Pro naši historii je významné tím, že mapa Velké Germánie zobrazuje místa, která se nacházejí na území České republiky. Badatelé se léta marně pokoušeli o identifikaci míst Velké Germánie. Teprve počátkem 21. století se to podařilo metodou geografické deformační analýzy.

Matematik, geograf, astronom, astrolog, hudební teoretik, filosof, muzikolog, epigramatik, spisovatel a přírodovědec Klaudios Ptolemaios (cca 85-168 n. l.) s astronomickým přístrojem (astroláb). Justus van Gent, olej na plátně, 1475. Louvre, Paříž. Wikimedia Commons.

Klaudios Ptolemaios v publikaci Les vrais pourtraits et vies des hommes illustres grecz, latins, et payens recueilliz de leurs tableaux livres et medalles antiques, et modernes, André Thevet z Angoumois, Paříž 1584. Wikimedia Commons.

V roce 2021 vyšla tisícistránková publikace se 151 barevnými přílohami Rýmařov v dějinách. S autorem, kterým byl historik, pedagog, muzejník a archeolog Jiří Karel (1936-2023), jsem se znal. Věděl jsem, že na knize pracuje a informoval jsem ho o tom, že souřadnice místa na Ptolemaiově mapě Velké Germánie v latině známé jako Carredunum se nacházejí v bezprostřední blízkosti města Rýmařova. Jiří Karel prováděl na Rýmařovsku archeologický výzkum a měl k dispozici množství archivního materiálu. Kniha měla být jeho opus magnum, završením celoživotní badatelské činnosti. K nové věci, kterou jsem mu sdělil, byl autor opatrný, což je správné, ale na druhé straně se ani opatrnost přehánět nemá. Ptolemaiovo Carredunum konsultoval s dalšími archeology a ti identifikaci s Rýmařovem nebo s jeho sousedstvím kategoricky vyloučili. Prý se jedná o pouhou hypotézu. U nás pro některé archeology stále platí ztotožnění tohoto místa s Hostýnem, jak k tomu na základě předpokládaných obchodních tras a jazykových rozborů došel v roce 1949 Emanuel Šimek. Badatelé dosud považovali Ptolemaiovy souřadnice za bezvýznamné. V polské archeologii se Carredunum posunulo až někde ke Krakovu. Byly to jen odhady na základně různých preferencí. Badatelé si hráli se slovy, názvy se snažili přeložit a posuzovali možné obchodní trasy na počátku prvního tisíciletí.

Do publikace Rýmařov v dějinách se tak název Carredunum, jméno lokality doložené na Rýmařovsku v 2. století n. l., nedostal. Teprve po vydání knihy se pan Karel seznámil s tím, jak byla Ptolemaiova mapa dešifrována a uznal, že nejde o žádnou hypotézu, ale o výsledek, k němuž se došlo přesně popsanou metodou. Zatím nikdo tuto metodu nezpochybnil a výsledek nevyvrátil. Nejdříve ale něco o Ptolemaiově mapě světa.

Význam tohoto kartografického díla, které je známo jako Geografie (starořecky Γεωγραφικὴ Ὑφήγησις Geógrafiké hyfégésis – Zeměpisný úvod), přetrval až do 16. století. Ptolemaiova Geografie shrnuje geografické vědění jeho doby. Obsahuje vedle teoretické části a map katalog se souřadnicemi více než 8 000 míst. Mapy kreslené barevným inkoustem na pergamen, představovaly 26 map a mapu světa. Podle některých byzantských seznamů 64 map a mapu světa. Ptolemaiovo kartografické dílo se dochovalo pouze jako kopie z pozdního středověku.

Ptolemaiova mapa světa. Zhotovil florentský iluminátor rukopisů Francesco di Antonio de Chierico mezi roky 1450–1475 podle latinské předlohy od Jacobuse Angeluse z roku 1406. Ten pravděpodobně použil mapu, kterou koncem 13. století zhotovil byzantský Řek Maximos Planudes podle znovuobjevené Ptolemaiovy mapy z 2. století. Wikimedia Commons.

Mapa Ptolemaiovy východní Germánie z publikace Lubora Niederleho Slovanské starožitnosti, díl III., Počátky Slovanů západních, Praha 1919.

V Ptolemaiově době nebyly o tvaru Země pochybnosti. Že je to koule, bylo všeobecně známo. Místa na mapách určovaly souřadnice. Pro stanovení zeměpisné délky (± 180 stupňů) byl obvod zeměkoule rozdělen na 360 stupňů. Nultý poledník Ptolemaios umístil na ostrov Ferro (El Hierro), nejzápadnější místo Kanárských ostrovů. Na 180 stupni zeměpisné délky procházel poledník Semantinskými horami v dnešním Vietnamu. Zatímco Ferrský poledník koncem 19. století nahradil poledník greenwichský, Ptolemaiem používané stupně zeměpisné šířky platí dodnes (rovník stupeň 0, póly ± 90 stupňů). Ke správnému určení obvodu zeměkoule se přiblížil 300 let před vytvořením Geografie Eratosthenés z Kyrény, který astronomickými měřeními stanovil obvod Země na 252 000 stadií (asi 39 060-40 360 km). Ptolemaios vyšel z délky zemského obvodu 180 000 stadií. Zeměpisná délka mezi jeho nultým poledníkem a poledníkem na 180 stupni zeměpisné délky je ve skutečnosti pouze 120 stupňů.

Tato chyba – podcenění délky zemského obvodu – se projevila v celém Ptolemaiově kartografickém díle. Vzdálenosti od rovnoběžky procházející ostrovem Rhodos směrem k severu a k jihu se ve vztahu k poledníkům roztahují. Kromě zkresleného zobrazení způsobeného nesprávným výpočtem zemského obvodu se na nepřesnostech podílí i způsob, jakým byly do mapy zakreslovány jednotlivé body. Z 8 000 bodů se jen u poloviny souřadnice určovaly měřením zeměpisných délek a zeměpisných šířek. Podkladem pro mapu byly také informace získané od obchodníků, mořeplavců a účastníků vojenských tažení.

Ptolemaiova mapa zaznamenala mnoho míst ve střední Evropě. Vědělo se, že na ní jsou názvy míst i na území dnešní České republiky. Řada badatelů se je pokoušela identifikovat. Snažili se o to například pomocí podobně znějících jmen. Názory se různily a shody nebylo dosaženo ani ohledně názvů pohoří na mapě. Co jedni pokládali za Šumavu, jiní považovali za české severní pohraniční pohoří. Vzdálenosti mezi severem a jihem mapa zvětšovala a vzdálenosti mezi východem a západem zkracovala. Emanuel Šimek, autor čtyřsvazkového díla Velká Germanie Klaudia Ptolemaia ve svazku III, část 1 Místopis, popisuje těžkosti při identifikaci míst na Ptolemaiově mapě. Souhlasně nebo alespoň většinou vykladačů Ptolemaia jich umísťovaných na Moravu a do Čech bylo šest až sedm a zpravidla se k nim počítalo ještě Marobudum. Emanuel Šimek místa na Ptolemaiově mapě určil zejména na základě předpokládaných itinerářů obchodních tratí. Z podoby názvů Eburon a Eburodunon (v dalším textu Eburum a Eburodunum) a blízkosti jejich souřadnic byl přesvědčen, že jde o jednu osadu. Úvahami o cestě, která k ní vedla, došel k závěru, že se tato osada nacházela západně od Vlárského průsmyku na horní Vláře. Osadu zvanou Asanka (dále Asanca) umístil do Jeseníků, což mimo jiné odůvodňoval jménem osady. „Krásné keltské jméno“ Karrodunon (dále Carredunum) podle Šimka předpokládá výšinnou a hrazenou polohu, což odpovídá hradišti na Hostýně. Podobné úvahy se více než o souřadnice míst opírají o trasy, po kterých vedly či vést mohly obchodní cesty. Různé nahodilosti pak zdůvodňují určení míst tak, aby se dostala na příslušnou obchodní trasu. Rozhodně nejde o přesvědčivé řešení, neboť při podobném způsobu argumentace se najdou důvody i pro jiná určení míst. Podle některých názorů Ptolemaios zobrazil naše území na mapě dvakrát. Jeho mapa, která popisovala území dnešní České republiky, se nepovažovala za spolehlivý pramen. Dostalo se jí pojmenování jako „navždy ztracená příležitost“ a „začarovaný zámek“, který nikdo neotevře. Ukázalo se však, že tomu tak nemusí být navždy.

Skutečné souřadnice míst z Ptolemaiovy Geografie se podařilo určit interdisciplinárnímu týmu na Institutu geodesie a geoinformační techniky Technické univerzity v Berlíně, kde pro tento účel vyvinuli dosud nikde nepoužitou metodu geodetické deformační analýzy. Vyšlo se z nejstarších kopií Geografie, u nichž je předpoklad minima chyb vzniklých opisováním. Ptolemaiovy souřadnice zpracoval jako geodetická data moderní koordinační systém. Množství chyb ve vstupních datech si vyžadovalo nekonvenční postupy vyhodnocování. Kromě srovnávacích výpočtů, statistických testů a geometrických algoritmů se používala metoda maximální podskupiny. Při tomto procesu jsou dílčí výsledky mezi sebou tak dlouho kombinovány a srovnávány podle metody nejmenších čtverců, až je nalezena velká podskupina výsledků, ve které se už neobjevují hrubé chyby. V případě míst s větším počtem možných identit se zjišťovala nejpravděpodobnější identifikace. Již první výsledky vypadaly velmi slibně. Práce na dešifrování mapy trvaly šest let. V roce 2010 byl problém vyřešen. Místa určená kolem roku 150 souřadnicemi se podařilo lokalizovat s přesností 10–20 km. Transformováním původních souřadnic dosud neidentifikovaných míst na Ptolemaiově mapě byly získány údaje o jejich dnešní poloze. Vyřešily se spory o identitu některých míst. Marobudum, které bývá někdy umísťováno do Čech, se nachází u bavorského Ambergu. Místa na Ptolemaiově mapě nejsou ztotožňována s dnešními městy, jde o lokality v blízkosti těchto měst, neboť se počítá s výše uvedou nepřesností.

Jaké byly v 2. století na území dnešní České republiky názvy míst významných natolik, že se dostaly na mapu světa? A kde se ta místa nacházela? Je jich šestnáct. Nomisterium (u Litoměřic), Redintuinum (u Loun), Hegetmatia (u Mladé Boleslavi), Casurgis (u Prahy), Budorgis (u Kolína), Strevinta (u Hřiměždic), Meliodunun (u Písku), Furgisatis (u Českých Budějovic), Coridorgis (u Jihlavy), Eburum (u Hrádku v okrese Znojmo), Eburodunum (u Brna), Parienna (u Břeclavi), Setuia (u Komořan v okrese Vyškov), Felicia (u Vyškova), Asanca (u Kojetína) a Carredunum (u Rýmařova).

Ptolemaiova mapa Velké Germanie z roku 1420. Carredunum (Καρρόδουνον) vyznačeno křížkem. Wikimedia Commons.

Nejstarší zobrazení našeho území na mapě, které představovalo neřešitelný problém pro několik generací českých badatelů, tak doznalo své rehabilitace. Naše území je na části Ptolemaiovy mapy přístupné na odkazu. Lze si prohlédnout, kde se dnes nacházejí místa uvedená na Ptolemaiově mapě. Je to zobrazení významných míst ve střední Evropě v době před 2 000 lety. Asi šestina území je v České republice.

Bližší podrobnosti o místech určených na Ptolemaiově mapě jsou dostupné na: WikiProjekt_Germanen/Toponymie.

Místo č. 116 Carredunum (latinsky), řecky Karródounon (Καρρόδουνον) má podle Ptolemaia koordináty (Ptol. II, 11) 42°40' délky a 51°30' šířky. Po opravě jsou jeho koordináty 49.933 severní šířky, 17.267 východní délky a Carredunum lokalizováno u Rýmařova (Römerstadt).

Literatura

HLINKA, B., Spor o praotce Čecha, s. 132-138, nakl. Práce, Praha 1984.

KLEINEBERG, A. – MARX, CH. – KNOBLOCH, E. – LELGEMANN, D. Germania und die Insel Thule – Die Entschlüsselung von Ptolemaios´ „Atlas der Oikumene“, WBG (Wissenschaftliche Buchgesellschaft), Darmstadt 2010.

MARX, CH. – NEITZEL, F.: Deformationsanalyse und regionale Anpassung eines historischen Geodatenbestandes, Technische Universität Berlin, Institut für Geodäsie und Geoinformationstechnik, Berlin 2010.

SCHULZ, M.: www.spiegel.de, Google Eart in der Antike, 27. 9. 2010.

ŠIMEK, E., Velká Germanie Klaudia Ptolemaia. Svazek III. Část 1 Místopis (13-15), Část 2 Obchodní trati (100-113), Masarykova universita, Brno 1949.

UHLÍŘ, A., Ptolemaiova mapa opravena geografickou deformační analýzou. Významná místa na Moravě a v Čechách kolem roku 150, Archeologie Moravy a Slezska, XX. ročník, s. 65-67, Česká archeologické společnost, regionální pobočka pro Moravu a Slezsko, 2020.

UHLÍŘ, A., Rýmařov na Ptolemaiově mapě světa, Rýmařovský horizont, měsíčník regionu Rýmařovska, č. 2/2022, s. 35-36.

Wikipedie hesla Klaudios Ptolemaios, Eratosthenés z Kyrény