Milan Krajíček

Inhibitory protonové pumpy (PPI) jsou nejčastěji předepisovanou skupinou léčiv pro léčbu pálení žáhy, refluxní choroby jícnu, peptického vředu a jako součást antibiotické terapie při eradikaci gramnegativní bakterie Helicobacter pylori (HP). PPI působí tak, že blokují místo produkce kyseliny v parietální buňce žaludku.

Koronaviry způsobují spektrum postižení. Někdy závažný prozánětlivý stav s mírnou až těžkou trombocytopenií s následnou koagulopatií. Přitom se zdá, že samotný virus SARS-CoV-2 nemá prokoagulační účinky. Pravděpodobně jde o důsledek zánětlivé reakce na COVID-19 a poškození endotelu. Trombocytopenie byla prokázána po infekcích i u dětí, ale ty se uzdravují bez léčby. U dospělých je porucha často dlouhodobá. Protein SARS-CoV-2 Spike může vyvolat i produkci protilátek, reagujících s lidským trombopoetinem. Zkušenosti ukazují na možnou účinnou adjuvantní léčbu s pomocí léčiva N-acetylcysteinu.

Helicobacter pylori nemá dobrou pověst. WHO jej dokonce označuje za jediného známého bakteriálního patogena, způsobujícího karcinom žaludku. Jenže ono je to asi trochu složitější a ukazuje se, že Helicobacter pylori nás může ochránit nejen před salmonelózou a dalšími průjmovými nemocemi, autoimunitami, esofageálním karcinomem, ale zdá se i před závažným průběhem infekce COVID19.

Je to příběh, který začal před třemi desetiletími, s málo známými vědci, kteří se odmítali vzdát. Po celou tu dobu snili o zdánlivě nekonečných možnostech na míru vyrobené messengerové RNA (mRNA). Avšak přeměnit vědecký sen na lékařskou realitu bylo a je obtížnější, než bychom si vůbec dokázali představit. Ačkoli je výroba relativně snadná a rychlá ve srovnání s tradiční výrobou vakcín, žádná mRNA vakcína ani léčivo doposud nezískaly schválení pro použití u člověka.

Zatímco balonky plněné vodíkem přinášejí dětem radost, infekce koronaviry, zvláště s těžkým průběhem, radosti nepřidá a může dokonce ohrozit člověka na životě. Vypadá to, že ale takovým pacientům může vodík život i zachránit.

Pracuji léta ve farmaceutickém průmyslu a dovolte, abych se podělil o své zkušenosti s rouškami. Tam, kde je potřeba snížit riziko kontaminace, jsou roušky povinné. Umíte si představit chirurga, gynekologa, ortopeda a další medicínské specialisty, že by se u operačního stolu skláněli nad pacientem bez roušky? Takovému lékaři byste asi své tělo nesvěřili.

S určitou pravděpodobností ano, protože u tak velkého počtu nakažených lze využít zkušenosti v projevech onemocnění a mohou tak být užitečnými pro sledování zdravotního stavu rodinných příslušníků či svých nejbližších.