Fukušima po čtyřech letech od havárie  
V současné době uběhlo už čtyři roky od havárie v jaderné elektrárně Fukušima I. Je tak zajímavé se podívat, čeho se podařilo dosáhnout při likvidaci následků havárie. Největším úspěchem je úplné vyklizení bazénu s vyhořelým palivem čtvrtého bloku. Zároveň se obnovila automobilová doprava ze severu na jih přes zakázanou zónu pro soukromou i veřejnou dopravu.


Vyklizení bazénu s vyhořelým palivem čtvrtého bloku

Manipulace s kontejnerem u bazénu čtvrtého bloku (zdroj TEPCO).
Manipulace s kontejnerem u bazénu čtvrtého bloku (zdroj TEPCO).
Vrcholem práce v samotné elektrárně bylo vyklizení bazénu s vyhořelým palivem u čtvrtého bloku. Poslední použité palivové soubory byly odvezeny 5. listopadu 2014, včetně tří mechanicky poškozených. Pak nastalo menší zdržení. Ve společném bazénu totiž nebylo prázdné místo. Předpokládalo se, že nejstarší uložené palivové soubory budou převezeny do suchého úložiště. Ovšem testy kontejnerů, které se pro jejich uložení tam připravovaly, se zdržely. Proto bylo rozhodnuto, že se nepoužité palivové soubory ze čtvrtého bloku převezou do bazénu šestého bloku. To se do Vánoc povedlo a bazén čtvrtého bloku se tak úplně vyprázdnil. Čtvrtý blok je tak nyní bez paliva a už neohrožuje své okolí. Lze jej tak postupně zlikvidovat, i když s tím není potřeba spěchat.


Při vyvážení paliva z třetího a druhého bloku se naráží na daleko složitější situaci se zamořením budov reaktorů. V současné době se jedná hlavně o situaci na třetím bloku. Aby tam mohli pracovat lidé, je potřeba dostat efektivní dávkový příkon pod 1 mSv za hodinu. Ovšem i po intenzivní dekontaminaci je na horním patře s bazénem třetího bloku v některých místech hodnota dávkového příkonu 60 mSv za hodinu a v řadě dalších okolo 10 mSv za hodinu. Pracuje se tak na instalaci dalších stínících vrstev a provedení řady nových opatření. Původně se plánovalo začít s vyvážením tohoto bazénu v dubnu 2015, ale s největší pravděpodobností dojde ke zdržení. U druhého bloku se pak plán opatření potřebných k jeho vyvezení teprve během následujících dvou let vypracuje.

Nakládání kontejneru s palivovými soubory ze čtvrtého bloku na tahač (zdroj TEPCO).
Nakládání kontejneru s palivovými soubory ze čtvrtého bloku na tahač (zdroj TEPCO).
U prvního bloku se do provizorního krytu, který se nad ním postavil v prvním roce po havárii, prorazily otvory. Těmi se provedl postřik zničené původní horní části budovy fixačními polymery, které mají zabránit uvolňování radioaktivního prachu po odstranění provizorního krytu. Koncem minulého roku se dva ze šesti horních panelů odstranily a zjišťovalo se, jak to ovlivní radiační situaci v okolí. Zároveň se pečlivě prozkoumal stav trosek bývalé horní části budovy tohoto bloku. Oba panely se pak vrátily na původní místo. Předpokládá se, že v březnu 2015 se odstraní celý provizorní kryt, odstraní se velkými jeřáby trosky, postaví se nová horní část a instalují potřebné jeřáby a zavážecí stroj. Do roku 2019 by se mělo začít s vyklizením palivových článků z bazénu tohoto bloku.



Pohled do nitra reaktorů pomocí kosmických mionů
Zatím pořád málo se toho ví o stavu zničených aktivních zón reaktorů prvních tří bloků Fukušimy I. Pořád je otázkou, do jaké míry se roztavily a kolik roztaveného paliva skapalo na dno tlakové nádoby. Není dokonce vyloučeno, že část paliva se protavila spodní částí reaktorové nádoby a dostala se na betonové dno kontejnmentu. Evidence přítomnosti ztuhlé taveniny se zatím nepodařilo prokázat v žádném z bloků. Naopak, přístroj pro měření aktivity, který se podařilo prostrčit do vnitřních prostor primárního kontejnmentu prvního bloku, naměřil nejvyšší aktivitu ve výšce, kde je umístěna spodní část tlakové nádoby reaktoru. Aktivita pak rychle klesala při tom, když se přístroj pohyboval dolů a vzdaloval od dna tlakové nádoby. Nejnižší pak byla v blízkosti hladiny vody na dně kontejnmentu. To by mohlo naznačovat, že dominantní část roztaveného paliva zůstala v tlakové nádobě.
Už v minulém přehledu se psalo o velice zajímavé možností, jak se podívat do nitra kontejnmentu i tlakové nádoby pomocí tomografie s využitím mionů zrozených v interakci kosmického záření. Ty interagují s materiálem relativně slabě a dostanou se i velmi tlustými vrstvami materiálu. Používají se například pro kalibraci detektorů na urychlovači LHC, které jsou více než 50 m pod povrchem.

Metoda se testovala i scany jiných reaktorů (zdroj TEPCO).
Metoda se testovala i scany jiných reaktorů (zdroj TEPCO).


A právě tato vlastnost mionů se dá použít ke zkoumání aktivní zóny reaktoru, která se nachází pod tlustými vrstvami betonu a dalších materiálů. Využívá se toho, že elektromagnetická interakce mionů je mnohem vyšší pro těžká jádra než pro lehká a navíc se intenzivnějším jejich rozptylem a absorpcí projeví i místa s vysokou hustotou. Pokud budeme detekovat kosmické miony procházející budovou reaktoru a kontejnmentem, projeví se oblast s uranem, který je tím nejtěžším jádrem a jeho hustota je velmi vysoká, intenzivnějším vlivem na tok mionů z daného směru. Pokud se na miony z kosmického záření procházející reaktorem budeme dívat z více směrů, dostaneme analýzou snímků tomografii příslušných konstrukcí a jejich třírozměrný obrázek.

Příprava mionových detektorů pro druhý blok (zdroj IRID).
Příprava mionových detektorů pro druhý blok (zdroj IRID).


A přesně toto se připravuje v havarované elektrárně Fukušima I. Konkrétní metodu a způsob provedení navrhli vědci z laboratoře KEK, která je jedním z nejznámějších pracovišť částicové fyziky v Japonsku. Známá je právě studiem mezonů a také třeba hyperjader nebo exotických kvarkových systémů. Metoda se testovala i na jiných reaktorech. Již dříve se také kosmické miony využívaly například při průzkumu vnitřních prostor v pyramidách v Egyptě i v Jižní Americe.

V únoru se instalovaly dva systémy pro detekci mionů u prvního bloku. První 9. února na severní straně reaktorové budovy a poté i druhý na západní straně. V druhé polovině února tak mohly být zahájeny testy soustavy. Během března se předpokládá intenzivní měření a na konci tohoto měsíce by mohly být známy první výsledky.
Instalace mionového detekčního systému (zdroj IRID).
Instalace mionového detekčního systému (zdroj IRID).


Druhá odlišná soustava by se měla instalovat v březnu u druhého bloku. Samotné měření by v případě druhého bloku mělo proběhnout v květnu. Prozkoumají se tak vnitřní prostory i tohoto bloku. Citlivost a rozlišovací schopnost metody je omezená. Těžko půjde zjistit palivo rozptýlené na dně kontejnmentu. Spolehlivě by však měl jít určit stav aktivní zóny. Pokud je jen slabě poškozená, mělo by ji být vidět spolehlivě. A z toho, kolik ji chybí, bude možné odhadnout stupeň jejích poškození. Již v létě by tak mohla být daleko konkrétnější představa o stavu jaderného paliva ve zničených reaktorech, což je nezbytný předpoklad pro začátek jejich likvidace.

Podrobnější zkoumání situace přímo uvnitř kontejnmentu by měly umožnit nové roboty vyvinuté společně výzkumným ústavem IRID (International Research Institute for Nuclear Decommissioning) a firmou Hitachi-GE Nuclear Energy. Nový typ dokáže měnit tvar a protáhne se velice komplikovanými, členitými a špatně dostupnými prostorami. Při testech se robot protáhl i trubkami s průměrem jen 10 cm. Dokáže se ohnout až do úhlu 90 stupňů. Skládá se ze tří částí a dokáže z nich vytvořit až písmeno U. Výšku má 9 cm, délku může měnit od 25 cm do 64 cm a šířku mezi 6,5 cm a 27 cm. Váží 7,5 kg a řízen je pomocí kabelu s délkou do 40 m. V příštích měsících by měl robot začít pracovat v elektrárně Fukušima I.
Nový robot připravovaný pro práci v kontejnmentech Fukušimy I (zdroj IRID).
Nový robot připravovaný pro práci v kontejnmentech Fukušimy I (zdroj IRID).


Problémy s radioaktivní vodou přetrvávají

Největší výzvou je v současné době stále situace s radioaktivní vodou. Té bylo k 15. lednu nashromážděno ve zhruba 1000 nádrží okolo 280 000 tun. Už jsme psali o tom, že nárůst množství této vody je nyní způsoben hlavně přítokem podzemní vody do silně kontaminovaných prostor. Její množství bylo zhruba 400 tun denně. Jedním z opatření, které má tento problém vyřešit je odčerpávání podzemní vody nad areálem a pokud se při kontrole ukáže, že odpovídá hygienickým limitům, její vypouštění do moře. Už v minulém přehledu se psalo, že systém vrtů umožňuje intenzivní čerpání nad areálem. Výsledek není tak dobrý, jak se předpokládalo. Množství vody přitékající do okolí zničených bloků se snížilo jen o čtvrtinu a pořád ještě přesahuje 300 tun denně.

Podzemní voda se čerpá i ve spodní části areálu elektrárny. Tato voda se filtruje a zbavuje cesia i dalších radioaktivních látek. Zatím se skladuje v nádržích, dokud se nevyčistí natolik, aby splnila hygienické limity. Povolit její vypouštění do moře po vyčištění musí také zástupci obyvatelstva z okolí a hlavně rybářů.
Pracovníci Mezinárodní atomové agentury před nádržemi na kontaminovanou vodu (zdroj TEPCO)
Pracovníci Mezinárodní atomové agentury před nádržemi na kontaminovanou vodu (zdroj TEPCO)


Dalším opatřením je vybudování ledové stěny okolo silně kontaminovaných prostor zničených bloků. Tu vytvoří systém potrubí, ve kterém je kapalina pod bodem mrazu (jde o slanou vodu s teplotou -300C. Ta zmrazí zeminu okolo a vytvoří ledovou stěnu, která zabrání přitékání spodní vody do silně kontaminovaných oblastí. Tato metoda se využívá třeba při stavbě tunelů, kdy je třeba také zastavit průtok podzemní vody do nějaké oblasti. Rozdíl je však v rozsahu. Zde je potřeba vytvořit stěnu o celkové délce 1,5 km. Zařízení by tak mělo tvořit 1 571 svislých trubek v pravidelných vzdálenostech. Že nepůjde o jednoduchou záležitost, ukazuje i realizace v menších měřítcích, která se snažila zamezit průtoku spodní vody do některých podzemních kanálů a prostor. Tam bylo potřeba nakonec přistoupit k posílení opatření pomocí speciálního cementového těsnění. V poslední době se zabetonovávaly tunely pro kabely u druhého a třetího bloku, které by mohly být zdrojem kontaminace podzemní vody. Silně radioaktivní voda jimi mohla z reaktorových budov pronikat ven. Znečištění se nedávno projevilo zvýšením aktivity cesia a stroncia ve vrtech čerpaných ve směru od reaktorů k moři. Práce na budování stěny se tak zdržují a původní termíny jejího dokončení se splnit nepodaří.
Chladící zařízení pro vytvoření ledové stěny (zdroj TEPCO).
Chladící zařízení pro vytvoření ledové stěny (zdroj TEPCO).


Stále se nepodařilo vyřešit situaci s dekontaminací velkých objemů radioaktivní vody. Problém není s odstraňováním radioaktivního cesia, to se už dlouhodobě daří. Úzkým místem jsou kapacity pro odstraňování dalších radionuklidů, hlavně stroncia. K tomu slouží zařízení ALPS, které by mělo odstranit všechny radionuklidy, kromě tritia. Ovšem, jak bylo popisováno v řadě předchozích částí cyklu, u tohoto zařízení velmi dlouho trvalo, než se dostalo přes zkušební fázi k normálnímu provozu. I ten však není úplně plynulý. Hlavní je však posílení kapacit, které by umožnilo začít výrazněji snižovat množství kontaminované vody v nádržích v areálu. Již v minulém článku cyklu se psalo o nových zařízeních ALPS, které by postupně měly zvýšit kapacitu čištění na 2000 tun vody denně. V posledních měsících minulého roku byly navíc spuštěny dvě mobilní zařízení jiného typu, která se zaměřují hlavně na odstraňování stroncia. Jejich kapacita by měla stačit k vyčištění 500 až 900 tun vody denně. První z nich během zkušebního provozu v říjnu vyčistila 11 000 tun vody a efektivita odstranění stroncia 90 byla 99,95 %. Původně se předpokládalo, že se podaří vyčistit veškerou radioaktivní vodu do konce března. Ovšem nyní je jasné, že se do té doby nedosáhne ani snadnějšího cíle, odstranění veškerého stroncia. Předpokládá se tak, že v polovině března se stanoví nový rozvrh.
Betonáž kanálu u třetího bloku, kterým by se mohla dostávat ven radioaktivní voda (zdroj TEPCO)
Betonáž kanálu u třetího bloku, kterým by se mohla dostávat ven radioaktivní voda (zdroj TEPCO)


Po odstranění radionuklidů do takové míry, že voda bude splňovat hygienické limity, bude možné ji vypouštět do oceánu. Nutnost takového opatření pro vyřešení problémů s narůstajícím množstvím skladované vody zdůraznila i delegace odborníků z Mezinárodní atomové agentury, která Fukušimu I navštívila v únoru. Pro toto řešení je však třeba získat svolení místních komunit a hlavně rybářů. A to je velký problém. K jeho řešení nepřispívají ani případy úniků radioaktivní vody, které se na začátku roku 2015 udály. U posledního došlo k tomu, že se dešťová voda, která se kontaminovala na střeše a v oblasti druhého reaktoru, dostala odvodňovacími kanály do oceánu mimo chráněnou zátoku přístavu. Na takové události jsou rybáři velice citliví. Aby se v budoucnu podobným událostem zabránilo, bude částečně přebudována síť odvodňovacích kanálů v areálu. Podobné případy nemají významnější ekologické dopady, velký problém však je z hlediska psychologického a na rekonstrukci okolních oblastí. Zatím tak nejsou rybáři ochotni dovolit vypouštění vody po vyčištění, i když bude splňovat všechny hygienické limity.
Pracovníci Mezinárodní atomové agentury před novým mobilním zařízením pro odstraňování radionuklidů z vody (zdroj TEPCO).
Pracovníci Mezinárodní atomové agentury před novým mobilním zařízením pro odstraňování radionuklidů z vody (zdroj TEPCO).


V polovině ledna došlo ke dvěma smrtelným nehodám. Na elektrárně Fukušima I spadl padesátiletý dělník ze střechy nádrže na vodu a na elektrárně Fukušima II zemřel čtyřicetiletý pracovník po zranění, které mu na hlavě způsobil těžký předmět, se kterým manipuloval. Na jedné straně bylo potřeba znovu posoudit dodržování bezpečnosti práce, na druhé však k takovým nehodám dochází i na jiných pracovištích.

Ke zlepšení pracovních podmínek nyní přispívá, že v některých částech areálu elektrárny se už nemusí využívat celoobličejové masky, ale lehčí typy. Je to v místech, kde se nevyskytuje silně kontaminovaná voda a dekontaminace výrazně zlepšila radiační situaci a došlo k odstranění zamořeného prachu.

Pokrok v rekonstrukci zasažených území Největším průlomem, který se na přelomu let 2014 a 2015 podařil, bylo otevření dvou silnic, které vedou přes zakázanou zónu v blízkosti elektrárny a spojují jižní části se severními, pro veřejnou dopravu. První je národní silnice číslo 6. Jak už se psalo v minulém přehledu, je její 14 km dlouhý úsek z města Tomioka do města Namie přes zakázanou zónu otevřen od září 2014 pro všechna dvoustopá vozidla. V zakázané zóně by řidiči neměli zastavovat a opouštět vozidlo. Prvního března 2015 se otevřel 18,4 km dlouhý úsek dálnice džóban [Joban expressway] o délce 14,3 km, který spojil stejná města. Tato dálnice vede paralelně se silnicí číslo 6 a v zakázané zóně se přibližuje až na 6 km k elektrárně. Nový úsek navázal na části otevřené na sever od zakázané zóny v prosinci 2014 mezi městy Namie a Minamisoma (18,4 km) a městy Soma v prefektuře Fukušima a Jamamoto [Yamamoto] v prefektuře Mijagi [Miyagi]. Tyto úseky dálnice džóban, jejímž úkolem je propojit podél pacifického pobřeží Tokio se Sendai, měly být otevřeny už v roce 2011, ale kvůli cunami a havárii ve Fukušimě I se vše zdrželo. Nyní má dálnice délku 300 km.

Dalším krokem, který výrazně podpoří průběh rekonstrukce, je otevření pravidelné autobusové veřejné dopravy v evakuované zóně. Společnost East Japan Railway Company zahájila provoz linky přes evakuovanou zónu. Autobus zatím jezdí dvakrát denně a trasa dlouhá 46 km propojuje železniční stanici Haranomači [Haranomachi] ve městě Minamisoma s železniční stanicí Tacuna [Tatsuna] ve městě Naraha. Kromě cesty lidí, kteří pracují na dekontaminaci a rekonstrukci evakuované zóny, je umožněna cesta lidí z oblastí na sever od zakázaných oblastí do Tokia. Přes stále nejsilněji kontaminované oblasti jede autobus bez zastávky. Autobus nahrazuje železnici džóban, která je zatím zprovozněne ze severu právě až do stanice Haranomači v Minamisoma a na jihu do stanice Tacuna v Naraze. Podle provozovatele při zkušebních cestách byla obdržená dávka mezi 0,1 až 1 mikrosievertem během jedné cesty.

V předchozích částech cyklu se psalo o úplném zrušení všech omezení u prvního z jedenácti samosprávných celků v evakuované zóně. Šlo o část města Tamura. V květnu jej následovala vesnice Kawauči [Kawauči]. Zde se úplně zrušila všechna omezení na většině území ležícího v původně zakázané zóně. Jen malá část, která byla v druhé silněji kontaminované kategorii se přesunula do první kategorie, která se na úplné zrušení všech omezení připravuje a ještě zde není možný trvalý návrat. V této vesnici se postavila také mobilní spalovna radioaktivního odpadu. Ta umožní dramaticky snížit jeho objem. Filtry, které využívá, dokáží zachytit všechny nebezpečné radionuklidy. V plném provozu, který byl zahájen v lednu, spálí denně 7 tun odpadu. Po likvidaci 1700 tun odpadu, který se v Kawauči nachází, se spalovna demontuje a přemístí do jiného místa, kde bude potřeba. Odpad z ní bude přemístěn do přechodných úložišť, kterým se budeme věnovat v příštích odstavcích. Představitelé vesnice doufají, že likvidace radioaktivního odpadu přispěje k rychlejšímu návratu obyvatel.

V prosinci se také zrušila veškerá omezení u posledních silně kontaminovaných míst mimo zakázanou a dodatečně evakuovanou zónu. Jednalo se o 152 obytných domů ve městě Minamisoma. I sem se tak obyvatelé mohou natrvalo vrátit. Celkově se povinně evakuovalo okolo 90 000 obyvatel, další opustili své domovy dobrovolně z obav před radiací. Celkově tak odešlo něco přes 164 000 obyvatel. V současnosti se stále ještě natrvalo nevrátilo do svých původních domovů okolo 118 000 obyvatel.

Pro zahájení intenzivní dekontaminace silně zasažených oblastí je nutné postavit přechodná úložiště radioaktivního odpadu, který se při ní nashromáždí. Ta by se měla vybudovat ve dvou nejsilněji zasažených samosprávných celcích Okuma a Futaba. Fungovat by měla třicet let, než se vybudují trvalejší úložiště. Postupně by se do nich měl převézt odpad nashromážděný i při dosavadní dekontaminaci. Ten je zatím shromážděn na 1037 místech v 53 z 59 samosprávných celků prefektury Fukušima. Je jasné, že převoz se zdrží. Už v řadě částí našeho cyklu se rozebírala velice složité jednání ministra životního prostředí a představitelů měst Futaba a Okuma o těchto přechodných úložištích. Vláda pro úložiště vybrala pozemek o rozloze 16 km2 rozkládající se na hranicích mezi zmíněnými samosprávnými celky. Nakonec se podařilo získat svolení představitelů těchto měst a koncem ledna 2015 začalo budování dvou přípravných ploch v technologických parcích. Každá má rozlohu 10 000 m2 a pojme 10 000 m3 odpadu, který se zde připraví pro trvalejší uložení. První zařízení je 200 m a druhé 1 km od zničené elektrárny Fukušima I. Celkově by se v přechodném úložišti mělo nakonec shromáždit 2,2 milionů metrů krychlových odpadu. Převoz odpadu do prvních jeho částí by měl být zahájen 11. března 2015, v den výročí havárie. Předpokládá se, že bude trvat několik let, než se tam sveze všechen nashromážděný. Je třeba totiž zajistit to, aby transport tak velkého množství odpadu měl co nejmenší ekologické dopady na okolí.

První intenzivnější práce v silně zasažených samosprávných celcích sousedících s elektrárnou byly zahájeny v pobřežních oblastech města Futaba. Ta jsou méně kontaminována než ostatní a tak se tu přikročilo k odstraňování trosek po cunami. Předpokládá se, že se přitom nahromadí až 5 500 tun odpadu. Po odstranění následků cunami proběhne dekontaminace území a jeho rekonstrukce.

K rozvoji postižených oblastí je třeba i vytváření pracovních příležitostí. K tomu by měla přispět i stavba center pro moderní technologie. Jedním z nich je centrum pro vývoj nových robotů, kteří by se měly uplatnit i při likvidaci zničených reaktorů. To se začalo stavět ve městě Naraha zhruba 20 km od elektrárny Fukušima I. Plně v provozu by mělo být v roce 2017.
Předpokládaný vzhled nového centra pro vývoj robotů (zdroj JAEA)
Předpokládaný vzhled nového centra pro vývoj robotů (zdroj JAEA)


Velmi pozitivní zprávou je i návrat pěstování rýže. Velkým úspěchem je i to, že v roce 2014 se poprvé i přes velmi pečlivou kontrolu nenašel jediný případ, u kterého by kontaminace přesáhla velmi přísné hygienické limity. Také počet ryb, které mohou lovit rybáři v oblastech sousedících s Fukušimou, se rozšiřuje. I přes pečlivou kontrolu se nenašly v úlovcích případy, u kterých by kontaminace překračovala hygienické limity. V prefektuře Ibaraki, která z jihu sousedí s prefekturou Fukušima, se obnovil lov platýsů.

Koncem roku bylo obyvatelům povoleno dlouhodoběji pobývat i v oblastech, kde je zatím možno pobývat pouze přes den. Takovou je i rozsáhlá část města Naraha. Tam se místní na Nový rok sešli v budhistickém chrámu Kotokuin. I tato akce je známkou brzkého úplného zrušení všech omezení zde.

Důležité je také sledování zdravotního stavu obyvatel v oblastech zasažených radiací. Mezi nejdůležitější patří ultrazvukové vyšetření štítné žlázy u lidí, kteří havárii prožili v mladém věku. V dubnu 2014 začalo druhé kolo vyšetřování, které se týká přes 380 000 obyvatel ve věku do 18 let. V případě prvního průzkumu se odhalilo 108 případů nebo podezření na rakovinu štítné žlázy. V prosince bylo zveřejněno, že byly zjištěny čtyři případy podezření na rakovinu štítné žlázy u lidí, kteří byli při prvním průzkumu v pořádku. Celkový počet nalezených případů na velikost zkoumané skupiny, je větší, než je počet nacházených případů v předchozích letech v Japonsku. To ovšem nemusí svědčit o vlivu radioaktivity z Fukušimy. Až doposud se totiž nikdy nedělalo tak podrobné vyšetřování tak rozsáhlé skupiny. Na objevené případy se tak většinou přišlo až v době, kdy se projevily. Takže může jít prostě o důsledek hromadného a podrobného šetření, kdy se našly případy, které by se ještě hodně dlouho nebo vůbec neprojevily. Tomu nasvědčuje i to, že objevené případy spadají do kategorie mikrokarcinomu. K rozhodnutí, zda je správné toto vysvětlení, nebo se opravdu projevuje radiace, je potřeba provést podobně stejnou studii na podobně rozsáhlé skupině mládeže v nezasažených oblastech Japonska. Podobná situace už nastala na začátku ultrazvukového sledování, kdy se objevil u vyšetřované skupiny z Fukušimy velký počet velmi malých nepravidelností. Provedením stejné studie i v regionech, které nebyly kontaminované se však ukázalo, že jde o důsledek využití nových citlivějších přístrojů a zmíněné nepravidelnosti jsou normálním jevem, který nesouvisí s kontaminací.


Blíží se zahájení provozu japonských jaderných bloků
Po dlouhé době se letos blíží opětné zahájení provozu alespoň prvních jaderných bloků V Japonsku. Budou jimi dva bloky elektrárny Sendai. Jejich bezpečnostní opatření byla schválena úřadem pro jadernou bezpečnost NRA a opětné provozování těchto bloků schválily i představitelé prefektury Kagošima. K opětnému spuštění elektrárny Sendai se vyslovila i veřejnost a úřad NRA její připomínky vypořádal. Opětnému restartu bloků už tedy nic nestojí v cestě. Přesný termín je však stále nejistý, protože provozovatel, Kyushu Electric Power Company musí ještě na úřad odevzdat některé dokumenty. Koncem února dodal přesné projekční plány s detailním popisem konstrukce elektrárny, v březnu však chce na NRA dodat ještě detailní havarijní plány. Na závěr ještě musí proběhnout inspekce pracovníků úřadu v elektrárně. Je tak jasné, že elektrárna nebude v provozu ještě nejméně do konce května.

Druhou elektrárnou, která se vydala na cestu k provozování podle nových pravidel je Takahama, konkrétně blok 3 a 4. Jejím provozovatelem je KEPCO (Kansai Electric Power Company) a provoz zahájily v roce 1985. V prosinci byla její bezpečnostní opatření schválena a proběhl měsíc veřejného projednávání, během něhož se k nim mohla vyjadřovat veřejnost. Probíhá jednání o schválení provozu s představiteli prefektury a města. V případě kladné odezvy už bude stačit odevzdat detailní konstrukční plány, havarijní plán a po inspekci pracovníků NRA v elektrárně budou moci 3. a 4. blok vyrábět elektřinu. Start elektrárny se předpokládá v listopadu 2015.

Společnost KEPCO posuzuje, zda zabezpečí splnění nových bezpečnostních pravidel i u 1. a 2. bloku. Ty začaly fungovat v letech 1974 a 1975. Jejich stáří je tak již téměř 40 let. Jejich rekonstrukce, aby vyhovovaly novým pravidlům tak bude mnohem náročnější a je otázka, do jaké míry se vyplatí ekonomicky. Je to dáno i tím, že úřad NRA bude bloky starší 40 let posuzovat speciálním způsobem. Koncem listopadu 2014 bylo rozhodnuto, že u těchto reaktorů se provozovatel do vylepšení těchto bloků pustí.

Méně pravděpodobné je, že společnost KEPCO obnoví provoz dvojice nejstarších bloků v elektrárně Mihana. Ty začaly pracovat v roce 1970 a 1972 a jsou tak ty nejstarší. Zároveň patří k těm s menším výkonem, ten je 320 MWe a 470 MWe . Společnosti Chugoku Electric, Kyushu Electric a JACP mají další tři bloky, které jsou v provozu už čtyřicet let. Jedná se o Šimane 1 (1974), Genkai 1 (1975) a Curunga 1 (1970). Provozovatelé posledních pěti bloků ohlásily na přelomu let 2014 a 2015, že předpokládají jejich likvidaci.

Úřad NRA pod vedením Šuniči Tanaky má nyní 460 pracovníků. Ti mají spoustu práce, protože obdrželi do konce roku 2015 žádosti o prověření 20 bloků ve 13 elektrárnách. V listopadu 2014 oznámila rozhodnutí podat žádost o přezkoumání bezpečnostních opatření a povolení provozu i společnost J-Power, která dokončuje novou elektrárnu Óma [Ohma] v prefektuře Amori. Ta v roce 2012 obnovila výstavbu, která byla od událostí ve Fukušimě I pozastavena. Jednalo by se o nejmodernější blok, který by využíval pouze palivo MOX. Dokončení se čeká v roce 2020. Zde jsou však představitelé prefektury a blízkého města Hakodate velmi silně proti jaderné elektrárně.
Jaderná elektrárna Takahama následuje elektrárnu Sendai a její dva modernější bloky se připravují ke spuštění (zdroj NRA).
Jaderná elektrárna Takahama následuje elektrárnu Sendai a její dva modernější bloky se připravují ke spuštění (zdroj NRA).


Nejproblematičtější oblastí je zkoumání, zda není v blízkosti reaktorů aktivní geologický zlom. V současné době se blízké zlomy studují u elektráren Higašidori [Higashidori] a Šimane [Shimane]. Teprve po zjištění reálné situace bude možné rozhodnout o osudu bloků elektráren.

Odstavení všech jaderných bloků přináší Japonsku značné ekonomické a ekologické problémy. Došlo k radikálnímu zvýšení deficitu zahraničního obchodu vlivem zvýšeného dovozu fosilních paliv a zvýšení emisí nejen CO2. Podle odhadů nejen ministerstva průmyslu, ale i řady ekonomů, je nejnižší procento využívání jaderné energie, kdy nedochází k silnému negativnímu ovlivnění ekonomiky, mezi 20 a 25 %.


Závěr
Od havárie ve Fukušimě I uplynuly již čtyři roky. Za tu dobu se dosáhlo značného pokroku při řešení jejich následků. Podařilo se úplně vyklidit bazén pro vyhořelé palivo na čtvrtém bloku a tento blok tak už nepředstavuje žádné nebezpečí a postupně se bude likvidovat. Připravily se cesty a jsou vypracovány plány na vyklizení bazénů ve zbývajících třech zničených blocích. Pracuje se na metodách, které by měly umožnit zjistit, v jakém stavu je tlaková nádoba a zničená aktivní zóna u tří postižených reaktorů. Největší výzvou je v současné době velké množství radioaktivní vody. Ale i zde se podařilo uskutečnit několik důležitých kroků včetně vybudování dostatečných kapacit pro vyčištění vody od stroncia a dalších radionuklidů. Je tak velká šance, že v průběhu roku 2015 by se mohlo podařit zastavení pronikání spodní vody do silně kontaminovaných částí elektrárny a vyčištění veškeré vody nahromaděné ve velkém počtu nádrží. Poté by se všechno úsilí mohlo zaměřit na likvidaci zničených aktivních zón a nakonec úplná likvidace elektrárny. Cesta k tomu však bude ještě dlouhá.

V minulém roce byla zrušena veškerá omezení u dvou z jedenácti samosprávných celků, které mají nějakou část v zakázané oblasti. V letošním roce by je mělo následovat několik dalších. Ke zrychlení návratu určitě přispěje otevření silničního spojení severu s jihem přes zakázanou zónu, ke kterému nedávno došlo. Budování infrastruktury a rekonstrukce vedoucí k zajištění pracovních příležitostí je stejně důležitá jako dekontaminace. Ukazuje se to i na průběhu návratů evakuovaných lidí. Celkově se ze zakázané zóny evakuovalo téměř 90 000 obyvatel a navíc z dalších zasažených území přes 74 000 obyvatel. Bylo to dáno nejen obavou z radiace, ale i tím, že v zóně mezi dvacátým a třicátým kilometrem byly evakuovány nemocnice, úřady, školní zařízení i další důležité instituce. Značně se tak zhoršily podmínky života. Postupně sice probíhal návrat evakuovaných organizací, ale rekonstrukce infrastruktury probíhá pouze postupně. V současné době poklesl celkový počet evakuovaných z původních 164 000 pod 118 000. Z nich však je stále přes třicet tisíc z oblastí, kam už se mohou vrátit. Od návratu je odrazuje nejen obava z radioaktivity, ale možná ještě více nedostatky v obnově infrastruktury a chybějící pracovní místa. Právě této oblasti je třeba věnovat nejvyšší pozornost

Tématu havárie v jaderné elektrárně Fukušima I jsem se věnoval v cyklu článku pro Osla celé ty čtyři roky. Na základě nashromážděných informací jsem napsal knihu o havárii, jejich dopadech a průběhu likvidace jejich následků pro nakladatelství Novela Bohemica. Měla by vyjít na přelomu března a dubna.
Datum: 08.03.2015 06:55
Tisk článku

Související články:

Fukušima I na prahu roku 2024     Autor: Vladimír Wagner (11.02.2024)
Oficiální povolení pro budování zařízení pro vypouštění tritiové vody ve Fukušimě I.     Autor: Vladimír Wagner (15.08.2022)
Černobyl po 35 letech     Autor: Vladimír Wagner (25.04.2021)
Tritiová voda z Fukušimy I skončí v oceánu     Autor: Vladimír Wagner (14.04.2021)
Fukušima I deset let poté     Autor: Vladimír Wagner (06.03.2021)



Diskuze:

já si to zkouším představit, zemi pokrytou

Čestmír Berka,2015-03-16 22:04:28

vrstvičkou olova. Přijde mi to jako legrační nápad. Prostě přidávat do životního prostředí další zátěž. Nevím, jaká je polovrstva olova... kolik by ho muselo být... koneckonců, proč nepoužít místo olova uran? - ten stíní ještě lépe... chlápek, co si od nás odvážel netěsné zářiče k likvidaci měl takový šikovný kontejnerek z uranu...

Odpovědět

Zajímavá reportáž

Vladimír Wagner,2015-03-12 11:47:38

Posílám odkaz na velice zajímavou reportáž z Fukušimy:
http://www1.wdr.de/mediathek/video/sendungen/quarks_und_co/videofukushimaendenichtinsicht100.html
Některé komentáře bych trochu opravil. Třeba, když se na dozimetru ukazuje hodnota měřená v televizním studiu a inzeruje jako přirozené pozadí u nás (i v Německu) pro srovnání s hodnotami ve venkovních prostorech ve Fukušimě. Skutečné pozadí v Evropě, které není umělým ve studiu, je násobně vyšší. Ale to je drobnost. To si divák a posluchač případně zkoriguje a zhodnotí sám. Ale hlavně jsou v reportáži perfektní záběry z okolí elektrárny, z prací na dekontaminaci v oranžových oblastech, které se připravují k tomu, aby se přesunuly do nejnižší zelené kategorie a mohly se postupně úplně otevřít. A pak jsou perfektní záběry z elektrárny, které myslím velice doplňují i ta má povídání tady na Oslovi a umožní čtenáři získat k faktům ještě lepší vizuální představu o tom, jak se tam pracuje.

Odpovědět


Re: Zajímavá reportáž

sarka pancochova,2015-06-05 12:07:14

Dobrý den
Nemohla jsem najít váš kontakt na stránkách tak píši aspoň takhle.
Měla bych pár otázek ohledně černobylu a přesně nevím na koho bych se ohlě toho měla obrátit.
Tak kdyby jste mi mohl dát svůj mail abych vás mohla zkontaktovat. Tak bych byla moc ráda.
Díky

Odpovědět

starší, ale zajímavé

Čestmír Berka,2015-03-11 12:12:59

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2477708/
Effects of Cobalt-60 Exposure on Health of Taiwan Residents Suggest New Approach Needed in Radiation Protection

Odpovědět

To myslíte vážně s tím přidáváním olova?

Čestmír Berka,2015-03-11 12:07:08

K radiaci ještě přidat jedovatý těžký kov by bylo obzvláště stupidní.
S vypouštěnou vodou je to někdy těžké..například pro vodu v potoce pod jáchymovskými lázněmi je ( pokud vím) stanovena přísnější hranice obsahu uranu a radia, než pro pitnou vodu...

Odpovědět


Ano pane :-)

Petr Jíčínský,2015-03-12 00:33:47

Soli barya jsou také velice jedovaté a přesto se síran používá jako kontrastní látka v humánní radiologii. Je to tím, že mají různé vlastnosti, hlavně rozpustnost. Olovo, dokonce ani kovová rtuť (není-li v parách) nejsou jedovaté prvky. Olověné potrubí se na zdraví projeví až po létech, kdy se v konzumentovi nahromadí právě to běžně zanedbatelné množství, které se ve vodě rozpustí během průtoku.

Odpovědět

K faktickému

Mojmir Kosco,2015-03-10 10:15:52

popisu odstranění škod v jaderné elektrárně Fukušima lze jen pogratulovat. K ekonomické recesi Japonska vztahem k jaderné energie lze snad jenom několik poznámek Japonsko je v recesi a deflaci od 70 let ani výstavba a provoz levných jaderných elektráren ho z toho nedostalo .Výpadek jedné prefektury a nekonečné náklady na odstranění škod ho tam uvrhnou zcela jistě . K sociálním otázkám snad jenom povzdech . Za to že nelze vypustit mírně jadernou vodu do moře může ten hnusný a ošklivý občan zde v podobě rybáře. Ukazuje to totiž že přístup projaderných se nezměnil .Proč sami vůbec uvažují o vypouštění kontaminované vody a někdo jiný zvenčí se musí snažit jim v tom bránit ?
To že teoreticky lze zmrazením zastavit průsak vody zvenčí lze ještě pochopit .Jak ovšem chtějí odvádět teplo z radioaktivní vody ,když led je špatný vodič?

Odpovědět


Martin Vajsar,2015-03-10 14:15:18

K těm rybářům: nikdo o cíleném vypouštění kontaminované vody neuvažuje. Voda, která má být vypouštěna, splňuje hygienické limity (předpokládám tedy, že by se dala pít; nevím, zda jsou pro vypouštění vody do moře jiné limity - třeba by to pan Wagner mohl osvětlit). Obavy místní komunity sice lze pochopit, ale racionální to rozhodně není. Jiná věc jsou neplánované úniky, tj. nehody, a je otázka, zda zdroje, které jsou zbytečně vázané na skladování neškodné vody, by při lepším využití nedokázaly některým z těch neplánovaných úniků zabránit.

