Socha markýze de Pombal v Lisabonu. Wikimedia Commons.

Trest smrti markýzovi královna prominula. Byl odsouzen k tomu, aby se ke královskému dvoru nepřibližoval blíže než 20 mil a k propadnutí většiny majetku. Jeho socha z roku 1937 dokládá složitost dějin a doby, kterou nelze hodnotit dnešními měřítky.

Do 18. století vstoupilo Portugalsko zcela nedotčené idejemi osvícenství. Vládla vysoká šlechta a katolická církev. Sebastião José de Carvalho byl syn bezvýznamného venkovského šlechtice. Studoval na universitě, působil v armádě. Na zahraničních pobytech se seznámil s evropským osvícenstvím. Od roku 1738 byl portugalským velvyslancem ve Velké Británii, od roku 1745 ve Vídni. Jako ministr zahraničí usiloval Carvalho od roku 1750 o reformy. Změny narážely na odpor církve a aristokracie, pro niž byl Carvalho pouhý provinční šlechtic. Carvalho měl důvěru krále Josefa I. Portugalského zvaného Reformátor. Ten nastoupil na portugalský trůn v roce 1750 a byl králem až do své smrti v roce 1777.

Markýz de Pombal. Dobový portrét. Wikimedia Commons.

Těžba zlata v Brazílii umožnila Portugalsku v první polovině 18. století mimořádnou prosperitu. Tomuto období se říkalo zlatý věk. Své bohatství však země nedokázala využít k trvalé prosperitě. Zlatý věk ukončilo zničující zemětřesení. Dne 1. 11. 1755 zemi postihla největší katastrofa portugalské historie. Ten den o půl desáté hodině dopoledne na svátek Všech svatých bylo v kostelích mnoho obyvatel Lisabonu. Lidé umírali pod troskami budov, v požárech a ve vlnách tsunami. Odhaduje se, že z 275 000 obyvatel Lisabonu jich zahynulo 60 000 až 100 000. Záchranné práce řídil Sebastião de Carvalho. Dostal se přitom do sporu s církví, protože mrtví byli pohřbíváni do hromadných hrobů, aby se zabránilo šíření nákazy. Za rabování zavedl trest smrti. Rozhodl také o budoucí podobě města s širokými bulváry a reprezentativními budovami. Stavět se mělo tak, aby další zemětřesení stavby vydržely.

Zemětřesení v Lisabonu 1755. Dobová ilustrace. Wikimedia Commons.

Církev vysvětlovala přírodní katastrofu jako boží trest a postavila se proti Carvalhovým reformám. Vysoká aristokracie ze zásady málo urozeným prvním ministrem pohrdala. Carvalhovi odpůrci se cítili neohroženě a nikoho nenapadlo, jak se vše může rázem změnit. Středověk měl být poražen svými vlastními metodami.

V noci 3. 9. 1758 se portugalský král Josef I. vracel inkognito kočárem od své milenky. Na okraji Lisabonu přepadli jeho kočár tři muži. Král a kočí byli zraněni. Rozběhlo se vyšetřování, které sledoval a zasahoval do něj Carvalho.

Markýza Leonor Tomásia de Távora.

Útok na krále byl nejprve utajován. Po několika dnech byli zatčeni dva muži, s nimiž proběhl rychlý soud. Oba přiznali, že jednali na příkaz rodiny Távoras. Král měl být zavražděn a na trůn dosazen vévoda José Mascarenhase z Aveira. Oba atentátníci byli oběšeni a následující den byl pokus o atentát oznámen veřejnosti.

Až po několika týdnech byli markýza Leonor de Távora, její manžel, hrabě z Alvoru, všichni jejich synové, dcery a vnoučata uvězněni. Vévoda z Aveira a zeťové Távorů, markýz z Alorny a hrabě z Atouguie byli zatčeni se svými rodinami. Zatčen byl i jezuitský zpovědník markýzy. Všichni byli obviněni z velezrady a pokusu o královraždu. V procesu Távorové všechna obvinění popřeli.

Neobvyklé na procesu bylo mučení svědků. Všichni, včetně žen a dětí, byli odsouzení k trestu smrti. Až na zásah královny byli někteří zachráněni. Jméno Távora bylo vymazáno ze seznamu šlechty, jejich erb zrušen. Jméno Távora bylo zakázáno zmiňovat. Palác vévody z Aveira v Lisabonu byl zbořen a půda symbolicky posolena, aby tam nikdy nic nerostlo.

Poprava rodiny Távora. Dobová ilustrace z roku 1759. Wikimedia Commons.

Poprava vévody z Aveira. Dobová ilustrace z roku 1759. Wikimedia Commons.

Palác vévody z Aveira před zbořením. Dobová ilustrace z roku 1759. Wikimedia Commons.

Poprava, které byl přítomen král s celým svým dvorem, se konala 13. ledna 1759. Pro Evropu byla v té době taková exekuce šokující.  Spálená těla byla vhozena do řeky Tejo. Jako aristokraté byli Távorové svým postavením rovni králi. Jejich poprava měla být výstrahou pro vysokou šlechtu, aby již nikdy nepovstala proti královské moci a proti reformám. Zbývalo se ještě vypořádat s mocí katolické církve.

V červnu 1759 dostali jezuité zákaz zpovídat a kázat. Dne 3. září téhož roku Carvalho vypověděl členy jezuitského řádu z Portugalska a jeho kolonií a veškerý jejich majetek zabavil. Pod nátlakem vlády schválil toto opatření lisabonský kardinál. Papežský nuncius byl vyhoštěn z Lisabonu a vztah země s Vatikánem zcela ochladl. Represe trvaly až do září 1761, kdy proběhla na lisabonském náměstí Rossio další hromadná poprava 57 údajných spiklenců, mezi upálenými byl i významný italský jezuita Gabriel Malagrida.

V roce 1759 byl Sebastião José de Carvalho e Melo za své zásluhy jmenován hrabětem z Oeiras a v roce 1769 získal titul markýz z Pombalu, pod kterým je dnes znám.

Vina či nevina Távorových je dodnes předmětem diskuzí mezi portugalskými historiky. Většina zastává názor, že „pokus o atentát“ na krále mohl být běžnou loupeží. Král cestoval inkognito, bez doprovodu v místech, kde noční loupeže nebyly neobvyklé. Modus operandi přepadení rozhodně neodpovídá činu, který by byl připraven vysokou aristokracií. Další věcí svědčící pro jejich nevinu je skutečnost, že žádný z Távorů ani z dalších zúčastněných rodů se ve dnech po neúspěšném útoku nepokusil ze země uprchnout. V roce 1781 byla při revizi procesu nevina Távorových potvrzena.

Po smrti krále a nástupu královny Marie I. Portugalské na trůn v roce 1777 neskrývala královna své opovržení k otcovu premiérovi. V zemi se konaly bouřlivé demonstrace požadující Pombalovo potrestání. Královna Marie I. mu odebrala všechny pravomoci a vykázala ho z Lisabonu. Některé Pombalovy reformy byly zrušeny, jezuité se do Portugalska vrátili, ale duch osvícenství už v zemi zůstal a s ním nástup přírodních věd. Bez zkázy Lisabonu při zemětřesení v roce 1755 by se Pombal možná do reforem nepustil a způsobu, jak je prosadil, se neodvážil. V každém případě je jeho socha v Lisabonu dokladem složitosti doby, v níž žil a také toho, že ji nelze hodnotit dnešními měřítky.

Zdroje

Wikipedie: Hesla Sebastião José de Carvalho e Melo, Processo dos Távoras.

Náměstí markýze Pombala v Lisabonu, www.atlaspamatek.info dostupné na:

https://atlaspamatek.info/pamatka-3226-namesti-markyze-pombala-v-lisabonu.html

Krutý markýz Pombal: Politické odpůrce nechal lámat v kole, 100 + 1 Zahraničních zajímavostí.