Když na rozpáleném Jupiteru sněží oxid titanatý  
Čekejte démonicky černé horké vločky, padající temnou atmosférou přehřáté planety, navěky přikované vázanou rotací ke spalující tváři hvězdy . Básník by to nevymyslel lépe.

 

Zvětšit obrázek
Když sněží na HD 209458 b. Kredit: Detlev Van Ravenswaay/SPL.


 

Zvětšit obrázek
Vivien Parmentier. Kredit: UCSC.

HD 209458 b je proslulý horký Jupiter, který v prostoru souhvězdí Pegas, cca 150 světelných let od nás, obíhá žlutého trpaslíka, tedy hvězdu spektrální třídy G, shodou okolností velice podobnou Slunci. Planeta se neformálně jmenuje Osiris a hned několikrát dosáhla zajímavých prvenství, díky nimž spolehlivě zakotvila v učebnicích pro příští desetiletí.

 

Je to vůbec první exoplaneta, kterou jsme objevili tranzitní metodou, čili pozorováním změny jasnosti hvězdy, když planeta přechází přes její kotouč a nepatrně ji zakryje. Zároveň je první exoplanetou, u níž jsme pozorovali atmosféru, první s atmosférou obsahující kyslík, uhlík, vodní páru a gigantické bouře typické pro plynné planety a také je první, které jsme změřili orbitální rychlost a tudíž přímo určili její hmotnost.


Obíhá v osmině vzdálenosti Merkuru od Slunce, jednou za 3,52 dne, a víme, že je to velmi horký Jupiter s průměrnou teplotou kolem 1000 stupňů Celsia, s objemem 2,5 krát převyšujícím Jupiter a s hmotností 0,69 Jupiteru (cca 220 Zemí). Šílený svět HD 209458 b je navíc ještě ve vázané rotaci s hvězdou a je k ní přivrácený stále stejnou stranou. Teplota planety v těch místech dosahuje až 2000 stupňů Celsia, zatímco na odvrácené straně je mnohem „chladněji“ – alespoň na místní poměry – jenom 500 stupňů Celsia. Planeta dokonce ztrácí rozžhavenou atmosféru a zanechává za sebou chvost plynný. Přesto ji asi nečeká brzký konec, prý takhle vydrží ještě miliardy let.

 

 

Zvětšit obrázek
Planeta HD 209458 b s ohonem. Kredit: NASA, ESA, G. Bacon (STScL).

 

Zvětšit obrázek
Temný rozpálený jupiter HD 209458 b. Kredit: NASA/JPL-Caltech.

Představit si v tak rozpálené výhni sníh je asi docela náročné. Vivien Parmentier z francouské Observatoře Azurového pobřeží a jeho kolegové to ale dokázali, i když nejde o pozemský sníh ze zmrzlé vody. Vytvořili 3D model chování atmosféry horkého Jupiteru HD 209458 b, v němž oxid titanatý (TiO) vytváří sněhové vločky. Ty se snášejí k planetě, postupně se přemění v plyn a opět se vracejí do vyšších vrstev pekelné atmosféry. Tam se z oxidu titanatého opět stávají vločky a celý cyklus se opakuje.


Titanatý sníh na HD 209458 b je naprosto fantaskní a hodně se vymyká naší zkušenosti. Oxid titanatý je sice bílý a lesklý, ale protože se nejspíš v atmosféře ušpiní oxidy křemíku, tak místní sníh bude dost černý a samozřejmě taky velice horký. Atmosféra HD 209458 b je sama o sobě hodně tmavá, takže místní sněhová bouře bude asi jako zážitek z ohniska bouřlivého lesního požáru. Parmentier a spol. se sice zaměřili na poměrně hodně horký Jupiter, jejich model ale prý bude použitelný i pro další planety této kategorie. Horké Jupitery ve Sluneční soustavě nemáme, takže nás asi ještě dlouho nepřestanou udivovat.

 


 


Literatura

NewScientist 1.2. 2013, arXiv:1301.4522, Wikipedia (HD 209458 b).

 

Datum: 03.02.2013 21:41
Tisk článku

Související články:

Nový typ těles: Osiřelé měsíce by se mohly stát plunetami     Autor: Stanislav Mihulka (12.07.2019)
Zrodila se Sluneční soustava v bublině Wolf-Rayetovy hvězdy?     Autor: Stanislav Mihulka (28.12.2017)
Nové důkazy: Jupiter je nejstarší planetou Sluneční soustavy     Autor: Stanislav Mihulka (15.06.2017)
Dobudou Rusové krále měsíců?     Autor: Dušan Majer (03.01.2014)
Když sonda prospí rande se Zemí     Autor: Vladimír Pecha (14.10.2013)



Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace