Nanotechnologie už dnes  
V dnešní době nemusíte být vědci, abyste si mohli užívat přínosů nanotechnologií. Jednoduše zajdete do obchodu nebo z pohodlí domova jen tak objednáte nanotrubky. Když zjistíte, že samy o sobě jsou vám nanic, necháte si alespoň poslat z nich vyrobenou tenisovou raketu.
Nanotechnologie nám mohou připadat jako něco, co snad ani nepatří do dnešní doby. Stále se o nich mluví, ale přesto se neví, co dokáží již dnes. Pomineme-li futuristické vize samoreplikujících se robotů a přesuneme víc k zemi, můžeme vymoženosti nanotechnologií začít využívat.

Jako první vás možná napadnou nanotrubky čili nanotubes. Miniaturní trubičky o průměru několika nanometrů a délce až několik mikrometrů. Obvykle si je spojíme s úžasně pevným materiálem. Ale nanotrubek je mnohem více druhů, než se zdá. Nejklasičtější jsou z obyčejného uhlíku – jedno či vícevrstvé. To jsou ty, které mají nevídanou pevnost (Nejméně 100GPa, což je 100x víc než kvalitní ocel. To vše při šestinové hmotnosti.) a zajímavé elektrické vlastnosti. Koupit si takové trubičky není žádný problém. Cena je lidová. Za gram kvalitních dáte 500 dolarů, ale když vám stačí nižší kvalita, dostanete se i na 50 dolarů. Můžete vyzkoušet třeba e-shopy – levnější a dražší. Při manipulaci s nimi si dejte pozor, jak psal Jaroslav Petr, když je vdechnete mohou se vám dostat do mozku a není jasné, co se potom stane.

K čemu se vám budou takové nanotrubky hodit? Jestli plánujete proniknout na trh se špičkovými tenisovými raketami, tak se bez nich již neobejdete. Jsou součástí kompozitních materiálů, ze kterých se vyrábí. Nebojte se, trubiček nebudete potřebovat hodně, vzhledem k tomu, že se cena špičkových raket pohybuje kolem 250 dolarů, moc se jich do ceny nevejde. A právě tenisová raketa je mezi deseti nejlepšími nanoprodukty roku 2003, které vyhlásil server Forbes.

I moderní procesory se v budoucnosti naplní uhlíkovými trubičkami. Již byl vytvořen první integrovaný obvod s nanotrubkovými tranzistory, ty by měly mít menší velikost a spotřebu. Trubičky by také mohly posloužit k propojování jednotlivých křemíkových vrstev v mikroprocesorech, jak navrhuje NASA. Oproti v současnosti používaným měděným nebo hliníkovým propojkám mají výhodu v lepší propustnosti elektrického proudu i při velmi malém průřezu. K takovému nasazení by mělo dopomoci i nedávné objevní způsobu, jak „zabudovat“ nanotrubku do polovodiče.

Nejsou všechny nanotrubky z uhlíku. Izraelští vědci je koncem ledna vyrobili ze zlata, stříbra a paladia. Nemají sice tak dobré mechanické vlastnosti jako uhlíkové, ale zato by měly mít výborné elektrické a optické vlastnosti. O jejich využití zatím mnoho nevím, snad by mohly sloužit jako senzory nebo katalyzátory.

Opustíme nanotrubky a vrhneme se do relativně klidnějších vod nanotechnologií. Velkou perspektivu mají displeje vybavené FOLED (Flexible Organic Light Emitting Devices – Ohebná organická světlovyzařující zařízení). První vzorky již byly vyzkoušeny a komerční nasazení je předpokládáno do tří let. Potom si budete každý den rozbalovat jednu roličku papíru – či spíše nějakého polymeru, na které bude vždy aktuální výtisk novin. Součástí mobilu se stane svinovací obrazovka. Její zapracování do designu telefonu si představit zatím nedovedu.

Na závěr se vrátím k deseti nejlepším nanoproduktům roku 2003. Mezi ně se mohly zařadit pouze ty výrobky, které lze běžně zakoupit. Tedy rozhodně ne laboratorní prototypy. Převážně se jedná o sportovní vybavení. Kromě již zmíněné tenisové rakety to jsou tenisové míčky, ze kterých neuchází vzduch, vzdušné a nepromokavé oblečení a také látky, které se nemačkají. Kosmetický průmysl se nenechal zahanbit a přinesl krém, který pronikne hluboko do pokožky a opalovací krém s nanočástečkami oxidu zinečnatého. Ten skvěle pohlcuje široké spektrum UV záření. Kodak prodává „low-end“ digitální fotoaparáty s OLED displejem (totéž co FOLED jen na pevném podkladu) – jeho výhodou je, že nepotřebuje podsvětlení, má větší pozorovací úhel a nižší spotřebu energie.

Dejte si pozor. Není všechno „nano“, co má „nano“ v názvu. Například na nanosítku z teleshopingu není nic, co by bylo hodno měření v miliardtinách metru.

Jak vidíte, nanotechnologie prozatím ani zdaleka nepronikly do všech oblastí našeho života. Dá se říct, že se s nimi běžně nesetkáme. Podle toho, co dnes leží vědcům na stolech, se zdá, že se to v několika příštích letech změní docela razantním způsobem. Myslím, že se máme na co těšit.

Autor píše weblog o vědě a technice Techblog

Datum: 09.02.2004
Tisk článku

Související články:

Nové perovskitové LEDky jsou tisíckrát jasnější než organické LEDky     Autor: Stanislav Mihulka (16.01.2024)
DNA nanoroboti mohou „donekonečna“ replikovat sami sebe     Autor: Stanislav Mihulka (09.12.2023)
Z oboustranné lepicí pásky je možné vyrobit levný generátor elektřiny     Autor: Stanislav Mihulka (24.11.2022)
Vědci vytvořili supertvrdé kovy spojováním kovových nanočástic     Autor: Stanislav Mihulka (01.02.2021)
Nanozmrzlina, chytré nanoobaly a nanovíno     Autor: Jiří Kůs (25.04.2019)



Diskuze:

Netušil jsem, že už existují praktické aplikace

Pavel Brož,2004-02-11 13:00:27

Velice hezký článek, do dneška jsem o nanotrubičkách pouze sem tam četl v souvislosti s laboratorními výzkumy, kde se maximálně spekulovalo o jejich takovém či jiném využití ve vzdálenější budoucnosti, ale netušil jsem, že už existují i v normálně prodávaných výrobcích. Děkuji :-)))

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz