Soumrak raketoplánů NASA, úsvit miniraketoplánů U.S. Air Force  
Letos v květnu odchází do důchodu raketoplán Atlantis, v červenci Endeavour a v září by měl celý třicetiletý program raketoplánů ukončit závěrečný let Discovery. Než se ale tak stane, svůj první let absolvuje první orbitální miniraketoplán. Namísto jména strohé označení X -37B, namísto rozsáhlých, svět obíhajících mediálních zpráv jenom stručné články bez podrobnějších informací. Není divu. Nový automatický, opakovaně použitelný orbitální letoun nepatří NASA, ale vojenskému Air Force (United States Air Force - USAF), tedy Vzdušným sílám Spojených států.

 

Zvětšit obrázek
Když se projekt orbitalního miniraketoplánu X-37 rozbíhal pod hlavičkou NASA, informace byly dostupnější. Obrázek znázorňuje původně plánovanou konstrukci. Kredit: NASA/Marshall

Za měsíc, na 19. dubna je naplánován start Orbitálního testovacího transportéru X-37B OTV (Orbital Test Vehicle). I když váží jenom necelých 6 tun, je 9 metrů dlouhý a 4,5 metrů široký, hned při prvním pohledu si každý vzpomene na raketoplány NASA. Podobný vzhled je předurčen společnou základní vlastností – mají schopnost se vrátit z oběžné dráhy zpátky na Zem, bezpečně přistát a být opakovaně využity pro další mise. Jejich cíle ale již tak podobné jistě nebudou. Do volného nákladního prostoru X-37B s rozměry 2,1 x 1,2 metru se nebude vtěsnávat žádný člověk, ale…

Zvětšit obrázek
X-40A při testech krátce po uvolnění z konstrukce zavěšené pod helikoptérou. Kredit: National Museum of the U.S. Air Force

Tak to se tak jednoduše nedovíte. Kolem miniraketoplánu panuje mnohoznačné mediální ticho – živná půda pro dohady. Vojenští představitelé Air Force se rozhodli oficiálně uvést to, co by se jim zcela utajit nepodařilo a prostřednictvím svého mluvčího zveřejnili, že X-37B byl převezen na floridský Cap Canaveral, kde ho čeká „výstupní“ kontrola, tankování paliva (pravděpodobně oxid dusičitý N2O4 pro oxidaci a hydrazin N2H4 jako palivo) a upevnění v aerodynamickém krytu nosné rakety Atlas V. Je celkem pravděpodobné, že půjde o výlučně testovací let „naprázdno“, první zkoušku automatického přistání. Projekt předurčuje miniraketoplán X-37B k minimálně 270 dnům na oběžné dráze, jak dlouho se ale zde napoprvé zdrži "se uvidí“.
 


Miniraketový přehled krátké historie
 
V září 1996 uzavřely Vzdušné síly Spojených států (U.S. Air Force) s gigantem Boeing kontrakt na konstrukci předváděcího a testovacího modelu znovu použitelného ovladatelného kosmického letounu (oficiálně Space Maneuver Vehcile – SMV), který by měl být předobrazem plně funkčního bezposádkového miniraketoplánu. Jeho finální verze měla být podle původních představ vynášena samostatně pomocí nosné rakety, nebo spolu s „klasickým“ velkým raketoplánem na oběžnou dráhu kolem Země, zde plnit své poslání asi jeden rok a pak plně automaticky dosednout na přistávací dráze podobně jako letadlo. A také být pak znovu použitelná pro další úkol – původně například pro vynášení menších nákladů, provádění obhlídek vzdálenějších družic, nebo samotného prostoru kolem planety. Ale je pochopitelné, že když jde o aktivity amerického Ministerstva obrany, konkrétní cíle budou utajovány.

Zvětšit obrázek
X-37A jestě i s emblémém NASA pod krídly nosného letadla White Knight při testech přistávacího manévru v roce 2006.

