Problémy s radioaktivní vodou ve Fukušimě I  
Do dalších otevřených oblastí evakuované zóny se postupně vracejí lidé. V samotné elektrárně se však hromadí radioaktivní voda a problémy s ní. V průběhu léta tak došlo v areálu k několika únikům radioaktivní vody, z nichž jeden byl poměrně velký. Z nádrže pro zhruba 1000 tun vody uniklo zhruba 300 tun. Podívejme se na léto ve Fukušimě I podrobněji.

 

Zvětšit obrázek
Celkový pohled na velké množství nádrží, které se v areálu Fukušimy I využívají k uskladnění radioaktivní vody (zdroj TEPCO).

Už v několika předchozích částech cyklu (poslední část je zde)  se zmiňovalo, že největší současnou výzvou je stále narůstající množství radioaktivní vody. A ukazuje se, že tento předpoklad se během posledních měsíců plně potvrdil. Hlavní zdroje radioaktivní vody jsou v podstatě trojí. Velké množství vody se do areálu i budov elektrárny dostalo během cunami a při následné havárii se tato voda stala v různé míře radioaktivní. Dalším zdrojem bylo chlazení reaktorů i bazénů v prvních týdnech a měsících, než se podařilo zajistit cirkulované chlazení. Tyto zdroje sice přivedly do areálu velké množství vody, ale od určité doby už žádnou novou nepřidávají. Třetí zdroj však zvětšuje množství radioaktivní vody neustále. Jedná se o podzemní vodu. Ta se dostává do areálu elektrárny i do jednotlivých budov. Ovšem v některých částech areálu a budovách je i velmi silná radioaktivita. Tato voda se tak stává radioaktivní.

 

Jak se s radioaktivní vodou vypořádat?

Prvním krokem bylo zajištění cirkulovaného chlazení. Nejdříve u bazénů s vyhořelým palivem a později u reaktorů. U reaktorů se začala využívat k chlazení vyčištěná a částečně dekontaminovaná voda. Toho se podařilo dosáhnout zhruba v srpnu roku 2011 (viz odpovídající článek z cyklu o Fukušimě). V té době se také začala odčerpávat a částečně dekontaminovat i voda nahromaděná v různých prostorách elektrárny. Ovšem i vodu zbavenou téměř veškeré radioaktivity cesia, případně i stroncia, je třeba uskladnit. Její radioaktivita je sice řádově nižší, ale přesto tam jsou obsaženy jiné radioaktivní izotopy. V areálu elektrárny tak začal rychle narůstat počet velkých nádrží na vodu, kde se uskladňovala voda v různém stupni dekontaminace a vyčištění.


Největší problém však začala způsobovat podzemní voda. Ta se dostává do areálu elektrárny z okolí a proniká i do jednotlivých budov a podzemních prostorů. Vzhledem k vysoké radioaktivitě v některých místech se tato voda pak musí odčerpávat, dekontaminovat a skladovat v nádržích. To znamená, že množství vody, o kterou se musí pracovníci v elektrárně starat, stále roste. A množství přitékající podzemní vody není malé, jedná se o několik stovek tun denně. To je i důvod, proč společnost TEPCO neodčerpala všechnu vodu, která se nahromadila v podzemních prostorách při cunami a v prvních měsících po havárii. V místech, kde se předpokládalo, že je dobře uzavřena, se prozatím ponechala.

 

Zvětšit obrázek
Studny využívané ke kontrole podzemní vody (zdroj TEPCO).

 
Opatření, která by měla přispět k vyřešení tohoto problému, jsou dvě. První je, že se vrty bude odčerpávat podzemní voda ještě předtím, než se dostane do silně kontaminovaného areálu elektrárny. Tato voda má úroveň kontaminace podobnou jako voda, která teče nejen řekami do moře v oblastech mimo elektrárnu. Takto odčerpaná podzemní voda by se pak vypouštěla do moře. Další opatření je co nejlepší dekontaminace radioaktivní vody a její následné vypouštění do moře. K tomu má sloužit zařízení ALPS, které umožňuje odstranit téměř všechny radionuklidy. Jedinou významnou aktivitou, která tak ve vodě dekontaminované tímto zařízením zůstane, je radioaktivní tritium, tedy těžký izotop vodíku. Ten se chemicky nedá od lehčích izotopů vodíku odseparovat. Takto dekontaminovaná voda tak stále obsahuje radioaktivní tritium. To je ovšem i přirozenou součástí našeho životního prostředí. Vzniká totiž i v interakci kosmického zářeni v atmosféře a vyskytuje se ve vodě normálně. Pokud se tak zajistí, že se koncentrace tritia se při vypouštění v dané oblasti znatelně nezvýší, lze ji bez rizika do moře vypouštět. Navíc se, na rozdíl třeba od cesia, tritium v tělech živých organismů nehromadí a je pouze beta radioaktivní. Elektron uvolňovaný při rozpadu tritia má navíc velmi nízkou energii a pohltí ho už velmi malá vrstva vody.


Základní problémy, na které se naráží, jsou dva. Každé vypouštění vody, ať je její radioaktivita jakákoliv, z areálu elektrárny, musí být odsouhlasena představiteli místních komunit. A v daném případě jsou proti hlavně představitelé rybářských družstev. Rybáři se pochopitelně obávají, že každá zmínka o tom, že se jakákoliv voda z Fukušimy vypouští do moře, má vliv na spotřebitele a ohrožuje jejich živnost. Proto byli až doposud proti jakémukoliv vypouštění vody do moře. V areálu Fukušimy se tak stále hromadí další a další voda v různém stupni dekontaminace.


 

Zvětšit obrázek
Práce na vstřikování chemikálií při budování bariéry zabraňující pronikání radioaktivní vody do moře (zdroj TEPCO).

Druhý problém je kapacita, efektivita a spolehlivost nového dekontaminačního zařízení ALPS. Podrobněji se o tom psalo v předchozí části cyklu. V současné době je to tak, že v případě ideálního provozu dokáže zpracovat jen o něco větší množství vody, než se do areálu dostává podzemní vody. Těžko se tak může očekávat rychlé řešení problému s doposud nahromaděnými objemy. Krokem k řešení by bylo zmíněné odčerpávání podzemní vody před vstupem do areálu a její vypouštění do moře. Je tak vidět, že kruciální je dohoda s představiteli rybářských družstev.

 

Úniky radioaktivní vody

Různé úniky radioaktivní vody provázely práce při likvidaci následků havárie po celou dobu, o některých se psalo v průběhu tohoto cyklu. Týkaly se hlavně složitého systému trubek a zásobníků spojených s cirkulovaným chlazením reaktorů a čištěním a dekontaminací vody. Jejich počet se postupně zmenšoval, jak se dařilo systém trubek zkracovat a různá zařízení vylepšovat. Na druhé straně však rostl počet nádrží a množství skladované vody s různým stupněm kontaminace podle toho, kterým dekontaminačním zařízením prošla.


Začaly se tak objevovat problémy s některými nádržemi. Už v minulé části cyklu jsme psali o únicích, které nastaly u podzemních bazénů. Během léta se pak objevilo několik dalších problémů. Prvním z nich je, že se objevil zvýšený obsah stroncia a tritia v jedné ze studní, ze které se čerpá podzemní voda. Tato studna je jedna z řady, které slouží k čerpání podzemní vody a i kontrole, jak hodně radioaktivních materiálů se do ní dostává. Tato studna byla relativně blízko druhého bloku a míst, které byly v průběhu havárie velmi silně kontaminovány. Je však ve směru k moři a znamená to, že by se voda, která se zde vyskytuje, mohla dostávat až do něj. Proběhlo intenzivní hledání zdroje této radioaktivity. Zatím nejpravděpodobnější se jeví podzemní tunely, ve kterých zůstala silně radioaktivní voda. Zmíněný tunel byl problematický už brzy po havárii, kdy z něj trhlinou tekla radioaktivní voda do moře (viz jeden z prvních článků cyklu).  Tato trhlina se zacpala, část vody z daných prostor se odčerpala. Z důvodů, které byly zmíněny v předchozí části, se však větší část radioaktivní vody v podzemních tunelech ponechala. Je pochopitelné, že tento postup společnosti TEPCO vyvolal značnou kritiku. Nyní tak zahájila práce na tom, aby se voda i z těchto tunelů odčerpala a dekontaminovala.


Je jasné, že se těžko zajišťuje, aby se část podzemní vody přes areál nedostala, proto se od počátku budují opatření, které mají zmírnit či úplně zastavit pronikání vody do moře. Kromě zmíněných studní, ze kterých se čerpá radioaktivní voda, se už v minulých částech cyklu popisovala stavba podzemních bariér (stěn), které by zamezily pronikání vody z areálu do moře. První část barier se budovala formou injektáže nepropustných materiálů. Problém takové bariéry je ten, že poslední zhruba necelé dva metry pod povrchem není účinná a pokud podzemní voda vystoupá až do takové blízkosti k povrchu, tak se přes ni přeleje. Proto se za ní buduje ještě kovová stěna, která tento nedostatek vyřeší. V úvahách je ještě například možnost zmrazování zeminy pomocí vrtů, do kterých se vhání velmi chladná voda s teplotou blízkou nule stupňů Celsia. Vzniklá ledová vrstva by tvořila bariéru. Je však otázka, zda je toto opatření pro realizaci vhodné. Pěkné obrázky převzaté z Reuters k popisu situace s vodou jsou na stránkách Aktualne.cz.

 

Zvětšit obrázek
Práce na budování bariéry proti únikům kontaminované vody do moře (zdroj TEPCO).


 Nejznámější letní událost je však unik zhruba 300 tun vody z jednoho z velkých zásobníků. Ten dokáže pojmout celkově zhruba 1000 tun vody. Ze zásobníku uniklo zmíněných tři sta tun vody, která byla zbavena téměř všeho cesia v zařízení SARRY. Čekala však na zpracování v zařízení ALPS, které by je zbavilo ostatních radioizotopů. Její aktivita tak byla střední až nízká. Okolo nádrže je sice „bazének“, který má při případných únicích zabránit tomu, aby se uniklá radioaktivní voda dostala pryč. Bohužel však byl otevřený kohout, který umožňuje jeho vypuštění v případě, že se naplní při intenzivních deštích. Jedná se o zdaleka největší únik radioaktivní vody, který se v areálu udál.


A pochopitelně velké pobouření vyvolalo i to, že na únik pracovníci při pravidelných kontrolách přišli pozdě. Nádrž nemá on-line sledování hladiny. Kam všude se uniklá voda dostala a zda se kanalizací dostala až do moře, se zjišťuje. Pracovníci budou odbagrovávat okolní zeminu a zjistí, do jaké hloubky v ní radioaktivní voda pronikla. Také se snaží přesně zjistit, kdy a jak došlo k poškození nádrže. Předpokládá se, že by to mohlo souviset s přemisťováním tohoto zásobníku, které se uskutečnilo. Toto přemístění postihlo ještě pár dalších nádrží. Voda z nich se teď přemístí do jiných a nádrže se pečlivě zkontrolují, zda se také u nich nenajdou problémy. Nádrží stejného typu je v areálu zhruba 350.

 

Zvětšit obrázek
V případě úniku 300 tun radioaktivní vody zůstal bohužel otevřený kohout, který zajišťoval, aby se ochranná strouha nenaplňovala dešťovou vodou (zdroj TEPCO).


Po úniku kontrolovali také pracovníci všechny tyto ostatní nádrže v areálu. Nikde nenašli problém, pouze u dvou se v některých jejich místech vyskytla na povrchu vyšší radioaktivita. Žádný pokles hladiny vody však v nádrži nebyl zaznamenán. V okolí nádrže sice byla vlhkost, ale měření její radioaktivity potvrdilo, že se jedná o vodu dešťovou. Přesto budou nádrže detailně prozkoumány.

 


Jak tedy s radioaktivní vodou?

Klíčová je v současné době dohoda mezi společností TEPCO a představiteli rybářských svazů, že je možné čerpat a vypouštěn po dozimetrické kontrole do moře podzemní vodu před jejím vstupem do areálu elektrárny. Toto nemá žádné ekologické dopady, i když psychologické dopady jsou značné a není divu, že se rybáři i tomuto vypouštění vody do moře brání. Rybáři z Fukušimy prováděli testovací odlovy ryb a chystali se na obnovení rybaření v moři okolo pobřeží prefektury Fukušima. Příprava na rybaření byla po posledních únicích pozastavena. I tyto úniky jsou důvodem, proč stále větší počet rybářů souhlasí s povolením alespoň tohoto vypouštění podzemní vody do moře. Na spotřebitele má mnohem větší dopad informace o nekontrolovaných únicích radioaktivní vody než vysvětlené a plánované vypouštění podzemní vody odčerpané nad areálem.


Dalším krokem je úplné zprovoznění dekontaminačního zařízení ALPS. To je, jak se psalo v předchozích částech, od května v testovacím provozu. A není bez problémů. Objevilo se několik trhlin a některé části bude potřeba pokrýt antikorozní vrstvou. Zároveň je třeba zjistit, jak často je třeba vyměňovat různé filtry a další prvky, aby se efektivita dekontaminace nesnižovala. Je tak potřeba vyladit toto zařízení a uvést je do stálého stabilního a efektivního provozu. Pak je třeba prokázat nejen odborné japonské veřejnosti, že zařízení funguje spolehlivě a v dekontaminované vodě je opravdu jediná významnější aktivita – tritium. A následně dosáhnout získání souhlasu s vypouštěním dekontaminované vody po dozimetrické kontrole do moře. Což v případě rybářů bude nejspíše velice náročné.

Zvětšit obrázek
Kontrola okolí nádrží, u kterých se na povrchu objevila zvětšená radioaktivita (zdroj TEPCO).

Zároveň je potřeba posilovat zábrany proti pronikání vody z areálu do moře a kontrolu a spolehlivost systému nádrží i celého zařízení umožňujícího manipulaci s kontaminovanou vodou. Je tak vidět, že řešení problému bude velmi náročné a v současnosti představuje tu největší výzvu při likvidaci následků havárie. Dané úniky nepředstavují svou velikostí ani tak ekologické riziko, ale spíše problém pro rekonstrukci a obnovu života v zasažených oblastech. V tomto směru by znovuobnovení rybolovu určitě pomohlo a právě kvůli únikům se muselo odložit. Ale k situaci v zasažených oblastech se vrátíme podrobněji v následujících částech článku.


 

Další práce v areálu elektrárny

Koncem června začal v elektrárně pracovat nový robot, který pomáhal při zjišťování situace v budově druhého reaktoru. Dálkově ovládaný robot má sedmimetrové rameno a proměřil aktivitu v řadě míst uvnitř budovy druhého bloku. Robot zkoumal vnitřní části, kde jsou zařízení umožňující kontrolu stavu uvnitř primárního kontejnmentu. Zároveň se zaměřil na místa, kde by mohla být poškození kontejnmentu. Kromě měření dávkového příkonu pořídil i řadu fotografií. Nenašel žádné poškození na zkoumaném potrubí či jiných částech. Nejdůležitější získaný pohled byl do míst, která vedou k poškozenému kontejnmentu. Nejvyšší hodnota radiace byla hodnota dávkového příkonu 19 mSv/hod.


Druhý blok byl první, u kterého se podařilo nahlédnout do primárního kontejnmentu. A to již 19. ledna 2012 (viz zde).  V létě roku 2013 se pak podařilo zavést do jeho dolní části nejen kameru, ale řadu měřících přístrojů, které umožňují průběžně sledovat stav uvnitř kontejnmentu. Na videu pořízeného ze spodní části kontejnmentu jsou vidět zařízení ovládající regulační tyče a další komponenty spodní části kontejnmentu pod reaktorovou nádobou. Postupně se tak získává stále více informací o situaci uvnitř kontejnmentu.

 

Zvětšit obrázek
Záběr pořízený při detailním průzkumu bazénu s vyhořelým palivem čtvrtého bloku (zdroj TEPCO).

V druhé polovině července bylo dokončeno budování nového krytu čtvrtého bloku. Nacházejí se v něm už základní části jeřábu a dalších zařízení nutných k manipulaci s vyhořelými palivovými soubory. Začala tak jejich instalace a zprovoznění. Instaluje se také ventilační a filtrační zařízení, které zabrání možnému úniku radioaktivity uvolněné při manipulaci s radioaktivním materiálem z budovy. Po úplném odstranění trosek a vyčištění bylo možné prozkoumat celý vnitřek bazénu s vyhořelým palivem, reaktorové nádoby i celé cesty využívané pro transport palivových článků z reaktoru do bazénu. Přibližuje se tak doba, kdy bude možné zahájit vyklízení bazénu vyhořelého paliva tohoto bloku.


Pokračuje vyklízení i čištění horní části budovy třetího bloku. Díky odstraňování trosek a čištění patra s bazénem vyhořelého paliva se odhalují části bloku, které byly zatím skryty. Trosky jsou značně radioaktivní, proto musela být většina prací prováděna na dálku ovládanými mechanismy. Zároveň při těchto pracích dochází k uvolňování radioaktivních látek a v blízkosti tohoto bloku se několikrát objevilo zvýšení dávkového příkonu. Zároveň byla v jednom dni na vyčištěných místech pozorována přítomnost páry. Její zdroj se nepodařilo přesně vysvětlit. Je možné, že šlo o vypařování dešťové vody, ale nemusí to být jediné vysvětlení. Intenzivně se pracuje na tom, aby i u tohoto bloku, stejně jako u čtvrtého, bylo možné přistoupit k budování nové horní části budovy, která je nutnou podmínkou pro zahájení prací na vyklizení bazénu s vyhořelým palivem. A zároveň by eliminovala šíření radioaktivních látek z něj.

 

Zvětšit obrázek
V červenci byla dokončena stavba nové horní budovy u čtvrtého bloku (TEPCO).

V areálu se také začala budovat spalovna nízkoaktivního odpadu, která by měla přispět ke snížení jeho objemu. Do provozu by měla být uvedena na přelomu roku 2014 a 2015. Denně by měla zpracovat 14 tun nízkoaktivního odpadu. Původní tři spalovny, které jsou v areálu, a jejich celková denní kapacita byla 8 tun, se nyní využívají pro skladování a zpracování kontaminované vody.


Začátkem srpna vznikl, zatím formálně, mezinárodní výzkumný ústav pro likvidaci jaderných zařízení. Ten by měl být zřízen v blízkosti elektrárny Fukušima I. Na potřebných výzkumech se bude podílet řada mezinárodních organizací. Měl by tak umožnit nalezení metod, které dovolí zlikvidovat poškozené aktivní zóny zničených reaktorů.

 

 

Zvětšit obrázek
Pohled na už téměř vyčištěnou horní část budovy třetího bloku se zakrytým bazénem s vyhořelým palivem (zdroj TEPCO).

Situace v zasažených oblastech

Jak bylo inzerováno v předchozí části, začátkem srpna se po rozčlenění území podle stupně zamoření otevřela poslední z evakuovaných oblastí. Jde o část města Kawamata (čtvrť Yamakiya), která je sice od Fukušimy I dále, než dvacet kilometrů, ale kvůli silnější kontaminaci musela být také evakuována. Téměř všechna nově otevřené území spadají do I. kategorie a mají úroveň kontaminace nižší, než je hodnota, která vede k roční dávce překračující 20 mSv. Lze tak zahájit postupný návrat obyvatel. Zatím je možný volný vstup, pobyt a práce obyvatel v dané oblasti bez ochranných prostředků s jediným omezením. Nelze zde zatím zůstávat přes noc. Tento režim umožňuje práce na dekontaminaci a rekonstrukci infrastruktury oblasti.  A přípravu těchto území pro trvalý návrat. Jen na východě je malá část, která patří do silněji zasažené II. kategorie. Úroveň kontaminace zde vede k celoroční dávce mezi 20 až 50 mSv. Zde zůstanou v platnosti jistá omezení. Některé specifické činnosti se i zde budou moci vykonávat i bez ochranných oděvů a monitorování. Doporučuje se však využívat při dopravě venku auto a při návratu do budov nebo dekontaminovaných míst umytí a očista. Doporučuje se zde obecně omezovat pohyb ve venkovních nedekontaminovaných oblastech. Všechny práce zde budou zaměřeny na dekontaminaci této oblasti a její přesunutí do I. kategorie. V současné zóně I je registrováno 1116 evakuovaných obyvatel a v zóně II pak 130 obyvatel.


V souvislosti s dokončením rozčlenění a otevření evakuované zóny zdůraznil japonský premiér, že jde o zlomovou událost, která by měla přispět ke zrychlení dekontaminace a rekonstrukce zasažených území. Je při nich vycházet vstříc potřebám obyvatel a nutné je vyřešení problému s umístěním a stavbou přechodných úložišť odpadu, který se při kontaminaci hromadí.

 

Zvětšit obrázek
Využití robotů při odstraňování silně radioaktivních trosek v prvním patře třetího bloku elektrárny Fukušima I (zdroj TEPCO).

Zlomovou událostí je také první povolení k dlouhodobému návratu do evakuovaného území. Jednalo se o část města Tamura. Jde o oblast, která byla celá v zelené I. zóně (viz mapa), tedy možná celoroční dávka nepřekročila nikde 20 mSv. Navíc byla otevřena mezi prvními již v dubnu minulého roku. Od té doby probíhala intenzivní dekontaminace. Nyní mohou obyvatelé v této oblasti dlouhodobě pobývat a mohou zde pobývat dlouhodobě i jejich přátelé či hosté. Povoleno bylo také otevření různých provozoven, jako jsou obchody, restaurace a ubytovací zařízení. Omezení zůstanou zatím v tom, že pro schválení dlouhodobého pobytu jak obyvatel, tak návštěvníků bude potřeba podat žádost a dostat povolení. Týká se to oblasti, ve které původně bylo zhruba 380 lidí ve 120 obydlích. Otevření začalo prvního srpna a do 31. července o možnost dlouhodobějšího pobytu ve svých domovech požádalo zatím 112 lidí z 28 rodin. Symbolické je i otevření prvního ubytovacího zařízení na těchto územích, kde se už ubytovali i první hosté z Tokia. Vedoucí hotelu Rimiko Nomita je nadšená, že mohla opět zahájit provoz ubytovacího zařízení. Popsaná fáze je předstupněm před úplným zrušením všech omezení a umožní dokončit rekonstrukci dané oblasti.


Známkou postupného návratu je například i to, že se v činnosti na evakuovaných územích města Namie připojili k profesionálním i dobrovolní hasiči z obyvatel těchto evakuovaných oblastí. Zahájili pravidelné služby o víkendech při kontrole a ochraně majetku, který se na evakuovaných územích vyskytuje.

 

Zvětšit obrázek
Výsledky průzkumu prvního patra druhého bloku elektrárny Fukušima I pomocí robotů (zdroj TEPCO).

Jak bylo zmíněno v předchozí části cyklu, rozjedou se v září naplno testovací projekty dekontaminace velmi silně zasažených oblastí města Namie a Futaba. Budou probíhat v červených II. oblastech, kde je radiace taková, že celoroční dávka by překročila hodnotu 50 mSv. Hlavním úkolem je ověřit efektivitu dekontaminace v takto náročných podmínkách. Proto se vybírají objekty a území velmi rozdílného charakteru. Je mezi nimi nemocnice Kosei a mateřská školka ve městě Futaba. Dekontaminace proběhne i v jejich okolí a na přístupových cestách. Dekontaminovat se budou i zemědělské a lesní oblasti. Největší radiace z těchto nejsilněji zasažených území je v čtvrti Ide města Namie, kde dávkový příkon dosahuje 23 mikrosievertů za hodinu a roční dávka by zde překročila 100 mSv. K dekontaminaci se budou využívat intenzivní proudy vody a odstranění kontaminované vrchní části zeminy. To jsou postupy, které se osvědčily už při dosavadní dekontaminaci. Radioaktivní odpad, který se při dekontaminaci nahromadí, bude skladován v přechodných úložištích, které je třeba v těchto částech města vybudovat.


 

Zvětšit obrázek
Takto by měla vypadat spalovna nízkoaktivního odpadu, která se začala budovat v areálu Fukušimy I (zdroj TEPCO).

Zintenzivnění prací ve městě Futaba vyžaduje i lepší dostupnost úřadů města. Ty byly evakuovány do města Kazo v prefektuře Saitama na sever od Tokia. Nyní se přemístily už do prefektury Fukušima do blízkosti bývalé evakuované zóny. Do nových provizorních místností úřadů ve městě Iwaki se z 89 úředníků přestěhovalo 67. Po jedenácti úřednících bude v původním přechodném úřadu v Kazo a v nově otevřeném úřadu v městě Koriyama. Má to zajistit co nejlepší dostupnost úřadů pro evakuované. Těch je téměř 7000. Z nich 3783 je přechodně ubytováno v prefektuře Fukušima a 3131 v jiných prefekturách. Důvodem umístění hlavní části úřadu v Iwaki je to, že toto město bude tvořit zázemí pro dekontaminační a rekonstrukční práce ve Futabě.

 

Postup rekonstrukce zasažených oblastí

S otevřením oblastí je možné zrychlit postup rekonstrukce života v daných oblastech. To nelze bez obnovy školství a vzdělávání. Jednání mezi představiteli nejsilněji zasažených oblastí, měst Hirono, Naraha, Tomioka, Okuma, Futaba, Namie a vesnic Kawauchi a Katsurao o postupu v této oblasti s ministrem školství proběhlo začátkem srpna. Prvním konkrétním krokem by mělo být zřízení a otevření nové střední školy v již dekontaminovaných a otevřených částech na jihu původně evakuované zóny. Kandidáti na její umístění jsou Hirono, Naraha a Kawauchi. K jejímu otevření by mělo dojít v roce 2015. Stejně tak by měly být nové střední školy otevřeny v centrální a severní části oblasti. Konkrétní harmonogram však bude možné stanovit až podle stavu prací na dekontaminaci a rekonstrukci příslušných oblastí. I postup v dalších oblastech zajišťujících vzdělávání se bude řídit stavem celkové rekonstrukce.


Důležitá součást rekonstrukce je obnova zemědělské výroby a farem. V minulých částech se psalo obnově pěstování rýže v územních celcích Hirono, Tamura a Kawauchi. Ve vesnici Kawauchi se začala ve sklenících na hydroponické bázi pěstovat také další zelenina, takže v polovině července se dokonce i do obchodů v Tokiu dostal hlávkový salát z této farmy. Zelenina se pěstuje dlouhodobě s využitím umělého osvětlení. V plánu je dodávat 8000 hlávek salátu denně. Význam je zatím spíše symbolický, ale ukazuje, že se otevřená evakuovaná území pomalu probouzejí.  


Kritickým a stále nedořešeným problémem je zacházení s radioaktivním odpadem, který se hromadí při dekontaminaci nebo v čistírnách odpadních vod. Je třeba najít místa pro vybudování dostatečného počtu přechodných úložišť tohoto odpadu. Problém je, že pro umístění takového zařízení se těžko hledá souhlas obyvatel a to i pro v současnosti evakuované oblasti. Je tak důležité jednání s místními obyvateli i jejich představiteli a vysvětlení nutnosti těchto zařízení i opatření proti případným jejich rizikům a dopadům na životní prostředí. Proto byl v polovině června ustaven panel odborníků, který připraví projekt takových přechodných úložišť ve městech Futaba, Okuma a Naraha v blízkosti postižené elektrárny. Panel by jednal i s místními obyvateli a připravil by cestu pro stavbu těchto zařízení. V nich by se odpad skladoval do doby, než se vybuduje úložiště trvalé.


Ve městě Koriyama byla začátkem srpna dokončena a spuštěna první spalovna radioaktivního odpadu, který se hromadí v čistírnách odpadních vod v zasažených oblastech. Týká se to odpadu, ve kterém radioaktivita cesia překračuje hodnotu 8000 Bq/kg. Přijatá technologie zajišťuje vyčištění spalin a redukci objemu o 95 %. Výsledný zhuštěný odpad by měl mít radioaktivitu mezi 20 až 30 tisíci Becquerelů na kilogram a bude se ukládat v přechodných úložištích. Pokud hodnota aktivity překročí 100 000 Bq/kg bude se ukládat do speciálních kontejnerů, které se uloží ve speciálním úložišti ve městě Tomioka, ležícím v dřívější evakuované zóně. Spalovna by měla zpracovat 90 tun odpadu denně. V areálu i okolo je několik stanovišť, které sledují dozimetrickou situaci. Jejich data mají být průběžně umisťována na veřejně přístupné internetové stránky.


 

Zvětšit obrázek
Celá evakuovaná zóna je nyní rozčleněna do tří oblastí podle stupně kontaminace. Každá z nich pak má jiný režim. Zeleně jsou vyznačeny oblasti, kde roční dávka nepřekračuje 20 mSv. Lze tak postupně připravovat brzký návrat obyvatel. Oranžově pak oblasti s roční dávkou mezi 20 až 50 mSv. Zde se pracuje na dekontaminace, aby se roční dávka dostala pod 20 mSv a mohlo se začít s návratem obyvatel. Červeně pak jsou vyznačeny silně zasažené oblasti, kde celoroční dávka překračuje 50 mSv a dekontaminace tak bude značně náročná. Název poslední otevřené oblasti (části města Kawamata) je modrý, zelený je název části vesnice Tamura, u které byl dokončen první stupeň dekontaminace, a její obyvatelé se mohou natrvalo vracet.

V rámci urychlení rekonstrukce postižených oblastí i dekontaminace a likvidace samotné zničené elektrárny se také plánuje vybudovat nový dálniční uzel na Jobanské dálnici ve městě  Naraha. Toto město se má stát zázemím pro práce v elektrárně Fukušima I. Mají se zde vybudovat instituce a podniky, které budou hledat metody a produkovat zařízení potřebné pro likvidaci následků havárie v elektrárně. Městské úřady zároveň doufají, že dobré spojení přiláká i další průmyslové podniky a pomůže při rekonstrukci města. Normální provoz na této dálnici je mezi dálničními uzly ve městě Hirono a Minami Soma přerušen od cunami a havárie v březnu 2011. Na přelomu roku 2013 a 2014 by se měl zprovoznit úsek z Hirona do města Tomioka právě přes město Naraha. Provoz na celé Jobanské dálnici by se měl otevřít v roce 2015 a v tomto roce by se měl otevřít i nový dálniční uzel ve městě Naraha.

 

Sledování zdravotního stavu zasažené populace

V minulém přehledu se psalo o výsledcích ultrazvukových kontrol štítné žlázy u dětí a mladistvých, kteří byli v době cunami a havárie mladší než osmnáct let. Ukázalo se, že se u nich objevovaly často malé bulky. Byla otázka, jestli jde o důsledek větší rozlišovací schopnosti použité ultrazvukové techniky nebo jde opravdu o vliv radiace z Fukušimy. Proto byla provedena stejná studie u dětí a mladistvých ze tří jiných oblastí, které radiací z Fukušimy zasaženy nebyly. V mezích statistických nepřesností se ukázal úplně stejný výskyt těchto bulek ve štítné žláze jako u dětí a mladistvých z Fukušimy.


Stav štítné žlázy u dětí a mladistvých se bude i nadále intenzivně sledovat. Prvním cílem je vyšetřit všech 360 000 osob mladších osmnácti let z prefektury Fukušima. Zvětšil se počet nemocnic, které kontroly provádějí, a do konce července bylo vyšetřeno 210 000 osob. U všech, u kterých se v prvním vyšetření najde něco podezřelého, se provádí podrobnější nové vyšetření, aby se zjistilo, zda nejde o rakovinu štítné žlázy. Výskyt malých bulek je v tomto souboru zhruba 43 %, což odpovídá zmíněným předchozím studiím ve Fukušimě i nezasažených oblastech. Podle posledních údajů byla rakovina štítné žlázy (papilární karcinom) zjištěna u 18 vyšetřovaných. U 26 dalších je podezření na ni a bude potřeba nové vyšetření. Věk je u potvrzených i podezřelých případů mezi 8 a 21 lety. Jedná se o 18 chlapců a 26 děvčat. 


 

Zvětšit obrázek
Kontrola okolí nádrží, u kterých se na povrchu objevila zvětšená radioaktivita (zdroj TEPCO).

V roce 2006 byla v Japonsku zjištěna rakovina štítné žlázy u 46 osob ve věku do dvaceti let. To by vedlo k incidenci zhruba jeden případ na sto tisíc dětí a mladistvých. To by naznačovalo, že u mladistvých z Fukušimy je případů rakoviny štítné žlázy více. Ovšem, může jít o zdání, způsobené tím, že se dělá kontrola všech osob v daném regionu. Taková intenzivní vyšetření velkého počtu osob se normálně neprovádí. Je tak možné, že většina případů je tak odhalena až v mnohem pozdějším věku. Tomu by nasvědčovalo i to, že průměrný věk zachycených případů v prefektuře Fukušima je téměř 17 let a jedná se tak většinou o starší mládež. Navíc byla velikost objevených karcinomů mezi 5 až 33 mm a jde tak ve většině případů o mikrokarcinom, který se často dlouhodobě neprojeví a není zjištěn.


Analýza výsledků předchozích studií možných dopadů radiace z Fukušimy byla popsána v nedávném článku na Oslovi.    

 

Jaderná energetika v Japonsku

Činnost nové Organizace japonského jaderného dozoru NRA se plně rozjela. V červnu například otevřela své nové krizové centrum. To by mělo koordinovat akce v případě krizových situací, podobných těm, které nastaly po cunami v roce 2011. Vypracovala se nová pravidla pro povolení spuštění jaderných bloků a přes léto byl zahájen povolovací proces.


Důležitým výsledkem, o kterém organizace NRA také informovala, byla analýze zkoumání situace v prvním bloku Fukušimy I po zemětřesení před příchodem cunami. Včetně fotografií získaných nedávno na čtvrtém patře tohoto bloku týmem z NRA, jak bylo popsáno v předchozím článku cyklu. Na základě posouzení všech faktů došlo NRA k závěru, že k poškození chladicích systémů reaktorů, tedy jejich částí, které jsou na tomto patře, během zemětřesení nedošlo. Opírají se jak o fotografie, tak i o výpovědi svědků. Ti, kteří na tomto patře po zemětřesení setkali s vodou, vypověděli, že šlo o chladnou vodu bez známek páry. To nasvědčuje, že šlo o vodu vyšplíchnutou z bazénu vyhořelého paliva, která se do daného místa dostala. V případě, že by šlo o vodu ze zde porušeného chladicího systému, muselo by jít o vřelou vodu s párou. Tento poznatek je důležitý, ukazuje totiž na dostatečnou odolnost bloku proti zemětřesení a nenaznačuje nutnost dalšího zpřísnění opatření proti němu.


Organizace NRA povolila provozování jediných dvou v současnosti fungujících bloků v elektrárně Ohi až do výměny paliva v září. Dne 8. července začala platit zmíněná nová pravidla pro provozování jaderných zařízení, o kterých se píše už v předchozím článku. Žádost o povolení spuštění podaly čtyři společnosti na šest elektráren (Ohi, Tomari, Takahama, Ikata, Genkai a Sendai), týká se to 12 reaktorů. Ve všech případech jde o tlakovodní reaktory. Tedy typ, který je v Dukovanech nebo Temelínu. Ani tyto elektrárny nesplňují úplně všechny požadavky nových pravidel. Kromě jedné například nemají budovu odolnou proti zemětřesení, cunami i radiaci, která by byla ve vzdálenosti nejméně sto metrů od reaktorů a mohla sloužit jako řídící stanoviště v případě havárie. Ostatní mají návrh přechodného řešení pro takové stanoviště a do dvou let pak plánují vybudovat stálou odpovídající budovu.

 

Zvětšit obrázek
Instalace nové bariéry, která brání pronikání ryb a mořských živočichů z prostor přístavu ve Fukušimě I (zdroj TEPCO).

Organizace NRA bude posuzovat nejen dodané materiály, ale provede i inspekce v samotných elektrárnách. Posuzování bude provádět 80 lidí soustředěných do tří týmů. Důležitou podmínkou je i to, že se schválením spuštění jaderných bloků musí souhlasit i představitele místních komunit. V první polovině července proběhla už první prohlídka dokumentů a slyšení. Při nich se rozhodlo, že v první vlně se budou hodnotit pouze čtyři reaktory, a to v elektrárnách Tomari (pouze její třetí blok), Ikata a Sendai (dva reaktory). Pracovníci provozovatele a elektrárny začali při slyšení vysvětlovat, jak jsou připraveni pro řešení krizových situací v případě zemětřesení a cunami. U šesti reaktorů se posuzování pozdrželo, komise zhodnotila, že ještě pro ně nejsou dostatečně připraveny. V druhé polovině července pak došlo k definitivnímu odložení posuzování dvou prvních bloků v elektrárně Tomari. U elektrárny Takahama je třeba ještě posoudit odolnost proti cunami z pohledu přísnějších podmínek a u elektrárny Ohi je třeba ještě detailněji posoudit geologické zlomy v její blízkosti. Poté bude možné přistoupit k posuzování jejich žádosti. V elektrárně Genkai, žádá se zde o spuštění dvou svých reaktorů, také probíhá posuzování geologických zlomů v jejím okolí, zda jsou aktivní nebo ne.


Posuzování, zda je geologický zlom aktivní, může být v některých případech dost problematické. Podle nových pravidel nesmí být v blízkosti elektrárny zlom, u kterého by byly známky pohybu za posledních 120 až 130 tisíc let. Posouzení nemusí být jednoduché. Ukazuje se to na příkladu elektrárny Tsurunga, kde se názory úřadu NRA a provozovatele elektrárny liší. Diskuze a průzkum případných zlomů v této oblasti tak pokračují. Probíhá posuzování geologické situace i u rychlého reaktoru Monju a dalších jaderných elektráren.


Hlavní zdržení v podávání žádostí o povolení spuštění u varných reaktorů (typ reaktorů, který je i ve Fukušimě), které zatím podání žádosti odkládají, je nejspíše způsobeno nutností instalace filtračního zařízení pro zachycení radioaktivity při vypouštění páry z kontejnmentu v krizové situaci. Pro starší reaktory může být problém i to, že všude se požadují nehořlavé kabely. NRA bude mít na posouzení žádosti šest měsíců, takže by první reaktory mohly být spuštěny na přelomu tohoto a příštího roku. Je tak téměř jisté, že Japonsko zažije po odstavení dvou reaktorů v Ohi v září nejméně několik měsíců bez jaderné energetiky.


O spuštění, prozatím alespoň dvou, svých reaktorů v jaderné elektrárně Kashiwazaki Kariwa v prefektuře Niigata uvažuje i společnost TEPCO. Ta v nedávné době dokončila vlnolam o výšce až 15 m nad hladinou moře u této elektrárny, který by měl zadržet i cunami na úrovni toho z roku 2011 ve Fukušimě. V současnosti buduje u některých z reaktorů, všechny jsou varného typu, ventilační filtrační zařízení. Pokud se společnosti podaří získat podporu místních komunit, chtěla by co nejdříve podat žádost k NRA o povolení ke spuštění alespoň některých ze sedmi reaktorů. Proběhlo už několik jednání s představiteli obyvatel v okolí elektrárny. Získání jejich podpory však určitě nebude jednoduché.


Výzvou v pozdější době nejen pro NRA bude i případné posouzení prodloužení provozu reaktorů starších 40 let. Povolení bude záviset na provedení řady testů materiálů a zařízení reaktorů. Japonsko má 7 reaktorů, které jsou v provozu více než 37 let. U 13 reaktorů, které byly postaveny před rokem 1979, bude také potřeba vyměnit většinu kabelů elektroinstalace za moderní nehořlavé typy. To může být značně pracné i drahé.


Ve dnech 3. a 15. září se postupně odstaví jediné dva v současné době běžící jaderné reaktory v elektrárně Ohi. Podrobnější časový plán posuzování spuštění bloků, u kterých se o povolení zažádalo, není znám. Předpokládá se však, že může trvat šest měsíců. Je tak jasné, že od září bude Japonsko nejméně na několik měsíců opět úplně bez jaderné elektřiny. Odstavení jaderných bloků přináší značné problémy společnosti i ekonomice. Zotavování z ekonomického poklesu způsobuje nárůst spotřeby elektřiny. Čím je větší časová vzdálenost od cunami v roce 2011, tím méně jsou japonští obyvatelé ochotni přijímat příliš drastická úsporná opatření. Zvláště v létě, kdy velká vedra a vlhkost způsobuji zdravotní potíže a v boji proti nim pomáhá klimatizace.


Předpokládá se další nárůst spotřeby elektřiny i v příštích letech. Výsledkem je velký nárůst spotřeby fosilních paliv a tím i emisí a cen elektřiny. Japonsko musí veškerá fosilní paliva dovážet. I když energetické společnosti zvyšují cenu elektřiny pro spotřebitele, zaznamenávají právě kvůli vysokým cenám fosilních paliv v současné době značné ztráty. Zvyšující se nákup fosilních paliv je jedním z faktorů, který zvyšuje deficit japonského zahraničního obchodu. Je jasné, že bez opětného zahájení využívání jaderné energetiky Japonsko těžko udrží svou ekonomickou konkurenceschopnost. Japonsko také zrušilo veškeré své cíle v oblasti snižování emisí a vypracování nových je silně závislé na tom, jaká bude v budoucnu míra využívání jádra při výrobě elektřiny. A to nelze v současné době předpovědět.  Vždyť nyní, a to dva reaktory běžely, produkovala elektroenergetika o 39 % emisí CO2 než před rokem 2011.


 

Masao Yoshida, který vedl práce v jaderné elektrárně Fukušima od začátku havárie (zdroj TEPCO).

Na závěr bych si dovolil vzpomenout na Masao Yoshidu, který řídil boj s následky havárie od jejího počátku. Díky jeho úsilí a práci zaměstnanců pod jeho vedením se podařilo následky havárii zmírnit. Je jeho zásluhou, že kromě dvou lidí, kteří zahynuli už při cunami, se havárie obešla bez obětí na životech. Z pozice vedoucího elektrárny odstoupil ze zdravotních důvodů na konci roku 2011 (podrobněji zde).  Zemřel začátkem července 2013 ve věku 58 let. Jeho pohřbu se zúčastnilo okolo 1000 lidí. Bylo i jeho přáním, aby se následky havárie podařilo zlikvidovat a obyvatelé Fukušimy se mohli vrátit do svých domovů co nejdříve. Bude však potřeba vykonat ještě hodně práce, aby se to splnilo.

Autor: Vladimír Wagner
Datum: 26.08.2013 01:02
Tisk článku

Fukušima I poté - Wagner Vladimír
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 398 Kč
cena: 326 Kč
Fukušima I poté
Wagner Vladimír
Související články:

Tajfun způsobil další zdržení v řešení situace s radioaktivní vodou u Fukušimy I     Autor: Vladimír Wagner (18.09.2016)
Revitalizace evakuované zóny kolem Fukušimy I postupuje     Autor: Vladimír Wagner (15.07.2016)
Černobyl třicet let poté     Autor: Vladimír Wagner (23.04.2016)
Strach má velké oči: Poprask kolem rakoviny štítné žlázy dětí ve Fukušimě     Autor: Stanislav Mihulka (10.03.2016)
Situace ve Fukušimě na konci roku 2015     Autor: Vladimír Wagner (20.12.2015)



Diskuze:

Aka je prirodzena "kontaminacia" oceanov

Radoslav Porizek,2013-12-31 10:53:15

Precital som si spravu:
"Tepco said on Friday that a cumulative 20 trillion to 40 trillion becquerels of radioactive tritium had probably leaked into the sea since the disaster."

Mohli by ste uviest, aka je prirodzena rocna "kontaminacia" vsetkych oceanov triciom z atmosfery, aby som si mohol dat do nejakeho meritka prirodnu kontaminaciu vs. kontaminaciu z Fukusimi?

Odpovědět

Díky za informaci

Petr Sanov,2013-09-02 13:01:49

která vlastně odsouvá poslední senzací - která ostatně byla i bodem č.1 v Německu a Rakousku - tedy v jejich TV zpravodajství, do kategorie NT zpráv. Tak se nejen článek ale i i doplňky pod ním stávají vlastně primárním zdrojem informací a pokud se chci dozvědět skutečnou podstatu věci tak jdu sem. Pane Wagner - vaše snaha a vámi vynaložený čas má smysl.

Odpovědět

Aktuální upřesnění

Vladimír Wagner,2013-09-02 00:17:27

Jak už bylo zmíněno a diskutováno v reakci na příspěvek pana Kosco, byla při kontrole nádrží naměřena zvýšená aktivita na některém místě jejich povrchu u tří nádrží a jedné trubky. U jedné z nádrží bylo měření vysoké aktivity v daném místě opakované (první 22. srpna) a nyni dosahovalo 18krát větší hodnoty dávkového příkonu na povrchu než poprvé (tedy té ve všech dnešních článcích zdůrazňované hodnoty 1800 mSv/hod). Mluvčí TEPCO však zdůraznil, že nemusí jít o opravdu různé hodnoty, protože se při druhém měření použil jiný měřící přístroja ten mohl měřit hodnotu přesněji a v trochu jiných podmínkách.
Aby se tento problém objasnil, je třeba připomenout, že nádrže obsahují radioaktivní vodu, ze které již byla odstraněna převážná část zdrojů aktivity gama (radioizotopy cesia) a měřená aktivita je tedy dominantně aktivita beta. Beta záření však produkuje elektrony a ty se velice dobře pohlcují vodou a i ve vzduchu je jejich dolet značně omezený. Proto je měření aktivity beta složitější. Na druhé straně je však také stínění před ní jednodušší, což je dobrá zpráva z důvodu, že lze snadněji zajistit bezpečnost práce pracovníků v blízkosti zmiňované nádrže.
Taková ta zmínka, že za čtyři hodiny by dostal pracovník smrtelnou dávku, která se v novinových zprávách také objevila, je dost zavádějící. Musel by se totiž na ty čtyři hodiny přitisknout k povrchu nádrže v daném místě, pokud tedy tam je opravdu uvedený dávkový přikon beta radioaktivity.

Odpovědět

Je to

Mojmir Kosco,2013-09-01 09:16:26

pořad stejné mlžit zlehčovat a nic nevědět a nic neříct pravidlo všech co jsou na štíru ze zákonem viz http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=789121#utm_source=centrumHP&utm_medium=newsbox&utm_campaign=A&utm_term=position-6

Odpovědět


Článek na aktuálně je hodně zmatečný.

Vladimír Wagner,2013-09-01 11:45:22

Pane Kosco, ta zpráva na Atualne je dost zmatečná a míchá spoustu věcí dohromady. Taže se pokusím je trochu dešifrovat a objasnit.
Stupeň 3 na stupnici INES byl přisouzen po té, co se upřesnilo množství, které se s nádrží dostalo, tedy těch 300 tun. Stupnice INES byla zavedena, aby trochu zjednodušila a zpřístupnila pro neodbornou veřejnost klasifikaci jaderných událostí a nehod. A umožnila se orientovat v jejich závažnosti. Bohužel si nejsem jistý, zda splnila svůj účel. I díky kampani protijaderných aktivit se ve veřejnosti vytvořil dojem, že každý stupeň jiný než 0 je katastrofou. Takže podrobněji ke stupni INES 3, kterým byl klasifikován ten poslední únik. Ten je označován jako vážná nehoda. Jedná se o takové úniky, při kterých se nemusí dělat opatření na ochranu obyvatelstva v okolí elektrárny. Unik radioaktivity je těžký, ale jen uvnitř zařízení. Tedy něco, co je vážné, ale se zanedbatelným vlivem na okolí u zařízení v normálním provozu. Nevím, do jaké míry má smysl o tomto stupni vůbec mluvit v případě, kdy nastane v zařízení po havárii stupně INES 7, kdy je okolí zařízení po evakuaci a kontaminované. Ty nové objevy vysoké aktivity na povrchu některých nádrží na klasifikaci nic nezměnily a nezmění.

V současné době nově nalezená místa se zvýšenou radiací na některých nádržích a trubkách mohou naznačovat, že jsou i někde jinde netěsnosti, které je třeba řešit. Jak bylo zmíněno už v mém článku, už při první kontrole se na povrchu dvou nádrží objevila aktivita, která naznačuje netěsnosti. Tato místa s vysokou aktivitou se nyní potvrdila a u jedné z nich se ukázala ta velmi vysoká aktivita zmíněná na aktuálně (1800 mSv/hod na povrchu). Navíc se našla dvě další místa s podezřením na netěsnost. Dohromady tak byla nalezena zvýšená aktivita v některém místě na povrchu tří nádrží a jedné trubky systému manipulace s radioaktivní vodou. Jestli a kolik vody mohlo z těchto míst proniknout ven a případně, jestli se něco z toho mohlo dostat do moře, se zjišťuje.

Odpovědět


Dobry den

Daniel Das,2013-09-01 20:15:21

Nejsem si jist jestli nekdo mlzi, ale inforamce v clanku vyse jsou velmi podrobne. Je opravdu uctihodne, ze si nekdo da praci a napise neco co ma skutecnou informacni hodnotu.Ten clanek v Aktualne je co se tyka informacni hodnoty dost nepresny, ale hlavne vubec nejde do detailu.

Odpovědět

Vypouštění do moře

Josef Šoltes,2013-08-27 15:40:13

Zajímalo by mne, zda by i úplné vypouštění kontaminované vody do moře (tj. bez kontaminace) bylo možné v oceánu a daných objemech nějak zjistit, tedy zda to čištění vlastně má nějaký smysl. Dle mého osobního názoru by si toho oceán ani nevšiml.

Odpovědět


při objemu

Matyáš Patlevič,2013-08-30 10:31:18

oceánu 1 365 000 000 km3 vychází, podle mě, při vypuštění 1000 tun radioaktivní vody a jejím dokonalém promíchání (k tomu by zřejmě nedošlo, co bude vesmír živ) jedna molekula aktivní vody na 1,365 * 10^12 molekul oceánské vody. což odpovídá jedné molekule na 4,079*10^-11g (stovky nanogramů) oceánské vody. Ošem je třeba vzít v potaz, že ona kontaminovaná voda není čistě radioaktivní, její aktivita bude řádově menší. (asi by šlo zjistit) Tedy za těchto podmínek by si toho oceán ani člověk určitě nevšimli, ale to by jsme tam rovnou mohli posílat vyhořelý palivo, dost na tom, že tam končej skoro všechny odpadky...

Odpovědět


Podrobněji o kontaminaci oceánu

Vladimír Wagner,2013-09-02 15:38:15

Podrobněji jsou následky kontaminace mořské vody popsány v části "Jaké je nebezpečí" v tomto článku: http://technet.idnes.cz/uniky-vody-z-fukusimy-062-/tec_technika.aspx?c=A130830_180503_tec_technika_mla .

Odpovědět

A co za to?

Radek Novotny,2013-08-26 23:51:45

Jsou nějaké informace, kolik to všechno už stálo a ještě bude stát japonské daňové poplatníky?

Odpovědět


Pochopitelně, že náklady na likvidaci

Vladimír Wagner,2013-09-01 11:58:30

následků havárie budou dost vysoké. Na internetu sice už proběhla řada čísel, ale při posuzování hodně závisí na tom, co vše se do toho započítá. Posouzení, co se započítává i to jaká cena se přisuzuje zmařenému lidskému životu, ovlivňuje i srovnávání nákladů různých havárií i přírodních katastrof. Následkem havárie Fukušima I nezahynul nikdo, následkem nedávného výbuchu vláku s cisternami v Kanadském městě přes 60 přímých obětí a při protržení přehrad tisíce přímých obětí (nepočítám nepřímé oběti, třeba následné sebevraždy či následky zhoršené péče ..., ale ty se většinou neuvádějí ani u těch dalších havárií). A srovnání nákladů s jinými náklady je to, co je důležité. Jaderná energetika i po započtení havárií v Černobylu a Fukušimě má náklady ze škod na jednotku energie velmi nízké.
Nejsem ekonom a seriozní rozbor by potřeboval prostudovat řadu materiálů a seriozně srovnat řadu čísel, takže na podrobnější rozpor bych si teď určitě netroufl. Třeba, až budu mít někdy více času.

Odpovědět

Otázka k spaľovni na VW:

Marek Hrabčák,2013-08-26 20:18:59

Vďaka za článok !
Zhruba presne pred rokom sa objavila správa, že firma Vision Plasma Systems z nevadskeho RENA bude pomocou malých mobilných spaľovni - presnejšie Mobile Plasma Arc Gasification - riešiť niektoré nízko kontaminované odpady (napr. obleky pracovníkov).
Máte nejaké bližšie informácie o úspešnosti resp. neúspechu tohto projektu ?

Odpovědět


Bohužel žádné podrobnosti nemám

Vladimír Wagner,2013-09-01 12:02:54

(kromě toho, co je běžně dostupné na netu). Takové spalovny by však byly opravdu velmi užitečným zařízením.

Odpovědět

Lukáš Kříž,2013-08-26 08:55:17

Díky moc za další várku detailních informací.

Odpovědět


Jan Valečka,2013-08-26 14:35:27

Chci se přidat k poděkování. Na tenhle článek jsem se těšil od chvíle, kdy jsem viděl první titulky o úniku radioaktivní vody. Věděl jsem, že tady se dozvím, co se skutečně stalo. Díky!

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni