Veškeré to školní testování toliko pro hovado dobré jest…?  
Studenti se mají učit pro život, a ne pro testy! Pro samé testování není čas na pořádnou výuku! Úspěch v testu automaticky neznamená znalost problematiky! Těch výkřiků týkajících se používání testů bych jistě ze své paměti vylovil více, ale nechci. Nadávat na testy je totiž stejné, jako nadávat na nůž. Pokud ten nástroj použijete blbě, teče krev. A tak je to se všemi nástroji. Ale dají se testy také použít k něčemu užitečnému? Na danou otázku se pokusím odpovědět z perspektivy vysokoškolského učitele.

Jan Amos Komenský, Moravák žijící v Amsterdamu. Jeden z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů, přezdívaný „učitel národů“.
Jan Amos Komenský, Moravák žijící v Amsterdamu. Jeden z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů, přezdívaný „učitel národů“.

Podle mnohých autorů má pravidelné testování v rámci vysokoškolské výuky dvě základní funkce – antiprokrastinační efekt a efekt rychlé zpětné vazby. Studentům se sníženou schopností sebekontroly (a to je dnes, přiznejme si to, většina :)) může nastavení pevných termínů a rozdělení probírané látky do menších snadněji zvládnutelných bloků pomoci dosáhnout lepších studijních výsledků. Pokud je test včas vyhodnocen (což je např. s pomocí e-learningových modulů snadno splnitelná podmínka), poskytuje studentovi rychlou informaci o pokroku, jehož dosáhl, a umožňuje mu nasměrovat úsilí ke zvládnutí méně zažitých okruhů probírané látky. Tohle je celkem triviální – proto se pedagogičtí výzkumníci (např. De Paola a Scopa 2011, Bernatzky a kol. 2018) zaměřili na řešení složitějších otázek – a to jak zjistit vliv každého z efektů (antiprokrastinační, zpětné vazby) na celkový výkon studenta a jaká frekvence testování je optimální. Zatímco první otázka je podle mě zajímavá pouze z hlediska metodologie výzkumu (jak sakra bude vypadat experiment, v rámci kterého se podaří tyto dva efekty od sebe odlišit), odpověď na druhou z nich může být jistě zajímavá i z hlediska reálné praxe. Bernatzky a kol. zadávali během semestru (15 týdnů) jedné skupině testy každý týden, druhé jednou za dva týdny a z pohledu dosažených studijních výsledků nepozorovali žádný statisticky významný rozdíl. V závěru své studie opatrně přiznávají, že zvolená frekvence testů nedala studentům šanci dostatečně učivo zažít a že své studenty prostě „utestovali“. Tak snad příště lépe a radostněji…

 

Test však nemusí být jen způsobem, jak rychle a jako že objektivně rozdat známky, ale také poměrně funkční cestou, jak studovat. Na rozdíl od opakovaného čtení (re-reading) či procházení studijních materiálů (re-studiing), což je u nás bohužel dosud nejčastěji používána technika přípravy posluchačů na zkoušku, dochází při vyplňování testu k vyhledávání a vyvolávání (retrieval) informace z mozku a k jejímu následnému znovu-uložení. Důsledkem by pak měla být vyšší míra uchování (či chcete-li retence) informace v dlouhodobé paměti a následně samozřejmě zlepšení studijních výsledků. Tohle zní logicky, ale jako každá myšlenka, má i tato své oponenty. Podle nich má použití testu jako studijní techniky prokazatelně pozitivní vliv pouze v případě, že se student připravuje na test (čím podobnější jsou tréninkový a zkouškový test, tím lépe), pokud jde o slabšího studenta a pokud není cílem studia řešení úkolu vyžadujícího deduktivní uvažování (deductive-reasoning task).


Tvrzení, že je příprava s využitím testů neefektivní, pokud následně postavíme studenta před problém vyžadující komplexní logickou úvahu, má oporu zejména v práci Trana a kol. z roku 2015. V rámci jeho experimentu se studenti nejprve seznámili s faktickými informacemi (premisami) týkajícími se chování zástupců čtyř vymyšlených skupin – Nerdů, Prepsů, Gothů a Lonerů. Premisy vypadaly např. takto:

  1. Pokud se nějaký Prep připojí ke skupině, tak všichni Gothové danou skupinu opustí.

  2. Pokud je ve skupině 10 a více jedinců, nebude v ní přítomen Loner

  3. V jakékoli skupině je přítomno více Prepů nežli Nerdů

  4. Dva Nerdi si nikdy neobléknou tričko stejné barvy

  5. Gothové se jako jediní vždy oblékají do černých triček

  6. Ve skupině Prepů má vždy někdo tričko pastelové barvy, což neplatí pro ostatní skupiny

  7. Lonerové se jako jediní vždy oblékají do fialových triček

Po úvodním přečtení všech premis (1 premisa/5s) měla první skupina možnost po dobu 5 min znovu pročítat zvoleným tempem jednotlivé premisy, druhá pak v daném časovém intervalu vyplňovala test typu „doplňovačka“.

  1. Pokud se nějaký….. připojí ke skupině, tak všichni…… danou skupinu opustí.

Testování probíhalo na počítači a vždy po doplnění celé odpovědi se studentovi zobrazila správná verze příslušné premisy. Ihned poté následoval závěrečný test s více nabídnutými odpověďmi (multiple-choice test). Jeho otázky byly koncipovány tak, aby student musel správné řešení odvodit pomocí logické kombinace alespoň dvou premis.

  1. Pokud má skupina 12 členů, může se v ní nacházet jedinec oblečený ve fialovém tričku?

    1. Určitě ano

    2. Určitě ne

    3. Možná ano

Studenti, kteří k přípravě použili test, dopadli v závěrečném testu o něco hůře, než studenti, kteří si znovu procházeli plné znění jednotlivých premis.

„Ora et labora“, Hvar, Chorvatsko. Kredit: August Dominus, Wikimedia.
„Ora et labora“, Hvar, Chorvatsko. Kredit: August Dominus, Wikimedia.

 

Zmíněný experiment zopakovala v roce 2018 skupina Wissmana a kol. Přesná replikace Tranova postupu vedla k naprosto stejnému výsledku. Také záměna testu typu „doplňovačka“ za test typu „vyplňovačka“ (fill-in-the-blank), kde musel student zpaměti vepsat celé znění dané premisy, nepřinesla nic nového. Pes byl podle autorů studie zakopán v tom, že zatímco při opakovaném čtení prošli studenti během poskytnutých pěti minut každou premisu průměrně 10-15 krát, při řešení testu typu „vyplňovačka“ to bylo pouze 2-5 krát. Pokud bylo oběma skupinám uloženo absolvovat čtyři studijní cykly, karta se obrátila a konečné výsledky skupiny využívající k přípravě test byly statisticky významně lepší. Rozdíl mezi skupinami se ještě prohloubil, pokud byl mezi tréningem a závěrečným testem ponechán delší časový odstup (dva dny). V závěru dané studie autoři konstatují, že tréning s využitím test typu „doplňovačka“ nevede k uložení veškerých informací, které jsou kriticky nezbytné pro řešení deduktivních úkolů. Při používání tohoto typu testu je každá z informací zpracovávána odděleně a nikoli ve vztahu k ostatním informacím, z paměti jsou vyvolávány pouze útržkovité informace s nízkým stupněm komplexity. Využití jiného typu testu řeší problém jen částečně, neboť zásadním faktorem se nakonec zdá být doba věnovaná studiu – při opakovaném čtení zvládli studenti čtyři tréninkové cykly průměrně za 5 min, zatímco členové skupiny vyplňující test k tomu potřebovali průměrně 16 min.


Inu tak – při správném použití umožňují testy jak efektivní kontrolu studijního výkonu, tak i jeho zvýšení, ovšem o Norimberský trychtýř se v žádném případě nejedná. Chce-li tedy student uspět, nezbývá mu nic jiného, než klasické „Ora et labora“. Vhodná studijní technika může pomoct, ale nedostatek pracovního úsilí stejně nevyřeší……

 

Literatura:

  1. De Paola, M., & Scoppa, V. (2011). Frequency of examinations and student achievement in a randomized experiment. Economics of Education Review, 30(6), 1416-1429.

  2. Bernatzky M., Cabrera J. M., Cid A. (2018) Frequency of Testing. Lessons from a Field Experiment in Higher Education. Journal of Economics and Economic Education Research 19(1), 1-11.

  3. Adesope, O. O., Trevisan, D. A., & Sundararajan, N. (2017). Rethinking the use of tests: A meta-analysis of practice testing. Review of Educational Research, 87(3), 659-701.

  4. Pan, S. C., & Rickard, T. C. (2018). Transfer of test-enhanced learning: Meta-analytic review and synthesis. Psychological bulletin, 144(7), 710.

  5. Tran, R., Rohrer, D., & Pashler, H. (2015). Retrieval practice: the lack of transfer to deductive inferences. Psychonomic Bulletin & Review, 22(1), 135-140.

  6. Wissman, K. T., Zamary, A., & Rawson, K. A. (2018). When Does Practice Testing Promote Transfer on Deductive Reasoning Tasks?. Journal of Applied Research in Memory and Cognition.

Datum: 15.08.2018
Tisk článku

Související články:

Ani vědcům nelze věřit....všechno     Autor: Miloslav Pouzar (01.01.2010)
Nízká dávka delta-9-tetrahydrokanabinolu obnovuje paměť a proces učení u starých myší     Autor: Marek Lapka (10.05.2017)
Zažívají přednášky stav klinické smrti?     Autor: Miloslav Pouzar (26.07.2018)



Diskuze:

emoční inteligence a testy

Florian Stanislav,2018-08-16 01:34:16

https://www.megaknihy.cz/psychologie/131876-emocni-inteligence.html?
Kniha D.Goleman : Emoční inteligence.
Pokud si vzpomínám dobře, píše se tam, že o úspěchu v zaměstnání (včetně přímo vědecké práce) rozhoduje asi ze 2/3 emoční inteligence, vliv IQ není prvořadý.
Zmenšuje se osobní kontakt zkoušející a zkoušený, čímž se zmenšuje možnost emoční inteligence obou do hodnocení zapojit.
Také jsou velmi podstatné vyjadřovací schopnosti jak slovní, tak písemné, což testy míjí.
Školní testy testují znalosti, vědomosti, logické schopnosti, rychlost, pohotovost, snad i kreativitu a schopnost řešit nové problémy, čili vlastnosti související s IQ, pamětí a studijní vytrvalostí.
Neustále testovaný student se naučí proklouznout testy, vynechávat složité otázky, které odhaduje, že stejně nezvládne. Test nemůže řešit složité široce propojené pojmy. Práce vložená do tvorby testu se nevyplatí, i klasické 4 možné odpovědi jako v Chcete být milionářem včetně možnosti náhodné šťastné odpovědi dávají výpověď o znalostech spodní 1/4 testovaných. A je tolik třeba víc?
Hrozí možnost vynesení obsahu testů i jejich výsledků. Vysoce efektní testy obecných schopností válečných branců byly ve zcela jiné době.
Sestavit různé formulace pro skutečně srovnatelné testy zatěžuje jejich tvůrce, takže se zadá nějaká oprášená verze předchozí.
Opravil jsem mnoho tisíc ručně psaných písemek. Už rychlý náhled ukazuje, jak má student pojmy uspořádané a jak je pochopil v souvislostech, pokud je zadáno téma širší.
Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest./ Komenský/
Test se nemůže vyplňovat jinak, než v časovém chvatu až stresu. A většinou ani tvořit.

Odpovědět

Možná jsem mimo,

Václav Motl,2018-08-15 22:03:25

ale cítím, že pro encyklopedické znalosti nezbývá prostor pro pochopení vstřebávaných informací.
Pokud je alespoň částečnou příčinou časté testování, tak máme částečně vyhráno. Souhlasím, pokud testujeme po třískách a nezkoušíme že špalku, tak nám vylezou neucelené slovníky naučné bez potuchy o problematice, kterou i leckdy léta s nadśením studovali.
No, to však není problém minulého týdne a tyto produkty postupně obsazují vedoucí funkce. A jsme ve spirále s nejistým koncem. Nezbývá než doufat, že si tato nová generace pořadí.

Odpovědět


Re: Možná jsem mimo,

Milan Krnic,2018-08-15 22:42:49

Pro rozsah i pochopení naučeného je nejlepší, když nás dané baví, zkoušet nás pak netřeba.
Testování je věc dobrá v rámci soutěže, a v klasickém, více či méně nudném školství nutnost - pro onen antiprokrastinační efekt.
Bažení po znalostech máme vrozené, a tedy by stačilo ho od malička rozvíjet, a ne zabíjet, jak to mnozí nejen rodiče, ale i učitelé dělají - nejčastěji formou - udělat z dítka papouška - je to takhle a takhle, a už dej pokoj, namísto vedení ke kritickému myšlení tím, aby na věci přišlo samo, jen v rámci lehkého vedení, což je ona zábava, která ho naučí přemýšlet a hlavně, mít to rádo. Jenže to je relativně více práce, a to je opruz, noo.

Odpovědět


Re: Re: Možná jsem mimo,

John Wellington,2018-08-15 23:27:49

Samozřejmě...prezentujete tu bohužel jen skutečnost, která se týká těch několika "vyvolených" : dětí a později i dospělých žen a mužů, s upřímným zájmem o probíranou problematiku.

Jsou tak však dva naprosto zřejmé problémy:

1) Jak se postarat o zbytek? Nebo v sobě snad má každý zvídavého ducha, kterého je třeba probudit? Máme snad mezi zedníky a kominíky spící Einsteiny? Stačil by jiný přístup pro přetvoření raubíře v pokorného a zvídavého školáka?

2) Uchází Vám bohužel to nejdůležitější - metodika. Jak rozvíjet duch dítěte kýženým směrem? Sám jsem byl (a dosud jsem) vychováván systémem, na který si stěžujeme. "Otevřel jsem oči" a z malého hyperaktivního chlapce se stal mladý muž, který je (alespoň doufám) dostatečně sofistikovaný a pln zájmu pro studia na vysoké škole.

Smutné na tom ovšem je to, že se vším co jste napsal, souhlasím. Sám nemám odpovědi na výše zmíněné otázky a úporně je hledám.

Odpovědět


Re: Re: Re: Možná jsem mimo,

Jiří Novák,2018-08-16 08:07:12

Dobrý den,

K bodu 1: Jsem přesvědčený že každý má zvídavého ducha. Nebo aspoň do určitého věku, než vlivem ubíjejícího školního systému/ubíjející výchovy/ubíjející práce rezignuje a stane se z něj vysedávač u televize.
"Moje" táborové děti sice mají nejeden problém a postižení (jsme takovej speciální tábor), a rozhodně byste tam nehledal Einsteiny, ale co jsme je dosud naučili o přírodě a historii si pamatují i po letech včetně latinských názvů a odborného názvosloví vůbec.
Mezi zedníky a kominíky máme nepochybně nějaké ty Einsteiny. Nebo když ne Einsteiny, tak takové ty praktické vědce z 19. století. Lidi schopní kreativně se zamyslet nad praktickým problémem a vyřešit ho. Problém je v tom, že dneska už praktických problémů není a když jo, tak musíte mít stovky lidí a miliardy dolarů na jejich vyřešení. Takže z těch Einsteinů jsou truhláři a zámečníci a už to tak zůstane.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Možná jsem mimo,

Milan Krnic,2018-08-16 13:52:00

Jen doplním, že myslet kriticky je vhodná metodika sama o sobě. Jen až ve školství je tak trochu pozdě bycha honit. Jen se na to musí postupně - a to se daří (kurzy, sem tam nějaká hodina v některých školách). Není třeba smutnět, příp. čekat zázraky. Každopádně snažit se korigovat cokoli v rámci rigidního školství, viz téma článku, je marné.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Možná jsem mimo,

John Wellington,2018-08-16 19:11:55

Vyvaroval jste se metodice - Ano, skutečně velká většina dětí má potenciál proto, aby se o svět zajímala, ale jak ho podpořit? Jaký je optimální přístup? A to všechno ještě spojte s omezeným množstvím míst na středních a vysokých školách... Dostanete z toho problém, který doposud nemá řešení. Mluvíme tu až ideologicky o kritickém myšlení, přitom ve světě plném byrokracie má jen nejisté místo.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Možná jsem mimo,

Milan Krnic,2018-08-16 20:19:31

Kritické myšlení je dostatečnou metodikou a není to žádná ideologie ve smyslu podivných dogmat, ale pravý opak, tedy žádné "až ideologicky". A jak jsem uváděl, začínat ve škole je pozdě ... pro začátek dobré, ale pro stav blížící se ideálnímu ani zdaleka, to prostě musí začít doma / ve společnosti.
Nějaká místa na středních a vysokých školách je věc tomu hodně vzdálená, a navíc zcela v rámci současného paradigmatu, který jak jsem uváděl, je marné korigovat. A přejít na jiný model jen tak, lusknutím prstů, samozřejmě nejde, tedy je nutné na to jít postupně, což se ostatně děje.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Možná jsem mimo,

John Wellington,2018-08-16 22:33:49

Tímto příspěvkem jen shrnujete již vyřčené... řešil jsem metodiku toho, *jak* vůbec kritického myšlení u dětí dosáhnout. *Jak* u nich podporovat zájem o studia a svět.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Možná jsem mimo,

Milan Krnic,2018-08-17 15:39:43

Vždyť to jsem již uváděl výše.

Odpovědět


Re: Re: Re: Možná jsem mimo,

Tom Přibyl,2018-08-16 14:21:58

Zvídavého ducha v dětství určitě, v dospělosti to někomu vydrží více, druhému méně. Ale už pro to čteme Osla, ne?
Malí raubíři se zvládají obtížně, sám takové dva malé mám a jsme teprve na začátku (2 a 3 roky). Tady je to hlavně o rodičích. Když jim neřeknu, jak se ten brouk jmenuje a čím je zajímavý a proč na něj nešlapat, když jim nepůjčím kladivo a nenechám je zatlouct hřebík a praštit se při tom do prstu, když je nechám jen tupě zírat na bednu a nevezmu je radši ven nebo do dílny, když jim nebudu trpělivě odpovídat na otázky „co to je“, vyrostou z nich tupouni. Nejspíš.
A metodika pro vzdělání. Vstřebat dostatek informací pro všeobecný přehled, aby člověk dokázal nalézat souvislosti i mezi zdánlivě nesouvisejícím. Číst všechno, co Vás zajímá a číst i mimo obor Vašeho vzdělání. Specializace je možná dnes už nutností pro práci, ale ne pro život. Škola Vás možná naučí číst, psát a počítat, ale rozvíjet ducha nějakým směrem musí chtít člověk sám.
Kdyby měly školy sloužit k perfektní výchově a vzdělávaní mladých lidí a mít mnohem větší efektivitu, byl by svět plný vysokoškoláků a nikdo by jim nepostavil barák a nevyčistil komín. Takže nebudit, oni se proberou sami, a když ne, tak to určitě žádní Einsteini nejsou.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Možná jsem mimo,

Milan Krnic,2018-08-16 18:37:57

"odpovídat na otázky „co to je“" ... i ta jiskra kritického myšlení (slepě nevěřit tomu, co kdo říká, byť je to rodič) vyžaduje ryze osobní zkušennost (relativně podobně jako praštit se do toho prstu).

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Možná jsem mimo,

John Wellington,2018-08-16 19:09:01

Rozhovor se ale týkal primárně vzdělávání ve školách a přístupu učitelů/profesorů. Sám jste se dostal obloukem k prostému "vstřebat dostatek informací pro všeobecný přehled" --> jsou tu děti jejichž rodiče je nevedou k zvídavému přístupu, ke kritickému myšlení. K všeobecnému přehledu se většina nikdy nedostane, protože nemá důvod - nemají totiž žádný zájem (ať už kvůli výchově rodiči nebo přístupu učitelů).

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Možná jsem mimo,

Tom Přibyl,2018-08-17 14:08:28

Máte naprostou pravdu. Ale rodič je primární element na cestě za poznáním. Ale také jsme každý individuum a každý z nás má jiný hlad po poznání. Jsem z více dětí a vpodstatě jsme všichni měli stejné možnosti, co se týče informací. Ale jen já jsem přečetl, co se dalo. Ten hlad po vstřebávání informací cítím od útlého dětství, k tomu mne nikdo nevedl, jen rodičové podpořili nákupem dalších knih. A skutečně kriticky myslet můžete jen při dostatku (protichůdných) informací a solidním všeobecném přehledu.
Líní nebo zaneprázdnění rodičové jsou bohužel smutný fakt a o to důležitější by pak měla být škola. Excelentní kantor, který dokáže havrlanta natolik zaujmout, že by v něm probudil něco spícího se jistě najde. Ale jsme jen lidé a z vlastní zkušenosti se obávám, že se najde o dost více těch "špatných", kteří jsou sami jen průměrnými rodiči. A oni sami, se svými všedními pracovními a lidskými problémy, nemají důvod pátrat po metodě, která by nadělala více chytrých hlav.
Ten problém čeká na někoho, kdo o tom chce přemýšlet, přeji Vám mnoho úspěchů!

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Možná jsem mimo,

Milan Krnic,2018-08-17 22:16:21

Rychlá metoda = GMO. Jinak leda, jak jsem již uváděl, postupně přivykat ke kritickému myšlení - rok po roce, generaci po generaci, jako když metastázuje rakovina. Jinak asi těžko.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Možná jsem mimo,

Karel Rabl,2018-08-21 00:39:03

Máte pravdu, ale nebude se to líbit ani dnešnímu "Mainstreamu", nebo například lidem, kteří vše svádějí na "imaginární" postavy (Bůh, Alláh, Šiva, Donald, Putin, ......) a ti udělají vše proto, aby bránili lidem v kritickém myšlení (středověk neskončil, středověk trvá i když má poněkud "modernější" podobu).

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Možná jsem mimo,

John Wellington,2018-08-21 15:55:43

Je to sice velmi smutné, ale raději bych dnes viděl člověka, který to svede na prezidenta svého státu, spíš než člověka, který řekne, že celá situace žádné řešení nemá.
Obojí je ale ve výsledku stejně nekonstruktivní.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace