Straka teenager. Kredit: Dirk Baunack, Wikimedia Commons.

V posledních letech se hodně zkoumá vědomí. I když je to tak trochu jako když dítě chce vědět, kde se vzala jeho oblíbená hračka, protože si často vědomí hýčkáme jako lidskou vymoženost, tu a tam jsme na něco přišli. Stále ale přesně nevíme, co to vědomí vlastně je, natož k čemu je dobré nebo jak vůbec vzniklo.

Gianmarco Maldarelli. Kredit: RUB.

V tomto směru máme v podstatě dvě možnosti. Můžeme mudrovat o záhadných kvantových záhadách, které se odehrávají v našich rosolovitých mozkových závitech, a ještě více si přitápět pod naší výjimečností. Anebo můžeme zkoumat ptáky, jako to udělali na německé Ruhr-Universität Bochum (RUB).

Vlastně se stačí oprostit od představy, že naše vědomí vyskočilo jako králík ze všeobjímajícího kvantového víru božské entropie či něčeho podobného. Gianmarco Maldarelli a Onur Güntürkün podle vlastních slov začali s předpokladem, že vědomí není třešničkou na dortu evoluce člověka, ale že představuje kognitivní proces, který více či méně sdílíme s mnoha ostatními živočichy. Vědomí není jen jedno, ale existuje v mnoha podobách, stejně jako mozek není jen ten náš.

Badatelé dali dohromady výsledky nedávných behaviorálních studií ptáků a čerstvá neurobiologická data, z nichž se stále zřetelněji rýsuje, že ptákům jsou vlastní různé formy vědomého vnímání. Jde především o senzorické vědomí, při němž se vědomě vnímají podněty a reaguje se na ně, a různé aspekty uvědomění sama sebe, v souvislosti s neurobiologickými základy, které k tomu ptáci podle všeho mají. Pozoruhodné přitom je, že jde o jiné struktury, než jaké máme v mozku my jako savci, ale zřejmě fungují podobně.

Důmyslný experiment prozradí, že kur domácí pozná zrcadlový odraz od reálného ptáka. V boxech A a C je průhledné sklo, v boxech B a D zrcadlo. Kredit: Maldarelli & Güntürkün (2025), Philos. Trans. R. Soc. B.

Studie senzorického vědomí, například u holubů nebo vran ukazují, že ptáci nejen automaticky zpracovávají podněty, ale rovněž je subjektivně prožívají. Když holubům předvedete vizuální vjemy, které lze interpretovat různým způsobem, přeskakují od jedné interpretace ke druhé, úplně stejně jako lidé.

Rovněž se ukazuje, že ptačí mozky obsahují neurobiologické struktury, které přinejmenším teoreticky umožňují vědomé procesy, i když se velmi liší od těch lidských. Jak říká Güntürkün, ptačí kaudolaterální nidopalium (NCL) je obdobou naší prefrontální kůry a vzhledem k ohromující úrovni propojení neuronů zřejmě umožňuje vědomé zpracovávání informací. Úroveň konektomu ptačího mozku je podle něj taková, že odpovídá mnoha kritériím teorií vědomí, jako je například teorie globálního pracovního prostoru (GWT, Global Workspace Theory), podle které vědomí funguje jako divadelní jeviště.

Nedávné experimenty rovněž ukazují, že ptáci mají různé formy vědomí sebe sama. Některé druhy krkavcovitých ptáků, jako třeba straka, prošly zrcadlovým testem sebeuvědomění. Jiné formy těchto testů zase prokázaly u ptáků další typy vědomí sebe sama. Jak upozorňuje Güntürkün, experimenty naznačují, že holubi nebo třeba kuřata rozlišují mezi odrazem v zrcadle a skutečným ptákem, přičemž reagují podle kontextu. To je známka základního, situačního sebeuvědomění.

Výzkum ptáků, stejně jako i dalších skupin živočichů spěje k závěru, že vědomí je podstatně starší a mnohem rozšířenější evoluční fenomén, než jsme si ve své samolibosti vysnili. Na ptácích je to pěkně vidět, stejně jako to, že určité formy vědomí mohou fungovat i na úplně jiných mozkových strukturách, než jaké máme v hlavě my.

Video: Onur Güntürkün: Why birds are smart | ESISyNC 2022

Literatura

Phys.org 24. 11. 2025.

Philosophical Transactions of the Royal Society B online 13. 11. 2025.