 

O dva roky po podepsání kontraktu, v  srpnu 1998, vynesla helikoptéra první testovací model X-40A do výšky 2 740 m, z které se pak již sám úspěšně snesl k zemi. Následující rok, na návrh Boeingu a.s. s ním také NASA podepsala smlouvu na konstrukci podobného, opakovaně využitelného kosmického letounu s označením X-37. O další rok později, v roce 2000, se k projektu NASA přidalo i Air Force. V té době stále probíhaly testy automatického přistání jejich X-40A, tentokráte již z výšky 4 500m.

Zvětšit obrázek
Orbitální testovací transportér X-37B v hale akciové společnosti Boeing. Kredit: USAF

 

V roce 2002 měl být dokončen první orbitální miniraketoplán NASA - X-37. Došlo nejen k výraznému posunu termínu, ale i k změně projektu – místo jedného miniraketoplánu budou dva: X-37A (dokončen v r. 2004) pro krátkodobé lety v atmosféře a X-37B (2007?) pro delší úkoly na orbitální dráze. V záři 2004 ale NASA od projektů X-37 odstoupila s tím, že již nejsou v souladu s jejím měnícím se dlouhodobým programem. Vývoj mniniraketoplánů převzala Agentura pro výzkum pokročilých obranných projektů (Defense Advanced Research Projects Agency – DARPA), spadající pod Ministerstvo obrany USA. Tok informací začal postupně vysychat.


Miniraketoplán X-37A (pro lety v atmosféře), nesoucí na trupu stále logo NASA, podstoupil první testy v roce 2005 a o rok později absolvoval tři přistání poté, co byl odpojen od nosného letadla White Knight. Koncem téhož roku, v listopadu 2006, představitelé amerických vzdušných sil (U.S. Air Force) oznámili své rozhodnuti pokračovat v projektu dál vývojem orbitálního miniraketoplánu X-37B. Právě toho, kterého čekají čtyři týdny příprav před jeho premiérovým letem.

 



Video 1. Úspěšné přistání X-40A.



Video 2: Počítačová animace testů přistávacího manévru X-37A, které se uskutečnily v roce 2006.

 

 


Zdroje: SPACEFLIGHT now, Wikipedia, stránky USAF

Datum: 22.03.2010 09:08
Tisk článku

Související články:

Čínský bezpilotní Božský drak na orbitě vypustil 6 malých objektů     Autor: Stanislav Mihulka (21.12.2023)
Utajovaný čínský autonomní raketoplán Shenlong přistál po 276 dnech     Autor: Stanislav Mihulka (13.05.2023)
Phantom Express: Boeing postaví pro armádu experimentální kosmolet     Autor: Stanislav Mihulka (31.05.2017)
První krok k indickému raketoplánu     Autor: Dušan Majer (23.05.2016)
Proč je tak těžké vyvinout vícenásobně použitelnou raketu?     Autor: Stanislav Mihulka (12.01.2015)



Diskuze:

K čemu?

Jan Kýla,2010-03-22 22:00:22

K čemu může takový raketoplán sloužit, když ne k dopravě lidí tam a zase zpátky?
Náklady dopraví nahoru levněji a spolehlivěji samotná raketa. Dolů nemá cenu dopravovat nic, nic nemá tak velkou cenu. Leda větší množství jaderného materiálu...

Odpovědět


Jan Novák9,2010-03-24 12:59:05

Nasa plánuje použít roboty na ISS. Zatím to bude společně s kosmonauty, ale do budoucna tam budou nejspíš sami. A vzorky bude asi potřeba nějak dopravovat na zemi, nejspíš i sami humanoidní roboti budou dost drazí na to aby se to vyplatilo. 2,1x1,2 metru, to je akorát na jednoho humanoidního robota.

Odpovědět


K čemu

Petr Nováček,2010-03-24 16:14:07

Dolů může dopravit družici, která obsahuje citlivá data, apod...

Odpovědět


Mimochodem

Jan Kýla,2010-03-28 00:21:43

Ten nový "raketoplán" nestaví (nefinancuje) NASA, ale vojáci. Ti nemají ale opravdu nic společného s ISS.

Špičkový humanoidní robot má dneska cenu lepšího osobního auta. A to většinu ceny tvoří více méně kvalitní software. Ten opravdu není třeba vozit z oběžné dráhy raketoplánem. Stejně jako jiná "citlivá" data.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz