Kde sídlí morálka?  
Co je správné a co ne? Na tuhle otázku hledá člověk odpověď mnohokrát za den. Někdy se rozhodneme snadno a rychle, jindy se dobíráme řešení komplikovaných situací jen s obtížemi. Náš mozek využívá k řešení morálních dilemat stejné nervové obvody, jaké zaměstnáváme při volbě jídla a jiných „přízemních“ záležitostech. A není nemožné morálku v našich mozcích celkem jednoduše „vypnout“.

Dilema s výhybkou
Představme si ryze hypotetickou situaci, kdy na nic netušící pětici dělníků pracujících na železniční trati míří neovladatelná, rozjetá drezína. Máme možnost přehodit výhybku a poslat drezínu na kolej, kde pracuje jen jeden dělník. Obětujeme jednoho člověka, abychom zabránili smrti pěti lidí? Většina z nás to vidí jako správné řešení.
Zcela jinak hodnotíme situaci, kdy se na pětici nic netušících dělníků řití po koleji neovladatelná drezína, my stojíme na nadchodu nad tratí spolu s druhým člověkem a smrti dělníků lze zabránit tak, že na kolej před drezínu dopadne lidské tělo. Většina lidí je přesvědčena, že nemáme právo strčit druhého člověka pod drezínu a obětovat jeho život pro záchranu pětice lidí. Proč se naše reakce tak ostře odlišují, když jde v obou případech o záchranu pěti životů za cenu jednoho? A jakou roli hraje v našem rozhodování racionální úvaha a nakolik se do ní promítají emoce?


Někteří filosofové se přiklánějí k názoru, že řešení morálních dilemat je přednostní záležitostí citů a emocí. Jiní filosofové jsou přesvědčeni, že východiska z podobných situací nalézáme na základě racionálních úvah. Do staletí trvajícího filosofického sporu vnesli v posledních letech více světla neurologové využívající moderní zobrazovací techniky, jako je funkční magnetická rezonance. Tato zobrazovací technika zaznamená změny v aktivitě různých mozkových center a naznačí například, kdy s námi při řešení morálních dilemat zmítají emoce a kdy hledáme východisko s chladnou hlavou.
Morální dilema s přehozením výhybky řeší lidský mozek s pomocí center aktivovaných při racionálních, objektivně kalkulovaných úvahách. Když se máme rozhodnout, zda shodit člověka z nadchodu, aktivují se nám v mozku vedle toho i centra důležitá pro vznik silných, negativních emocí.
Obecně platí, že v neosobních otázkách, jako je vrácení nalezené peněženky, se rozhodujeme racionálně. Pokud se naše jednání týká přímo jiných lidí, pak začínají vstupovat do hry emoce. Přehození neživé páky výhybky proto hodnotíme s menšími emocemi než strčení do člověka.

 

 

Zvětšit obrázek
Jonathan Haidt, University of Virginia

Co nám nevoní
Emoce se promítají i do toho, jak hodnotíme jednání jiných lidí. Představme si, že za šéfem přijde podřízený s nápadem na změnu výrobního postup, který sice zvýší zisk, ale zároveň poškodí životní prostředí. Šéf řekne podřízenému, ať nový postup zavede, s tím, že ho zajímá jen zisk a životní prostředí je mu lhostejné. A představme si tu samou situaci, kdy zaměstnanec navrhuje svému šéfovi změnu výrobního postupu, která kromě zvýšeného zisku přinese i zlepšení životního prostředí. Šéf odpoví stejně: „Zaveďte nový postup. Životní prostředí mě nezajímá, hlavní je pro mě zisk.“
V prvním případě většina lidí obviní šéfa z toho, že úmyslně poškodil životní prostředí. V druhém případě je hodnocení podstatně příznivější a lidé to vidí tak, že šéf nechtěně  pomohl životnímu prostředí. Přitom stanovisko šéfa je v obou situacích stejné: Zisk má přednost před životním prostředím. Fakt, že v prvním případě k poškození životního prostředí skutečně dojde, nás vede k tomu, že jsme na šéfa přísnější.


Výsledek našeho morálního soudu je velmi významně ovlivněn emocemi, které cítíme v okamžiku, kdy se rozhodujeme. Přitom emoce nemusejí souviset s řešeným morálním dilematem. Americký psycholog Jonathan Haidt z University of Virginia vystavil nejprve některé dobrovolníky nepříjemnému zážitku. Museli například přečíst nebo vyslechnout negativně zabarvená slova nebo byli vystaveni nepříjemnému zápachu. Následně pak hodnotili morální dilema. Měli například rozhodnout, jestli si zaslouží odsouzení za incest bratranec a sestřenice, kteří se do sebe zamilovali, ale nevěděli o svém příbuzenském vztahu. Většina lidí je k takovému „omylu“ poměrně tolerantní. Lidé, kteří před rozhodováním zažili něco nepříjemného, jsou však častěji nakloněni k tomu, aby pár odsoudili.


Haidt nechal podobně ovlivněné dobrovolníky hodnotit jednání studenta, který se postavil do čela spolužáků při jednání s vedením fakulty. Většina lidí na tom nevidí nic špatného. Třetina těch, kteří před rozhodováním udělali nepříjemnou zkušenost, je ale přesvědčena, že na jednání studenta není něco v pořádku. Svůj pocit obvykle zdůvodní tak, že student „má něco za lubem“ nebo „se honí za popularitou“.
„Podobná zjištění mají enormní význam pro politický život,“ říká Jonathan Haidt v rozhovoru pro časopis American Scientist. „Lidé si najdou odůvodnění svého morálního odsudku, který však není založen na ničem jiném, než na uměle navozeném pocitu znechucení.“
V kontextu podobných objevů se můžeme domýšlet, jak na nás působí třeba řazení zpráv v televizních nebo rozhlasových zpravodajstvích. Budeme konkrétního politika soudit stejně kriticky, když zprávě o jeho akci nebo prohlášení předchází negativně laděná zpráva o zvýšení ceny pohonných hmot nebo pozitivně vyznívající informace o příznivém vývoji státního rozpočtu? Zřejmě ne.

 

 

Zvětšit obrázek
Snímek magnetické rezonance: modrý kroužek označuje spoj mezi temenním a spánkovým lalokem. Kredit: Rebecca Saxe laboratory, MIT

„Vypnutá“ morálka
V lidském mozku nenajdeme centrum, které by mělo na starosti speciálně řešení morálních dilemat. Nejnovější výzkum týmu harvardských psychologů vedených Joshuou Greenem odhalil, že pro racionální úvahy o tom, co je správné a co nikoli, využíváme stejná centra, s jejichž pomocí hodnotíme podstatně přízemnější záležitosti, například výběr jídla nebo úvahy o tom, jak dosáhnout co nejvyššího finančního zisku.

Zvětšit obrázek
Rebecca Saxe

Při hodnocení činů jiných lidí dochází k vysoké aktivaci mozkového centra, které se nachází na pravé polovině mozku na pomezí spánkového a temenního mozkového laloku. Našli bychom je pod lebkou na povrchu mozku jen kousek šikmo dozadu a nahoru za pravým uchem.  Toto centrum zapínáme například v případě, kdy máme rozhodnout o vině člověka, který postřelil na honu svého kamaráda. Naše hodnocení se bude významně lišit, pokud byla motivem žárlivost anebo to byla nešťastná náhoda.


Tým vedený Rebeccou Saxeovou z Massachusetts Institute of Technology se pokusil toto centrum vyblokovat. Využil k tomu skutečnosti, že činnost mozku je založena na pohybu elektrických nábojů mezi neurony. Podobně jako pohyb elektronů ve vodiči lze i pohyb iontů v mozku ovlivnit magnetickým polem. Elektromagnet působící na malý okrsek mozku na rozhraní pravého spánkového a temenního laloku „zamíchal“ s toky iontů a vyřadil na přechodnou dobu mozkové centrum z činnosti.


Následně dostávali dobrovolníci k hodnocení různé situace. Měli například posoudit jednání chlapce, který nechal svou dívku přecházet lávku, o které věděl, že není bezpečná. Dívce se naštěstí nic nestalo. Dobrovolníci s nezablokovaným centrem chlapce většinou odsoudili, protože úmyslně vystavil svou dívku nebezpečí. Dobrovolníci se zablokovaným centrem byli o poznání shovívavější. Zjevně nebyli s to správně vyhodnotit chlapcovy úmysly.
„Obvykle si představujeme, že morální hodnocení je výsledkem těch nejsložitějších procesů v našem mozku. Zjištění, že stačí vystavit jednu oblast našeho mozku magnetickému poli a změníme tím morální soud člověka je bezpochyby úžasné,“ říká členka výzkumného týmu Liane Youngová.

 


VIDEO: Rebecca Saxe

 

Datum: 15.12.2010 16:01
Tisk článku

Kontrakt (dohoda) jako předpoklad reedukace žáka s poruchou emocí a chování... - Jařabáč Ivan
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 225 Kč
cena: 225 Kč
Kontrakt (dohoda) jako předpoklad reedukace žáka s poruchou emocí a chování...
Jařabáč Ivan
Související články:

Akumulace a regulace sítě     Autor: Vladimír Wagner (04.09.2018)
Hamlet byl liberál     Autor: Josef Pazdera (18.07.2018)
Kdo má hodně testosteronu, kupuje extravagantní šunty     Autor: Josef Pazdera (06.07.2018)
"G", jak ho neznáme     Autor: Josef Pazdera (06.04.2018)
Spánek nebo sex?     Autor: Josef Pazdera (02.08.2017)



Diskuze:

P.Kočí

Milan Závodný,2010-12-26 21:58:41

Vidieť, že ste to nepochopili. Ja predsa hovorím presne to isté, čo vy. Nemyslíte?

Odpovědět

To je jednoduché...

Milan Závodný,2010-12-18 22:31:11

Centrá pre rozhodovanie - čo je správne, a čo nie - sú totožné pre výber jedla, či dosahovanie finančného zisku... Čo je na tom čudné? Aký konečný dôsledok má rozhodovanie v morálnej dileme? Predsa prežitie vlastnej DNA. Nemôžem vystupovať v skupine ako nemorálny jedinec, lebo ostatní mi nebudú veriť a vylúčia ma zo skupiny. Rozhodujem sa tak, aby moja vlastná DNA prežila, a zároveň aby prežili druhovia. Ak nejakých obetujem, je to v záujme skupiny, a teda mňa samého. Osobne zavraždiť jedinca sa potýka s pravidlom o nedotknuteľnosti druha z mojej vlastnej skupiny. Ale ak ten jedinec je obetovaný celou skupinou, morálke sa nestane ujma.
Myslím, že je ťažko napadnuteľný tento vzorec: Dobro je všetko to, čo evolučne prežíva.

Odpovědět


napadám tedy

Jan Kočí,2010-12-23 19:52:46

Vzorec je napadnutelný celkem snadno: dobro, stejně jako zlo, objektivně vůbec neexistuje. Vždy se jedná o subjektivní názor. Například Plasmodium (původce malárie) koná dobrou věc, když se množí ve svém hostiteli, avšak pouze z pohledu Plasmodia, nikoliv hostitele. Každý jev a skutek lze vidět jako "dobrý" i jako "zlý" nebo "špatný". Záleží jen na tom subjektivním úhlu pohledu..

Odpovědět

?

František Kříž,2010-12-16 18:39:33

Sysifové uvádí: "Pokusy o léčbu permanentními magnety jsou iracionální, je to klasická vědeckým poznatkům odporující neúčinná alternativní medicína. Z věcných i logických důvodů lze možnost léčivého účinku magnetu vyloučit.... "
... " při vyšetřování pacientů pomocí magnetické rezonance je vyšetřovaný po dobu několika minut vystaven indukci asi 2T ... a ještě vyšších hodnot se dosahuje při tzv. magnetické stimulaci mozku, a to bez jakéhokoli vlivu na organismus. Ani v experimentech se neprokázal žádný vliv i silného magnetického pole na laboratorní zvířata. "

Ptal bych se, kolik pokusných lidí se účastnilo experimentů - jak veliký měli statistický soubor a jak výrazné byly výsledky?

Odpovědět


František Kříž,2010-12-16 18:57:58

Omlouvám se, Sisyfos místo Sysifos. Ten text je tady:

http://www.sysifos.cz/index.php?id=slovnik&act=zobrazit&idd=&pismeno=&vyraz=1189079139&heslo=Magnetoterapie

Můj odhad byl, že Lorentzova síla působící na iont bude podstatně menší než jiné síly, které na něj působí .... Na druhou stranu jsem našel odhad, který by naopak takovou možnost nevylučoval(?):

http://www.readingtarget.com/magpulse/Membrane.htm

Odpovědět

Trefne

Marek Fucila,2010-12-16 12:00:26

Tie poznamky su naozaj trefne. Ten priklad s drezinou a z neho odvodene komplikovanejsie situacie patria k Hauserovym moralnym dilemam, ktore som prelozene prvy krat cital tu: http://www.zosity-humanistov.sk/2007/10/ma-moralny-cit-darvinovsky-povod/ Tak to mozno niekoho bude zaujimat.

Odpovědět

Drezína

Didi Dusmor,2010-12-16 09:02:42

Není uvedený příklad s drezínou právě naopak důkazem o racionalitě našeho rozhodování?
Dlouhodobé zkušenosti s fungováním železnice nám napoví, že přehození výhybky s velice vysokou pravděpodobností zabrání drážnímu vozidlu vjet na kolej, kde je pět dělníků. Ve většině případů tím, že drezína odbocí na kolej, kde je jen jeden dělník. A navíc je zde sice malá, ale přece jen nenulová, pravděpodobnost, že se nám přehozením výhybky ve správný okamžik podaří vykolejit drezínu tak, aby skončila neškodně v poli mezi oběmi kolejemi. tudíž že se celý incident obejde bez ztrát na životech.
Navíc tatáž zkušenost nám napovídá, že shození stokilového těla do dráhy několikatunového vozidla nebude ve skutečnosti k zastavení stačit a tedy místo pěti obětí jich bude šest.

Odpovědět


Miroslav Zapletal,2010-12-16 09:45:22

Myslím, že jste nepochopil, o co v tom příkladu jde, totiž o pouhou ilustraci modelové situace. Přehozením výhybky pouze volím mezi pěti a jedním, kdežto shozením člověka toho jednoho přímo zabíjím. Samozřejmě je nepravděpodobné, že by v tomto konkrétním případě lidské tělo zastavilo vlak, možná ani drezínu ne. Mohli bychom vymyslet technicky dotaženější příklad, ale autor tímto příkladem asi nechtěl říci, jak řešíme rozjetou drezínu. Předpoklad, že by to tělo mělo drezínu zastavit, je prostě podmínkou pro posouzení dané modelové situace.

Odpovědět


Souhlasím s Didi

Martin Halva,2010-12-16 23:20:04

Napadlo mě přesně to samé. Ten příklad s drezínou je natolik specifický, že při jeho řešení jen těžko můžeme oddělit naše zkušenosti a očekávání, jak o nich píše Didi, a povýšit ho na nějaký "model".¨

I přes to, že je zadáno, že shození člověka pod kola drezíny zachráním těch 5 dělníků, můj mozek stále pracuje (a to zejména při okamžité prvotní reakci, která by se ve skutečném životě také počítala) s pravděpodobnou skutečnou verzí: tj. že, shozením člověka někoho velmi pravděpodobně zabiji (chci zachraňovat jiné,... to už spíš tam skočit sám), přičemž se tak stane s velmi diskutabilním výsledkem pro záchranu oněch 5 dělníků. Přehozením výhybky zachráním min 5 lidí.

Odpovědět

Několik nevědeckých poznámek

Miroslav Zapletal,2010-12-15 21:15:27

1) Šéf říkající, že ho "životní prostředí nezajímá", nemůže být hodnocen stejně v situaci, kdy ví, že bude poškozeno, jako v situaci, kdy ví, že poškozeno nebude, jelikož v té druhé situaci chybí skutek a šéf možná jen tak silácky plácá. Takže nejde o pouhou iracionální shovívavost ze strany posuzovatelů obou situací. Něco jiného by bylo, kdybychom posuzovali nám známou šéfovu bezohlednost k ŽP - tu ale nejde o situaci, ale o jeho známý typický postoj.

2) Ohledně přísnějšího mravního posuzování po (při) vystavení nepříjemným zážitkům: V tom vidím obecněji sklon k celkově negativnějšímu vztahování se k okolí (a druhým lidem) v situaci diskomfortu (třeba jako když jsem v nepříjemné frontě nebo zácpě - znáte to taky?), než že by šlo úzce o rozdíly v jakémsi "mravním posuzování". Podobně vliv "řazení zpráv" bude prostě výsledkem toho, že při jakémkoli rozvažování jsme iracionálně ovlivňováni asociacemi nejrůznějšího druhu.

3) Nesdílím nadšené překvapení nad zjištěním, že vyřadíme-li z provozu některou část mozku, ovlivní to některou z psychických funkcí.

4) Bylo by dobré si předem ujasnit, nakolik jakékoli podobné experimenty postihují rozhodování či posuzování vůbec, resp. způsob prožívání vůbec a nakolik v tom lze vidět postižení specielně "mravního" souzení.

5) Ten příklad s jedoucí drezínou je zajímavý.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace