CT sken rejnoka. Je celý porostlý „zoubky.“ Kredit: Yara Haridy / University of Chicago.

Problémy se zuby má každý. A kdo je nemá, ten je bude mít. Nejspíš není nutné líčit pocity, které lidé prožívají s ošklivě zkaženými zuby, a které se snadno mohou stát ozvěnou středověkých výslechů se žhavým železem. Pro představu jistě stačí už to, co může lidem s „citlivými zuby“ udělat nevinné napití se studené vody.

Pokud někoho postihne taková mizérie, nezřídka se v něm mísí pocity nenávisti vůči sobě samotnému kvůli lenosti čistit si pořádně zuby s trpkou nespravedlností – proč ty zatracené zuby tak příšerně bolí? Vlastě je to zcela správná otázka. Jak je možné, že zuby čili vlastně kusy mineralizované tkáně, které by měly jen a pouze rozmělňovat potravu a jejichž funkce určitě nepatří mezi ty, co jsou bezprostředně věcí bytí a nebytí, o sobě dávají tak nemilosrdně vědět?

Neil Shubin. Kredit: University of Chicago.

Teď ale, jak se ukazuje, už zřejmě známe odpověď. Zuby totiž, vlastně nejsou tím, za co je považujeme. Tedy přesněji řečeno, dnes tím jsou, ale původně byly něčím úplně jiným. Vysvětlením úmorného utrpení každé generace je pozoruhodná a naprosto bezohledná evoluční zátěž. Zuby vlastně nebolí schválně, nýbrž omylem. Ještě totiž tak trochu dělají to, k čemu byly původně určeny a co vůbec nesouvisí s kousáním.

Astraspis. Kredit: Stanton F. Fink, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.

Slavný americký paleontolog, evoluční biolog a popularizátor Neil Shubin z Univerzity of Chicago, který se mimo jiné podílel na legendárním objevu tiktaalika, a jeho tým přicházejí se zajímavým a současně smutným objevem. Má třaskavý mediální potenciál, což by mohlo pomoci americké vědě, která momentálně čelí extrémně agresivnímu útoku zpátečnických kruhů. Evoluční biologie, jak v podobných situacích obvyklé, stojí v první linii.

Shubin a spol. zjistili, že dentin, čili zubovina, vnitřní tvrdá tkáň tvořící většinu zubu, původně vznikl jako smyslová tkáň u pradávných bezčelistnatých obratlovců s kostěnými exoskelety (původně spojovaných do nesourodého taxonu Agnatha). Paleontologové si vlastně už dlouho mysleli, že se zuby vyvinuly z hrbolatých struktur na vnějším pancíři těchto stvoření. Nebylo ale jasné, k čemu tyhle jejich struktury vlastně sloužily.

Badatelé rozsáhle analyzovali fosilní i dnešní obratlovce s využitím pokročilých metod, jako je synchrotronové snímkování nebo imunofluorescence. Dospěli k závěru, že zmíněné „hrbolaté struktury“ na exoskeletech dávných obratlovců z ordoviku – jako byl třeba Astraspis nebo Eriptychius z příbuzenstva ploutvoštítých (Heterostracomorphi, případně Pteraspidomorphi) asi před 455 miliony let – obsahovaly dentin, a co je hlavní, nejspíš sloužily jako smyslové orgány pro okolní prostředí.

Pak se něco šeredně zvrtlo. Evoluce je bezcitná mrcha a kráčí cestou nejmenšího odporu. Klidně udělala z původně smyslových orgánů mechanické drtiče potravy. Takže v ústech máme bývalé smyslové orgány, které už ale necítí prostředí prvohorního oceánu. Namísto toho zřejmě přehnaně vnímají problémy našeho chrupu. Pro lidi s bolavými zuby to nejspíš bude jen malou útěchou, ale mezi kletbami si můžete vzpomenout na dávné rybovité předky, kteří díky svým pravěkým smyslovým orgánům přežívali v prvohorních mořích plných nástrah. Díky nim tu dneska všichni jsme.

Video: 374. Learning About the Future by Understanding the Past feat. Neil Shubin

Video: Finding Your Inner Fish - Dr. Neil Shubin

Video: “Fossils, Genes and the History of Life": Prof. Neil Shubin's 2021 Nora and Edward Ryerson Lecture

Literatura

University of Chicago 21. 5. 2025.

Nature online 21. 5. 2025.