Jak je to s „Mozartovým efektem“  
"Mozart je sluníčko," prohlásil prý Antonín Dvořák. Vzdal hold velkému skladateli. Mozartovi ale vzdávají hold i odborníci na lidský mozek. Alespoň někteří z nich tvrdí, že poslech Mozartovy hudby může výrazně zvýšit schopnosti našeho mozku. Jiní experti to s nemenší razancí popírají.
 Kalifornský pokus

V roce 1993 proběhl na Kalifornské universitě  v americkém městě Irvine velice zajímavý pokus.  Neurobiologové Frances Rauscherová, Gordon Shaw a Katherine  Kyová z universitního Centra pro neurobiologii učení  a paměti nechali dobrovolníky z řad studentů nejprve  naslouchat tichu, Mozartově Sonátě pro dva klavíry D dur  (skladba s katalogovým číslem K488) nebo speciální relaxační  hudbě. Po tomto "zvukovém předkrmu" pak nechali studenty  řešit úlohy standardních IQ testů zaměřené na hodnocení  prostorové představivosti.

Výsledky byly skutečně pozoruhodné. Ani ticho ani  relaxační hudba neměly na duševní výkonnost studentů  výraznější vliv. Po deseti minutách poslechu Mozartovy  sonáty D dur ale dosahovali studenti o poznání lepších  výsledků. Studenti, kteří po "průpravě" tichem nebo  ralaxační hudbou dosáhli v testech 110 bodů, se po poslechu  Mozarta přiblížili hranici 120 bodů. Ukázalo se, že  "posilující" efekt Mozartovy hudby odezní asi 15 minut po  poslechu. Jde tedy i krátkodobé posílení výkonnosti mozku.

Měli by si snad studenti před písemkou z deskriptivní  geometrie pouštět do uší Mozartovu sonátu? Jak vlastně  funguje tento tzv. Mozartův efekt?

 

 Frances Rauscherová z University of Wisconsin

 Spor o Mozarta

Někteří badatelé popírají, že by Mozartova hudba mohla  mít nějaký zvláštní účinek na naši duševní výkonnost. Spíše  se přiklánějí k názoru, že poslechem hudby je nabuzena pravá  mozková polokoule, kterou člověk výrazně zaměstnává i při  řešení složitých prostorových úloh, např. při úkolech, kdy  musí v mysli provádět složité rotace trojrozměrných objektů.

Dokládají to výsledky experimentů, při kterých došlo  ke zvýšení výkonnosti při řešení prostorových úloh nejen po  poslechu Mozartovy hudby, ale i poté, co pokusné osoby  vyslechly četbu hororu Stephena Kinga. Pozitivní efekt se  ale dostavil jen u těch lidí, kteří poslech hudby nebo  hororu skutečně prožívali. V jedné britské studii dosahovali  školáci v testech lepší výsledky po poslechu rockové muziky  než po poslechu Mozarta. Autoři studie usuzují, že školákům  přinesl rockový "nářez" mnohem větší prožitek než "dury  a molly" slavného hudebního génia.

 

 

Bigbítový „nářez“ prý může mít podobně příznivý efekt jako Mozartova hudba.

 

Právě vzrušení, které přinese horor, tvrdá muzika nebo  poslech vážné hudby, by mohlo vysvětlit vzestup výkonnosti  v testech. Zároveň by se tak vysvětlila neúčinnost  relaxačních nahrávek. Jejich hudba sice mysl posluchače  vzrušuje, ale relaxační instrukce provázející hudbu mysl  naopak tlumí. Po poslechu relaxační nahrávky je proto mysl  utlumena a ve srovnání s tímto stavem by měl být pozorován  zvýšený výkon prakticky vždy.

Je tedy Mozartův efekt jen omylem Frances Rauscherové  a jejích spolupracovníků?

Frances Rauscherová se cítí nešťastná z některých  interpretací své práce o Mozartově efektu. Často bývá  Mozartův efekt vysvětlován jako "zvýšení IQ" po poslechu  Mozartovy hudby.

"Něco takového jsme nikdy netvrdili," protestuje  Frances Rauscherová. "Mozartův efekt se projeví jen při  řešení úloh, které vyžadují prostorovou představivost."

Rauscherová také odmítá názor, podle kterého je  Mozartův efekt vysvětlitelný nabuzením pravé polokoule mozku  poslechem a prožitkem hudby. Při poslechu hudby totiž  nezaměstnáváme jen pravou ale i levou mozkovou hemisféru.  Levá polokoule mozku vnímá například rytmus hudby a musí být  poslechem Mozarta rovněž nabuzena. Přesto se při následných  testech zaměstnávajících levou mozkovou hemisféru neprojeví  výraznější zlepšení.