K ledovým bariérám: ty mají bránit pronikání spodní vody, která kontaminovaná ještě není, do areálu elektrárny, kde k její kontaminaci dochází a musí se pak složitě čistit. Žádné rozpadové teplo z ní tudíž není třeba odvádět. (Tím pádem tedy nemusíme řešit otázku, jak velké rozpadové teplo se vůbec může uvolnit z kontaminované vody; můj laický názor je, že je - vzhledem ke koncentracím radionuklidů - v každém případě zanedbatelné, ale spočítat to nedokážu.)

Odpovědět


To že je Japonsko v krizi od 70. let jste si

Pavel S,2015-03-10 18:59:41

vycucal odkud? Japonsko soustavně a výrazně rostlo až do 90. let, mimo jiné díky levné jaderné energii.

Odpovědět


rozbor japonske ekonomiky

Mojmir Kosco,2015-03-10 19:43:38

Zde https://isis.vse.cz/lide/clovek.pl?zalozka=13;id=56985;studium...1

Odpovědět


Místo abyste se ztrapňoval odkazováním na

Pavel S,2015-03-10 21:21:04

neexistující články, byste si měl zkusit o Japonsku nejdřív něco přečíst.
http://www.tradingeconomics.com/japan/gdp

Odpovědět


Pan Mojmir Kosco si ze všech dělá srandu.

Vladimír Wagner,2015-03-10 22:16:38

Tohle opravdu nedokáží pochopit, když někdo odkáže na zdroj, který má prokázat jeho tvrzení a tam je úplný opak. Jedině snad, že počítá s tím, že nikdo se do toho zdroje nepodívá. Doporučuji každému se do té odkazované diplomky podívat. Je tam historie japonské ekonomiky. Takže graf i tabulka vývoje HDP v sedmdesátých letech ukazuje růst ve všech letech mezi 4 až 10 %. Stagnace byla v jediném roce 1974, kdy vrcholila první ropná krize.
O osmdesátých letech si dovolím z diplomky citovat: "V návaznosti na výše zmíněné rostoucí výdaje na vědu a výzkum, pokračoval tento trend (rychlejšího růstu než ve světě) i v 80. letech, kdy se objem investic zvýšil o 73,3 % mezi roky 1981 až 1985. Stoupala také životní úroveň Japonců a s tím spojená domácí poptávka, která vzrostla o 14,3 % měřeno ve stálých cenách. Ekonomický růst v první polovině 80. let se však pohyboval na poměrně nízké úrovni, kdy průměrný roční reálný růst dosahoval 3,6 %. Razantně se ovšem změnil poměr exportu a importu, který byl v předešlém období v podstatě vyrovnaný. Poptávka po kvalitních japonských výrobcích stoupala s náročností spotřebitelů, a objem exportu Japonska se tak zvýšil o 35 % oproti klesajícímu importu." Tedy absolutně žádná recese (průměrný růst přes 3 % opravdu není recese).
Co se také píše v té diplomce je, že opatření po první ropné krizi (mezi ně patřil i důraz na využití jaderné energie) přispěl k tomu, že druhou ropnou krizi překonalo Japonsko zdaleka nejlépe.
Nejen japonská jaderná energetika (ale i francouzská, německá, ...) byla do značné míry reakcí na první ropnou krizi. A Japonsku opravdu značně pomohla (ze zmíněných důvodů nedostatku surovin a ostrovní polohy.
Ta diplomka plně potvrzuje podivení Pavla S. Pan Kosco si z nás všech dělá srandu.
Nevím, jestli je to správná úroveň odborné diskuze na Oslovi.

Odpovědět


Ještě upřesněný odkaz, který dával pan Kosco

Vladimír Wagner,2015-03-10 22:25:00

https://isis.vse.cz/lide/clovek.pl?zalozka=13;id=56985;studium=125347;zp=39701;download_prace=1

Diplomka se sice jmenuje: Stagnace japonské ekonomiky, ale ta nastala, jak psal Pavel S až v devadesátých letech. Dovolím si opět z diplomky citovat:
"V této podkapitole (o devadesátých letech) se věnuji příchodu „ztracené dekády“ po prasknutí cenové bubliny na trzích aktiv a půdy a jejímu průběhu v 90. letech 20. století. Popisuji období
nerealizovaného ekonomického potenciálu země, kdy po !!! dlouholetém a mimořádně úspěšném hospodářském rozvoji !!! vstoupilo Japonsko do období „ztracené dekády“.

Odpovědět


problematika

Mojmir Kosco,2015-03-10 23:06:14

japonské ekonomiky a příčin a následků je zcela mimo moje schopnosti a proto odkaz na diplomku můj závěr je jiný .Počátky japonských problémů lze zahlídnou v těch 70 letech . Zlatý věk skončil v polovině 70 let a i když se zdá růst HDP 3-10% hodně pohybujeme se na Asijském kontinentě. Středně a dlouhodobé investice jsou 10 -50 let? a tam spadá výstavba jaderných elektráren.

Odpovědět


Konenčně se vám podařilo napsat něco pravdivého.

Pavel S,2015-03-11 19:54:38

Daná problematika je zcela mimo vaše schopnosti.

Odpovědět


Jak sám přiznáváte, ničemu nerozumíte.

Vladimír Wagner,2015-03-11 22:10:49

Jak je správně popsáno v té Vámi citované diplomce, problémy, které se objevily v sedmdesátých letech nejen v Japonsku byly způsobeny ropnými krizemi. A právě opatření ke snížení spotřeby fosilních paliv (tedy včetně stavby jaderných bloků) přispěly k tomu, že druhou ropnou krizi zvládlo Japonsko lépe než ostatní státy.
Zároveň se v diplomce píše, že právě v sedmdesátých a osmdesátých letech se zlaté časy začínají intenzivně projevovat v životní úrovni. Růst HDP je dán nejen investicemi, ale i spotřebou.
Prostě japonští obyvatelé, i díky jádru, měli zlaté časy až skoro do poloviny devadesátých let.
Víte pane Kosco, jestli ke všemu přistupujete stejně. Tedy plácáte absolutní nesmysly a když jste na to upozorněn, tak napíšete, že vše " je zcela mimo moje schopnosti ", tak opravdu nevím, proč do diskuzí vlastně vůbec přispíváte.
Jak má čtenář vědět, jestli je to zase tento případ. Nebo snad výjimečně i případ, kdy alespoň trochu něčemu rozumíte.

Odpovědět


Postup krize ekonomické v Japonsku

Mojmir Kosco,2015-03-13 08:37:42

má tyto fáze , uvěrová expanze ,cenová bublina ,bankovní krize ,krize nemovitostí, uvěrová a cenová deflace .Uvěrová expanze která probíhala v 70 a počátkem 80 let je příčinou současné krize i když mí oponenti uvěrovou expanzi označují za ráj na zemi ...

V těchto letech (70) se mezi jiným rozhodlo i v Japonsku o podpoře výstavby jaderných elektráren a alternativní zdroje s důvodu nutnosti jejich dořešení a ekonomické náročnosti byly odsunuty k dopracování . Dává to smysl ostrovní stát přiveze snáz stovky tun palivových tyčí než miliony tun uhlí. Jediná země o které vím že vsadila na obnovitelné zdroje je Dánsko.(několika násobně menší ekonomika)

A dnes můžeme porovnávat . A zbyl jediný velmi závažný důvod pro jadernou energie velký stabilní centrální zdroj ale stačí to ?

Odpovědět


Neztrapňujte se už Koscco

Pavel S,2015-03-13 20:06:06

na začátku jste tvrdil, že Japonsko bylo od 70. let v krizi, a teď to kamuflujete popisování fází krize. Navíc k příčině krize z 90. let, tj. k úvěrové expanzi, která s investicemi do JE neměla nic společného, došlo až koncem 80. let.
Ano dnes můžeme porovnávat. Dánsko, není průmyslová země, Japonsko je na průmyslu (a tedy levné energii) bytostně závislé. Dánsko má daleko nejvyšší cenu elektřiny v Evropě. Dánsko se, přes hraní si s vrtulkama, na rozdíl od Japonska (vyrábějící elektřinu v JE), bez těch milionů tun uhlí neobejde. Jeho energetika je závislá na uhlí víc než ta česká. Japonsko je ostrovní země, elektřina, která se tam vyrobí, se tam musí spotřebovat a elektřina co se nevyrobí se tam nedoveze. Dánsko je propojené s Norskem a Švédskem, které vyrovnávají jeho bilanci.
Otázka tedy zní spíše takto: Stačí dánům zelené blaho na duši za to, že si poškozují ekonomiku a životní prostředí?

Odpovědět

K té štítnici

Ludvík Urban,2015-03-09 10:12:16

Manželka si tím prošla. Nejdřív začala hubnout, propadat záchvatům vzteku a pak se ji udělalo vole.

Jestli těm fukušimským našli rakovinu rozvinutou anebo ten "mikrocarcinom" je imho asi jedno, protože řešení obého je stejné. Totální odstranění celé štítnice, vypálení zbytků radiací a doživotní pojídání hormonu.
Štítnice je něco jako Prométheova játra, furt se snaží znova narůst rak nerak.
Chtěl jsem tím jen napsat, že těm postiženým může být jedno, v jakém rozsahu jsou postiženi. Maj to doživotně všicni stejně.

Odpovědět


Díky za doplnění osobní zkušenosti

Vladimír Wagner,2015-03-10 00:13:28

Moje manželka má také problémy se štítnou žlázou (naštěstí ne rakovinu) a nese to sebou řadu nepříjemností.
Tou zmínkou o tom, že jde mikrokarcinomy jsem neměl na mysli, že by to nebylo vážné, ale jinou věc. O tom mluvíte i Vy. Většinou se na rakovinu štítné žlázy přijde až tehdy, když se začíná projevovat. Ať už nějakou hmatatelnou bulkou v dané oblasti nebo dokonce ještě více. S největší pravděpodobností by se bez toho hromadného vyšetřování na většinu těch nalezených případů ve Fukušimě přišlo mnohem později a pravděpodobně by pak statistika odpovídala dosavadní v Japonsku. Proto je nutné pro zjištění, zda třeba některé případy nejsou přece jen způsobeny radiací, stejně pečlivé prošetření udělat u dostatečně velké skupiny v nezasažené oblasti.

Odpovědět

Několik otázek

Petr Jíčínský,2015-03-08 20:03:54

Vážený pane Wagnere, dovolím si několik otázek:
1) Kolikati petabecquerely byl odhadem obdařen Tichý oceán od začátku havárie? Myslím tím cca reálný odhad, nikoli politický a v duchu "vodu držíme i proti její vůli"
2) Polymer, kterým se tmelí prachové částice je čistě tmelící, nebo i stínící, tzn. s případnou suspenzí olova nebo síranu barnatého?
3) filtry ALPS jsou zřejmě ionexy typu katex, nebo se pletu? Počítá se s takto vytěženými radionuklidy jako se surovinami?

Odpovědět


Pokusím se odpovědět:

Vladimír Wagner,2015-03-10 00:29:15

1) Dominantní úniky nastaly v prvních dnech a týdnech po havárii. Odhady se v literatuře různí. Spíše maximálni jsou okolo 940 PBq dominantně 131I, cesia (134 a 137) z toho bylo méně než 10 %. Z emisí zhruba 80 % šlo do moře. Ať už šlo o úniky jak ve formě přímých úniků do moře, tak do atmosféry nad moře. Jednou z velice podrobných a dobrých publikací o této problematice je práce Pavla P. Povince a jeho dvou japonských kolegů s názvem Fukushima accident: Radioactivity impact on the environment.
2) Pokud vím, tak jde spíše o čistě tmelící a lepicí polymer. Nejsou tam stínící složky z těžkých kovů.
3) Pokud vím, předpokládá se čisté uložení vyseparovaných radioaktivních látek a nevím o tom, že by se předpokládalo jejich využití.

Odpovědět

jako obvykle velice precizní článek

Pavel Brož,2015-03-08 17:21:11

děkuji Vladimíre. A těším se až vyjde ta knížka.

Odpovědět

Přidávám se

Jiří Brunner,2015-03-08 16:15:34

ke chvále na p. Wágnera za články o Fujušimě i za všechny jeho články.

Odpovědět

politici

Tomáš Pilař,2015-03-08 09:27:14

Souhlasím s hodnocením kvality článku, ale u politiků se nedočkáte. Průměrný politik je definován, tím, že je ochoten vydávat maximálně zjednodušená prohlášení a předkládá razantní řešení. Kdo předkládá komplexní (= v jedné větě nesrozumitelná prohlášení) nebývá zvolen, protože nemluví z duše průměrného voliče.

Odpovědět


Politici nebo voliči?

Miroslav Stuchlík,2015-03-08 10:42:13

Pak je ale primární chyba na straně voličů a je otázka jestli by měl mít volební právo úplně každý.

Odpovědět

Nedokáži si představit komplexněji napsané zprávy

Jaroslav Mrázek,2015-03-08 07:20:14

Děkuji ! Máte mou úctu a obdiv. Kéž by i politici takto fungovali....

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz