Lilial (obchodní název pro liliový aldehyd , známý také jako lysmeral nebo lilestralis ) je chemická sloučenina používaná jako parfém v pracích prášcích, často pod názvem butylfenylmethylpropional . Jedná se o aromatický aldehyd , který se přirozeně vyskytuje v rostlinách. (Volné dílo)

Lilial (chemicky 2‑(4‑tert‑butylbenzyl)propanal, také známý jako butylfenyl methylpropional), který v minulosti poskytoval květinové aroma připomínající konvalinku či brambořík celé řadě kosmetických a hygienických produktů. Ano, poskytoval. „Minulý čas“ se u něj uplatnil od 1. března 2022 v důsledku procesu, v němž Vědecký výbor pro bezpečnost spotřebitele (SCCS) jako poradní orgán Evropské komise poskytl odborné stanovisko k bezpečnosti a následná regulatorní rozhodnutí vedla k zákazu použití lilialu v kosmetice.

Lilial nám voní jako konvalinky. Na snímku Convallaria majalis (konvalinka vonná). Foto:  Ivar Leidus, CC BY-SA 4.0

Normy upravující používání chemických látek v kosmetických přípravcích – zejména nařízení (ES) č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích – se v klíčových bodech opírají o obecnou chemickou legislativu Evropské unie, zejména REACH (nařízení (ES) č. 1907/2006) a CLP (nařízení (ES) č. 1272/2008). V rámci klasifikace podle CLP, vycházející z toxikologických podkladů posuzovaných v režimu REACH/ECHA, byl lilial zařazen mezi látky toxické pro reprodukci kategorie 1B.

Klíčovým odborným podkladem pro tuto klasifikaci byly výsledky standardizovaných studií na potkanech, především rozšířené jednocyklické studie reprodukční toxicity (EOGRTS, OECD 443). V tomto testu byla při dávce 50 mg/kg/den pozorována testikulární atrofie, snížení počtu spermií a pokles jejich motility, zatímco nejvyšší dávka bez pozorovaného nepříznivého účinku (NOAEL) činila 25 mg/kg/den. Ve studii vývojové toxicity (prenatální vývoj; OECD 414) bylo při dávce 10 mg/kg/den pozorováno snížení tělesné hmotnosti mláďat a NOAEL měla hodnotu 3 mg/kg/den.

Nové studie prokazují, že s toxicitou lilialu to nebude tak zlé. Opodstatněnost zavedených drakonických opatření proti jeho používání je znevážena. Co se samotné konvalinky týče, tak u té stále platí, že nás může potrápit, pokud pozřeme její červené plody. A nebo, že zvládne přivodit omámenost při pouhém vypití vody ze sklenice v níž byla kytice konvalinek. Doufejme, že se toho nechytne někoho iniciativní a nevyplodí zákaz vázat konvalinky do pugétů. (Volné dílo).

Kromě reprodukční toxicity byly při hodnocení lilialu zvažovány i jeho možné endokrinní účinky, byť dostupná data jsou v této oblasti značně nekonzistentní. Některé in vitro studie naznačily slabou estrogenní aktivitu v buňkách MCF‑7, zatímco jiné modely – včetně standardní estrogen‑reportérové linie HeLa‑9903 – takové účinky nepotvrdily.

Dalším okrajově diskutovaným mechanismem byla možnost inhibice acetylcholinesterázy, avšak dostupná in vitro data nepřinesla při relevantních koncentracích žádný biologicky významný efekt. Tyto mechanismy tak představují spíše hypotetické či slabé argumenty než pevný toxikologický základ pro zařazení lilialu mezi rizikové látky.

Řada odborníků dlouhodobě upozorňuje, že klasifikace CMR (karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci) v rámci chemické legislativy EU je hazard‑based (tj. bez zohlednění reálné expozice), a tudíž může vést k „tvrdým“ regulatorním důsledkům – zejména pokud je klíčový účinek zjištěn jen v rámci jediného či několika málo experimentů, které nebyly replikovány. Analýza dopadů CLP napříč souvisejícími legislativními opatřeními navíc ukazuje, že právě CMR třídy 1 (vč. Repr. 1B) spouští největší počet sekundárních zákazů a omezení, což zvyšuje citlivost na nejistoty v klíčových podkladových studiích. Současně nedávno publikovaná recenzovaná studie, která popsala výsledky několika in‑vitro testů lilialu, neprokázala u dané látky ani u jejích hlavních metabolitů agonismus na ER/AR (estrogenní/androgenní receptorové) drahách, což oslabuje argumentaci týkající se možných endokrinních účinků, a tím i část rámcové argumentace vztahující se k reprodukčním účinkům.

Kritické přehledy hodnotící posuzování bezpečnosti kosmetických ingrediencí dlouhodobě zdůrazňují, že při absenci robustních (replikovaných) studií systémové toxicity na zvířecích modelech a validovaných in silico metod by mělo být rozhodování o kategorizaci založeno spíše na analýze skutečných zdravotních rizik (risk‑based), tj. s kvantifikovanou expozicí a vyčíslenou vahou jednotlivých důkazů. V tomto světle bývá lilial uváděn jako příklad regulace stojící na omezené sadě in vivo dat a nepotvrzených mechanistických předpokladech, kdy legislativní „řetězová reakce“ vyvolaná samotnou klasifikací podle CLP předbíhá ověření externí validity a replikovatelnosti výsledků.

Kontakt na autora zde. Kredit. UPCE.

Zákaz lilialu přirozeně vedl výrobce parfémů k hledání náhrad, které by dokázaly vytvořit podobný konvalinkový tón. Patentová literatura ukazuje, že náhradou lilialu jsou nejčastěji komplexní směsi několika látek. Příkladem jsou kompozice chráněné patentem EP2760983B1, kde se jako náhrada kombinuje Lilyflore® (2,5‑dimethyl‑2,3‑dihydro‑1H‑inden‑2‑yl‑methanol) s indanyl‑propanalovými deriváty, doplněnými o aldehydy, jako je kuminaldehyd, oktanal nebo 3‑methyl‑5‑fenylpentanal.

Další patentově chráněné směsi (např. WO2013/045301) zahrnují cyklamenaldehyd, mugetanol, Florol®, Mayol® či výrazné terpenoidy typu karvonu. Většinově jde o vícesložkové směsi, jejichž jednotlivé složky mívají neúplně popsaný toxikologický profil a jejichž kombinované působení nebylo před uvedením na trh systematicky testováno.

Současná legislativa přitom umožňuje uvádět tyto náhrady na trh jednoduše proto, že nejsou klasifikovány jako CMR látky, a tedy nepodléhají stejným toxikologickým požadavkům, jaké vedly k zákazu používání lilialu. Výsledkem je situace, kdy sice zmizela jedna dobře popsaná molekula, ale nahradily ji směsi o podstatně složitějším složení, u nichž je skutečná bezpečnost mnohem obtížněji posouditelná.

Literatura

1. Scientific Committee on Consumer Safety (SCCS) (2016). OPINION ON Butylphenyl methylpropional (BMHCA), SCCS/1540/14 (rev. 16 March 2016). European Commission

2. Scientific Committee on Consumer Safety (SCCS) (2019). Opinion on the safety of Butylphenyl methylpropional (p‑BMHCA) in cosmetic products – Submission II, SCCS/1591/17 (Final). European Commission

3. BenchChem Technical Support Team (2025). A Comparative Meta‑analysis of Lilial’s Reproductive Toxicity. BenchChem

4. Jablonská, E., Míchal, Z., Křížkovská, B., Strnad, O., Tran, V.N., Žalmanová, T., Petr, J., Lipov, J. and Viktorová, J., 2023. Toxicological investigation of lilial. Scientific reports, 13(1), p.18536.

5. Arnesdotter, E., Rogiers, V., Vanhaecke, T. & Vinken, M. (2021). An overview of current practices for regulatory risk assessment with lessons learnt from cosmetics in the European Union. Critical Reviews in Toxicology, 51(10), 879–902. [cris.vub.be]

6. Jablonská, E. et al. (2023). Toxicological investigation of lilial. Scientific Reports, 13, 18536. https://doi.org/10.1038/s41598-023-45598-y [europepmc.org], [doaj.org]

7. Kättström, D.K., Beronius, A., Boije af Gennäs, U., Rudén, C. & Ågerstrand, M. (2024). Fulfilling the criteria for CLP classification: the implications for substances under the EU chemicals legislation. Frontiers in Toxicology, 6, 1452065. [frontiersin.org]

8. Rogiers, V. et al. (2020). The way forward for assessing the human health safety of cosmetics in the EU—Workshop proceedings. Toxicology, 448, 152421. [health.ec.europa.eu]