Zajímavé argumenty nashromáždila Rauscherová i proti  tvrzení, že podstatou Mozartova efektu je "prožitek"  z krásné hudby. Poslech Mozarta zlepšil schopnost pokusných  potkanů prolézt testovacím bludištěm. Potkani vystavení  tónům Mozartovy hudby našli cestu rychleji a dělali mnohem  méně chyb. Tento efekt se projevil dokonce i v případě, že  potkani poslouchali Mozarta během svého embryonálního vývoje  v těle matky. Lze je stěží předpokládat, že si potkaní plod  Mozarta skutečně "vychutná" a prožije s jeho hudbou příjemné  vzrušení.

Vzrušení z hudby se jeví jako nepravděpodobné  vysvětlení i proto, že Frances Rauscherová sice pozorovala  Mozartův efekt po poslechu Sonáty pro dva klavíry, ale  nebyla schopna zjistit u pokusných osob "Mendelssohnův  efekt" po poslechu hudby F. Mendelssohna, kterou posluchači  hodnotili ve srovnání s hudbou W. A. Mozarta jako "více  vzrušující". Ba co víc, v pokusech prováděných Frances  Rauscherovou dosahovaly pokusné osoby po poslechu Mozarta  lepších výsledků v řešení prostorových úloh i v těch  případech, kdy se jim Mozartova hudba moc nelíbila a měli  větší radost z poslechu hudby jiných skladatelů.

 

 

Chudák Mendelssohn – jeho hudba na naše mozky nezabírá.

 

"To, že někomu nevykyne chleba přeci ještě neznamená,  že "kvasnicový efekt" neexistuje," namítá Frances  Rauscherová na adresu badatelů, kterým se nedaří Mozartův  efekt prokázat.

Spory o Mozartův efekt jsou poučné nejen s ohledem na  taje hudby a záhady práce našeho mozku. Ukazují na složitost  vědeckého bádání, vypovídají o úskalích, jež na nás číhají  při hledání pravdy. Oba tábory vědců soupeřící v otázce  Mozartova efektu tvrdí, že pravdu mají oni a jejich oponenti  se hluboce mýlí. Oba tábory vědců nashromáždily na podporu  svého tvrzení velmi solidní důkazy opírající se o důkladně  provedené pokusy. A přesto badatelé nedospěli ke stejnému  závěru. Pravdu mohou mít jen jedni. Kteří? To ukáže čas.

Zatím lze doporučit k poslechu Mozartovu hudbu. Nelze  vyloučit, že se po ní snáze řeší prostorové úlohy. Ale  hlavně je to krásná hudba, ať už dráždí kterékoli mozkové  centrum v levé nebo pravé mozkové hemisféře. A že dáváte  před Mozartem přednost Mendelssohnovi, Janáčkovi, Rolling  Stones nebo Karlu Gottovi? Nevadí, poslouchejte jejich  hudbu, když vám přináší radost. Kdo ví, možná, že poslech  písně Trh ve Scarborough od Simona a Garfunkela zlepšuje  naše vyjadřovací schopnosti a písničky Jarka Nohavicy  posilují krátkodobou paměť. Patřičná vědecká ověření těchto  možností zatím nikdo neprovedl.

 

 Co asi poslouchá? Možná dechovku. Její dlouhodobý poslech prý posiluje pevnou vůli. Bez té se to nedá vydržet.

Datum: 29.04.2004
Tisk článku

Hudba v číslech, čísla v hudbě - Maor Eli
 
 
cena původní: 248 Kč
cena: 208 Kč
Hudba v číslech, čísla v hudbě
Maor Eli
Související články:

Jaké hudbě naslouchali Sapfó, Eurípidés nebo Sókratés?     Autor: Dagmar Gregorová (01.08.2018)
Vánoční koleda z University of Toronto     Autor: Josef Pazdera (01.12.2016)
Evoluční historie americké pop music za posledních 50 let     Autor: Stanislav Mihulka (11.05.2015)
Nejstarší záznam vícehlasé skladby     Autor: Josef Pazdera (18.12.2014)
Zhudebněný fyzikální svět     Autor: Dagmar Gregorová (25.06.2010)



Diskuze:

K466

jarda petr,2004-05-07 11:03:57

Jde o skladbu s katalogovým číslem K466.

Odpovědět


je to sonata

Přemek,2005-09-23 18:44:52

Je to klavirni sonata d moll pro dva klaviry, coz je katalogove cislo 448 a ne 488, jak je chybne uvedeno v clanku.

Odpovědět

dotaz

Tomas,2004-05-06 19:51:11

Chtel jsem si uvedenou sklatbu od Mozarta poslechnout, ale mam problem. Kdyz jsem ji hledal, nasel jsem dvoj-CD(viz http://www.amazon.com/exec/obidos/tg/detail/-/B00000420P/104-8504022-4281538?v=glance&vi=samples), kde je sklatba K488 v A major a K466 v D minor. Hadam, ze major je totez co mol a minor totez co dur (nebo naopak). Tak by me zajimalo, ktera z tech dvou je spravna.
Za vysvetleni dekuji.

Odpovědět

a jo

anywherehome,2004-05-05 09:01:12

mluvil jsem o lidech

Odpovědět

a jo

jarda petr,2004-05-05 07:13:43

Dovoluji si autora předchozího příspěvku odkázat na starší zprávu na tomto serveru, která informuje o výsledcích pokusu, podle kterého se potkanům pod vlivem Mozarta mění aktivita genů v mozku, zvyšuje se počet synapsí v hipokampu atd. Maně se mi vybavil citát Henryho Thoreaua: "Někdy je hypotéza velice důležitá - například když najdete v mléce pstruha."

Odpovědět

ne

anywherehome,2004-05-04 09:36:42

To je ale blbost. Za chvíli zjistí, že zavazování tkaniček také zvýši dosažené IQ. Jde tu o jednoduchý psychologický efekt - když se zaměstná nějakým určitým způsobem mozek, zvýší se jeho koncentrace (prokrví se "potřebné" části mozku, dodají živiny), a to by v tom byl čert, aby člověk nedosáhl vyšší IQ. Navíc dělat tesyt IQ rychle za sebou stačí, abychom dosáhli vyšší IQ, protože testy IQ jsou také o zkušenosti ;-)

Odpovědět

Už jsem to pochopil

Pavel,2004-04-30 13:20:55

Ona je to vlastně otázka definice prostorové představivosti. Prostě podle definice má dobrou "psychologickou" prostorovou představivost ten, kdo dobře udělá příslušný test. A pro ověření, že je to opravdu ta správná prostorová představivost, lze použít Mozartův efekt. Pokud je výsledek testů lepší po poslechu sonáty pro dva klavíry D-dur, pak byla opravdu testována ta správná prostorová představivost.

Odpovědět

doufám, že ano

jarda petr,2004-04-30 12:37:00

Doufám, že psychologocé vědí, co dělají. Oni se sice nemohou shodnout, co to vlastně inteligence je a jestli je jedna "universální" inteligence nebo zda jsou spousty "dílčích" inteligencí na různé činnosti, ale jinak se celkem snaží.
Celkem mě znepokojuje fakt, že IQ testy hodnotí schopnost hledat správné odpovědi na zadané otázky. Nic nevypovídají o schopnosti hledat originální řešení problémů. Člověk s průměrným výsledkem IQ testů může být génius, protože je schopný vidět věci i problémy zcela nově, originálně. Já chápu výsledky IQ testů jako jakýsi náznak. Pokud jde o testy prostorové představivosti, mám s nimi přesně opačnou zkušenost než kolegové. V tomto směru jsem UB (úplně blbý). Přitom jsem nikdy neměl potíže s deskriptivní geometrií a podobnými prostorovými hrátkami. Když jsem se na to ptal psycholožky, zkoušela mi vysvětlit, že není prostorová představivost jako prostorová představivost. V IQ testech prý může vyhořet v úlohách na prostorovou představivost i vynikající architekt. Přiznám se, že jsem její výklad do důsledku nepochopil - a to mám podle IQ testů celkem slušnou schopnost verbální komunikace.

Odpovědět

Pavle, mám zcela stejnou zkušenost.

Saša,2004-04-30 08:41:34

Prostorové úkoly z testů inteligence jsem vždy řešil logikou a nikolvěk představivostí. Přesto mi psychologové vždy tvrdili, že mám takovou prostorovou představivost, že jsem měl jít dělat sochaře. Taková blbost - já z plasteliny uplácám tak maximálně krychličku.

Odpovědět

Testy prostorové představivosti

Pavel,2004-04-30 08:24:34

Ty "standatdní IQ testy zaměřené na hodnocení prostorové představivosti" a "složité rotace trojrozměrných objektů", to jsou takové ty testy, kde je namalováných několik desítek krychlí a má se zjistit, rotací které z daných šesti krychlí tento obraz vznikl? Tento test jsem jednou dělal a k jeho vyřešení jsem vůbec žádnou prostorovou představivost nepotřeboval. Když jsem zjistil po první krychli, že si tu rotaci prostě představit nedokážu, tak jsem si odvodil sadu jednoduchých pravidel, jak to vyřešit (typu je-li symbol X vpravo nahoře od Y, musí to být krychle A) a celý test jsem udělal za třetinu určené doby a asi dobře (v grafu výsledků se ty moje nevešly na papír). Jsou si psychologové czela jisti, že jejich testy zkoumají to, co zkoumat chtějí?

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace