Nový jihoafrický radioteleskop lapil mohutné rádiové záblesky  
Testovací soustava radioteleskopů KAT-7 pozorovala pozoruhodnou rentgenovou dvojhvězdu Circinus X-1, která k nám vyslala intenzivní záblesky v rádiové oblasti spektra.

 

Zvětšit obrázek
Umělecká představa systému Circinus X‑1. Kredit: X-ray: NASA/CXC/Univ. of Wisconsin-Madison/S.Heintz et al.; Illustration: NASA/CXC/M.Weiss.



 

Zvětšit obrázek
Hlavní anténa soustavy HartRAO. Kredit: Rotational, Wikimedia Commons.

V Jihoafrické republice vyrůstá unikátní soustava radioteleskopů MeerKAT, což by bylo možné přeložit jako „suriKATA“. Měla by pracovat v pásmu rádiových vln o délce 3 až 30 centimetrů. Pokud se povede dodržet momentálně platný termín dokončení MeerKATu v roce 2018, taky by se měl stát největším a nejcitlivějším radioteleskopem jižní polokoule.

 

V roce 2024 by se pak MeerKAT s plným počtem 64 antén měl stát součástí projektu Square Kilometre Array. Ten zahrne radioteleskopy v Africe a Austrálii. Jsou před ním velkolepé úkoly, jako studium kosmického magnetismu, evoluce galaxií, struktury vesmíru na těch největších měřítcích, temné hmoty a také povahu přechodných rádiových zdrojů.


V místě budoucího MeerKATu právě začala pracovat provizorní soustava sedmi dvanáctimetrových antén KAT‑7 (Karoo Array Telescope). Slouží jako technologický demonstrátor pro připravované radioteleskopy a zároveň se podílí na zajímavých pozorováních vesmíru. Richard Armstrong z Univerzity v Kapském městě spolu s dalšími vědci využil radioteleskopy KAT‑7 a také 26 metrový radioteleskop observatoře Hartebeesthoek Radio Astronomy Observatory (HartRAO), aby pozorovali pozoruhodnou rentgenovou dvojhvězdu Circinus X‑1 v souhvězdí Kružítka (Circinus).

 

Zvětšit obrázek
Rentgenová dvojhvězda s černou dírou. Kredit: NASA, ESA, Wikimedia Commons.

 

Zvětšit obrázek
Richard Armstrong. Kredit: University of Capetown.

Jsou tu dva hvězdné objekty, které se oběhnou za 16,5 dne. Když se navzájem přiblíží, tak ten hmotnější z nich odsává hmotu partnera a pak ze systému Circinus X‑1 vystartují mocné výtrysky hmoty.


Armstrong a spol. ve dnech 13. prosince 2011 a 16. ledna 2012 zachytili mohutné rádiové záblesky z prostoru systému Circinus X‑1. Patřily k těm nejsilnějším, jaké jsme tu v posledních letech pozorovali. Soustava KAT‑7 je zachytila bezprostředně po jejich vzniku a pak sledovala celý jejich průběh. O co tam vlastně šlo? Hmotnější člen rentgenové dvojhvězdy si zřejmě urval pořádné sousto a většinu z něho odpálil v podobě polárních výtrysků hmoty. Nápadná rádiové záblesky podle všeho vznikly, když se hmota v polárních výtryscích srazila s okolní mezihvězdnou hmotou a dramaticky se tak zpomalila.


Spoluautor Rob Fender z Univerzity v Southhamptonu si pochvaluje, jak jim systém Circinus X‑1 poodhalil své chování a jak opět prokázal, že představuje pozoruhodnou laboratoř pro astrofyziku relativistických výtrysků hmoty.


 

Zvětšit obrázek
Rádiový zdroj Circinus X‑1, na snímku KAT‑7. Kredit: R. Armostrong.

Jak poznamenává Gabriel Török z Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, Circinus X‑1 vykazuje některé znaky soustav s černou dírou a také charakteristiky soustav s neutronovou hvězdou.

Gabriel Török. Kredit: Ústav fyziky, FPF, SLU.

Mohl by například obsahovat neutronovou hvězdu o hraniční velikosti. Török připisuje úspěšná pozorování Armstrongova týmu souhře šťastných okolností. Měli dobře připravenou technologii a také jim dvakrát přálo štěstí s nápadným rádiovým vzplanutím. Výzkum se radioteleskopem  KAT‑7, potažmo MeerKAT, je teprve na samotném počátku, jistě ale můžeme čekat obdivuhodné věci.

 

 

 


Literatura

University of Southampton News 17.5. 2013, arXiv:1305.3399, Wikipedia (MeerKAT, Circinus X‑1).

 


Datum: 21.05.2013 09:52
Tisk článku


Diskuze:

Re: Jan Salinger

Martin Bartůněk,2013-05-22 21:02:24

Ta animace se opravdu povedla. Potom je ale otázka, co ve skutečnosti znamená oběh jednoho tělesa kolem druhého, když jde vždy o oběh kolem těžiště.

Odpovědět


obeh teles

Jan Salinger,2013-05-23 14:48:47

Oběžná perioda se počítá jako doba mezi dvěma po sobě jdoucími průchody definovaného bodu na oběžné dráze.

Tímto bodem se v astronomii rozumí často vzestupný uzel dráhy nebo periapsida (ve sluneční soustavě je to perihélium). Pro zjednodušení to může být bod, kdy má těleso nejvyšší rychlost (~perihélium).

Oběžné periody mají i rozdílné názvy v závislosti na zvoleném bodu a obecně se mohou lišit :)

Odpovědět

Otázka

Robert T,2013-05-21 10:26:57

Prepáčte, nie som astronóm a tak budem mať jednu otázku, možno naivnú: K „Jsou tu dva hvězdné objekty, které se oběhnou za 16,5 dne. Když se navzájem přiblíží...“ Ako a prečo sa navzájom priblížia, keď majú obiehať okolo spoločného ťažiska? To sa posúva? A ešte k tomu náhodne, keď „a také jim dvakrát přálo štěstí s nápadným rádiovým vzplanutím“? Alebo je tam ešte tretí objekt?

Odpovědět


Jan Salinger,2013-05-21 11:26:11

dva objekty se nemusí pohybovat kolem sebe po kruhové dráze (extrémním případem budiž komety);
mrkněte na http://en.wikipedia.org/wiki/Elliptic_orbit, máte zde pěkný obrázek systému s eliptickými oběžnými dráhami.

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace