Úvod: Rudý drak roztahuje křídla (nebo spíše trysky?)

Když 24. dubna 2025 odstartovala z kosmodromu Ťiou-čchüan (Jiuquan) mise Šen-čou 20 (Shenzhou 20), nesla nejen tři tajkonauty k orbitální stanici Tchien-kung (Tiangong), ale symbolicky i další důkaz o nezadržitelném tempu čínského kosmického programu. Start, který shodou okolností připadl na 55. výročí vypuštění první čínské družice Tung-fang-chung 1 (Dongfanghong-1), podtrhl, jak daleko se Říše středu za půl století posunula. Už dávno nejde jen o dohánění Spojených států či Ruska; Čína dnes v kosmu hraje vlastní, stále ambicióznější hru, a to na mnoha frontách současně.

Zatímco západní kosmické agentury často postupují sekvenčně, soustředí se na jeden velký cíl a potýkají se s rozpočtovými škrty a politickými změnami, Čína jako by metodicky odškrtávala položky na svém obsáhlém seznamu úkolů. Provozuje plnohodnotnou modulární stanici na nízké oběžné drápřeze, usilovně vyvíjí hardware pro přistání lidí na Měsíci ještě před koncem dekády, plánuje komplexní mise k Marsu a asteroidům, buduje základní infrastrukturu v cislunárním prostoru a zároveň podporuje překotný rozvoj domácího komerčního sektoru, který chrlí nové nosiče a satelitní konstelace. K tomu přidejme ještě špetku tajemství v podobě experimentálního kosmoplánu s nejasným účelem a obrázek čínské kosmické současnosti je téměř kompletní.

Tato komplexnost a souběžnost aktivit naznačuje strategii, která nemíří jen na dosažení jednotlivých milníků, ale na vybudování paralelních, soběstačných schopností napříč celým spektrem kosmických činností. Není to jen závod o prestiž, i když ta hraje nezanedbatelnou roli. Je to promyšlená investice do technologické suverenity, ekonomického rozvoje a, nezastírejme si to, i strategického vlivu. Podívejme se tedy podrobněji, jak se tento rudý drak, či spíše jeho kosmické lodě a rakety, v posledních měsících a letech projevuje.

Umělecká vize čínské kosmické budoucnosti – od stanice Tchien-kung po lunární základnu a komerční rakety. Zdroj: Vytvořeno pomocí AI generátoru obrázků.

Tchien-kung: Nebeský palác na plný provoz (a s mezinárodními podnájemníky?)

Čínská kosmická stanice Tchien-kung ("Nebeský palác") už dávno není jen rozestavěným projektem, ale plně funkčním orbitálním komplexem, který je nepřetržitě obydlen od svého zprovoznění v roce 2021. Skládá se ze tří hlavních modulů – základního Tchien-che (Tianhe) a laboratorních modulů Wen-tchien (Wentian) a Meng-tchien (Mengtian) – a s přetlakovým objemem kolem 340 m³ představuje zhruba třetinu velikosti Mezinárodní kosmické stanice (ISS).

Pravidelné střídání posádek zajišťují lodě Šen-čou. Poslední výměna proběhla na konci dubna 2025. Mise Šen-čou 20, patnáctá čínská pilotovaná mise celkově a devátá k Tchien-kungu, odstartovala 24. dubna. Na palubě byl zkušený velitel Čchen Tung (Chen Dong), pro kterého to byl již třetí let (a druhý na Tchien-kung), a dva nováčci – bývalý vojenský pilot Čchen Čung-žuej (Chen Zhongrui) a inženýr Wang Ťie (Wang Jie). Jejich identita byla, jak je v Číně zvykem, odtajněna až den před startem, což jen podtrhuje jistou míru netransparentnosti programu. Po pouhých šesti a půl hodinách letu se Šen-čou 20 úspěšně připojila ke stanici. Následovalo pětidenní předávání směny s posádkou Šen-čou 19 (Cchaj Sü-če (Cai Xuzhe), Sung Ling-tung (Song Lingdong) a Wang Chao-ce (Wang Haoze)), která na stanici strávila předchozích šest měsíců a na Zemi se vrátila 29. dubna. Další rotace, mise Šen-čou 21, je plánována na říjen nebo listopad 2025.

Život na palubě Tchien-kungu není jen o údržbě. Posádky provádějí výstupy do volného prostoru (EVA) – posádka Šen-čou 19 například uskutečnila tři, včetně rekordně dlouhého výstupu pro instalaci ochrany proti mikrometeoroidům a kosmickému smetí (podle inspiračního článku). Nová posádka Šen-čou 20 má v plánu další výstupy a také širokou škálu vědeckých experimentů. Zvláštní pozornost si zaslouží nové experimenty v oblasti biologických věd, které zahrnují studium regenerace ploštěnek (organismů schopných obnovovat orgány), pokračující výzkum úbytku kostní hmoty a kardiovaskulárních problémů na modelových organismech jako jsou dánia pruhovaná (zebrafish) a výzkum streptomycet pro potenciální využití vesmírných zdrojů. Plánuje se také téměř 60 dalších experimentů, od pěstování vaskularizovaných mozkových organoidových čipů po přípravu vysokoteplotních supravodivých materiálů. To naznačuje posun od základního ověřování funkčnosti stanice k sofistikovanějšímu vědeckému výzkumu, který by mohl přinést unikátní poznatky využitelné jak pro budoucí dlouhodobé mise, tak pro pozemské aplikace.

Významným momentem pro Tchien-kung a čínskou kosmonautiku obecně je plánované zapojení prvního zahraničního astronauta. V únoru 2025 podepsaly Čína a Pákistán dohodu o spolupráci, na jejímž základě budou vybráni a v Číně vycvičeni dva pákistánští kandidáti. Jeden z nich se pak v roce 2026 stane prvním cizincem na palubě Tchien-kungu, kde bude působit jako specialista pro užitečné zatížení a provádět experimenty pro Pákistán. Výběrové řízení, probíhající podle přísných čínských kritérií ve třech fázích, již začalo. Tento krok není jen symbolickým gestem dobré vůle vůči strategickému partnerovi, ale jasným signálem, že Čína buduje vlastní mezinárodní platformu pro kosmickou spolupráci. V kontextu toho, že Čína byla (údajně kvůli obavám z vojenské povahy jejího programu) vyloučena z účasti na ISS, se Tchien-kung stává jádrem alternativního bloku, který může být atraktivní pro země hledající partnerství mimo tradiční západní struktury. Pákistán, označující Čínu za "nejspolehlivějšího strategického partnera" ve vesmíru, je logickou první volbou, ale dveře jsou zjevně otevřené i pro další, zejména v rámci iniciativy Pásu a stezky (BRI).

Posádka mise Šen-čou 20 (zleva Wang Ťie, velitel Čchen Tung, Čchen Čung-žuej) krátce před startem ke stanici Tchien-kung. Zdroj: VCG/VCG

Čínská vesmírná stanice Tiangong s trvalou posádkou, což lze přeložit jako „nebeský palác“, obíhá ve výšce 340 až 450 km a byla dokončena v roce 2022 po svých předchůdcích Tiangong-1 a Tiangong-2. Kredit: Čínský úřad pro pilotovanou vesmírnou techniku

Směr Měsíc: Velký skok, nebo jen dobře naplánovaná procházka?

Ambice Číny nesahají jen na nízkou oběžnou dráhu. Jasně deklarovaným cílem je přistání čínských astronautů (tajkonautů) na Měsíci, a to ještě před rokem 2030. Zatímco americký program Artemis se potýká s odklady (Artemis II posunut na začátek 2026, Artemis III nejdříve v polovině 2027), čínský lunární program podle oficiálních prohlášení postupuje podle plánu. Zda je tento optimismus na místě, nebo jde spíše o součást informační strategie, ukáže až čas. Kosmické programy mají koneckonců tendenci narážet na nepředvídatelné technické potíže a rozpočtové reality, bez ohledu na politický systém.

Architektura čínské lunární mise připomíná osvědčený model Apolla, ovšem s moderními prvky a čínskou specifikací. Vyžaduje dva starty nové supertěžké nosné rakety Dlouhý pochod 10 (Čchang-čeng 10, CZ-10). První raketa vynese k Měsíci lunární přistávací modul Lan-jüe (Lanyue, "Objímající Měsíc") a druhá pilotovanou kosmickou loď Meng-čou (Mengzhou, "Loď snů"). Obě části se setkají a spojí na oběžné dráze Měsíce. Dva členové posádky přestoupí do landeru, přistanou na povrchu, provedou plánované aktivity (včetně sběru vzorků), odstartují zpět na orbitu, znovu se spojí s lodí Meng-čou, přenesou vzorky a vrátí se na Zemi.

Vývoj klíčového hardwaru běží na plné obrátky a zdá se, že Čína zvolila strategii paralelního vývoje všech komponent, aby minimalizovala zpoždění způsobená čekáním na dokončení předchozí fáze. To je sice náročné na zdroje a koordinaci, ale mohlo by to potenciálně urychlit celý proces.

• Dlouhý pochod 10 (CZ-10): Tato nová raketa je skutečným monstrem. Ve své plné konfiguraci pro lunární mise měří 92,5 metru, má průměr jádrového stupně a postranních bloků 5 metrů a startovní hmotnost téměř 2200 tun. Při startu bude pracovat celkem 21 motorů YF-100K (7 v jádrovém stupni a po 7 v každém ze dvou postranních bloků). Tyto motory, spalující kerosen a kapalný kyslík (kerolox), využívají pokročilý uzavřený spalovací cyklus, kde v předkomoře dochází ke spalování části paliva s přebytkem okysličovadla (tzv. oxidizer-rich staged combustion). Jsou modernizovanou verzí osvědčených motorů YF-100 a prošly rozsáhlým testováním, včetně testů zaměřených na znovupoužitelnost a vícenásobné zážehy. Druhý stupeň ponese dva motory YF-100M (optimalizované pro vakuum) a třetí stupeň tři motory YF-75E na kapalný vodík a kyslík (LH2/LOX). CZ-10 má vynést 27 tun na translunární dráhu. Raketa již prošla elektrickými testy a brzy ji čekají statické zážehy a testovací "skoky" do malé výšky. Existuje i varianta CZ-10A, bez postranních bloků a částečně znovupoužitelná, určená pro dopravu posádek a nákladu na stanici Tchien-kung (nosnost ~14 t do LEO), jejíž první start se očekává kolem roku 2026.
• Meng-čou (Mengzhou): Tato "Loď snů" má nahradit současné lodě Šen-čou a sloužit jak pro cesty k Tchien-kungu, tak pro lunární mise. Skládá se ze znovupoužitelného návratového modulu (pro posádku) a servisního modulu na jedno použití. Lunární verze bude měřit cca 8,8 metru a vážit kolem 21,6 tuny; verze pro LEO bude kratší (7,2 m) a lehčí (14 t). Pojme 3 astronauty pro lunární misi nebo až 6-7 pro LEO. Úspěšný bezpilotní test proběhl už v květnu 2020, kdy loď dosáhla apogea 8000 km a demonstrovala návrat rychlostí přes 9 km/s. Nedávno absolvovala shozové testy z velké výšky a brzy má následovat demonstrace záchranného systému za letu.
• Lan-jüe (Lanyue): Lander "Objímající Měsíc" je dvoustupňová konstrukce (přistávací a vzletový stupeň) o celkové hmotnosti kolem 26 tun. Má dopravit na povrch dva astronauty a lunární vozítko. Lander prošel tepelnými testy a nyní se připravují testy přistávací fáze. Vozítko, pojmenované Tchan-suo (Tansuo, "Průzkumník"), má vážit asi 200 kg, uvézt dva astronauty a mít dojezd kolem 10 km. Pro pohyb na povrchu bude zapotřebí i nový lunární skafandr Wang-jü (Wangyu, "Hledící do kosmu"), který je lehčí než současné orbitální skafandry Feitian a umožňuje větší rozsah pohybu.
• Infrastruktura: Pro starty raket CZ-10 se na kosmodromu Wen-čchang (Wenchang) na ostrově Chaj-nan (Hainan) buduje nová startovní rampa LC-301. Tento kosmodrom, nejjižnější čínský, je klíčový pro těžké nosiče, protože umožňuje dopravu velkých komponent po moři a využívá výhod nižší zeměpisné šířky. Wen-čchang prochází celkově masivním rozšířením, včetně komerčních ramp a plánů na další státní rampy.

Souběžně s technickým vývojem Čína aktivně buduje i diplomatickou a vědeckou koalici pro svůj projekt Mezinárodní lunární výzkumné stanice (ILRS). Ta je prezentována jako otevřená platforma pro mezinárodní spolupráci a alternativa k americkým Artemis Accords. K dubnu 2025 se k projektu připojilo již 17 zemí a mezinárodních organizací a přes 50 výzkumných institucí. Stanice má být budována ve dvou fázích, přičemž základní verze u jižního pólu Měsíce má být hotova do roku 2035 (s využitím misí Čchang-e 7 a 8) a následně rozšířena. Pákistán, jako blízký spojenec, přispěje vlastním 30kg vozítkem pro misi Čchang-e 8. Celý projekt ILRS tak slouží nejen vědeckým cílům (geologie Měsíce, astronomie, využití zdrojů in-situ), ale i jako nástroj čínské "měkké síly" a budování sféry vlivu v kosmickém prostoru.

Za pozornost stojí i symbolická rovina lunárního programu. Poetická jména pro klíčový hardware – Meng-čou (Loď snů), Lan-jüe (Objímající Měsíc), Wang-jü (Hledící do kosmu), Tchan-suo (Průzkumník) – nejsou náhodná. Jde o vědomou snahu vytvořit silný, kulturně rezonující narativ, který má inspirovat domácí publikum a projektovat obraz Číny jako vizionářské kosmické mocnosti, podobně jako kdysi NASA pracovala se jmény jako Apollo nebo Mercury.

Čína plánuje do roku 2030 vysadit na Měsíci vozítko s posádkou. Kredit: Čínský úřad pro pilotovanou kosmonautiku

Čína plánuje do roku 2030 vysadit na Měsíci vozítko s posádkou. Kredit: Čínský úřad pro pilotovanou kosmonautiku

Komerční vesmír po čínsku: Zlatá horečka, nebo řízený chaos?

Jedním z nejpozoruhodnějších trendů v čínské kosmonautice posledních let je explozivní růst soukromého sektoru. Zatímco dříve byl vesmír doménou výhradně státních gigantů jako CASC (China Aerospace Science and Technology Corporation) a CASIC (China Aerospace Science and Industry Corporation), nyní se na scéně objevuje stále více agilních soukromých firem, které vyvíjejí vlastní rakety, motory a satelity. Tento boom není živelný; je aktivně podporován a usměrňován vládní politikou, která v komerčním kosmickém průmyslu vidí motor inovací a ekonomického růstu. Čínská vláda ve své výroční pracovní zprávě již druhý rok po sobě explicitně zmínila podporu komerčnímu vesmíru a domácí trh by měl podle projekcí v roce 2025 přesáhnout hodnotu 344 miliard dolarů.

V centru dění je vývoj znovupoužitelných nosných raket střední a těžké třídy, které se nápadně podobají americkému Falconu 9 od SpaceX – a to jak architekturou (často první stupeň s 7-9 motory, vertikální přistání VTVL), tak používanými palivy (kerolox nebo stále populárnější metan a kapalný kyslík – methalox). Zdá se, že Čína zvolila strategii řízené konkurence: podporuje vznik několika firem sledujících podobné technologické cíle, aby urychlila vývoj a zajistila si domácí alternativy k dominantním západním hráčům. Tato strategie nese ovoce, jak ukazuje přehled klíčových hráčů a jejich pokroků:

• LandSpace: Tato společnost se zapsala do historie v prosinci 2022, kdy její raketa Ču-čchüe-2 (ZhuQue-2, ZQ-2) jako první na světě dosáhla oběžné dráhy s použitím methaloxových motorů (i když první let selhal, druhý v červenci 2023 a třetí v prosinci 2023 byly úspěšné). Nyní firma intenzivně pracuje na mnohem větší raketě Ču-čchüe-3 (ZQ-3). Tento 76,6 metru vysoký nosič s průměrem 4,5 metru je vyroben z nerezové oceli (další paralela se Starship od SpaceX) a jeho první stupeň, poháněný devíti motory Tchien-čchüe-12B (Tianque-12B), má být znovupoužitelný až dvacetkrát. Nosnost do LEO má být 21,3 tuny v jednorázové verzi a 18,3 tuny při záchraně prvního stupně. LandSpace již úspěšně provedla testovací skoky VTVL do výšky 350 metrů (leden 2024) a 10 kilometrů (září 2024, podle inspiračního článku). První orbitální start ZQ-3 je plánován na třetí čtvrtletí roku 2025. Firma má pro rok 2025 smělé plány: tři starty ZQ-3, které mají zahrnovat vynesení satelitů pro státní konstelaci Guowang, premiérovou misi s novou komerční nákladní lodí Haoloong ke stanici Tchien-kung a test záchrany prvního stupně. Motory Tianque (TQ-12A/B pro první stupeň, TQ-15B pro druhý) jsou klíčovou technologií firmy.
• Space Pioneer (Tianbing Technology): Tato firma zaznamenala úspěch s raketou Tchien-lung-2 (Tianlong-2), která se stala první čínskou soukromou raketou na kapalná paliva, jež uspěla hned při svém prvním startu. Nyní vyvíjí podstatně větší Tchien-lung-3 (TL-3), přímého konkurenta Falconu 9. TL-3 je 71 metrů vysoká keroloxová raketa s průměrem 3,8 metru a znovupoužitelným prvním stupněm poháněným sedmi motory Tchien-chuo-12 (Tianhuo-12, TH-12). Nosnost má dosahovat 17 tun do LEO nebo 14 tun na heliosynchronní dráhu (SSO). První start je plánován na červenec až srpen 2025. Vývoj motorů TH-12 (tah 1090 kN u hladiny moře) pokračuje i přes incident při statickém zážehu v červnu 2024, kdy testovaný stupeň neplánovaně "odstartoval" kvůli selhání ukotvení. Firma také využívá mořskou startovní plošinu HOS-1 [inspirační článek].
• Galactic Energy (Xinghe Dongli): Společnost známá úspěšnými starty své rakety na tuhá paliva Ceres-1 nyní míří výše s raketou Pallas-1. Jedná se o 42 metrů vysokou keroloxovou raketu s průměrem 3,35 metru a znovupoužitelným prvním stupněm (přistání na nohy a s mřížovými kormidly) poháněným sedmi motory Welkin (Cangqiong). Nosnost je plánována na 5 tun do LEO nebo 3 tuny na SSO. První start se očekává v první polovině roku 2025. Motor Welkin (tah 400 kN u hladiny moře) je navržen pro až 50násobné použití.
• Další hráči: Na scéně jsou i další ambiciózní firmy jako i-Space (Interstellar Glory) s raketou Hyperbola-3 (methalox, znovupoužitelná, cíl startu 2025), CAS Space (Zhongke Aerospace), odnož Čínské akademie věd, s raketou Kinetica-2 (Lijian-2, kerolox, první start září 2025), Orienspace s raketou Gravity-2 (kapalná paliva, cíl 2025) a Deep Blue Aerospace s raketou Nebula-1 (kerolox, znovupoužitelná, cíl 2025).

