Pár úvah o elektroenergetice po pařížské klimatické konferenci  
V posledních letech jsem se dost zabýval úvahami o možnostech zajištění energetických potřeb nejen v České republice a případných rizicích, která v této oblasti hrozí. Nedávno jsem také začal pracovat v nově ustavené energetické komisi Akademie věd. Proto jsem se zájmem sledoval jednání a výsledky Klimatické konference COP 21 v Paříži. A snažil jsem se je posoudit se svými představami o různých možnostech cesty k nízkoemisní energetice. I proto jsem se nedávno zúčastnil besedy pořádané organizací STUZ, která se věnovala právě zhodnocení výsledků této konference z české strany.

Panelisté při besedě o výsledcích klimatické konference v Paříži, kterou pořádal organizace STUŽ (zdroj stránky STUŽ, fotograf Jirka DL).
Panelisté při besedě o výsledcích klimatické konference v Paříži, kterou pořádal organizace STUŽ (zdroj stránky STUŽ, fotograf Jirka DL).

Řada panelistů se konference v Paříži přímo zúčastnila. Ať už se jednalo o osoby velmi blízké zelenému ideologickému aktivismu, jako je Martin Bursík, nebo osoby s realističtějším pohledem, shodovali se ve dvou základních ohledech. Jednak v tom, že pozitivně hodnotili shodu na nutnosti dramatického snížení emisí skleníkových plynů, které by zaručilo, že se globální klimatická teplota nezvýší o více než 2˚C a ještě lépe méně než o 1,5˚C. A dále, že marginalizovali možnosti jaderné energetiky přispět k tomu cíli a, alespoň podle mého názoru, nedokázali předložit žádnou realističtější vizi, jak k nízkoemisní energetice dospět. Nedokázali také ukázat reálný plán, jak by co nejefektivněji a v co nejvyšší míře mohla ke snížení emisí přispět Česká republika. Proto jsem se v následujícím textu pokusil utřídit své znalosti a představy v této oblasti.

 

Je potřeba dramaticky snížit produkci oxidu uhličitého za každou cenu?

To, že průmyslové emise zvyšují poměrně dramaticky množství oxidu uhličitého v atmosféře je velice přesně měřeno a spolehlivě prokázáno. I kolegové v Ústavu jaderné fyziky AVČR, ve kterém pracuji, tato měření provádějí a třeba pomocí srovnání poměru různých izotopů uhlíku studují původ uhlíku a jeho transport v životním prostředí. Podrobněji jsem tato měření popsal v několika článcích (zde, zde a zde). Poměrně dost toho víme i o vývoji množství oxidu uhličitého v historii, i když pochopitelně s daleko menší přesností (podrobněji zde). Také růst globální teploty v minulém a tomto století je dobře potvrzen stále se zpřesňujícími měřeními (podrobněji zde). Značně složitější je už však posouzení velikostí přírodních a antropogenních vlivů na klima a jeho budoucího vývoje. Klimatologické modely se neustále zlepšují a zpřesňují díky pokroku při sledování klimatu, lepšího pochopení řady přírodních dějů a různých klimatických cyklů i rychlého nárůstu výpočetních kapacit. Přesto však v nich je řada dosti značných systematických nejistot. Kromě nejpravděpodobnějších scénářů pro různý nárůst obsahu oxidu uhličitého je tak i řada těch, které jsou sice méně pravděpodobné, ale i značně odlišné. Opravdu tak není úplně vyloučeno, že antropogenní emise ve vzdálenějším horizontu přispějí k vyrovnání přírodních cyklů a zabrání příchodu nějaké nové doby ledové. Jestliže však připouštím s ohledem na nejistoty našeho poznání toto, tak musím připustit i to, že v rámci nejistot jsou pak i mnohem katastrofičtější scénáře, než jsou ty představované jako nejpravděpodobnější. Právě proto, že se v oblasti jaderné fyziky zabývám i modelováním a simulacemi, tak vím, jak opatrně je třeba s nejistotami v těchto případech pracovat.

 

Systém na měření oxidu uhličitého v atmosféře a Oddělení dozimetrie záření Ústavu jaderné fyziky AV ČR.
Systém pro sledování 14CO2 v atmosféře, který provozuje Oddělení dozimetrie záření Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

Je nutné si uvědomit, že právě využití fosilních zdrojů a dostatek energie umožnily dramatické zvýšení životní úrovně obyvatelstva i možností čelit různým katastrofám a řešit jejich následky. Stejně tak, jako nám daly možnost se přizpůsobit a čelit různým změnám v průběhu počasí. Rozvoj technologií a vědy, který by bez nich jen těžko nastal, ostatně umožňuje i studium a pochopení vývoje klimatu. A také nám dává prostředky pro přechod k využití jiných zdrojů a možnosti čelit případným změnám v různých regionech. Vidíme, že sociální kolapsy způsobené právě i nedostatkem zdrojů energie mají řádově větší dopady než i největší průmyslové havárie. Proto se může ukázat, že méně negativních dopadů bude mít efektivní využití i fosilních zdrojů k nalezení a vybudování opatření, které nám umožní negativním dopadům změn klimatu čelit. Výhodou této varianty je, že tyto prostředky a technologie se nám budou hodit i v případě, že se klima změní z přirozených důvodů. Takže péče o krajinu a posílení její co nejpřirozenější schopnosti hospodařit s vodou, získání odrůd s velmi dobrými užitnými hodnotami a také odolnými vůči, suchu, horku či chladu a škůdcům i příprava efektivních postupů při řešení následků přírodních katastrof je cesta, kterou bychom určitě měli podpořit. A je to určitě lepší řešení, než návrhy k návratu způsobu života k předprůmyslové éře, které se také objevují. Řádové snížení počtu obyvatel, které by to vyžadovalo, by opravdu nemohlo proběhnout humánním způsobem. Na druhé straně je však jasné, že každé snížení závislosti na fosilních palivech, které nevede k dramatickým rizikům pro stabilitu společnosti, je vítané.

 

Struktura výroby elektřiny v zemích OECD v roce 2013 (zdroj kniha Fukušima I poté).
Struktura výroby elektřiny v zemích OECD v roce 2013 (zdroj kniha Fukušima I poté).

 

Úspěšné cesty k nízkoemisní elektroenergetice

Než se podíváme na to, jaké jsou příklady cesty k nízkoemisní energetice, připomeňme si současný stav. Podle údajů z roku 2013 pocházelo z celkové energetické potřeby 32,9 % z ropy, 30,1 % z uhlí, 23,7 % z plynu 6,7 % z vody, 4,4 % z jádra, 0,9 % z biomasy, 1,1 % z větru a 0,2 % ze slunce. Pro produkci elektřiny to pak bylo z ropy 4,4 %, 41,3 % z uhlí, 21,7 % z plynu, 16,3 % z vody, 10,6 % z jádra a jen 5,7 % z obnovitelných zdrojů (z toho bylo 2,7 % z větru a 0,5 % z fotovoltaiky). Nejperspektivnějším směrem přechodu od fosilních paliv v dopravě se zdá být její elektrifikace a jednou z nejekologičtějších možností, která umožňuje odstranění emisí spojených se zajištěním tepelné pohody, je také využití elektřiny nebo tepelných čerpadel, které také elektřinu potřebují. Pokud se tak podaří vyřešit nízkoemisnost elektroenergetiky, je do značné míry celková cesta k nízkoemisní energetice a společnosti otevřená.

 

Kanadská elektrárna Bruce B s reaktory typu CANDU (zdroj Chuck Szmurlo Wikipedie).
Kanadská elektrárna Bruce B s reaktory typu CANDU (zdroj Chuck Szmurlo Wikipedie).

V roce 2014 proběhl zcela mimo pozornost zelených organizací historický okamžik. Kanadská provincie Ontario se zcela zbavila uhelných zdrojů v elektroenergetice a i využití plynu při výrobě elektřiny bylo minimální. I když ještě v roce 2003 byla z uhlí čtvrtina elektřiny. Stala se tak příkladem velice úspěšné cesty k nízkoemisní elektroenergetice. Tato cesta byla nastoupena již v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se v Kanadě vybudovala jaderná energetika založená na domácích reaktorech chlazených těžkou vodou typu CANDU. Její dokončení pak probíhalo na přelomu tisíciletí, kdy se představitelé Ontaria rozhodli zajistit téměř úplné odstranění emisí v elektroenergetice. Jejich „Energiewende“ byla dominantně zajištěna rekonstrukcí stávajících jaderných elektráren s reaktory CANDU, která umožnila zvýšení jejich elektrického výkonu a zajištění prodloužení jejich provozování o další čtvrtstoletí. Jaderné zdroje, Kanada má v současnosti 19 reaktorů s celkovým výkonem 13,5 GWe, se doplnily efektivně využívanými obnovitelnými zdroji, založenými hlavně na vodě a biomase, pro které existuje v Kanadě hodně velký potenciál. V roce 2014 vyrobily jaderné bloky 62 % elektřiny v této provincii. Ontario je moderní, technologicky vyspělý region s 13,4 miliony obyvatel. To znamená, že jde o ekvivalent státu velikosti Česka či jiných středně velkých států v Evropě. Jasně se tak ukázalo, že pro takové státy existuje efektivní a poměrně rychlá cesta k elektroenergetice úplně bez uhlí a se zanedbatelným podílem fosilních zdrojů.

Ontario však není jediným regionem, který zvolil cestu kombinace jaderných a obnovitelných zdrojů. Úspěšně tuto cestu realizovaly i Švédsko, Švýcarsko a také Slovensko. Ve všech těchto státech se výborně doplňují právě jaderné a obnovitelné zdroje. Podle konkrétních podmínek daného roku v nich jaderné produkují mezi 40 až 50 % elektřiny. Ve všech těchto státech využívají geografické podmínky ideální pro využívání vodní energie. Na Slovensku je to třeba známá Vážská kaskáda. Ve Švédsku pak mohou využít rozsáhlé lesní hospodaření jako zdroj biomasy a ideální větrné podmínky v řadě míst u mořského pobřeží. Všechno toto vede k tomu, že využití fosilních zdrojů pro výrobu elektřiny je zanedbatelné nebo velmi nízké. Na Slovensku, které má v současností 87 % elektřiny z nízkoemisních zdrojů (výsledek roku 2014), se situace ještě více zlepší po zprovoznění dvou nových reaktorů jaderné elektrárny Mochovce. Ve Švédsku se přechod k nízkoemisní energetice uskutečnil během zhruba deseti let na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a ve Švýcarsku pak v sedmdesátých letech. V té době klesala produkce oxidu uhličitého v těchto státech o 3 % ročně.

 

Posledním dokončenou jadernou elektrárnou ve Francii byla elektrárna Civaux, jejíž dva bloky byly spuštěny v letech 1999 a 2000 (zdroj stránky power_technology.com).
Posledním dokončenou jadernou elektrárnou ve Francii byla elektrárna Civaux, jejíž dva bloky byly spuštěny v letech 1999 a 2000 (zdroj stránky power_technology.com).

Ovšem elektroenergetiku téměř bez fosilních zdrojů se podařilo vybudovat i jednomu z největších evropských států. Francie dokázala v průběhu zhruba deseti let vybudovat jadernou energetiku, která má nyní 58 reaktorů s celkovým výkonem 63 GWe a od začátku devadesátých let produkuje přes 70 % elektřiny v tomto státě. V době jejich uvádění do provozu zde klesaly celkové emise oxidu uhličitého průměrně o 2 % ročně. Součinnost jádra s obnovitelnými zdroji umožňuje již více než čtvrt století fungování francouzské elektroenergetiky s minimem fosilních zdrojů a tedy i produkce oxidu uhličitého. Velmi vysoký podíl jaderných bloků vede k tomu, že Francie musela využívat reaktory nejen v základním režimu ale i pro regulaci. V praxi tak vyvracely a vyvracejí mýtus, že jaderné reaktory regulovat nemohou.

Je třeba zdůraznit, že na vybudování popsaných nízkoemisních elektroenergetik stačilo jedno desetiletí. Desetiletí stačilo třeba i k tomu, že jaderná energetika v Belgii vybudovaná na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let mohla produkovat přes 50 % elektřiny. Švédsko, Švýcarsko a Belgie jsou také příkladem toho, k čemu vedou nastavené priority. Jejich hlavní prioritou je nezvyšování produkce elektřiny fosilními zdroji. I když tedy tyto státy vyhlásily v různých dobách odchod od jádra, tak po zjištění, že by jeho náhradou byly zdroje fosilní, od konkrétních kroků v tomto směru odstoupily. Naposledy se tomu stalo v Belgii, jak se psalo nedávno i na tomto serveru. A to i v situaci, kdy se tato země u svých jaderných bloků potýkala v posledním roce s řadou problémů.

 

Hlavním tahounem v nízkoemisní energetice jsou v Německu větrné parky na severu. Ty, které jsou přímo v pobřežních vodách, jsou však zatím menší částí. Na snímku je větrný park Baltic 1. (Zdroj Martin Doppelbauer, Wikipedia)
Hlavním tahounem v nízkoemisní energetice jsou v Německu větrné parky na severu. Ty, které jsou přímo v pobřežních vodách, jsou však zatím menší částí. Na snímku je větrný park Baltic 1. (Zdroj Martin Doppelbauer, Wikipedia)

 

Neúspěšné (prozatím?) cesty k nízkoemisní elektroenergetice

Z hlediska snižování emisí je příkladem prozatím velmi neúspěšné cesty německá Energiewende. Její základní prioritou je odstavení jaderných bloků a v tomto směru se jí daří stanovené cíle plnit. Výsledkem ovšem je, že i přes intenzivní budování obnovitelných zdrojů je snižování produkce fosilní elektřiny jen velmi pomalé. Zatímco v Ontariu skončili s produkcí uhelné elektřiny, v Německu se patnáct let po zahájení Energiewende v roce 2015 (podle serveru Agora) vyrobilo 42,2 % elektřiny z uhlí. Německo je tak největším evropským producentem emisí a vysoké emise má i v přepočtu na obyvatele. Nízkoemisní nefosilní zdroje dodaly dohromady pouze 44,1 %, fosilní zdroje pak 55,9 %. Obnovitelné zdroje dodaly 30 % a jaderné pořád ještě 14,1 %. Největší část obnovitelné elektřiny pak dodaly větrné turbíny hlavně u pobřeží, bylo to 13,3 %. Německo dokončuje jednu uhelnou elektrárnu za druhou. Dostavbou dvou bloků elektrárny Neurath se tato stala druhou největší uhelnou elektrárnou v Evropě po polské elektrárně Belchatów. V minulém roce byly do provozu uvedeny dva bloky uhelné elektrárny Moorburg s celkovým výkonem 1650 MWe a další uhelné bloky se dokončují (více zde).

 

Nedávno byly spuštěny dva největší a nejmodernější uhelné bloky v Německu. Z elektrárny Neurath se stala druhá největší v Evropě. Nové uhelné bloky nahrazují v Německu ty staré a částečně i jaderné bloky. (Zdroj Von Max Nagel, stránky fotocommunity.de).
Nedávno byly spuštěny dva největší a nejmodernější uhelné bloky v Německu. Z elektrárny Neurath se stala druhá největší v Evropě. Nové uhelné bloky nahrazují v Německu ty staré a částečně i jaderné bloky. (Zdroj Von Max Nagel, stránky fotocommunity.de).

 

V Německu se v posledních letech pozoruje velký přebytek výkonu a tlak na export elektřiny. Je třeba připomenout, že jde o zákonitý projev Energiewende. Jestliže se má maximalizovat produkce větrné a solární elektřiny, musí být v každém tomto zdroji celkový výkon schopný v pro něj dobrých podmínkách pokrýt i celý potřebný výkon. Zároveň však musí být i výkon fosilních bloků, který pokryje celý potřebný výkon v době, kdy nesvítí a nefouká. Na každý potřebný megawatt výkonu tak musí být tři elektrárny, sluneční, větrná a fosilní. Zároveň však část fosilních stabilních bloků musí být v provozu alespoň na část výkonu i v době dobrých podmínek pro sluneční a větrné zdroje, aby udržela stabilitu sítě a dokázaly ji regulovat. Takže velký přebytek výkonu a snaha exportovat přebytečnou nejen obnovitelnou ale i fosilní elektřinu je pro takový systém nutností. Velice dobře je to vidět na Dánsku, jak bylo nedávno prezentováno i na tomto serveru. Aby docílilo toho, že zde vítr může mít podíl přes 40 % elektřiny z větru, produkuje někdy jen ve větru 135 % svých potřeb. A v té době řada jejich fosilních elektráren stojí nebo jede na minimální výkon. Tedy má nutně velký přebytek výkonu a musí mít možnost přebytečnou elektřinu ve větrné době někam vyvézt. Naopak potřebuje v době bezvětří odněkud tu elektřinu dovézt. Dánská energetická koncepce je založena na velkém přebytku výkonu a zároveň také na intenzivním využívání sousedů.

Úspěšnost Energiewende z pohledu emisí oxidu uhličitého. Od jejího začátku v roce 2000 za patnáct let se podařilo emise oxidu uhličitého snížit pouze o 13 %. To znamená, že ročně se snižovalo průměrně o méně než 1 %. Pro srovnání lze uvést, že během přechodu k nízkoemisní energetice založené na jádře se v zemích jako Francie, Švédsko, Švýcarsko a Belgie snižovaly v daném desetiletí emise o 2 až 3 % ročně. Zatímco Česká republika dosáhne spolehlivě i díky Temelínu dosáhne poklesu emisí oproti roku 1990 o 40 %, Německu se to s velkou pravděpodobností nepodaří. (Zdroj Agora.)
Úspěšnost Energiewende z pohledu emisí oxidu uhličitého. Od jejího začátku v roce 2000 za patnáct let se podařilo emise oxidu uhličitého snížit pouze o 13 %. To znamená, že ročně se snižovalo průměrně o méně než 1 %. Pro srovnání lze uvést, že během přechodu k nízkoemisní energetice založené na jádře se v zemích jako Francie, Švédsko, Švýcarsko a Belgie snižovaly v daném desetiletí emise o 2 až 3 % ročně. Zatímco Česká republika dosáhne spolehlivě i díky Temelínu dosáhne poklesu emisí oproti roku 1990 o 40 %, Německu se to s velkou pravděpodobností nepodaří. (Zdroj Agora.)

Na serveru Oenergetice je podrobný popis plánu Energiewende v Německu. Připomeňme si stanovené cíle v podílu nízkoemisní elektroenergetiky. Zvýšení podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na celkové hrubé spotřebě elektřiny na 35 procent do roku 2020, do roku 2030 na 50 procent, do roku 2040 na 65 procent a do roku 2050 na 80 procent. Osobně považuji tyto cíle za nepříliš reálné. I když by se je však Německu podařilo uskutečnit, ani v roce 2050 nedosáhne takového podílu nizkoemisních zdrojů, jaké měly státy zmiňované v předchozí části již před třiceti lety. Cíle ve snížení emisí v elektroenergetice, které se Francii podařilo dosáhnout v jednom desetiletí, nenaplní Německo ani po půl století intenzivní Energiewende.

 

Základní podmínkou pro zajištění alespoň deklarovaných cílů je postavení potřebných vedení ze severu na jih. Hlavním obnovitelným zdrojem Energiewende jsou a mají být i v budoucnu přímořské větrné elektrárny na pobřeží i v pobřežních vodách na severu. Průmyslové Bavorsko, kterému zatím dodávalo 50 % elektřiny jádro je na jihu. A pro příslušný projekt prvního klíčového vedení velmi vysokého napětí není zatím ani projekt. Proti stavbě se zvedl velmi velký odpor zvláště v Bavorsku. Nakonec se zdá, že se možná překoná slibem, že 80% vedení povede pod zemí. I když to i to je s otazníkem. To však znamená značné zvýšení nákladů a i technologických problémů. Kdy tedy bude příslušné vedení k dispozici, je tak velmi otevřenou otázkou. Určitě to nebude v roce 2022, kdy se odpojí poslední jaderný blok. Je tak velkým otazníkem, jak Bavorsko jaderné zdroje nahradí. Je také otázkou, zda tato situace nepovede ke stěhování průmyslu z jihu na sever ke zdrojům elektřiny. A bude zajímavé sledovat, jak na toto potenciální riziko odchodu průmyslu, který mu zajišťuje vysokou životní úroveň, Bavorsko nakonec při lámání chleba zareaguje. Bavorsko je velice podobné Česku a pro nás bude ukázkou, jak by následování Německa proběhlo u nás. Obecně bude zajímavé sledovat, jestli se ukáže Německo jako průkopník slepé uličky nebo se mu podaří v oblasti snížení emisí splnit alespoň deklarované, a ve srovnání s francouzskou skutečností jen velmi malé, cíle.

 

Průběh Energiewende z hlediska emisí oxidu uhličitého v sektoru výroby elektřiny. Zde je vidět, že během patnácti let jejího průběhu zůstaly emise stejné v mezích fluktuací daných průběhem zimy a ekonomického cyklu. Pro srovnání lze uvést, že v zemích jako Francie či Švédsko během jejich „Energiewende“ poklesly v elektroenergetice emise za deset let řádově. (Zdroj Agora).
Průběh Energiewende z hlediska emisí oxidu uhličitého v sektoru výroby elektřiny. Zde je vidět, že během patnácti let jejího průběhu zůstaly emise stejné v mezích fluktuací daných průběhem zimy a ekonomického cyklu. Pro srovnání lze uvést, že v zemích jako Francie či Švédsko během jejich „Energiewende“ poklesly v elektroenergetice emise za deset let řádově. (Zdroj Agora).

 

Jaký je reálný potenciál úspor?

Environmentální aktivisté velice často spoléhají na energetické úspory, decentralizovanou energetiku a chytré sítě. Otázkou však je, zda jsou jimi předpokládané úspory realizovatelné. V záznamu besedy zmíněné na počátku článku Martin Bursík nadšeně líčí, jak bude veškerá energetika založena na malých zdrojích a jak každý bude bydlet v chytrém obydlí, které bude spotřebovávat a vyrábět elektřinu a prostřednictvím chytrých elektronických prvků si ji vyměňovat s jinými chytrými obydlími. Takové vize energetiky, i když přece jen ne tak pohádkové, deklaruje většina lidí spojených s environmentálními hnutími, a to nejen Duhou či Greenpeace. Tyto vize jsou velmi vzdálené od reality německé Energiewende. U ní, jak bylo zmíněno, dominují velké centrální zdroje a vedení, která transportují obrovské výkony přes celé Německo a dále. Pochopitelně i v ní se počítá s decentrálními zdroji a chytrými sítěmi.

Chytré sítě a inteligentní budovy jsou určitě zajímavou a perspektivní oblastí. A určitě je dobré pracovat na jejich vývoji a snažit se o jejich efektivní budoucí využití. Na druhé straně je však velmi otevřenou otázkou k jakým úsporám elektřiny a zapojení decentralizovaných zdrojů reálně přispějí. V prvním letošním čísle časopisu Vesmír vyšel článek Marka Janáče „Chytře do budoucnosti“, který mimo jiné popisuje zkušenosti z dosavadních testovacích projektů a studií v této oblasti. Ty ukazují, že reálné snížení spotřeby se v případě využití chytrých sítí pohybovalo mezi 2 až 4 %, i když v různých papírových teoretických studiích a vizích se uvádějí hodnoty mezi 10 až 40 %. Toto bylo jedním z důvodů i velice špatného výsledku projektu v coloradském městě Boulder.

 

Jaderná elektrárna Grafenrheinfeld byla první velkou jadernou elektrárnou v Bavorsku, která byla odstavena (zdroj Avda).
Jaderná elektrárna Grafenrheinfeld byla první velkou jadernou elektrárnou v Bavorsku, která byla odstavena (zdroj Avda).

Základním důvodem daných selhání je, že v úvahách zmíněných papírových studií se vychází z absolutně nereálných předpokladů o lidském chování. Počítá se s tím, že obyvatelé budou neustále sledovat spotřebu a cenu elektřiny a přizpůsobovat tomu zapojování a využívání spotřebičů. Pokud se však podíváme na to, kdy rodina v domě spotřebovává elektřinu, zjistíme, že je jen relativně málo činností, které lze nějak volně přesunovat. Velká část spotřebičů se využívá k zábavě či vzdělávání. Lze jen těžko předpokládat, že bude člověk číst, sledovat film, dítě si hrát v době, kdy je přebytek elektřiny a je laciná. Tyto činnosti děláme v době, kdy máme na ně chuť a čas. Vařit také budeme v době, kdy se rodina k jídlu sejde nebo má některý z členů hlad. Těžko si také dovedu představit, že bude manželka žehlit na povel v době přebytku elektřiny. Nejčastěji se mluví o praní. Ovšem často je nutné rychle něco vyprat a nedá se to vždy odkládat. Řadu kutilských věcí je také třeba dělat v době, kdy je na to čas nebo je to nutné. Většina lidí také nejsou fandy, kteří by se vyžívali ve sledování různých elektronických měřidel a kontrolních prvků a jejich nastavování.

Dalším faktorem je, že zavádění úspornějších a efektivnějších spotřebičů často nevede k celkovým úsporám. Zavedení úsporných svítidel v USA nevedlo k dramatickému snížení potřeb elektřiny na svícení, jak se doufalo. Prostě se různá svítidla začala využívat ve větším množství a častěji. Úsporných spotřebičů si lidé pořídí více a více je využívají. Zavedení inteligentních prvků v budovách vede k další elektronizaci a potenciálně i k dodatečné spotřebě elektřiny. Stejně tak spotřebuje energie i zdroje jejich výroba. Různé papírové studie předkládané zelenými aktivisty a organizacemi však jsou postaveny na maximalistických čistě potenciálních a značně nerealistických předpokladech. Je pochopitelně důležité se o úspory snažit, ale v odhadech jejich možností je třeba být alespoň trochu realistický.

Na závěr této části bych se zmínil o jednom rozporu, který se objevuje v posledních prohlášeních environmentálních aktivistických hnutí v souvislosti se změnou platby elektřiny připravovanou ERU v poslední době. Nejsem odborník na tuto problematiku, takže si netroufám hodnotit dopad tohoto kroku. Ale jedním z největších problémů, které zdůrazňují environmentální skupiny, jako je Hnutí Duha, je výměna jističů. Tou by měly budovy s nízkou spotřebou snížit paušální platby. Hnutí Duha tvrdí, že se jedná o technicky a finančně náročnou záležitost zatěžující méně příjmové vrstvy. V jiných materiálech, které propagují jejich vizi chytré a decentralizované energetiky však instalaci značného množství elektroniky a inteligentních prvků v domě, což je změna řádově složitější, za technicky a finančně náročnou nepovažují.

 

Co z toho plyne pro Česko?

Možnosti využití energetických zdrojů je značně ovlivněno geografickými a dalšími podmínkami. Česká republika je v mírném pásu a průběh počasí omezuje možnosti využití sluneční energie. Není také v přímořské oblasti s pravidelným větrem a i využití větrné energie je tak omezené. Navíc jsou vhodné větrné oblasti často v ekologicky cenných horských partiích vzdálených od míst spotřeby. I tam však koeficient využití a tím i ekonomické parametry případných turbín nedosahují úrovně třeba německých turbín na pobřeží moře. Německo, kde je větrná produkce intenzivně prosazovaná, má sice nyní 13,3 % z tohoto zdroje, ale dominantní část výroby je na severu u pobřeží. V Bavorsku, které má zhruba stejné podmínky, jako jsou u nás, se z větru vyrobí pouze něco přes procento bavorské elektřiny. Představy Milana Šimoníka a Zelených, že se přechod k nízkoemisní elektroenergetice uskuteční pomocí větrné elektřiny, která zajistí třetinu naší produkce elektřiny, a plynu, se tak na základě situace v Bavorsku jeví být značně naivní. Připomeňme, že v roce 2014 se z větru vyrobilo pouze 0,55 % elektřiny. Naše možnosti využívání vlastních zdrojů založených na větru a slunci jsou navíc omezovány právě situací v Německu. Stabilní počasí vhodné pro tyto zdroje je většinou společné pro celý region a v době, kdy panuje, je naše energetická soustava zaplavována přebytky z Německa. V době, kdy nedodávají německé obnovitelné zdroje, většinou nedodávají ani ty naše. Naše větrné zdroje těžko mohou z ekonomického hlediska konkurovat přímořským německým.

Potenciál vodních zdrojů je už u nás téměř vyčerpán a také možnosti biomasy jsou omezené. Efektivní a opravdu decentralizované je využití bioodpadu ze zemědělské a dřevařské produkce na místě. Ale pro speciální pěstování plodin pro energetiku, které konkuruje produkci potravin a ekologické funkci krajiny, v masivnějším měřítku u nás opravdu nemáme prostor. Pěstování kukuřice pro dotované bioplynky tady nebo v Německu nemá opravdu s ekologickým přístupem ke krajině a zemědělské půdě nic společného.

 

Největším nízkoemisním zdrojem v České republice je v současnosti jaderná elektrárna Temelín (zdroj ČEZ).
Největším nízkoemisním zdrojem v České republice je v současnosti jaderná elektrárna Temelín (zdroj ČEZ).

Z nízkoemisních zdrojů, které se tak dají masivněji využít a dokázaly tak u nás nahradit uhlí tak zůstává pouze jádro. V roce 2014 se z jádra v České republice vyrobilo 35,3 % elektřiny a z uhlí pak 51,6 %. Z obnovitelných zdrojů to bylo celkově 10,6 %. Je z toho vidět, že při cestě za nízkoemisní energetikou potřebuje Česko nahradit zhruba polovinu své výroby. Je pravda, že v roce 2014 se vyvezlo zhruba 19,7 % vyrobené elektřiny. To znamená, že v případě omezení exportu by nebylo potřeba nahrazovat tolik fosilních zdrojů. I v tomto případě by se však musela nahradit výroba v rozsahu odpovídajícím téměř celé výrobě v současných jaderných blocích. Jaderné bloky v Dukovanech, které mají dohromady přes 2000 MWe a vyrábí zhruba 18 % výroby elektřiny, by mohly být provozovány padesát až šedesát let, tedy nejméně dalších dvacet nebo až třicet let. Ovšem nejen Greenpeace prosazuje německou cestu a chce začít uzavírat jednotlivé bloky Dukovan postupně už teď, po třiceti letech provozu. To obsahuje i její dokument Energetická [R]evoluce. Pokud budou protijaderní aktivisté úspěšní, tak i při zrušení všeho vývozu elektřiny se bude muset produkovat z fosilních paliv přes 60 % elektřiny. A s největší pravděpodobností bychom se úplnému prolomení limitů už asi vyhnout nemohli. V dalším rozvoji uhelné energetiky bychom tak následovali Německo. To ovšem podle mého názoru není dobrá cesta, můj pohled na rozumnou energetickou koncepci České republiky jsem shrnul zde.

Je třeba zdůraznit, že každá jaderná megawatthodina vyvezená z Česka za hranice vytlačí megawatthodinu fosilní, většinou uhelnou v Polsku nebo v Německu. Při dominujících směrech větru tak zlepšuje ekologickou situaci na svém území. Pokud by tak chtěla Česká republika významně přispět k posílení nízkoemisní energetiky v regionu a omezit celosvětové emise oxidu uhličitého, tak by měla budovat jaderné bloky zde a pomoci při stavbě jaderných bloků u sousedů. Zde by se uplatnily zkušenosti a průmyslové kapacity, které zde máme. Částečně se to naplňuje na Slovensku, kde se české firmy významně podílejí na dostavbě dvou nových bloků v jaderné elektrárně Mochovce.

Rozvinout jadernou energetiku, která by nahradila uhelné bloky, chtělo i Polsko. Zde uhelné elektrárny produkují 92 % elektřiny. Jednu už mělo rozestavěnou, ale kampaň environmentálních organizací tento projekt zastavila. Také nyní se protijaderným aktivistům nejen z Polska daří snahu o postavení jaderných bloků v Polsku blokovat. Pomáhá jím také situace na deformovaném energetickém trhu. Nedávno se tak na Oenergetice psalo o dalším odkladu tohoto projektu. Namísto toho se v Polsku jako v Německu budou staré uhelné bloky nahrazovat uhelnými, jak je uvedeno v nedávné informaci.

Česko v minulém roce schválilo aktualizaci státní energetické koncepce, která předpokládá postupné nahrazení uhelných zdrojů elektřiny jadernými a obnovitelnými. Pokud by se na jejím základě dokázaly shodnout všechny relevantní zainteresované skupiny a společně by podpořily její realizaci, mohla by se vybudovat nízkoemisní elektroenergetika pomocí dostavby Temelína, postupné náhrady dosluhujících bloků v Dukovanech, co nejefektivnějšího využití místního potenciálu obnovitelných zdrojů dominantně v decentralizované podobě, realizace možností úspor a využití chytrých sítí i potenciálu spolupráce se sousedy. Pokud by se alespoň z menší části splnily představy, které mají o potenciálu obnovitelných zdrojů a úspor environmentální hnutí, mohla by Česká republika alespoň zčásti přispět k vytlačení uhlí z Německa a Polska. Mohla by se tak významně zasloužit o naplnění cílů deklarovaných na klimatické konferenci v Paříži.

Budování třetího bloku jaderné elektrárny Mochovce se dostalo do finále, je již hotov z více než 90 % (zdroj Mochovce).
Budování třetího bloku jaderné elektrárny Mochovce se dostalo do finále, je již hotov z více než 90 % (zdroj Mochovce).

Bohužel je však tato představa nejspíše nerealizovatelná, protože i zdejší environmentální hnutí mají jako hlavní prioritu odstoupení od jádra a následování německé Energiewende místo realizace energetické koncepce Ontaria. Je to vidět nejen ze zmiňované besedy STUŽ, ale také z diskuze realizované českou částí projektu R&D Dialogue o možnostech cesty k nízkoemisní společnosti (články a diskuze zde, zde, zde, zde, zde a zde). Stejně tak se to projevuje v rozhovoru s Martinem Sedlákem na tomto serveru nebo v diskuzních příspěvcích třeba Jana Veselého nebo Milana Vaněčka.

 

 

Závěr

Jak jsem se snažil ukázat, nejsem přesvědčen, že by se mělo přikročit k drastickým omezením produkce oxidu uhličitého za každou cenu. Na druhé straně, pokud se rozhodneme, že je to opravdu nutné, tak toho v dohledné době nelze dosáhnout bez intenzivního využití všech možností. Tedy efektivních a smysluplných úspor, decentralizovaných malých obnovitelných zdrojů, velkých obnovitelných systémů v místech, které jsou z geografických, podnebných a dalších hledisek vhodné a také jaderných bloků. Je také nutné posílit propojení vedení vysokého napětí a spolupráci mezi státy v energetice, stejně jako smysluplným a efektivním způsobem zavést chytré sítě.

Několik středních i velkých států dokázalo realizovat přechod k nízkoemisní energetice založené na kombinaci jaderných a obnovitelných zdrojů již před čtvrt stoletím. Emise z elektroenergetiky na jednotku produkované elektřiny jsou v těchto zemích řádově nižší než třeba v Německu a nižší jsou i emise oxidu uhličitého na obyvatele. Ukázaly tak, že tato cesta je možná. Pokud se tak podaří elektrifikace dopravy a dalších oblastí, mají tak tyto státy otevřenu cestu k celkové nízkoemisní energetice. To, že se to nezdařilo jinde, případně i v celosvětovém měřítku, je způsobeno hlavně velmi intenzivní a extrémně úspěšné kampani protijaderných aktivistů v čele s organizací Greenpeace. Stejnou cestou totiž plánovaly v šedesátých a sedmdesátých letech jít například i Německo, Rakousko a Itálie. Tam si ovšem intenzivní kampaň zelených hnutí vynutila politické rozhodnutí o přednostním odstavení a nevyužívání jaderných bloků. Jaderné elektrárny, které potřebují velkou počáteční investici a mají dlouhou životnost, jsou velice závislé na stabilitě politického a ekonomického prostředí. Německo ukáže, zda vůbec a případně kdy bude možné v podmínkách toho nejbohatšího státu a extrémního politického a finančního odhodlání uskutečnit cestu k nízkoemisní energetice bez jádra. Zatím se to však nikde nepodařilo, kromě velmi specifických pár případů se speciálními přírodními podmínkami, jako je třeba Norsko nebo Island.

V Číně se daří jaderné bloky intenzivně a úspěšně stavět, zobrazený stav je z konce roku 2014. Od té doby se podařilo již několik dalších dostavět a několik nových staveb se zahájilo. (Zdroj kniha Fukušima I poté).
V Číně se daří jaderné bloky intenzivně a úspěšně stavět, zobrazený stav je z konce roku 2014. Od té doby se podařilo již několik dalších dostavět a několik nových staveb se zahájilo. (Zdroj kniha Fukušima I poté).

Následování Francie, Švédska, Švýcarska, Slovenska a Ontaria si naopak vybrala Velká Británie. Ta přijala velmi přísný zákon na snižování emisí a snaží se o odchod od fosilních zdrojů v elektroenergetice. Měla by k tomu využít právě kombinaci obnovitelných a jaderných zdrojů. Vzhledem k tomu, že využití jádra je pod extrémním tlakem protijaderné kampaně nejen v samotné Velké Británii, ale v celé Evropě, jsem zde k realizaci do značné míry skeptický.

 

Daleko příznivější situace je v Číně. Její změna postoje a vyhlášení cesty ke snížení emisí byly největším pozitivním překvapením na konferenci v Paříži. Podle mého však u ní nejde o snahu snížit emise oxidu uhličitého, ale hlavně o řešení katastrofální ekologické situace s emisemi škodlivin. Čína se rozhodla využít všech možností, které má k nahrazení uhelných elektráren při výrobě elektřiny. Dominantní však budou tři zdroje. A to voda, vítr a jádro. V současné době vyrábí Čína zhruba stejné množství elektřiny z jádra a větru. Zatímco kapacity větrných zdrojů rostly v předchozích letech rychleji než u jádra, nyní se situace obrátila. U větru se objevují problémy z propojením větrných a průmyslových oblastí a u jádra se dostala výstavba jaderných bloků do tempa srovnatelného s tím, co probíhalo ve Francii v sedmdesátých letech. Čína začíná stavět bloky o výkonu 1000 MWe sériově a za pět let. V loňském roce se v této zemi zprovoznilo osm bloků a už počátek tohoto roku ukazuje, že letos to bude podobné. Zároveň se rozjelo i zahajování nových staveb. Letos by mělo být v Číně dokončeno několik prvních bloků nové III+ generace. Pokud se osvědčí a Čína je bude schopna stavět stejně efektivně jako bloky II. generace, jsou reálné předpoklady, že v následujících letech bude Čína dokončovat pravidelně i zhruba šest až sedm bloků ročně. Podrobnější rozbor stavu jaderné energetiky na konci loňského roku a přehled jejího vývoje v roce 2015 je v článku z pravidelného cyklu na serveru Osel. Po vyřešení problémů s připojováním větrných elektráren by se mohl opět rozjet rychlý nárůst produkce větrné elektřiny. Podle plánu Čína počítá s tím, že produkce z větrných elektráren bude i v budoucnu zhruba stejná jako z jaderných bloků a právě tyto dva zdroje by spolu s vodními měly dominantně přispět k vyčištění čínské elektroenergetiky. Čína intenzivně buduje i fotovoltaické zdroje a pomáhá tak udržovat kapacity výroby fotovoltaických panelů i v období opadnutí boomu v této oblasti ve světě. Vzhledem ke koeficientu využití je však produkce ze slunečních elektráren o dost menší než u dříve jmenovaných a bude i v budoucnu.

Zatímco v Číně je podíl produkce a i její růst u větrných a jaderných zdrojů zhruba stejný, ve světě je tato situace z pohledu obnovitelných zdrojů ještě horší. Jestliže Vladimír Špidla ve zmiňované besedě STUZ prohlašuje, že jaderná energetika má pro snahu o snížení emisí marginální potenciál, protože její podíl na celkové produkci energií je jen 4,4 %, tak tím zároveň tvrdí že potenciál větru a slunce je ještě marginálnější. Vždyť podíl větru je jen 1,1 %, tedy čtyřikrát menší a slunce pouhé 0,2 %, tedy o více než řád menší. Bude tak zajímavé porovnat, jak se bude v následujících deseti letech dařit snižovat emise Číně, ale také Jižní Koreji a případně Velké Británii a Finsku, které se snaží snížit emise pomocí kombinace jaderných a obnovitelných zdrojů, ve srovnání s Německem, Dánskem a Itálií, které využití jádra zavrhly.

 

Vývoj roční produkce elektrické energie v jaderných zdrojích. Zlom v jejím růstu, který nastal na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl dominantně výsledkem intenzivní velmi úspěšné kampaně protijaderných aktivistických skupin. (Zdroj kniha Fukušima I poté).
Vývoj roční produkce elektrické energie v jaderných zdrojích. Zlom v jejím růstu, který nastal na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl dominantně výsledkem intenzivní velmi úspěšné kampaně protijaderných aktivistických skupin. (Zdroj kniha Fukušima I poté).

Můj osobní názor, jehož důvody jsem se snažil v předchozím textu vysvětlit, je, že v případě následování úspěšného modelu z Francie, Švédska a Švýcarska modifikovaného pro konkrétní podmínky mohla být nejen Evropa již nyní dominována nízkoemisní elektroenergetikou a emise z tohoto sektoru by byly řádově nižší. Tomu, aby se toho dosáhlo, bylo do značné míry zabráněno velice intenzivní a úspěšnou kampaní protijaderných aktivistů, která byla jedním z hlavních důvodů zastavení výstavby jaderných bloku v osmdesátých a devadesátých letech. Postoj hlavních environmentálních organizací, které byly vždy v čele protijaderného aktivismu, se od té doby nezměnil. Až absurdním dokumentem toho je, že právě v průběhu pařížské klimatické konference nevládní environmentální organizace udělili anticenu klimatického „Pinokia“ společnosti EDF právě za využívání jaderné energie. Paradoxně tak tuto cenu dostala energetická firma, která využívá dominantně nízkoemeisní zdroje a má jedno z nejnižších množství emisí na jednotku produkované elektřiny.

Jak už jsem zmínil, je právě jaderná energetika se svými vysokými počátečními investičními náklady a dlouhodobou životností zařízení velmi citlivá na politickou podporu a stabilitu ekonomického prostředí. A právě současná situace v Evropě, kdy se politici snaží co nejvíce vyjít vstříc voličům masírovaným ideologickými kampaněmi různých aktivistických skupin a kde je ekonomický vývoj v energetice extrémně deformován dotacemi a politickými zásahy, je pro ní velmi nepříznivá. Navíc je v Evropě každá větší a náročnější stavba podřízena spoustě ne úplně přesně definovaných pravidel a možností blokování, že v případě existence i malé aktivistické skupiny, která je rozhodnuta ji z libovolného důvodu za každou cenu zabránit, je často jen minimální šance ji uskutečnit. Z toho důvodu si myslím, že i nyní je efektivní a rychlá cesta k nízkoemisní energetice zablokovaná a alespoň v Evropě se jen velmi těžko realizuje. Je možné, že protijaderné environmentální skupiny dokonce prosadí, aby se dosluhující jaderné bloky nenahrazovaly jádrem, a budou se tak muset ze značné části nahradit fosilními zdroji. I takové nízkofosilní energetiky jako je švédská či francouzská se tak mohou v podílu fosilní produkce přesunout k té německé či dánské. A to, co se podaří získat pomocí zavedení nových obnovitelných zdrojů, se ztratí odstavením těch jaderných, které stále v Evropě produkují více než 20 % elektřiny. To je důvod, proč jsem velmi skeptický k představě, že se podaří radikální snížení emisí, které se deklarovalo na pařížské klimatické konferenci.

Vím, že tento text asi  všechny nepřesvědčí a mohu se i v některých otázkách mýlit, přesto bych byl rád, aby se čtenář zamyslel, jestli opravdu není nutné využít všech zdrojů a možností, které umožňují přechod k nízkoemisní energetice. Aby si přečetli mé názory a názory proponentů německé Energiewende, kteří jsou zde odkazováni, a aby hlavně environmentální aktivisté uvážili, zda přece jen není něco v jejich nastavení priorit špatně. Nejčastěji se jako problém jaderné energetiky uvádějí rizika, ovšem v tomto případě je třeba racionální porovnání. V počtu vážných poškození zdraví či úmrtí na jednotku vyrobené elektřiny patří jádro k těm nejbezpečnějším. Má jich o několik řádů méně, než je tomu u plynu, uhlí či ropy. Ale také méně než u většiny obnovitelných zdrojů, a třeba u využití biomasy je to až o dva řády. Podrobnější rozbor této oblasti je třeba v tomto článku na Ekolistu nebo v článcích z cyklu, který se věnuje havárii ve Fukušimě (poslední je zde). Podrobně je situace s haváriemi v jaderné energetice a jejími následky rozebrána také v knize Fukušima I poté nakladatelství Novela Bohemica.

 

Psáno pro oenergetice.cz a osel.cz

Datum: 24.02.2016
Tisk článku

Související články:

Jaká je realita okolo nového bloku v Dukovanech?     Autor: Vladimír Wagner (22.11.2020)
Evropská i naše energetika na rozcestí     Autor: Vladimír Wagner (10.10.2018)
Jaký by mohl mít vliv „Německý rozbřesk" na Česko?     Autor: Vladimír Wagner (31.08.2018)
Likvidace velkých energetických firem     Autor: Vladimír Wagner (26.10.2014)
Jaderná energetika na prahu roku 2013     Autor: Vladimír Wagner (06.01.2013)



Diskuze:

Musím se trochu zastat Bursíka

Jakub Klos,2016-02-29 14:20:34

Ačkoli mě tento pán příliž neoslovil, tak byl 1. z politiků, kteří poukázali na neúměrné investiční náklady JETE. On asi na rozdíl ode mne nefandí jaderné energetice, ale rozhodně není ekoextrémista. Já už si dnes také myslím, že není vhodné začínat stavět další blok. JETE bylo financováno z rozpočtu ČR. Nejsem najivní, že by ČEZ z rozpočtu zas něco nevydyndal. To pak vyjde občany levněji tu elektriku koupit ze zahraničí. Nicméně nyní není potřeba víc než už máme. Takže pánové STOP, prosím. Nestavte žádné další elektrárny. Leda málé privátní zdroje, nebo náhrady za ty jež dosloužily.
Mimochodem autor byl na konferenci v Paříži a vůbec se nepozastavil nad nesmyslností cíle udržet světovou teplotu pod 2 stupni Celsia. To byl největší podfuk téhle konference. Nikdo neví, jakým způsobem člověk ovlivňuje světové klima, ale budeme si dávat cíle hodné boha. Kdy už konečně se odborníci shodnou na cílech, které lze splnit? Např. udržení stejné nebo nižší míry roční emise konkrétních skleníkových plynů a to bez ohledu na to, jak to ovlivní klima. Klima člověk možná ovlivňuje, ale dosud se neví jak a jestli. Podezřelí jsou skleníkové plyny jako jazýček na vahách přírodní rovnováhy. Jazýček na vahách je častý argument, protože se u něj nedá přesně zjistit vliv. Ten vliv může způsobit i statistická chyba ve prospěch nebo neprospěch teorie. Drtivá většina vědců podporuje tuto skleníkovou teorii, ale žádný z nich zatím nepřišel s tím, jak ty skleníkové plyny zvyšují teplotu vzduchu. Něco jako funkce. Existuje pokud vím jen funkce, která řeší rozpustnost plynů v závislosti na teplotě.

Odpovědět


skleníková teorie

Vojta Ondříček,2016-02-29 18:54:31

Píšete: "Drtivá většina vědců podporuje tuto skleníkovou teorii, ale žádný z nich zatím nepřišel s tím, jak ty skleníkové plyny zvyšují teplotu vzduchu."

To je nová teorie?
Pokud je mi známo, tak teplota povrchu Země je daná rovnováhou energie přijímané od Slunce a energie produkovanou v jádru naší planety ... a energí, vyzařovanou do Vesmíru. A to vyzařování do Vesmíru ovlivňuje složení (a hustota) atmosféry.

Odpovědět


Re: skleníková teorie

Pavel A1,2016-02-29 19:11:48

Víte, zdaleka nejúčinnějším skleníkovým plynem je vodní pára. Ta může za drtivou většinu skleníkové efektu, díky kterému je Země obyvatelná a není z ní zmrzlá koule. Jenže vodní pára je potvora - ona si někdy zkondezuje, vytvoří mraky a tím zase Zemi ochladí, nebo dokonce zmrzne, pokryje Zemi sněhem, tím zvýší albedo a opět způsobí ochlazení. Klimatologové nemají ani páru, jak chování vodní páry popsat a jak její vliv zahrnout do modelů. A tak se k tomu "postavili čelem". Řekli, že vliv vodní páry se v průměru vyruší, a tak její vliv nemusí vůbec uvažovat, a vodní páru ze svých modelů prostě vyškrtli. A s takto nesmyslně zmrzačenými modely nás začali strašit, jaké strašné nebezpečí že je to CO2.

Přitom nijak nevysvětlili ani to, proč by oteplení mělo být špatné. Z historie víme, že ve všech obdobích rozkvětu civilizací bylo podstatně tepleji, než je dnes, dokonce i Sahara bylo v teplých obdobích plná vody a vyschla vždy při ochlazení. To samé zjistili i paleontologové o vývoji všeho živého - v teple je dobře, v zimě je špatně.

Navíc byla v historii Země období, kdy obsah CO2 byl desetkrát vyšší než je dnes, a v těchto obdobích vše živé prosperovalo jako nikdy jindy.

Takže až klimatologové dokáží popsat vliv vodní páry, až vysvětlí. proč ausgerechnet dnes je otelení špatné, když vždy v historii bylo dobré a až vysvětlí, proč zrovna dnes hluboce podprůměrná (v geologických škálách) koncentrace CO2 je to pravé a nesmíé se změnit, i když v historii vyšší koncentrace CO2 byla vždy prospěšná, tak jim možná uvěřím.

Ale zatím, co předvádějí, to je jen snůška babských pověr podložená modely

Odpovědět


Re: Re: skleníková teorie

Pavel A1,2016-02-29 19:12:46

postavenými na stejně nesmyslných pověrách a ignorujících současné fyzikální poznatky.

Odpovědět


Re: Re: skleníková teorie

Vojta Ondříček,2016-03-01 02:55:29

Také zimu nemusím bezpodmínečně a vyšší teploty 22°C až 26°C ve dne a 15°C až 16°C v noci mi vyhovují ... jenže ...

Mnoho lidí žije jen kousek nad současnou hladinou moří a oteplí-li se, budou se sta miliony lidí stěhovat. To by ještě asi nebyl problém, jako by se dal zvládnout posun hranic výskytu různého hmyzu a s ním spojených chorob. Problém myslím spatřují klimatologové spíš v prudké změně klimatu, protože se neví co to přesně přinese a na jaké teplotě se to zastaví. A ti, kteří si myslí, že nemáme moc a masivně do dění přírody zasahovat se bojí, že by to mohlo dopadnout špatně. Měli by jsme myslet na naše děti, vnuky a další potomky a pokud možno jim přenechat Zemi v obyvatelném stavu.

Industrializace a přelidnění způsobují masívní zásah do přírody. Země "jede" na doraz, prakticky bez rezerv pro druh Homo.

No dobrá. Moh jste ještě zmínit metan, co by "izolační" plyn.

Odpovědět


Re: Musím se trochu zastat Bursíka

Karel Salavec,2016-03-06 01:15:32

"JETE bylo financováno z rozpočtu ČR."

Je vskutku zajimave, jak se tenhle zeleny blabol drzi pri zivote. Kdybyste napsal, ze Dukovany nebo Jaslovske Bohunice byly financovany ze statnich penez, mel byste stoprocentni pravdu. Jen byste nesmel psal CR, ale CSSR.
U JETE je situace ponekud slozitejsi. Zacalo se stavet za statni penize (za socialismu to totiz ani jinak neslo), po revoluci byla dostavba financovana z prostredku CEZ. Jedine, co stat udelal, bylo to, ze dal zaruku za uver.

Takze Vas timto verejne vyzyvam, abyste sve tvrzeni dolozil. Nejlepe tim, ze uvedete, kde a kdy byly ze statniho rozpoctu uvolneny penize na dostavbu JETE (jak jsem jiz predeslal, mam na mysli obdobi po roce 1991 - po zruseni tzv. uveru na trvale obnovitelne zasoby).

Odpovědět

A co decentralizace?

jaroslav mácha,2016-02-25 21:13:10

Přechod na decentralizované zdroje je velice drahá záležitost. Kvůli tomu má dojít i ke zvýšení platby za 25 A jistič o 6500 Kč ročně a odborníci z energ. regulačního úřadu varují, že díky decentralizovaným sítím v budoucnu stoupne cena elektřiny několikanásobně. A tváří se, že je to bohem stanovená nutnost. Místo použití jednosměrnných "silnic" pro dopravu elektřiny ke spotřebitelům se plánují a podporují mnohonásobně dražší sítě. A o imaginárních úsporách řeční především zelení aktivisté.

Odpovědět


Re: A co decentralizace?

Karel S.,2016-02-26 09:16:25

Záleží na to co si pod decentralizovanými zdroji člověk má představit, jestli to že má každý okres elektrárnu, nebo že má elektrárnu každé větší město nebo jestli se počítá s tím že bude mít zdroj každý dům.

V případě prvních dvou verzí, tedy že by každý okres nebo velké město, řekněme 50k+ mělo elektrárnu o výkonu několika desítek či málo stovek MW, nemusel by být problém, měli jsme asi 33 okresů, kdyby každý z nich měl elektrárnu 100MW pak by to znamenalo výkon kolem 3300MW, navíc by mohly, pokud se provede rozumná cenová nabídka i vytápět, nebo zajistit pokles cen tepla z CZT a zabránit rozpadu soustavy.

Problém s rostoucí cenou za jistič, byť podle mne s tím přišli brzo, je v tom že s rostoucím množství domácích zdrojů klesne počet MWh na které se rozpočítává údržba sítě, ale v budoucnu i údržba záložních elektráren.

Odpovědět

candu

Peter Straka5,2016-02-25 11:20:25

Pán Wagner
Vďaka za stále nove info v energetike.dalo by sa par vetami približit fungovanie ťažkovodných reaktorov v Kanade.Myslím či sa využíva recyklácia plutonia,z info ktoré som dokázal zistiť mi prídu ako perspektívne pri konverzii U-Pu? Su reálne schopne konkurovať rýchlim reaktorom?

Odpovědět


Re: candu

Vladimír Wagner,2016-02-26 00:11:04

Reaktory CANDU používají k moderaci těžkou vodu. Deuterium má menší pravděpodobnost záchytu neutronu než lehký vodík. Moderátor tak pohlcuje méně neutronů, než v klasických reaktorech. To je důvod, proč u něj lze využívat jako palivo přírodní neobohacený uran. Menší úbytek neutronů v moderátoru umožňuje také efektivnější spalování aktinoidů a také výhodné vlastnosti i pro spalování paliva MOX i zbraňového plutonia. Ovšem rychlé reaktory mají řadu vlastností, ve kterých konkurenci nemají. Naopak může být velice výhodná kombinace rychlých reaktorů a klasických chlazených těžkou vodou. Na takové pracuje Indie.

Odpovědět


Re: Re: candu

Peter Straka5,2016-02-26 01:07:54

ďakujem.toto ovládam,chcel by som vediet či je pravda že modernejšie candu dokážu premeniť až 90percent U238 pri rozštiepení U 235 teda treba doložiť 10percent alebo Pu alebo U235?A v ruskom rýchlom reaktore sa reálne pripravuje palivo z konverzovaneho U238?ďakujem za odpovede,dúfam,že som to napísal zrozumiteľne.

Odpovědět


Re: Re: Re: candu

Vladimír Wagner,2016-02-26 13:32:32

Reaktory CANDU mohou mít velmi vysoký stupeň vyhoření a poměr produkce plutonia 239 na počet štěpení. Konkrétní parametry závisí na použitých konfiguracích aktivní zóny, palivových souborů (třeba i s obohacením plutoniem ať už bombovým či z klasických reaktorů) i průběhu kampaně. Teď nemám přesnou hodnotu u CANDU 9 a za jakých podmínek lze dosáhnout těch 90 % produkce plutonia 239 na spotřebované štěpení. Ale tato hodnota je realistická. V klasických fungujících CANDU se v předpokládané kampani 125 dní dosáhne přes 80 %. Z těchto čísel je vidět, že CANDU nefunguje jako množivý reaktor. Pro to je potřeba mít rychlé reaktory. Ale CANDU je excelentní třeba pro dodatečné vyhoření a využití vyhořelých palivových souborů s klasických reaktorů a je jednou z cest k co nejefektnějšímu využití jaderných zásob. Ruský reaktor BN800 může (a také by v budoucnu měl) pracovat jako množivý. Ovšem až potom, co Rusko spálí své zásoby zbraňového plutonia. Důvodem je, aby se plutonium zbytečně nehromadilo.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: candu

Peter Straka5,2016-02-27 11:28:22

vrela vďaka za info,o jadro sa zaujímam len ako o hoby.Mal by som množstvo otázok ale nejdem zahlcovať.Ale len par,je možne vytvoriť reaktor na tažku vodu alebo uhlík tak aby bol multiplikačný efekt>1.A ak lahkovodný reaktor teda voda pohlcuje neutrony nevzniká tažka voda,ktorá sa dá použit inde?ten rusky rýchly som myslel BN600 kedze je starší.Prečo sa u nas nejde cestou tažkovodných reaktorov,kedze mame dostatočne zásoby uránu a nepotrebovali by obohacovanie,maju nejake podstatne nevýhody voči lahkovodným.ďakujem za trpezlivost a odpovede a teším sa na ďalšie výborne články o energetike.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: candu

Peter Straka5,2017-08-30 13:00:33

Dobrý,prepáčte ze sa znovu pýtam na reaktor typu candu. Ale je teoreticky možne po kampani prepracovať palivo tak,že sa odoberú rozštiepenie jadra(co by malo ísť pomerne jednoducho),doplní sa prírodným uránom. pri produkcii 90 percent Pu by mal reaktor znovu pracovať možno kratšiu kampaň? Ale zásoby uránu by sa zväčšili 100nasobne,a obišlo by sa náročne obohacovanie paliva .je tento model možný aspoň teoreticky? Ďakujem za odpovede

Odpovědět

Jakákoliv technická řešení

Miroslav Gretschelst,2016-02-24 21:50:10

energetického problému lidstva v současnosti nepovedou k cíli, protože problém je v první řadě ekonomický. A týká se na prvním místě zisků firem a jednotlivců, kteří na tom "špatném" řešení dobře vydělávají. Pan autor je určitě zasvěcený, ale raději okolo toho jen z povzdálí opatrně našlapuje, protože přesměrovaný penězotok je tak obrovský, že život jednoho nepohodlného kverulanta je vedle toho zcela zanedbatelná částka. Vraždí se i pro zcela nepatrné peníze v porovnání s těmi, o které tady kráčí. Dokud nebude vyřešena tato otázka, kde částka vymámená na společnsti prostřednictvím OZE za krátké období naší budoucnosti se odhaduje až na bilón korun, dotud žádné sebelépe promyšlené technické řešení nepřichází v úvahu. :-(

Odpovědět


Re: Jakákoliv technická řešení

Vojta Ondříček,2016-02-25 12:48:53

Největší problémem lidstva je přelidněnost naší planety Země. Země snese podle střízlivých odhadů kolem jedné až dvou miliard lidí s nároky na konfort evropské úrovně.

Moc lidí = moc exhalací, moc odpadu (i toho radioaktivního).
Moc lidí = potřeba množství energie, množství vody, množství (chemického) hnojiva na čím dál menší agrární plochy.
Moc lidí = přeplněné městské aglomerace, drahé byty, přeplněné silnice ...

Odpovědět


Re: Re: Jakákoliv technická řešení

Radim Polášek,2016-02-25 14:07:31

Přelidněnost podle mně problém není, pokud se tyto věci budou řešit správným způsobem.
Člověk je totiž jeden z mála živočichů, který umí svou činností zvětšovat svůj životní prostor.
Ostatně zmiňuje se o tom i pan Wagner v článku, když píše, že pokud by se lidstvo vrátilo způsobem živat na předchozí historickou úroveň, musel by se počet žijících lidí významně snížit na zlomek dnešní hodnoty.
První tento proces proběhl už před hodně tisíci lety změnou způsobu obživy z lovce sběrače na prvobytně pospolného zemědělce. Kdy tlupa několik desítek lovců sběračů potřebovala dlouhodobě k přežití revír o velikosti mnoha desítek kilometrů čtverečních, , zatímco stejnému počtu prvobytně pospolných zemědělců stačil bohatě tak jedenkilometr čtvereční. Severoameričtí indiáni byli poraženi taky proto, protože považovali svá loviště za obsazená, zatímco z hlediska "bílého muže" z technicky mnohem dokonalejší kultury to byly liduprázdné prostory, kde mohlo bez problémů žít stokrát víc lidí než bylo indiánů.
I dneska to je vidět na našem venkově. Před takovými 100 lety byly naše úrodné zemědělské oblasti stoprocentně zaplněné, každý kus pozemku byl stoprocentně využit, někým obděláván, lesy byly stoprocentně využity na produkci stavebního dřeva atd. všechny tehdejší zdroje byly využity naplno a přesto tehdejší zemědělství stačilo tak tak uživit vesnice a blízká města. Dneska na těch vesnicích žije nejméně dvakrát víc lidí, a přesto se zastavěná plocha vesnic může zvýšit ještě dvakrát třikrát a plocha polí úměrně tomu snížit a přesto zemědělství Českou republiku pořád ještě uživí. Neboli za cca 100 let jen na území ČR zvýšil člověk svůj životní prostor několikrát.
A aby to zvyšování životního prostoru pokračovalo dále, je třeba pouze neustrnout a nezastavovat se v technickém vývoji, ale neustále bádat a zdokonalovat.

Odpovědět


Re: Re: Re: Jakákoliv technická řešení

Frantisek Kroupa,2016-02-25 16:31:22

Nemusíte se vracet zpět o 100 let, bohatě stačí 50. Podívejte se na níže uvedený odkaz; přestože název poněkud zavání ekoterorismem, není tomu a vytvořené mapové dílo je opravdu pozoruhodné.
Jinak s tím zalidňováním vesnic bych byl opatrný. Satelity kolem měst za skutečné vesnice podle počítat nelze, u jejich domů nebývají stodoly, prasečí chlívky, králíkárny a další nutné atributy :-). Jezdíváme do pravé vesnice na Vysočinu a ta nebýt chalupářů, byla by napůl mrtvá. Přes půlku obyvatel tvoří důchodci (spíše -dkyně), dost lidí je nezaměstnaných a většiny zbytku dělá za mzdu blízkou minimální; samozřejmě ne v místě. V okolí je stejné, mladí odchází. Obec před pár lety nabízely stavební pozemky po 5 Kč/m2, nebyl zájem (obec si ovšem stanovila takové podmínky, aby se nedalo spekulovat).

Jo - ještě ten odkaz:

http://kontaminace.cenia.cz/

Odpovědět


Re: Re: Jakákoliv technická řešení

Jan Veselý2,2016-02-25 19:21:13

Odpověď je známá - vyšší produktivita využívání přírodních zdrojů. Udělat z méně více nebo jen přestat dělat kraviny, kdy se třeba s velkými energetickými nároky vyrobí hnojivo, přehnojí se pole, které ale větší úrodu nedá a přebytečné hnojivo odplaví voda a vodní nádrže kvůli tomu zarostou sinicemi.

Odpovědět


Re: Re: Re: Jakákoliv technická řešení

Vojta Ondříček,2016-02-26 02:47:41

Je mi známo, že ideálních lidí, o střední váze 50kg, vegetariánů a cyklistů by se na Zem vešlo víc. Chce to se vzdát letů k moří na týden přes čtvrtinu zeměkoule, vzdát se požitku jahod na stole v lednu a podobně.
Je jasné, že kdyby meteorologové naprogramovali spolehlivě dešťové srážky a a sluneční svit, tak by se mohlo na polích přesně hnojit a dusík by nezaneřádil spodní vodu. Jenže optimizmus "poručíme větru, dešti" vzal za své a tak zemědělci pole raděj přehnojí, a pochopitelně důkladně "ošetří" insekticidy, herbicidy a fungicidy.

Kdyby se uskutečnily technologické vize šedesátých let, tak by byla postavena sídliště pro statisícové obyvatelstvo s integrovanými biografy, divadly, elektrárnami, teplárnami, fabrikami, školami, nemocnicemi a jezdícími chodníky. Nikdo by nepotřeboval ani kolo, natož motorku a nedej bóže auto. No a na co přírodu, tu můžeme mít nafilmovanou a kdykoliv si ji promítnout.

Jenže lidi jsou už tací, jací jsou ... dělaj hory odpadu a potřebují stále víc a víc energie. Jediné řešení na pokrytí energetických potřeb vidím ve výstavbě sítě JE s cílem 100% pokrytí potřeby.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Jakákoliv technická řešení

Karel S.,2016-02-26 09:26:48

Vize minulosti byly sice pěkné, ale myslím že ve své podstatě by mohly mít horší dopad než si umíme představit, pěkně by to fungovalo, jako komunismus, s ideálními lidmi, jenže skuteční lidé ideální nejsou. Myslím že z podstaty není člověk schopný žít v dokonalém prostředí kde mu nic nechybí, kde nejsou výzvy.

dennikn.sk/blog/mysi-raj-upadok-spolocnosti/ Nevím na kolik je to aplikovatelné na lidi, ale je to minimálně zajímavý experiment.

Vzdát se jahod v lednu by nemusel být problém, pokud bychom využívali nízkoenergetické teplo z jaderných elektráren, myslím že na výstupu z kondenzátoru turbíny je nějakých 40-50°C, ta by mohla, původě to tak bylo plánované, vytápět skleníky, nebo vodu pro rybochovná zařízení.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Jakákoliv technická řešení

Vojta Ondříček,2016-02-26 17:28:11

Fáze smrti
Pochopitelně se nedají výsledky Calhounovy experimentu přenést na 100% na lidskou populaci, ale ukazují jasně na problémy přebujelé populace.
Cituji : "Kondenzovanie ľudstva na malom priestranstve už dnes vykazuje podobnosť s populáciou myší v experimente. A príklady nájdeme aj v minulosti."

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jakákoliv technická řešení

Karel S.,2016-02-26 23:42:35

Spíš bych řekl přebujelé populace na některých místech. Ano Japonsko je na tom takto delší dobu a asi je nejdále, nicméně jsem si jistý že jsou sto v případě potřeby nějak zakročit, v současnosti jsou myslím dost nad možnostmi ostrovů.

Nicméně celosvětově zdaleka není problém, myslím, takový, prostoru je dost, jen je třeba technologie, ne vždy lehce dostupná nebo levná, pro jeho obývání. Například jsme schopní zatopit Katarskou proláklinu a ještě z toho mít elektrický proud pro odsolování mořské vody, jen musíme postavit kanál ze Středozemního moře terénem kde jsou duny a elevace i 150 m.n.m. Jsme schopní, tam kde není voda, zase získat proud pro její získání a podobně. Jen to všechno je drahé a tak se lidé koncentrují ve městech a průmyslových zemích.

Možná důvod proč budeme nahrazeni populací blízkovýchodního původu, protože tam takový blahobyt není. Vůbec mohl by ten experiment někdo zopakovat s tím že pak do populace na hranici vpustí velké množství myší zvenku kde nebudou podmínky ideální.

Ovšem příliš mnoho pohodlí nás asi zničí, ať přímo tak jako je psáno v tom článku, (Mimochodem když už jsem zmínil Japonsko, tak tam již jsou lidé vycházející ze strachu jen v noci za elektrického světla), tento strach je vnitřní, nebo tak že podlehneme nějakému společenství u kterého ještě tyto jevy nenastaly.

Odpovědět

Don Quijote

David Oplatek,2016-02-24 19:13:54

Pane Wagner, plně s vámi souhlasím!

Ale je to boj s větrnými mlýny. Plánuje, byť třeba dlouhodobě výhledově, ČR stavět další JE?

Odpovědět


Re: Don Quijote

Vladimír Wagner,2016-02-24 23:49:29

Seznam priorit z pohledu jaderné části naší energetiky by měl být asi takový: 1) spolehlivě a bezpečně provozovat bloky v JE Dukovany a Temelín nejméně 50 let každý. 2) Postavit dva bloky v Temelíně a stavbou bloků v Dukovanech připravovat postupně náhradu stávajících. 3) Případně ve vzdálenějším horizontu podle situace začít budovat novou elektrárnu buď v plánovaném místě Blahutovice nebo v severních Čechách, kde by v elektrické síti nahradila odstavené uhelné bloky.
V aktualizované energetické koncepci se počítá s tím, že jádro se bude využívat a nahradí postupně uhlí, takže se jeho podíl zvýší. Jestli se to opravdu bude realizovat nelze odhadnout a vzhledem k politické situaci a vývoji rozhodování v energetice nejen u nás jsem značně skeptický. Bod 1) by se mohl s vysokou pravděpodobností realizovat. Bod 2) už je vzhledem k stavu popsanému v článku velkým otazníkem a bod 3) je nyní čistě spekulativní.

Odpovědět


Hřebíčky s hlavičkami

Vojta Ondříček,2016-02-25 03:29:29

Proč nepostavit JE na periferii Prahy a na periferiích každého města? Zkrátí se rozvody el. energie a odpadním teplem lze zásobovat město? Pokud vím tak tohle navrhoval E. Teller.

Odpovědět


Re: Hřebíčky s hlavičkami

Vendelin Omacka,2016-02-25 08:09:05

Myslim, ze toto riesenie by bolo na znacnom pocte miest technicky problematicky realizovatelne. Miesta pre vystavbu JE su volene (aj) s ohladom na dostupnost nudzovej chladiacej vody + s ohladom na seizmicku aktivitu. Na nasom (a vasom) uzemi bude limitujucim faktorom pre takto zamyslane stavby zrejme hlavne ta voda.

Odpovědět


Re: Re: Hřebíčky s hlavičkami

Vojta Ondříček,2016-02-25 13:04:29

Seismické aktivity (mírné) nejsou závažným problémem pro umístění JE. Nanejvýš to mírně prodraží stavbu a provoz. Seismicky "mrtvá" lokalita je nezbytná pro rozsáhlá úložiště radioaktivního odpadu.

Nemyslel jsem umístění JE v Praze přímo na Václaváku, ale poblíž města. Vltava by měla lehce postačit na potřeby chlazení. Mimochodem se dají odpadním teplem vytápět i skleníky a lokální produkcí potravin tak omezit transporty z jižních krajin.

Myslím že proti umístěni JE poblíž měst hovoří hlavně strach obyvatel z tajemného ohrožení jadernou technologií a politiků z nevole voličů.

Odpovědět


Re: Re: Re: Hřebíčky s hlavičkami

Jan Veselý2,2016-02-25 19:15:41

Umíte si v hustě osídleném okolí Prahy představit důsledky existence bezpečnostní zóny okolo elektrárny? V jižních Čechách to znamenalo zbourat 5 vesnic a šestou utopit na dně přehrady.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Hřebíčky s hlavičkami

Pavel A1,2016-02-25 21:58:54

V hustě obydleném okolí Prahy a dokonce v samotné Praze několik jaderných reaktorů je. Co já vím, jeden je v Řeži u Prahy, druhý v Troji. Jen neslouží k produkci elektřiny.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Hřebíčky s hlavičkami

Petr Kr,2016-02-26 07:21:58

Dokážete pochopit rozdíl mezi výzkumným reaktorem a energetickým? Prosím pochopte, že i Norsko, které je proti výstavbě JE, má velký "výzkumný" reaktor. Je to opravdu úplně jiná kategorie.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hřebíčky s hlavičkami

Karel S.,2016-02-26 09:55:13

Rozdíl je snad jen v klasifikaci, Řežský reaktor má asi 10MWt, jestli se nepletu reaktor v Araku dokonce 40MWt a Yongbyon má 20MWt (cca), Obninsk měl cca 20MWt také. Jedna dvojice jsou reaktory výzkumné a druhá malé elektrárny, Myslím že by jeho teplo šlo využít minimálně jako zdroj vody pro TČ na vytápění, nebo pro rybochovná zařízení či skleníky.

Pokud by teplota jejich chladiva byla vyšší, možná by mohly sloužit k vytápění nebo jako zdroj tepla pro některé typy ORC, kde je třeba jen asi 100°C.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hřebíčky s hlavičkami

Petr Kr,2016-02-26 11:21:01

Pro Karla S.
Rozdíl je často nejen v klasifikaci, ale také výkonu atd. Ten v Troji se nazývá asi nejen z legrace "vrabec". Ten v Řeži zase je bez tlaku! Tj. ani zdaleka tam není 100°C na výstupu. To je podstatné, protože pak není takové nebezpečí úniku média. Malé výkony se např. chladí dokonce přirozeně bez cirkulace a tak tam hrozí únik média, které je navíc prakticky zanedbatelně aktivní, leda tak hypotetickou havárií. Palivo pak zdaleka nemá takové hodnoty vyhoření jako u energetických zdrojů a tím je jeho radioaktivita odstínitelná třeba jen 1m vody.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hřebíčky s hlavičkami

Karel S.,2016-02-26 11:47:12

Samozřejmě že ten v Řeži je bez tlaku, je otázka jestli řešením by nebyly nízkotlaké reaktory, nebo něco podobného, například svazek vysoce aktivního materiálu, který by se v takovém zařízení dochladil, myslím že by něco takového vymyslet šlo.

K té klasifikaci, narážel jsem na to že u nás existuje klasifikace jen na výzkumné a energetické, tedy i kdyby někdo chtěl provozovat reaktor o 2MWt s turbosoustrojím 500kW a tlaku 1MPa tak musí splnit to stejné co elektrárna s reaktorem 3000MWt.

Stejně tak pro teploty kolem 100°C by byl potřeba mnohem menší tlak, to by mohlo vést k jednodušší konstrukci a menším nárokům na celé zařízení. Jestliže je v normálním VVER tlak přes 17MPa, pak v takovém "topném" by mohl být tlak 1-2MPa.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Hřebíčky s hlavičkami

Vojta Ondříček,2016-02-26 02:54:02

Energetické sítě hyzdící krajinu a jejich energetické ztráty jsou v druhé misce vah výhoda-nevýhoda. JE nemusí být zase tací giganti, jako je třeba Temelín. A na co bezpečnostní zóna? JE jsou bezpečné a dosavadní havárie byly způsobeny lidským faktorem.

Odpovědět


Re: Hřebíčky s hlavičkami

Karel S.,2016-02-27 00:20:59

Podobný návrh byl i pro Brno
vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=55780 (str 56)

To na co jsem třeba já již v diskusi narážel, tedy na předpisy, je zde zmíněno také, a to na straně 57.Zajímavý je také údaj o tlaku jaký se měl u reaktorů původně použít, pokud se nejedná o překlep, pak v některém z návrhů měl být tlak jen 1.6MPa, proti běžným >10MPa

Zajímavé je i to co je psáno zde: atominfo.cz/2015/02/co-znamenaji-male-reaktory-pro-ceskou-republiku/
Podle toho tedy máme vytipováno minimálně 5 lokalit pro další jaderné reaktory, pokud je množina jaderná elektrárna a jaderná teplárna bez průniku, pak je to místo až pro 6 jaderných zdrojů. Pokud budu uvažovat 3x 2 000MW a 5x 75MW, pak je to asi 6 375MW, k tomu pokud se přičtou současné 4100MW, jsme na 10 475MW.To je dost na to abychom mohli utáhnout i okolní země.

Odpovědět


Re: Hřebíčky s hlavičkami

Jakub Klos,2016-02-29 13:42:48

Vám nevadí ty hnusný trubky z Mělníka? Navíc mám pocit, že lidé nestojí o připojení na teplovod. Chtějí vlastní kotel nebo tepelné čerpadlo. Proto je úplně fuk, kde se odpadní teplo zkondenzuje pánu bohu do oken.

Odpovědět


Re: Re: Hřebíčky s hlavičkami

Vojta Ondříček,2016-03-01 03:13:32

Ty hnusný trubky z Mělníka neznám, ale asi lidem vadí. I z tohoto důvodu mají být zdroje energie pokud možno co nejblíže spotřebitelům. Všechna tato vedení hyzdí krajinu do určité míry a také ji do určité míry ohrožují. Plynovod, parovod a pod. může prasknout, zabít a zaneřádit přírodu.

Na provoz tepelného čerpadla je potřeba elektrické energie a pochopitelně i zdroje tepla. Hodnota COP se v ideálním případě pohybuje kolem 3, to neznamená nic jiného, než že na výrobu 90kWh (denní potřeba na vytopení domku v zimě) potřebuji 30kWh elektrické energie. Tento krásný COP lze docílit jen, mám-li k dispozici dostatečné množství podzemní vody teplé k 10°C (a pochopitelně podlažní topení s potřebou vody o teplotě pod 35°C).

Odpovědět


Re: Don Quijote

Jan Veselý2,2016-02-25 19:13:16

Existuje Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky. Jen plánování výstavby nových jaderných reaktorů sežere v příštích letech dost peněz, aby za ně šlo postavit 1000 MW větrných elektráren (http://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/norsko-planuje-vybudovat-nejvetsi-onshore-vetrny-park-v-evrope/)

Odpovědět


Re: Re: Don Quijote

Vladimír Wagner,2016-02-25 21:09:22

Takové geografické podmínky a nízká hustota obyvatel a průmyslu, aby se mohly stavět takové větrné a vodní elektrárny jako v Norsku v Česku nejsou. Energetický mix se má budovat podle podmínek daného regionu. V Norsku bych jaderné bloky stavět nedoporučoval, to má dostatek vhodných podmínek pro vodní a větrné zdroje. Česko je v úplně jiné situaci.

Odpovědět


Re: Re: Re: Don Quijote

Jan Veselý2,2016-02-26 05:54:28

Takže oblasti s nízkou hustotou osídlení a dobrými větrnými podmínkami a dokonce blízko populačních center nejsou? A co třeba Nízký Jeseník nebo Krušné hory?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Don Quijote

Vladimír Wagner,2016-02-26 08:17:05

Pane Veselý, Vy tedy tvrdíte, že lze takový park se stejnou efektivitou a dosahující stejnou cenu na vyrobenou jednotku elektřiny jako v tom Norsku třeba v Nízkem Jeseníku a v Krušných horách? Uvědomujete si, že v daném případě jde o turbíny s výškou umístění rotoru okolo 130 m a rozměry listu okolo 60 m? Co si představujete pod Těmi dobrými podmínkami? Víte, už několikrát jsem Vám připomínal, že Bavorsko, které má zhruba stejné podmínky pro vítr, jako my, vyrábí z větru pouze okolo procenta elektřiny. A to je v Německu obrovský tlak a podpora (nejen finanční) výstavby OZE právě v Bavorsku, které musí nahradit své jaderné bloky. Přesto se nestaví větrné parky v Bavorsku, ale na severu u pobřeží moře a doufá se, že se v dohledné době postaví ta potřebná vedení. I do OZE pobláznění Němci do jisté míry připustili realitu, jen Vy žádný ohled na geografické rozdíly území neberete.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Don Quijote

Jan Veselý2,2016-02-26 10:28:44

Dobrými podmínkami myslím průměrnou rychlost větru 6-7,5 m/s neboli třída větru 3, pro kterou je na výběr velké množství dobrých větrných turbín. Nad tuto rychlost považuju podmínky za výborné. Koukněte se na mapku průměrných rychlostí větru, kterou vyprodukovali Vaši kolegové z AV (http://www.csve.cz/img/wysiwyg/file/KomoraOZE_analyza-potencial-OZE_dilci-VTE.pdf, strana 6), těch míst opravdu není málo.
Už několikrát jsem Vám psal, že máte přestat vrtět Bavorskem. V Bavorsku je málo větrných elektráren, protože bavorská vláda přijala diskriminační opatření, která fakticky zamezují další výstavba VtE v Bavorsku, i když lokalit vhodných pro výstavbu mají dost. Co tím sledují netuším.
Větrnou elektrárnu jsem už viděl mockrát, stejně jako mám osobně prolezenou velkou vodní elektrárnu, velkou kogenerační elektrárnu na biomasu, elektrárnu solární i uhelnou, stejně tak jsem zažil pakárnu jak v kriminálu zvanou bezpečnostní opatření v JE Temelín.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Don Quijote

Petr Kr,2016-02-26 11:33:11

Pane Veselý, prosím můžete při svých neskromných znalostech uvést tzv. využití větrné elektrárny na severu Německa a v ČR? Nemyslím tím max. hodnotu v ČR, ale takové ty reálnější lokality (Asi nebudeme stavět na Sněžce, že pane Veselý).
Pokud je vhodný vítr méně než 50% času, musíte totiž postavit více než 2x tolik výkonu. A ten bude třeba regulovat mnohem usilovněji a navíc, kdyby foukalo málo, budete mít v danou dobu stejně nedostatek a budete muset mít postavenou ještě určitou zálohu.
Jak velký zastavěný prostor budete tedy potřebovat?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Don Quijote

Jan Veselý2,2016-02-26 12:39:26

V oblastech s třídou větru 3, kterých je v ČR dost a dost je už dnes koeficient využití běžně mezi 30-35% a producenti VtE mají ambici se do několika let dostat ke 40%. V dobrých lokalitách v Německu je to dnes už přes 40%. V extrémně větrných lokalitách (např. Orkneje) se dá dostat i přes 70%. Zmíněných 70% je taky ambice Dánů pro offshore farmy v průlivu Kattegat.
S tím zálohováním to máte tak, že stavět se nemusí nic, protože už to dávno stojí. Spotřeba taky není konstantní a celkový instalovaný výkon JE je fakticky omezen minimem spotřeby ve tři ráno (včetně 1 GW na pumpování vody do kopce a dumpingu do Rakouska), protože omezování výkonu nebo vypínání JE je technicky ošemetné a ekonomicky sebevražedné.
Takže dnes je v ČR 4 GW JE, okolo 4-5 GW (uměle stimulované nahoru) minimum spotřeby včetně odběru PVE a exportu, 11 GW špičková spotřeba a 18 GW instalované kapacity vodních a spalovacích elektráren všeho druhu + značné transportní kapacity z/do ciziny.
Viděl jsem naživo a šáhnul jsem si 3 MW větrnou elektrárnu. Zabrala na zemi odhadem 50 m2 (základy + budka s trafem) + 20 metrů štětované obslužné komunikace. Na zbytku pole se dále pěstují zemědělské plodiny.

Odpovědět


Větrné elektrárny

Vojta Ondříček,2016-02-26 17:47:44

Větrné elektrárny nejsou u velké části obyvatelstva v oblibě. Je to dílem vlivu pocitů xenofobie, dílem vlivu indukovaného strachu z choroboplodných následků na lidi i na ptactvo a netopýry, dílem nechuti ke změnám v životním prostředí a také nechutnými profity mafiánských společností na úkor bezmocného obyvatelstva.

Když si tady vyjdu za vesnici do polí a otočím se v kteroukoliv stranu, mám v zorném poli desítky větrníků. Ovšem místo zlevněného tarifu na účtence za přírodní elektrickou energii tam najdu nemalou přirážku za ekologické zdroje.

Tohle se odráří v nechuti obyvatelstva akceptovat další šíření výstavby větrných elektráren a pochopitelně také nechuti k 200kV vedení krajinou.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Don Quijote

Vladimír Wagner,2016-02-26 13:56:23

Jiná větrná situace a geografická situace vede k tomu, že se staví jiné typy turbín, mají jinou efektivitu a koeficient využití a vychází tak i jiná cena na jednotku produkce. Tedy operovat s cenami v Norsku pro větrníky v Česku je značně vedle. K té větrné studii. Něco jiného je potenciální teoretické využití a něco jiného je reálně realizovatelný potenciál. A právě to ukazuje situace Bavorska. Proto je to přesný příklad toho, jaký by byl reálně realizovatelný potenciál u nás. To Vaše "diskriminační opatření, které fakticky zamezují další výstavbě VtE v Bavorsku" je zákon, který zabraňuje výstavbě velmi vysokých větrníků v blízkosti lidských sídel. Tedy, že větrné elektrárny se bez schválení obyvatel nesmí stavět ve vzdálenosti od obydlených sídel, která je definována poměrem výšky větrníku a vzdálenosti od obydleného sídla. Toto omezení není striktní, může být překonáno tehdy, když lidé tuto stavbu dovolí. Velmi vysoká výška větrníku je dána ekonomikou (pokud není, tak se při současném omezení dotací větrné turbíny v daných místech nevyplatí). A právě jako ochrana obyvatel (a na přání obyvatel) byl tento zákon omezující stavbu supervysokých turbín u lidských sídel, přijat. Ale byl přijat poměrně nedávno a jak je vidět, ani do té doby se v Bavorsku moc větrníků nepostavilo. Prostě situace v Bavorsku ukazuje přesně, jaké jsou reálné možnosti v této oblasti u nás. Víte, mě fascinuje, jak žonglujete se slovy a pojmy. Tady omezení stavby (relativně nepříliš striktní a na přání obyvatelstva) vydáváte za diskriminační. Pokud se úplně zakáže stavba jaderných elektráren a dokonce se přikáže odstavit fungující reaktory, tak to žádné diskriminační opatření není :-)

Odpovědět


Re: Re: Don Quijote

Pavel S,2016-02-25 21:19:19

Tu cenu plánování výstavby jste si vycucal z kterýho palce? Jestli by se u nás stavěly větrné elektrárny se stejnou efektivitou jak německé off shore větrné parky, viz https://en.wikipedia.org/wiki/BARD_Offshore_1, což je vysoce pravděpodobné, cena se vyšplhá na pětinásobek. A pokud by těch instalovaných 1000 MW mělo dodávat tolik elektřiny a v takovém komfortu jako 1000 MW instalovaných v JE, budou ty větrné elektrárny stát 10x víc než 1000 MW jaderná elektrárna, o uhelné elektráně, která je bude zálohovat nemluvě.

Odpovědět


Re: Re: Re: Don Quijote

Jan Veselý2,2016-02-26 06:24:17

Ne, budou se stavět standardní onshore větrné turbíny od Vestasu, kterých jen tahle firma každý rok vyrobí a prodá okolo tisícovky.
Cena jaderného plánování? Třeba http://neovlivni.cz/schvaleno-32-miliard-na-reaktory-i-kdyz-treba-nebudou/
Cena větrné farmy? http://www.statkraft.com/IR/stock-exchange-notice/2016/europes-largest-onshore-wind-power-project--to-be-built-in-central-norway--/

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Don Quijote

Jan Novák9,2016-02-26 07:57:56

OK, takže: nahradit 1000MW z jádra znamená postavit nejméně 3000MW větrné energie z důvodu nízkého koeficientu využití, plus postavit přečerpávací elektrárnu (kterou u nás není kde postavit) která by byla schopná dodávat 1000MW nejméně čtyři týdny (pro čerpání by byl potřeba další 1000MW větných eletráren). Nebo postavit 1000MW tepelnou elektrárnu která většinu roku pojede naprázdno a bude jenom pálit uhlí bez výroby elektřiny.

Kdysi existovaly smlouvy pro elektrárny jako výrobce energie kde se výrobce musel zavázat k dodávce určitého minimálního výkonu jinak platil penále právě na provoz záložních generátorů. Stejně tak se platilo penále za špatný účiník protože generátory na prázdno se používaly jako zroje jalového proudu.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Don Quijote

Jan Veselý2,2016-02-26 10:49:36

Jinými slovy, třetinu ekvivalentu výroby JE postaví investor jen za prachy nutné k vyřízení papírů JE. Za polovinu investičního kapitálu než je třeba na výstavbu jaderného reaktoru postavím 3x vyšší instalovaný výkon se stejnou produkcí. Jo, a následně mají samozřejmě VtE podstatně nižší provozní náklady.
Ta úvaha s přečerpávačkou je úplně mimo realitu. Protože pokud by to měla být pravda, tak by Němci už teď potřebovali více PVE než jich snad dohromady v Evropě je, potřebovaly by je i JE kvůli neplánovaným výpadkům a plánovaným dlouhodobým odstávkám.
Více: https://www.youtube.com/watch?v=MsgrahFln0s
Kdysi bylo centrálně plánovaná celé hospodářství a nejrychlejší přenos dat a informací byl telefon. Dneska poskytují energetické burzy podstatně lepší a efektivnější službu než kdy byly jakékoli centrální plány (postavené na míru určitým zdrojům) schopny.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Don Quijote

Petr Kr,2016-02-26 11:54:00

Tyto věty:
"Ta úvaha s přečerpávačkou je úplně mimo realitu. Protože pokud by to měla být pravda, tak by Němci už teď potřebovali více PVE než jich snad dohromady v Evropě je, potřebovaly by je i JE kvůli neplánovaným výpadkům a plánovaným dlouhodobým odstávkám."
jste napsal asi bez zamyšlení. Např. JE se dle vás odstavují neplánovaně skoro všechny najednou, nebo plánovaně v polední špičce? Nějak vám nerozumím.
A k druhé části. Když byly loni odstaveny JE u nás, musela se v některých obdobích nakupovat elektřina za více než 300 Euro za MWh. Takže energetické burzy fungují, ovšem, když někdo špatně naplánuje a ještě se nedostaví pan Wind, stojí to ČEZ 10x více, než je průměrná cena. A to buďme rádi, že náš region je "celá" Evropa. Jinak USA ani Austrálie nám nechtěly nic dodat.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Don Quijote

Jan Veselý2,2016-02-26 12:54:54

Tak ještě jednou. Provozovatel elektrické sítě má v zásadě k dispozici dva druhy zdrojů, ty, které vyrábějí s nízkými provozními náklady, a ty, které dokážou pružně měnit výkon podle potřeby. Některé šťastné země mají dost velkých vodních elektráren, které zvládají obojí (o to větší průšvih je potom sucho, viz aktuálně v Tasmánii nebo nedávno v Brazílii).
Nakonec je v principu jedno, jestli ty provozně levné zdroje tvoří jaderné, hnědouhelné, větrné, solární, geotermální nebo jiné elektrárny. Vždy platí, že když jejich výkon nestačí, nastupují flexibilní zdroje (plynové elektrárny, některé uhelné, vodní, ...).
Pokud máte v síti akumulaci (PVE, baterie, setrvačníky, termální zásobníky, tlakové zásobníky, ...), je to výhoda, protože operátorovi sítě zjednodušují život a zjednodušují integraci různých zdrojů. Stejně pomáhají i přeshraniční obchody a pomoci, stejně pomáhají i opatření na straně poptávky (demand response).

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Don Quijote

Pavel S,2016-02-26 20:01:58

"Provozovatel elektrické sítě má v zásadě k dispozici dva druhy zdrojů, ty, které vyrábějí s nízkými provozními náklady, a ty, které dokážou pružně měnit výkon podle potřeby." ... a díky dotacím do tzv. oze situace v Německu dospěla do stavu, že německý síťový operátor musel začít dotovat i provozovatele plynových elektráren, bez nichž by nedokázal síť uregulovat.
"Pokud máte v síti akumulaci (PVE, baterie, setrvačníky, termální zásobníky, tlakové zásobníky, ...), je to výhoda, protože operátorovi sítě zjednodušují život a zjednodušují integraci různých zdrojů"- Kde to máte a kolik to stojí?
"Stejně pomáhají i přeshraniční obchody a pomoci" Vy zřejmě budete zastánce německého modelu, který obnáší to, že němci platí za to, aby od nich okolní státy odebíraly proud, že. :-)

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Don Quijote

Karel S.,2016-02-26 09:36:11

Uvědomujete si, že v síti NORDEL jsou jiné podmínky než v naší a tam instalace VTE povede opravdu jen k tomu že se podaří možná omezit skoro nulový potenciál fosilních zdrojů a že Norsko má větrné pobřeží a tolik hydroelektráren že svého času nevěděli co s proudem a vyráběli těžkou vodu pro celí svět? O hliníkárnách nevím jestli jste slyšel. Těch Vašich 1000MW ve větru by mělo produkci asi tak 250-300MW uhelného bloku, proti tomu u JE by byla produkce konstantní.

Dále byste musel postavit akumulační kapacitu, buď obrovskou PVE, nebo několik PVE, Ne že by to nešlo, ale bylo by třeba velkých nádrží. Teď se zeptejte, co bude levnější? cca 4 000 VTE a obrovská PVE na to aby bylo možné zajistit stabilní dodávku, nebo jedna JE?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: Don Quijote

Jan Veselý2,2016-02-26 10:57:18

Storage necessity myth: https://www.youtube.com/watch?v=MsgrahFln0s
Uvědomujete si třeba, že existují oblasti, kde mají přes 30% podílu větrné energie na výrobě a nemají jedinou velkou přehradu, jediný velkokapacitní "sklad" na elektřinu? Zkuste si něco nastudovat třeba o dění v Jižní Austrálii.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Don Quijote

Pavel S,2016-02-26 19:53:05

Takže z prstu vycucaná demagogie. Označit bursíka, jehož legislativní činnost v oblasti energetiky stojí tento stát 40 miliard korun ročně, za energetického experta, tak jak to učinila autorka odkazovaného článku, může jen idiot.
... a proto mají Dánové nejvyšší ceny elektřiny v Evropě. :-)

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz