A nutně to vede k otázce: co dál? Pokud lze takto relativně snadno "osahat" letiště hluboko v ruském vnitrozemí, daly by se podobnou, nepřímou metodou neutralizovat i ty nejcennější klenoty v arzenálu? Třeba jaderné ponorky?

Zapomeňte na hollywoodské scény s torpédy a hlubinnými náložemi. Lovit moderní strategickou ponorku třídy Borej, která tiše krouží někde pod arktickým ledem, je extrémně drahé, složité a s nejistým výsledkem. Správný asymetrický stratég neuvažuje takto přímočaře. Jeho cílem není ulovit zvíře, ale spíše mu otrávit zdroj vody, přestřihnout vodítko, na kterém ho drží pán, nebo mu rovnou zaútočit na nervový systém. Pojďme se podívat na několik elegantních, i když poněkud ďábelských způsobů, jak na to.

Obrázek skrznaskrz ilustrační, zdroj vlastní

Achillova pata č. 1: Ticho pod hladinou, aneb fyzika proti admirálům

Jaderná ponorka na odstrašující patrole je k ničemu, pokud nemůže spolehlivě přijmout ten nejdůležitější rozkaz. A tady narážíme na fundamentální fyzikální problém, který nedokáže obejít žádná vojenská doktrína. Mořská voda, zvláště ta slaná, je vynikající pohlcovač elektromagnetického záření. Čím vyšší je frekvence vln, tím méně proniknou pod hladinu. Běžné komunikační kanály – satelity, GPS, krátké vlny – fungují jen v periskopové hloubce, kde je ponorka nejzranitelnější.

Aby ponorka zůstala skutečně skrytá a v bezpečné operační hloubce stovek metrů, musí velení použít něco úplně jiného. Řešením jsou vlny na samém spodním konci spektra:

• VLF (Very Low Frequency): Vlny o frekvenci 3–30 kHz dokážou proniknout do hloubky zhruba 20–30 metrů. To je lepší, ale stále to ponorku nutí nepříjemně se přiblížit k hladině.
• ELF (Extremely Low Frequency): Vlny o frekvenci 3–300 Hz. Tohle je svatý grál komunikace s ponorkami. Tyto vlny mohou proniknout stovky metrů hluboko, ale platí za to strašlivou daň. Základní vztah mezi frekvencí (f) a vlnovou délkou (λ) je λ=c/f. Pro frekvenci 30 Hz je vlnová délka neuvěřitelných 10 000 kilometrů. Pro efektivní vysílání takové vlny potřebujete anténu, která má rozměry srovnatelné s vlnovou délkou.

V praxi to znamená stavět naprosto monstrózní anténní systémy, rozprostřené na desítkách kilometrů čtverečních. A takové zařízení neschováte do bunkru. Je to obrovský, geograficky fixní a relativně křehký cíl.

Ruské námořnictvo se spoléhá především na dva takové systémy: VLF vysílač RJH69 ve Vilejce (Bělorusko) a ELF systém ZEVS (Zeus) na poloostrově Kola. Jejich vyřazení by pro ruské ponorky znamenalo de facto ztrátu sluchu. Samozřejmě existují záložní systémy, jako je komunikace přes letadla typu Tupolev Tu-142, která za sebou táhnou dlouhou drátovou anténu, ale to je nouzové, riskantní a nespolehlivé řešení. Není třeba potápět ponorku, stačí zničit její uši.

Satelitní snímek VLF vysílače ve Vilejce v Bělorusku (54°27′45″N 26°46′40″E). Obrovské, do kruhu uspořádané struktury anténního pole dominují krajině a ilustrují zranitelnost takto rozlehlého zařízení. Zdroj: Google Earth / Maxar Technologies.

Achillova pata č. 2: Tikající srdce hlavic a neutronový zloděj

Moderní termonukleární hlavice potřebují ke svému správnému fungování "posílení" (boosting). Těsně před detonací se do dutiny v plutoniovém jádře vstříkne malé množství plynu – směsi deuteria a tritia. Následná mini-fúze uvolní obrovský puls neutronů, které zajistí mnohem efektivnější proštěpení plutonia. Bez tohoto "turba" by bomba mohla "zasyčet" a uvolnit jen zlomek své síly.

Problém je, že tritium (3H) je radioaktivní. Jeho poločas rozpadu je přesně 12,32 roku. To znamená, že každý rok se přibližně 5,5 % tritia v hlavici samovolně přemění na jiný prvek. Po několika letech je této "nečistoty" tolik, že spolehlivost a výkon hlavice dramaticky klesají.

Produktem beta rozpadu tritia je Helium-3 (3He). A proč je tento plyn v bombě takový problém? Nejenže ředí palivo a mění tlakové poměry v zásobníku. Jeho nejhorší vlastností je, že se chová jako "neutronový zloděj". Helium-3 má extrémně vysoký účinný průřez pro záchyt neutronů. V klíčovém okamžiku, kdy má primární štěpení vyprodukovat maximum neutronů pro posílení reakce, je helium-3 začne chamtivě pohlcovat a krást pro sebe. Výsledkem je dramatický pokles účinnosti a potenciálně selhání celé hlavice.

To nutí Rusko (a každou jinou jadernou mocnost) k pravidelnému logistickému tanci, který se musí opakovat zhruba každých 5 až 7 let.

Logistický tanec smrti

Představa, že se celé hlavice vozí tisíce kilometrů do továrny a zpět, je mylná. Systém je chytře modulární. V hlavici je malý, vyměnitelný vysokotlaký zásobník (tritium reservoir). Celá logistika se tedy točí kolem výměny těchto malých "lahviček".

1. Výroba: Čerstvé tritium se vyrábí v jaderných reaktorech, primárně v nechvalně proslulém komplexu Majak v Ozersku na Urale.
2. Plnění a transport: Zde se naplní nové zásobníky. Ty pak v režimu nejvyššího utajení putují pod taktovkou speciální 12. hlavní správy ministerstva obrany (12. GUMO). To jsou jaderní kurýři a strážci v jednom.
3. Výměna: K samotné výměně dochází v opravárenských a technických základnách (RTB) poblíž ponorkových, raketových a leteckých základen. Technici vyjmou starý zásobník a vloží nový. Je to jemná hodinářská práce s radioaktivním materiálem.
4. Recyklace: Staré zásobníky putují zpět do Majaku, kde se z nich cenné zbytky tritia extrahují a znovu použijí.

Z toho plyne, že zranitelný není jen samotný Majak, ale celý tento řetězec: transportní trasy 12. GUMO, sklady a především lokální opravárenské základny. Narušení tohoto koloběhu znamená, že ruský arzenál začne nevyhnutelně a plíživě "stárnout" a ztrácet na spolehlivosti.

Ilustrační schéma znázorňující logistický cyklus údržby tritia. Z centrálního výrobního závodu (Majak) putují plné zásobníky na operační základny (RTB), kde jsou vyměněny v hlavicích. Prázdné zásobníky se vrací k recyklaci. Zdroj: Vlastní

Ještě rafinovanější metody: Oslepení, ohlupení a zastavení času

Kromě těchto "fyzických" zranitelností existují i další, ještě subtilnější metody.

• Oslepení medvěda: Nedávné reálné útoky na radary včasného varování typu Voroněž v Armaviru a Orsku ukázaly, že je možné v ruském obranném deštníku vytvářet obrovské slepé skvrny. Ztráta očí vede k extrémní nervozitě velení a zvyšuje riziko fatální chyby – buď odpálení na základě falešného poplachu, nebo zaváhání v případě skutečného útoku.
• Kybernetická válka: Proč radar ničit, když do něj můžete posílat falešná data o startu stovek raket? Nebo narušit komunikační kanály tak, aby rozkaz k odpálení přišel zkomolený nebo pozdě? Cílem je podkopat důvěru v celý systém velení, řízení, komunikace a zpravodajství (C3I).
• Psychologické operace: Jaderné zbraně ovládají lidé. Důstojníci, technici, piloti. Systematické působení na ně a jejich rodiny, kompromitace (doxing, finanční prohřešky) a vydírání mohou v klíčové chvíli vést k paralýze rozhodování. Proč by velitel ponorky měl zničit svět, když ví, že jeho rodina byla právě veřejně dehonestována?
• Zastavení vývoje: Modernizace arzenálu závisí na vědeckých centrech, jako jsou Sarov (Arzamas-16) a Snežinsk (Čeljabinsk-70). Kybernetický útok na jejich superpočítače, narušení dodávek klíčových komponent nebo podpora "odlivu mozků" může celý vývoj vrátit o roky zpět.

Moderní strategická konfrontace se stále méně podobá rvačce v baru a stále více šachové partii. Nejde o to mít největší svaly, ale o schopnost najít a využít nečekané slabiny v komplexním systému protivníka. A jak nám ukazuje současný konflikt, fantazie a vynalézavost v hledání těchto slabin mohou mít větší cenu než tisíce tun oceli a výbušnin.

Další čtení

1. Podvig, P. (ed.), Russian Strategic Nuclear Forces. Komplexní a detailní přehled ruských jaderných sil, včetně struktur, základen a komunikačních systémů. Považováno za bibli v oboru. Dostupné na russianforces.org
2. Holtsmark, S. G., The VLF-station at Vileyka. Odborná zpráva norského Institutu pro obranná studia (IFS), která detailně analyzuje význam a historii běloruské VLF stanice pro sovětské a ruské námořnictvo. [Dostupné jako PDF online po vyhledání názvu]
3. NTI, Mayak Production Association. Profil klíčového ruského jaderného komplexu od Nuclear Threat Initiative, který popisuje jeho historii, současné aktivity (včetně produkce tritia) a bezpečnostní rizika. Dostupné na nti.org
4. Bulletin of the Atomic Scientists, Cybersecurity of nuclear weapons systems. Časopis, který pravidelně publikuje hloubkové analýzy rizik spojených s jadernými zbraněmi, včetně těch kybernetických. Klíčové čtení pro pochopení neviditelných hrozeb. Dostupné na thebulletin.org

Klíčová slova

Asymetrická válka, jaderné zbraně, jaderná triáda, jaderné odstrašení, Rusko, Ukrajina, zranitelnost, logistika, kybernetická válka, psychologická válka, jaderná ponorka, třída Borej, VLF, ELF, komunikace, tritium, poločas rozpadu, Majak, 12. GUMO, systém včasného varování, radar Voroněž, C3I, Sarov, strategie.