Tato exploze aktivity se neomezuje jen na vývoj raket. Komerční firmy se zapojují i do logistiky stanice Tchien-kung. Čínská agentura pro pilotované lety (CMSA) vypsala soutěž na nízkonákladovou dopravu nákladu, z níž vzešly dva projekty :

• Haoloong: Nákladní loď vyvíjená státním leteckým koncernem AVIC, která má startovat na raketě ZQ-3 od LandSpace (Q3 2025). Zajímavostí je plánovaná schopnost přistání na ranveji, což by umožnilo dopravovat na Zemi nejen výsledky experimentů, ale i hardware – klíčová schopnost pro budoucí komerční využití LEO.
• Čching-čou-1 (Qingzhou-1): Nákladní loď vyvíjená Inovační akademií pro mikrosatelity Čínské akademie věd (IAMCAS), která má startovat na raketě Kinetica-2 od CAS Space (září 2025). Jedná se o jednodušší kapsli s kapacitou kolem 2 tun nákladu.

Tyto komerční nákladní lodě mají doplnit státní lodě Tchien-čou (Tianzhou), které létají méně často (cca jednou za 8 měsíců) a nemají návratovou schopnost. Rozvoj komerční nákladní dopravy s možností návratu nákladu tak může být předzvěstí budování infrastruktury pro širší komerční aktivity na nízké oběžné dráze, nejen pro zásobování státní stanice.

Komerční nosiče jsou také klíčové pro rychlé budování obřích čínských satelitních konstelací jako Guowang, kde je potřeba vynášet velké množství satelitů v krátkém čase. Stát tak efektivně využívá kapacity, které pomohl vytvořit prostřednictvím řízené podpory soukromého sektoru. Pro tyto starty se buduje i specializovaná infrastruktura, jako jsou komerční rampy LC-1 a LC-2 ve Wen-čchangu nebo námořní kosmodrom v Chaj-jangu (Haiyang).

Tabulka: Přehled nových čínských komerčních nosičů (stav 2025)

(Pozn.: Údaje o nosnosti a motorech nemusí být kompletní nebo finální. Znovupoužitelnost prvního stupně je plánována u ZQ-3, TL-3, Pallas-1, Hyperbola-3, Nebula-1.)

Zkušební raketa Zhuque-3 VTVL-1 čínské společnosti Landspace odstartuje na zkušební misi 19. ledna 2024. Zařízení dosáhlo maximální výšky přibližně 350 metrů a podle společnosti provedlo přesné přistání. (Obrázek: Landspace).

Raketa společnosti Pallas-1 bude částečně znovupoužitelná, podobně jako Falcon-9. Obrázek, kredit, autor: Galactic Energy

Za oběžnou dráhou: Marťanský prach a cislunární dálnice

Čínské ambice sahají i za Měsíc, k Marsu a dále. Mise Tchien-wen 1 (Tianwen-1), která odstartovala v červenci 2020, byla pozoruhodným úspěchem – Čína se stala teprve druhou zemí (po USA), která úspěšně dopravila a provozovala rover na povrchu Marsu. Orbiter mise mapoval planetu a sloužil jako retranslační stanice, zatímco rover Ču-žung (Zhurong), pojmenovaný po čínském bohu ohně, přistál v květnu 2021 v oblasti Utopia Planitia. Původně plánovaná 90denní mise se protáhla na více než 358 pozemských dní, během nichž rover ujel téměř 2 kilometry a svými přístroji (včetně podpovrchového radaru) zkoumal místní geologii a hledal stopy vody. Potvrdil například, že v oblasti Utopia Planitia byla tekutá voda ještě před 400 000 lety. V květnu 2022 byl Ču-žung uveden do plánované hibernace kvůli marsovské zimě a prachovým bouřím. Očekávalo se, že se probudí v prosinci 2022, ale to se nikdy nestalo. Podle hlavního konstruktéra roveru je nejpravděpodobnější příčinou nadměrné nahromadění prachu na solárních panelech, které znemožnilo dobití baterií. Osud orbiteru Tchien-wen 1 je také nejasný; některé neoficiální zdroje spekulovaly o jeho ztrátě na začátku roku 2023, ale oficiální potvrzení chybí.

Navzdory konci mise Tchien-wen 1 Čína v průzkumu Marsu pokračuje. Již na rok 2025 je plánován start mise Tchien-wen 2. Tentokrát nepůjde o Mars, ale o komplexní misi k asteroidům: cílem je odebrat vzorky z blízkozemního asteroidu (469219) Kamoʻoalewa (dříve kódovaný jako 2016 HO3) a následně provést průzkum komety 311P/PANSTARRS v hlavním pásu asteroidů.

Ještě ambicióznější je mise Tchien-wen 3, plánovaná na konec roku 2028 nebo začátek 2029. Jejím cílem je odběr vzorků přímo z povrchu Marsu a jejich doprava zpět na Zemi, což by Čínu zařadilo do velmi exkluzivního klubu. Mise bude vyžadovat dva starty rakety Dlouhý pochod 5: jeden ponese přistávací modul a vzletový stupeň, druhý orbiter a návratovou kapsli. Vzorky by se měly vrátit na Zemi v roce 2031. Hlavním vědeckým cílem je hledání stop života (biosignatur), ale mise bude zkoumat i geologii, atmosféru a podpovrchové vrstvy Marsu pomocí přístrojů jako podpovrchový radar a Ramanův/fluorescenční analyzátor. Jako potenciální místa přistání byly vytipovány oblasti Amazonis Planitia, Utopia Planitia a Chryse Planitia. Čína pro tuto misi aktivně hledá mezinárodní partnery a vyhradila 20 kg nosnosti (15 kg na orbiteru, 5 kg na landeru) pro zahraniční přístroje.

Klíčovou součástí čínských plánů na průzkum Měsíce a hlubšího vesmíru je budování podpůrné infrastruktury v cislunárním prostoru (oblast mezi Zemí a Měsícem). Zde Čína nedávno dosáhla světového prvenství úspěšným zformováním první konstelace tří družic na vzdálené retrográdní dráze (DRO) kolem Měsíce. DRO je specifická, gravitačně stabilní dráha, která vyžaduje minimum paliva pro udržení pozice a je považována za strategicky výhodnou pro budoucí lunární a meziplanetární mise – čínští vědci ji popisují jako "přirozený kosmický přístav".

Konstelaci tvoří družice DRO-A a DRO-B, vypuštěné společně v březnu 2024, a družice DRO-L, která byla již dříve na nízké oběžné dráze Země. Příběh DRO-A a DRO-B je sám o sobě ukázkou čínské houževnatosti a schopností. Kvůli selhání horního stupně rakety Yuanzheng-1S zůstaly obě družice na nesprávné, vysoce eliptické dráze Země a navíc nekontrolovatelně rotovaly, což poškodilo jejich solární panely. Inženýrům se však podařilo družice stabilizovat a pomocí série komplexních manévrů a gravitačních asistencí je během čtyř měsíců navést na plánovanou dráhu DRO, a to s využitím pouhé pětiny původně plánovaného paliva díky strategii nízkoenergetického transferu. Tato záchranná operace demonstruje nejen pokročilé schopnosti v oblasti orbitální mechaniky a řízení misí, ale i odolnost čínských systémů.

Tato tříčlenná konstelace, plně funkční od srpna 2024, nyní poskytuje základní infrastrukturu pro navigaci, komunikaci a přesné časové služby v cislunárním prostoru. Ověřila také nové technologie, jako je první mezidružicová komunikace v pásmu K na vzdálenost 1,17 milionu kilometrů a nový systém určování dráhy pomocí vzájemného sledování družic, který dosahuje vysoké přesnosti za zlomek času potřebného pro pozemní sledování. Vybudování této základní infrastruktury před stavbou samotné lunární stanice ILRS je strategickým krokem. Čína si tím vytváří vlastní navigační a komunikační standard pro budoucí aktivity v okolí Měsíce, což může ovlivnit nejen její vlastní mise, ale i mise partnerů v rámci ILRS, a posílit tak její roli jako poskytovatele klíčových služeb v této nové éře lunárního průzkumu.

Selfie roveru Ču-žung (Zhurong)na povrchu Marsu, pořízené pomocí oddělitelné kamery mise Tchien-wen 1. Zdroj: CNSA.

Tento snímek poskytnutý Technologickým a inženýrským centrem pro využití vesmíru (CSU) Čínské akademie věd (CAS) ilustruje konstelaci tří družic na vzdálené retrográdní dráze (DRO) v oblasti Země-Měsíc. (Kredit: Technologické a inženýrské centrum pro využití vesmíru Čínské akademie věd/Handout via Xinhua)

Sítě nad hlavou a tajemný raketoplán: Hvězdné války, nebo jen technologická demonstrace?

Kromě pilotovaných letů a vědeckého průzkumu se Čína intenzivně věnuje i budování rozsáhlých satelitních sítí a vývoji technologií s potenciálním dvojím (civilním i vojenským) využitím.

Na nízké oběžné dráze Země (LEO) probíhá horečné budování dvou obřích satelitních megakonstelací, které mají konkurovat západním systémům jako Starlink nebo OneWeb:

• Guowang ("Národní síť"): Tento projekt řízený státní společností China SatNet má za cíl vytvořit globální širokopásmovou síť čítající kolem 13 000 satelitů. První satelity byly vypuštěny na konci roku 2024 (10 kusů na polární dráhu pomocí rakety Dlouhý pochod 5B) a v únoru 2025 (9 kusů na dráhu se sklonem 50° pomocí Dlouhého pochodu 8A). Rozdílné dráhy naznačují použití různých typů satelitů pro pokrytí různých oblastí. Tempo výstavby musí být vysoké, aby Čína splnila lhůty Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) – 10 % satelitů do září 2029 a 50 % do roku 2032. Pro vynášení satelitů Guowang se počítá i s využitím nových komerčních nosičů, jako je ZhuQue-3. Podrobnosti o satelitech Guowang a jejich přesných schopnostech však zůstávají utajeny.
• Qianfan ("Tisíc plachet") / G60: Tato konstelace je spojena s komerčními subjekty (např. Spacesail/SSST s podporou šanghajské vlády) a má mít ještě větší rozsah, možná až 14 000 satelitů. Na začátku roku 2025 bylo údajně na oběžné dráze již 90 satelitů s cílem dosáhnout 600 do konce roku.

Budování těchto megakonstelací sice slibuje globální internetové pokrytí, ale zároveň vyvolává vážné obavy z dalšího zahlcování oběžné dráhy a zvyšování rizika kolizí a vzniku kosmického smetí. Kritici poukazují na to, že tisíce startů potřebných pro rozmístění těchto sítí zanechají na oběžné dráze velké množství vyhořelých raketových stupňů, pokud nebudou aktivně deorbitovány.

Paralelně s těmito velkými projekty Čína provozuje i mnohem tajemnější program – znovupoužitelný experimentální kosmoplán. O tomto stroji, někdy neoficiálně označovaném jako Šen-lung (Shenlong, "Božský drak"), se ví jen velmi málo, a i to převážně díky sledování a analýzám západních expertů a amatérských pozorovatelů. Oficiální čínské zdroje jsou extrémně skoupé na informace.

Co víme:

• Lety: Absolvoval tři známé orbitální mise, všechny startovaly na raketě Dlouhý pochod 2F z kosmodromu Ťiou-čchüan a přistávaly autonomně na dlouhé ranveji na odlehlé základně Lop Nur v Sin-ťiangu. První mise v září 2020 trvala jen 2 dny, druhá od srpna 2022 do května 2023 celých 276 dní a třetí od prosince 2023 do září 2024 dokonce 268 dní.
• Aktivity na orbitě: Bylo pozorováno, že kosmoplán během svých misí vypouští do vesmíru menší objekty. Během třetí mise jich bylo nejméně sedm. Klíčové je, že kosmoplán následně prováděl manévry přiblížení k těmto objektům (Rendezvous and Proximity Operations - RPO), a to opakovaně. Existují silné indicie, že mohl tyto objekty dokonce zachytit a znovu vypustit. Analýzy soukromé firmy Leolabs naznačily podobné operace zachycení/dokování již během druhé mise.
• Vzhled a velikost: Neexistují žádné oficiální snímky. Analýza trosek aerodynamického krytu rakety Dlouhý pochod 2F naznačuje, že kosmoplán by mohl mít křídla a svým tvarem a velikostí (délka odhadována kolem 9 metrů) připomínat americký vojenský kosmoplán X-37B. Amatérská pozorování z července 2024 možná zachytila rozkládací struktury, které by mohly být solárními panely nebo anténami.

Oficiálně Čína uvádí, že účelem kosmoplánu je "ověřování znovupoužitelných technologií a provádění vědeckých experimentů pro mírové využití vesmíru". Avšak jeho extrémní utajení, vojenská kontrola nad přistávací základnou Lop Nur a především demonstrované schopnosti RPO vedou experty k široké škále spekulací o jeho skutečném účelu. Může jít o platformu pro:

• Testování technologií: Například pro hypersonický let, pokročilé materiály, autonomní systémy.
• Průzkum a špionáž: Nesením senzorů pro sledování Země nebo jiných satelitů.
• Servis satelitů: Schopnost přiblížit se, zachytit a potenciálně opravit nebo doplnit palivo vlastním satelitům.
• Protisatelitní (ASAT) schopnosti: Možnost inspekce, manipulace, rušení nebo dokonce fyzického zničení cizích satelitů.

Tento kosmoplán zapadá do širšího kontextu rostoucích obav ze zbrojení ve vesmíru. Zprávy renomovaných organizací jako Center for Strategic and International Studies (CSIS) a Secure World Foundation (SWF) pravidelně upozorňují na rozvoj čínských (ale i ruských a amerických) schopností v oblasti RPO, elektronického boje (rušení signálů GPS a satelitní komunikace), a potenciálních kinetických i nekinetických zbraní. Zpráva SWF pro rok 2025 explicitně zmiňuje pozorování pěti čínských satelitů provádějících RPO v roce 2024 a konstatuje, že Čína vnímá vesmír jako doménu vojenského konfliktu. Současný vývoj megakonstelací a tajného kosmoplánu tak lze vnímat jako dvě strany jedné mince: budování vlastní robustní kosmické infrastruktury a zároveň vývoj prostředků pro potenciální ovlivňování či ohrožování kosmických systémů protivníka. Mimořádná míra utajení čínského kosmoplánu, která ostře kontrastuje s publicitou věnovanou Tchien-kungu nebo lunárnímu programu, silně naznačuje, že jeho primární role je vojenská nebo zpravodajská, kde je maximální zatajení skutečných schopností klíčové.

Umělecká představa čínské satelitní megakonstelace Guowang na nízké oběžné dráze Země. Zdroj: Vytvořeno pomocí AI generátoru obrázků.

Jediný známý (i když neoficiální a nekvalitní) snímek čínského experimentálního kosmoplánu na oběžné dráze, pořízený amatérským astronomem v červenci 2024. Zdroj: Marco Langbroek / Scott Tilley / via PopSci.

Závěr: Čínská kosmická velmoc – nevyhnutelnost, nebo jen další pětiletka?

Současný čínský kosmický program je bezpochyby impozantní svou šíří, rychlostí a komplexností. Od rutinního provozu vlastní orbitální stanice přes konkrétní kroky k přistání na Měsíci a ambiciózní plány na průzkum Marsu a asteroidů až po překotný rozvoj komerčního sektoru a budování strategické infrastruktury v cislunárním prostoru i na oběžné dráze Země – Čína demonstruje odhodlání stát se kosmickou velmocí první kategorie.

Klíčovými rysy tohoto úsilí jsou:

• Komplexnost: Čína nepostupuje krok za krokem, ale rozvíjí kapacity ve všech klíčových oblastech současně.
• Státní řízení a komerční dynamika: Program je pevně v rukou státu a armády, ale zároveň efektivně využívá energii a inovace rychle rostoucího komerčního sektoru, který podporuje a usměrňuje.
• Technologický skok: Důraz na znovupoužitelnost, pokročilé pohonné systémy (methalox, uzavřený cyklus), robotiku a autonomii, a sofistikované manévrovací schopnosti (RPO).
• Strategická vize: Budování vlastní mezinárodní platformy (ILRS, zapojení partnerů jako Pákistán), rozvoj infrastruktury (DRO konstelace, megakonstelace) a technologií s dvojím využitím (kosmoplán).

Směřuje tedy Čína nezadržitelně k pozici dominantní kosmické mocnosti 21. století? Její současná trajektorie tomu nasvědčuje. Disponuje politickou vůlí, masivními zdroji, rostoucí technologickou základnou a dlouhodobou vizí, která se zdá být méně ovlivněna krátkodobými politickými cykly než v některých západních zemích.

Na druhou stranu, žádný program není bez rizik. Technologické výzvy spojené s lunárním přistáním nebo návratem vzorků z Marsu jsou obrovské. Udržení současného tempa financování nemusí být samozřejmostí. Koordinace mezi státními a komerčními subjekty může narážet na problémy. A rostoucí geopolitické napětí může vést k větší izolaci, nebo naopak k posílení alternativních partnerství.

Čínský přístup – kombinace centralizovaného plánování, řízené komerční soutěže a selektivní mezinárodní spolupráce – je odlišný od amerického modelu spoléhajícího na komerční giganty jako SpaceX, i od evropského modelu založeného na široké mezinárodní spolupráci v rámci ESA. Který model se ukáže jako dlouhodobě nejúspěšnější, je otázka za (doslova) biliony dolarů.

Jedno je však jisté: rudý drak v kosmu už není jen pozorovatelem. Aktivně utváří pravidla hry a buduje si vlastní sféru vlivu. Zda jeho cílem je skutečné partnerství, globální dominance, nebo jen vytvoření vlastní, "harmonické" (jak Čína ráda říká) kosmické domény, zůstává otevřenou otázkou. Možná bychom se měli pro jistotu podívat, zda příští čínská pětiletka neobsahuje i plány na nadsvětelný pohon. Člověk nikdy neví...

Zdroje a další čtení

Níže naleznete výběr zdrojů použitých pro tento článek, které nabízejí další informace k jednotlivým tématům:

• CSIS Space Threat Assessment 2025: Podrobná analýza vojenských kosmických hrozeb a schopností, včetně Číny. https://www.csis.org/analysis/space-threat-assessment-2025
• SWF Global Counterspace Capabilities Report 2025: Komplexní přehled globálních protidružicových schopností s detailními informacemi o čínských aktivitách. Shrnutí a plná zpráva ke stažení. https://swfound.org/counterspace/
• NASASpaceflight.com: Web poskytující průběžné, často velmi technické zpravodajství o kosmických startech a misích po celém světě, včetně Číny. https://www.nasaspaceflight.com/
• Oficiální čínské zdroje (Xinhua, China Daily, Global Times, CNSA, CMSA): Poskytují oficiální oznámení, vládní perspektivu a informace o plánech a pokroku misí. (např.)
  • CNSA (China National Space Administration): http://www.cnsa.gov.cn/english/
  • CMSA (China Manned Space Agency): http://en.cmse.gov.cn/
• Specializované zpravodajské weby (SpaceNews, Space.com, etc.): Další kvalitní zdroje pro aktuální zpravodajství, analýzy a kontext čínských kosmických aktivit. (např.)
  • SpaceNews: https://spacenews.com/
  • Space.com: https://www.space.com/
• Webové stránky komerčních společností: Poskytují informace o jejich produktech a plánech (často s marketingovým zabarvením).
• LandSpace: https://www.landspace.com/en/
• Space Pioneer: http://www.spacepioneer.cc/en/
• Galactic Energy: https://www.galactic-energy.cn/index.php/En/
• Wikipedia: Užitečný zdroj pro rychlý přehled a technické specifikace (data je však vhodné ověřovat z primárních zdrojů).