Nejdelší živočišná buňka všech dob  
…aneb další rekord pro sauropody



Sauropodní dinosauři byli fantastičtí tvorové. Suchozemské zvíře o velikosti činžovního domu se srdcem těžkým jako automobil a tlapou tak velikou, že byste se v jejím otisku mohli vykoupat jako ve vaně – no není to nádhera? Samozřejmě je tu ten protivný kosticovitý kytovec plejtvák obrovský, který sauropodům trochu kazí reputaci. Kvůli jeho přinejmenším 177 tunám změřené živé váhy dnes nelze dlouhokrké dinosaury považovat za nejtěžší a nejobjemnější zvířata všech dob. Sauropodi každopádně již dávno plejtváka překonali alespoň co se maximální tělesné délky týče (více zde ). A právě s jejich tělesnou délkou souvisí i další primát, který zřejmě plazopánvým dinosaurům plným právem náleží.

 

Zvětšit obrázek
Nejdelší nerv v těle obřího sauropoda mohl být zároveň nejdelší známou živočišnou buňkou vůbec. U rekordně velkých exemplářů možná přesáhl padesátimetrovou délku a vzruch jím letěl zhruba půl vteřiny, než dosáhl příslušného místa v mozku. Kredit: Matthew Wedell a Michael P. Taylor, blog SVPOW


Samozřejmě nemůžeme takový pikantní anatomický detail zjistit přímo z fosilního záznamu, logika věci však velí, že je nezpochybnitelný. Onen anatomický prvek totiž vlastní všichni strunatci, počínaje primitivními pláštěnci a bezlebečnými a konče samotným moderním člověkem (nebo třeba ptakopyskem podivným, na tom vůbec nesejde). A o čem že je řeč? O smyslovém nervstvu dinosaurů, které v podobě drobných provazců pochopitelně probíhalo po celém jejich obřím organismu. A protože ti nejdelší sauropodi byli zároveň nejdelšími obratlovci v historii planety, musely i jejich nervové provazce dosahovat rekordní délky. Jednotlivé nervové buňky sauropodů tak zřejmě představovaly nejdelší živočišné buňky všech dob. Pokud zasahovaly až na samotný konec ocasu a vpředu končily v mozkovém kmeni dinosaura (což je prakticky jisté), mohly dosahovat délky kolem 40 metrů a v případě záhadného amficélia (Amphicoelius fragillimus) možná dokonce 60 metrů!

 

Zvětšit obrázek
Apatosaurus louisae, Carnegie Museum. (Kredit: Tadek Kurpaski, Wikipedia )


Britský paleontolog Michael P. Taylor se pokusil odhadnout dobu reakce na vnější podnět u takto velkých sauropodů s příslušně dlouhým nervstvem. Vycházel přitom z předpokladu, že nejsvižnější (experimentálně zjištěné?) vedení vzruchu dosahuje rychlosti asi 120 metrů za sekundu (432 km/h). Odhaduje tedy, že vzruch od konce ocasu by do mozku dinosaura dorazil za necelou půlvteřinu (u amficélia možná, u takového supersaura spíše za 0,3 sekundy). Pro tvora o naší velikosti skutečně dlouhá prodleva! Můžeme se nicméně definitivně rozloučit s populární představou, kdy ocas sauropoda je již pojídán a jeho majitel o tom dosud není zpraven (ne že by podobnému absurdnímu nesmyslu kdokoliv opravdu věřil). Pojďme tedy příspěvek zakončit konstatováním z jeho samotného úvodu, totiž že sauropodi byli vskutku fantastičtí tvorové…s pěkně dlouhými nervy.

 

Literatura:
The world’s longest cells? Speculations on the nervous systems of sauropods  http://svpow.com/2013/01/14/oblivious-sauropods-being-eaten/
Psáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz


 

 

Datum: 21.01.2013 11:05
Tisk článku

Související články:

Vědci vypěstovali minimozky s očima     Autor: Stanislav Mihulka (20.08.2021)
Kdy asi obživne? V zařízení s nanodrátky pozorovali aktivitu podobnou mozku     Autor: Stanislav Mihulka (01.01.2020)
Umělé neurony na čipu přinesou průlom do léčby chronických nemocí     Autor: Stanislav Mihulka (05.12.2019)
Nanoelektrody na čipu snímají signály tisíců propojených neuronů zároveň     Autor: Stanislav Mihulka (07.10.2019)
Neurovědcům se daří zvrátit symptomy Williamsova syndromu     Autor: Josef Pazdera (29.04.2019)



Diskuze:

Pokud správně chápu,

Jan Kočí,2013-01-22 14:39:22

článek je vystavěn na skutečnosti, že všichni strunatci mají nervové buňky dlouhé jako jejich tělo. Považuji tedy za celkem rozumné předpokládat, že tomu tak bylo i u sauropodních dinosaurů - přinejmenším z toho důvodu, že rozdělením délky na řetězec buněk se přenos vzruchu může zpomalit (souvisí s rychlostí růstu koncentrace iontů v "těle" neuronu vs. axonu), což je zřejmá evoluční nevýhoda.
Doplnění článku o spekulování nad délkou byť hypotetických sauropodů považuji za zajímavé zpestření, stavět kariéru na tom nebudu a titulek článku byl dostatečně obhájen zmíněným Supersaurem, takže z mé strany nemám co vytknout :)

Odpovědět


Jan Kočí,2013-01-22 14:40:51

což měla být reakce na pana Abela..:)

Odpovědět

Rozšíření páteřního kanálu

Jan Šimůnek,2013-01-22 09:51:44

je chápáno jako oblast ztluštění míchy, která převzala část mozkových funkcí.
Považoval bych za pravděpodobné, že na nějaké podněty, vyžadující okamžitou reakci, reagovaly už míšní segmenty, případně s vyšší mírou kooperace než třeba u lidí (u řady zvířat je taková kooperace na daleko vyšší úrovni než u člověka), případně "vznesly dotaz" k tomu centru v bederní páteři.
Takže minimálně ocas sám zareagoval na kousnutí srovnatelně rychle jako třeba lidská noha a ta hlava těch 60 m daleko řešila až např. otočení celého těla k útočníkovi.

Odpovědět

Pane Socho

Jana Krejci,2013-01-21 23:35:42

Nenechte se vytocit od tech, od nichz si zde ani jinde neprectete ani jeden clanek. Škoda, že nepřihodí také odkaz na něco svého. U nás v Jiřetíně jim říkáme stydlíni :)

Odpovědět

Nestiham z autora

Jan Abel,2013-01-21 19:43:55

Vlado, tvoja kniha mi pripadala velmi seriozna a dost vela info mi aj dala. Ale tento clanok je podla mna dost stupidny bulvaroidny grc, kedze zajedno nevieme, ci VOBEC existoval 50-metrovy dinosaurus (Bruhatkay aj Amphi su vlastne viacmenej hypoteticke zvierata), ale dokonca ideme polemizovat aj o tom, ci nemali nahodou aj krizom cele telo nervove bunky.
Nechces nahodou napisat aj clanok o tom, akej farby su oci jednorozcov???
Vazne si mi ako autor klesol.

Odpovědět


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace