Martin Šrubař

Je až zázračné, co dokáže obyčejný atom uhlíku ve spojení se dvěmi atomy kyslíku - oxid uhličitý. Tatáž molekula může být jednou skleníkovým plynem, sněhem, ledem či dokonce supertvrdým sklem.

Nanotrubky nachází využití i tam, kde bychom je nikdy dříve nečekali. Koho by napadlo, že někdy budeme stříhat nanovlákna z nejtvrdších materiálů světa uvnitř nanotrubky?

Tak jsme se konečně dočkali. Poprvé se serióznímu vědeckému týmu povedlo provést experiment, který doslova bourá Einsteinovu obecnou relativitu. Jeho výsledek se od předpovědí liší o dvacet řádů.

Nalézt zdroj elektrické energie vhodný pro napájení nanorobotů bylo dlouhou dobu neřešitelným problémem. Vědci však přišli na to, jak neužitečně vyplýtvanou energii kolem nás efektivně přeměnit a pohánět jí stroje o velikosti několika nanometrů.

Auto velké pouhých několik nanometrů je poháněno paprskem světla a může jezdit neomezeně dlouho. Má všechno, co čekáte u běžného automobilu - podvozek, motor a dokonce i točící se kola.

Móda nanostruktur nejrůznějších typů neustává. Nanotrubky se vyrábí z uhlíku, zlata, platiny a dalších materiálů nemluvě o nanokroužcích, pružinách či prachu. Nyní se vědci rozhodli prozkoumat potenciál nanotrubek z oxidu ceričitého.

Družice a jiná kosmická tělesa jsou ve vesmíru vystavena velkým rozdílům teplot. Někdy potřebují přitopit, jindy by se jim hodilo chlazení. Nový mikroskopický radiátor někdy hřeje, jindy chladí.

Uhlíkové nanotrubky nemají pouze úžasné mechanické vlastnosti, ale i s elektřinou dokáží dělat věci, které bychom nečekali. Dokáží rozsvítit žárovku nebo vytvořit dokonale ohebný displej.

Výroba solárních článků je stále příliš drahá na to, abychom je mohli použít jako běžný zdroj energie. Vědci stále hledají nové postupy, které by zvýšily jejich užitnou hodnotu. Naposledy na pomoc povolali titanové nanotrubky a vylepšili jimi solární články, které svou funkcí napodobují fotosyntézu v rostlinách.

Nové materiály jsou čím dál tím "schopnější a inteligentnější". Teď už umí opravit i samy sebe a ještě se tím zpevní.

Čištění vany, umyvadla a dalšího příslušenství koupelny patří ke spíše neoblíbeným domácím činnostem. Rakouští vědci to také neradi dělají, a tak vymysleli chytrý materiál, který bude čistit za ně.

Letadlo se dvěmi sty pasažéry na palubě se po dlouhém letu blíží k cílovému letišti. To je však zahaleno tak silnou mlhou, že jí ani silné letištní reflektory neprozáří. Pilot si nasadí brýle, které mu na sítnici promítnou obraz okolí jako za slunného dne a bezpečně přistane. Toto je realita dneška.

Před třemi sty lety astronom Huygens ležel nemocný v posteli a zjistil, že jeho dvoje kyvadlové hodiny jdou vždy synchronně. Nedávno si vědci hráli s nanomagnety a ty se také magnetizovaly synchronně. Nemocný astronom si určitě nebyl vědom toho, že jeho objev přispěje k rychlé datové komunikaci mezi planetami, na které se kouká, a naší Zemí.

Představte si, že byste měli kosti tak pevné, že byste si je sami nemohli zlomit. Skákali byste z deseti metrů a nic by se vám nestalo. A když už byste si něco zlomili, lékaři by vám píchli injekci nanotrubek a za týden byste měli po problému.

Objevilo se další využití nanotrubek. Tentokrát vědci vytvořili tenkou fólii, která má vynikající mechanické vlastnosti - je pevnější než ocel, je průhledná a vodivá.

Raketoplán přistane i bez třinácti izolačních dlaždic, takže panika kolem ulétávající izolace je zbytečná. Přerušit přípravy na další starty raketoplánů kvůli toho, nad čím by se u předchozích nikdo ani nezamyslel, je rozhodnutí populisty. Ale chytrého.

Čtyřstěny mikroskopických rozměrů budou moci vytvořit téměř libovolné zařízení a při jeho poškození budou umět nahradit zničené části. Je možné, že se přibližuje doba, kdy postava Terminátora nebude zcela nereálnou fikcí.

Vědecké bádání obvykle nebývá příliš pěkné na pohled. Ale když se už něco povede, tak to stojí za to. Dokonalým příkladem toho jsou nanokvětinky, které se podařilo vytvořit z karbidu křemíku.

Nad svým procesorem si vytvoříme vlastní mikrobouřku a ta nám jej ochladí. Nebude se blýskat mezi oblaky a zemí nýbrž mezi nanotrubkami. Za běžné bouřky nás chladí déšť, kdežto procesor ochladí vítr.

Nanokroužky z oxidu zinečnatého otevírají celé nové odvětví nanotechnologií, které využije jejich výborných elektrických vlastností. Mohou se stát miniaturními snímači nebo také hnací jednotkou nanočerpadla.

V dnešní době nemusíte být vědci, abyste si mohli užívat přínosů nanotechnologií. Jednoduše zajdete do obchodu nebo z pohodlí domova jen tak objednáte nanotrubky. Když zjistíte, že samy o sobě jsou vám nanic, necháte si alespoň poslat z nich vyrobenou tenisovou raketu.