mohly stát srozumitelnějšími.

 

Prameny:  
JPL/NASA News 19.10. 2010, Wikipedia (Upsilon Andromedae b).

Datum: 25.10.2010 15:51
Tisk článku

Související články:

Gravitační mikročočka prozradila potulnou zemi v Mléčné dráze     Autor: Stanislav Mihulka (11.10.2020)
RW Aurigae: Přistihli jsme hvězdu, která pohltila planety     Autor: Stanislav Mihulka (18.07.2018)
Supermasivní černou díru by mohl obíhat milion obyvatelných planet     Autor: Stanislav Mihulka (21.06.2018)
Našla Dawn pozůstatky dávného oceánu?     Autor: Dušan Majer (01.11.2017)
Máme v Kuiperově pásu Desítku, planetu velikosti Marsu až Země?     Autor: Stanislav Mihulka (25.06.2017)



Diskuze:

Karel Š,2010-10-25 20:34:03

Možných vysvětlení toho jevu je celá řada, ale mně osobně nejatraktivnější připadá představa že ta planeta pracuje jako gigantický Stirlingův motor...

Odpovědět


Jan Konečný,2010-10-27 00:53:18

mně osobně nejvtipnější připadá představa, že student popletl znaménka : )

Odpovědět


Karel Š,2010-10-27 12:36:12

... nebo pouzil sin misto cos...

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace