Šest let od havárie ve Fukušimě I  
Právě uplynulo šest let od havárie jaderné elektrárny Fukušima I. Postup a pokroky při likvidaci následků havárie sledujeme celou dobu. Podívejme se, kam už stav prací v zničené elektrárně a při revitalizaci zasažených území postoupil.

Spouštění ocelové konstrukce, která ponese zařízení pro manipulaci s palivovými soubory (zdroj TEPCO).
Spouštění ocelové konstrukce, která ponese zařízení pro manipulaci s palivovými soubory (zdroj TEPCO).

Poslední článek cyklu popisuje situaci na začátku roku 2017 a potom jsme sledovali zkoumání nitra kontejnmentu druhého bloku pomocí robotů (zde a zde). Podívejme se, jak situace vypadá nyní, na konci zimy.

 

Situace v elektrárně

Příprava na vyklizení bazénů u tří bloků je jedním z nejdůležitějších úkolů. U prvního bloku se dokončuje úklid trosek ze spadlé střechy a zbytků zavážecích zařízení. Teprve po důkladném úklidu a dekontaminaci bude možné začít s instalací nové horní části budovy a nového zařízení pro manipulaci s palivovými soubory. Vyvážení bazénu se plánuje na rok 2020.

U druhého bloku se stále pravděpodobnější jeví odstranění silně kontaminované horní části budovy, ve které neproběhl vodíkový výbuch, i zavážecího stroje. Pak dojte k instalaci nových jeřábů a krytu nad bazénem. Než bude možné přistoupit k případnému bourání, je třeba dobře prozkoumat stav celé konstrukce. K tomu se instalovala z vnější strany budovy speciální ocelová platforma. Přesné datum vyvezení tohoto bazénu zatím nelze spolehlivě stanovit.

Příprava vyvezení vyhořelých palivových souborů z bazénu třetího bloku se dost zdrželo. Kontaminace patra s bazénem byla hodně vysoká. Jeho vyčištění a vybudování stínění tak trvalo mnohem déle, než se předpokládalo. Začátkem března se instalovala ocelová konstrukce, která ponese jeřáby potřebné pro manipulaci s kontejnery a palivovými soubory. Nyní se připravuje montáž horní části budovy, jejíž díly jsou zatím v přístavu Onamaha v Iwaki. Samotné vyvezení palivových souborů by mělo být provedeno automaty co nejvíce na dálku, aby se omezila dávka pracovníků. Proběhnout by mělo v roce 2018.

Konstrukce, která ponese zařízení pro manipulaci s palivovými soubory, byla usazena na svém místě na patře s bazénem pro vyhořelé palivo třetího bloku (zdroj TEPCO).
Konstrukce, která ponese zařízení pro manipulaci s palivovými soubory, byla usazena na svém místě na patře s bazénem pro vyhořelé palivo třetího bloku (zdroj TEPCO).

 

Znalost situace uvnitř jednotlivých bloků.

Uvnitř kontejnmentu prvního bloku pracovaly první roboty už v roce 2015. Potrubím se dostaly na roštovou podlahu v mezipatře. Průzkum pomocí kosmických mionů ukázal, že většina aktivní zóny se roztavila a je velmi pravděpodobné protavení dolní části reaktorové nádoby. Roboty ukázaly vodu na dně kontejnmentu (viz zde). Jimi měřený dávkový příkon se pohyboval mezi 7 až 13 Sv/hod. Samotná roštová podlaha byla nepoškozená a také různé části reaktoru, které zaznamenaly kamery robotů, byla v relativně dobrém stavu. Vzhledem k vysoké radiaci vydržely jen relativně krátce a jejich konstrukce neumožňovala zjistit, zda se na dně kontejnmentu vyskytují zbytky ztuhlé taveniny z aktivní zóny. V současné době je připraven vylepšený typ robota. Ten dokáže mezerami v roštové podlážce spustit na dno kontejnmentu na kabelu zavěšenou kameru a dozimetr. Pokud se nepodaří kvůli nečistotám ve vodě prozkoumat dno kontejnmentu kamerou, bude možné podle intenzity a prostorového rozložení radiace zjistit polohu případného paliva v těchto místech. Robot by se měl do kontejnmentu prvního bloku vydat příští týden.

 

Nový robot, který se připravuje pro výzkum nitra kontejnmentu prvního bloku (TEPCO).
Nový robot, který se připravuje pro výzkum nitra kontejnmentu prvního bloku (TEPCO).

Dalším nejprozkoumanějším blokem je druhý. Zde kosmické miony ukázaly také, že se téměř celá aktivní zóna roztavila. Průzkum různými typy robotů byl podrobně popsán ve zmíněných článcích (zde a zde). Nejdříve se do roury vstrčila průzkumná kamera, která zjistila, že uvnitř je velmi vysoká radiace v řádu stovek sievertů za hodinu, která je pro elektronické zařízení zničující. Kamera také nahlédla do nitra podstavce, který drží reaktorovou nádobu. Roštová podlážka pod ní je značně poškozená a v některých místech úplně chybí. To by mohlo znamenat, že právě tudy tekla roztavená část aktivní zóny, která se protavila dnem reaktorové nádoby. Samotný mechanismus ovládání kontrolních tyčí pod reaktorovou nádobou vypadá nepoškozeně. Na některých místech přístupové rampy k centrální části pod tlakovou nádobou a na zmíněné roštové podlaze je vidět materiál, který by mohl být ztuhlou taveninou. Současná teplota v kontejnmentu je 18˚C.

 

Po kameře se do kontejnmentu dostaly dva roboty. První byl určen k vyčištění přístupové rampy, aby se po ní druhý robot mohl vydat k roštové podlážce pod reaktorem. Robot vyčistil jen část rampy a poté, co vlivem vysoké radiace začala odcházet jedna z jeho kamer, byl vytažen zpět. Druhý robot se vydal po rampě směrem do prostor pod reaktorovou nádobou. Měl dosimetr, který umožnil přesnější měření radiace. Maximální hodnota dávkového příkonu byla okolo 210 Sv/hod. Zajímavé je, že tak vysoká hodnota radiace je v střední části rampy a směrem ke středu kontejnmentu se opět snižuje. Robot se při cestě zablokoval a byl poté zaparkován na kraji rampy, aby nezavazel dalším robotům, a byl oddělen od kabelu, kterým se přenášela data. Předtím pořídil velice zajímavé snímky poničené roštové podlahy a materiálu, který by mohl být ztuhlou taveninou z aktivní zóny.

 

Druhý robot při průzkumu nitra kontejnmentu druhého bloku (zdroj TEPCO).
Druhý robot při průzkumu nitra kontejnmentu druhého bloku (zdroj TEPCO).

Do třetího bloku se roboty nepodívaly, zatím sem byl zaveden pouze endoskop, který zjistil dávkový příkon zhruba okolo 1 Sv/hod.

Postup při likvidaci zničených aktivních zón bude velmi silně záviset na tom, zda se roztavená aktivní zóna protavila dnem reaktorové nádoby a kam se všude do kontejnmentu dostala. Proto je prioritou poznání situace uvnitř všech tří kontejnmentů. Lze tak očekávat, že se práce v této oblasti budou rozvíjet. Již v nejbližší době se můžeme těšit na zajímavé informace, které by měl získat nový robot uvnitř kontejnmentu prvního bloku.

Důležitou podmínkou úspěšné likvidace zničených aktivních zón je výzkum potřebných postupů a metodik i automatů a robotů. V předchozích letech začalo v městě Naraha, které je již nyní úplně otevřené, pracovat technologické centrum zaměřené na robotiku a právě jejího využití při zkoumání a likvidaci zničených reaktorů. Další centrum by mělo být otevřeno v roce 2017 v blízkosti elektrárny ve městě Okuma. To bude zaměřeno na studium vlastností roztaveného paliva a hledáním metod, jak se s ním vypořádat a bezpečně jej uložit.

 

Obrázek z průzkumu v nitru kontejnmentu druhého bloku. Je vidět díra, ve které chybí roštová podlaha. Bílé závoje vznikají vlivem radiace. (Zdroj TEPCO).
Obrázek z průzkumu v nitru kontejnmentu druhého bloku. Je vidět díra, ve které chybí roštová podlaha. Bílé závoje vznikají vlivem radiace. (Zdroj TEPCO).

Zlepšení situace s radioaktivní vodou a podmínek v areálu

V oblasti zacházení s kontaminovanou vodou se postupně řeší dva důležité úkoly. Staré pouze spojované nádrže se postupně vyměňují za nové svařované, u kterých je mnohem nižší riziko úniků. Staré jsou pak automaty rozděleny na malé kousky a uskladněny v uložišti radioaktivního odpadu. Skladovaná radioaktivní voda po dekontaminaci obsahuje téměř výhradně pouze tritium. Jak se bude řešit situace s tímto radionuklidem, je stále otevřenou záležitostí.

Dokončena je ledová stěna obklopující reaktorové budovy, jejíž část směrem k moři už je úplně uzavřena. V části směrem do vnitrozemí jsou propustné části, které zajišťují, aby přílišný pokles hladiny spodní vody kolem reaktorových budov nezpůsobil pronikání silně kontaminované vody ze suterénů budov ven. Množství pronikající spodní vody do okolí reaktorů se snížilo pod 150 tun denně. V dubnu by se po postupném úplném uzavření horní části stěny mělo dostat pod sto tun denně.

Snížení pronikání spodní vody umožňuje, aby se TEPCO průběžně snažilo odčerpat radioaktivní vodu ze suterénů budov a po dekontaminaci ji uskladnit ve zmíněných nádržích. Jejich kapacita je v současné době okolo 900 000 tun. Stále se předpokládá, že úplné vyřešení situace by mělo být do roku 2020. Už zmíněná otevřená otázka však je, co s tritiem.

Méně radioaktivní voda, čerpaná hlavně z okolních vrtů, která vykazuje aktivitu pod hygienickými limity, je po důkladné kontrole vypouštěna do moře. To snižuje množství, které je potřeba uskladnit.

Radikálně se zlepšila radiační situace v areálu a podmínky pro pracovníky. Ve velké části elektrárny už stačí normální pracovní oblečení a případně látková rouška. V okolí reaktorů je však stále nutné využívat ochranný oděv a protiradiační masky. Nová administrativní budova, jídelna a obchod zajišťují příjemnější atmosféru pro odpočinek a práci.

Mozaika snímků získaných robotem v kontejnmentu druhého bloku (zdroj TEPCO).
Mozaika snímků získaných robotem v kontejnmentu druhého bloku (zdroj TEPCO).

 

Revitalizace zasažených území.

V probíhajícím roce 2017 by mělo být dokončeno zrušení všech omezení na všech územích spadajících do I. a II. kategorie podle úrovně kontaminace. Uzavřena pak zůstanou jen ta nejsilněji kontaminovaná území III. kategorie. Z jedenácti samosprávných celků, které musely být částečně nebo úplně evakuovány, se do konce minulého roku úplně otevřela města Hirono, Naraha, Tamura a vesnice Kawauči. Dále byla úplně otevřena větší část města Minamisoma a Kacurao. V březnu 2017 se pak téměř úplně zruší omezení ve vesnici Iitate a na konci března by se měla úplně otevřít i evakuovaná část města Kawamata

Dne 1. dubna budou zrušena všechna omezení na územích I. II. kategorie ve městě Tomioka. Roste tak snaha o co nejrychlejší rekonstrukci a revitalizaci města. Od začátku dubna již bude mít klinika ve městě, o zahájení jejíhož provozu se psalo v minulém přehledu, otevřeno šest dní v týdnu. V dubnu příštího roku by mělo dojít k otevření základní a střední školy. Před havárií byly ve městě dvě základní a dvě střední školy, které měly okolo 1400 žáků a studentů. Ti žáci a studenti, kteří se se svými rodiči vrátí už nyní, budou autobusem dojíždět do školy v sousedním městě Naraha, která se otevírá už nyní.

 

Zničená roštová podlaha po reaktorovou nádobou druhého bloku (zdroj TEPCO).
Zničená roštová podlaha po reaktorovou nádobou druhého bloku (zdroj TEPCO).

Ve městě Namie se 25. února otevřel rybářský přístav Ukedo. Ten leží sedm kilometrů na sever od elektrárny Fukušima I. Před havárií se zde ulovilo 1600 tun ryb ročně. Cunami přístav velice silně poničila. Zatím byla dodělána jeho základní rekonstrukce. Na úplném dokončení se bude pracovat v následujících měsících a letech. Do svého domovského přístavu se zatím vrátilo 26 rybářských lodí, které budou v následujících měsících vyplouvat k testovacím výlovům. Rybolov dosud probíhal jen ve vzdálenostech nad 20 km od zničené elektrárny, nyní se však zahajuje i v oblastech mezi deseti a dvaceti kilometry. Obnovení provozu přístavu a rybolovu v jeho okolí je předzvěstí úplného zrušení všech omezení v první části města Namie, ke kterému má dojít 31. března. Otevřou se území spadající do I. a II. kategorie podle stupně kontaminace. Ta sice zaujímají pouze 20 % plochy města, ale vrátit by se mohlo 15 327 obyvatel do 5 841 bytových jednotek. Území III. kategorie sice zaujímají 80 % plochy, ale je zde registrováno pouze 1125 bytových jednotek a 3 137 obyvatel.

V souvislosti s otevřením tohoto města bude dokončena oprava další části posledního nezprovozněného úseku Džobánské železnice, která propojuje stanice Odaka ve městě Minamisoma a stanici Namie ve stejnojmenném městě. Jeho délka je 8,9 km K úplnému zprovoznění celé trasy i v nejbližším okolí elektrárny dojde v březnu 2020.

Jedinými samosprávnými celky, u kterých se zatím žádná část evakuovaného území neotevřela, jsou města Futaba a Okuma. U nich totiž nejsilněji kontaminovaná místa III. kategorie tvoří dominantní část. Příprava kvalitních životních podmínek, služeb a pracovních míst u relativně malých vhodných území je náročnější. Přesto i zde by se měla území I. a II. kategorie otevřít. Uzavřena tak zůstane velká část měst Futaba, Okuma a Namie, jen malé části pak u měst Minamisoma, Tomioka, Kacurao a vesnice Iitate. Tato území spadají do třetí kategorie a jejich intenzivní dekontaminace teprve začala. Lidé by se sem měli začít vracet v roce 2021.

Celkově se tak plocha zakázané zóny zmenší z původních 1150 km2 na pouhých 369 km2. Otevření přechodného úložiště radioaktivního odpadu z dekontaminace umožnilo zahájit práce na vyčištění zmíněných oblastí III. kategorie s nejsilnější kontaminací. Předpokládá se vybudování střediska pro revitalizaci těchto území, kde by sídlili pracovníci a obyvatelé, kteří se na nich podílejí. Úplně hotovo by mělo být do roku 2021.

Problémem je, že návrat obyvatel je pomalejší, než dovoluje otevírání evakuované zóny. Z maximálního množství 164 2018 v červnu 2012 poklesl počet evakuovaných na 79 446 v únoru 2017. Z tohoto počtu bylo v maximu června 2012 evakuován mimo prefekturu Fukušima 62 083 obyvatel a v letošním únoru pak 39 818. V podmínkách provizorního ubytování bylo v maximu 33 016 obyvatel a v únoru 2017 pak 12 381.

Je však třeba připomenout, že velká část obyvatel, kteří se nevrátili, mají své domovy zničené samotnou cunami. Postavit domy a infrastrukturu úplně znovu je většinou náročnější než dekontaminace a rekonstrukce. Dokládá to i to, že celkově je stále evakuováno více než 123 000 obyvatel postižených cunami v březnu 2011 a z nich více než 35 000 žije v provizorních podmínkách. Tedy zhruba 44 000 lidí mimo Fukušimu postižených cunami stále ještě nemá trvalé ubytování a obyvatel v provizorních podmínkách, jejichž evakuace nesouvisí s jadernou havárií, je dokonce dvojnásobný počet oproti těm z Fukušimy. A Fukušima patřila k těm prefekturám, které zasáhla cunami nejničivěji.

S kompletním otevření všech oblastí I. a II. kategorie by se mohl návrat obyvatel a obnova jejich komunit zrychlit. Přesto je však jasné, že se hodně zvláště mladých lidí nevrátí. Řada z nich si už našla bydlení a zaměstnání jinde. Nedávno se prováděly průzkumy u obyvatel ze samosprávných celků, které se evakuovaly celé. Na základě dotazníků se zjistilo, že se již neplánuje vrátit 62,3 % obyvatel z Futaby, 57,6 % z Tomioky, 52,6 % z Namie a 30,8 % z Iitate. Bude tak potřeba nalákat do těchto oblastí nové mladé lidi. A to hlavně vytvoření příznivých životních podmínek a lákavé nabídky pracovních míst. K tomu by mohly pomoci nová technologická centra v městech Naraha a Okuma zmíněná v předchozí části článku. Důvěru občanů se úřady snaží získat i velmi pečlivou kontrolou dozimetrické situace a také sledováním potravin. Zvláště pečlivě pak těch, které jsou určeny pro děti a mládež. Velice pozitivní je, že pečlivá kontrola školních jídel neukázala nejen překročení hygienických limitů pro cesium 131, které jsou 100 Bq/kg, ale poslední dva roky se nenašel ani jeden vzorek, který by překračoval ještě přísnější dobrovolně nastavené limity 1 Bq/kg.

 

Jaderná elektrárna Oí (zdroj IAEA).
Jaderná elektrárna Oí (zdroj IAEA).

Japonská jaderná energetika

V Japonsku v současnosti běží tři reaktory. Dva v elektrárně Sendai a jeden v elektrárně Ikata. Velmi důležitou událostí je opětné provozování bloků Sendai po výměně paliva a kontrole. A to v situaci, kdy byl v prefektuře, kde se elektrárna nachází, zvolen starosta zaměřený proti využívání jaderné energie. Stále stojí třetí a čtvrtý blok elektrárny Takahama a pořád je otázkou, zda a kdy se vyřeší soudní spory a s jakým výsledkem.

Nejblíže ke spuštění mají z dalších reaktorů třetí a čtvrtý blok elektrárny Oí. Ty podle vyhlášení úřadu pro jadernou bezpečnost NRA z konce února splňují nové požadavky na jadernou bezpečnost. Nyní nastává měsíční období, kdy se mohou vyslovit k opětnému spuštění jaderné elektrárny obyvatelé v jejím okolí. Její provoz musí schválit samospráva okolních měst a příslušné prefektury. Předpokládá se zahájení provozu nejdříve na podzim tohoto roku.

Odstavení jaderných bloků vedlo k jejich nahrazení dovozem zkapalněného plynu, ropy a uhlí. Jestliže před Fukušimou dosahoval podíl uhelné elektřiny zhruba 23 %, tak v roce 2015 byl 31 %. Japonsko plánuje postavit 45 nových velkých uhelných bloků, které nahradí částečně staré fosilní bloky a také jaderné zdroje. Reálný podíl využití uhelné výroby elektřiny bude záviset na tom, kolik ze 41 jaderných reaktorů se podaří v budoucnu spustit.

 

Závěr

Největší pokrok, kterého se dosáhlo při překonávání následků havárie, jsou první průzkumy vnitřních částí kontejnmentů roboty. Ukazuje se, že přesné zjištění stavu zničených aktivních zón a příprava jejich likvidace bude opravdu obrovskou výzvou. Získala se řada zajímavých informací i v podmínkách velmi vysoké radiace. Do této oblasti se po postupném vyřešení ostatních problémů, tedy vyvezení bazénů a odčerpání radioaktivní vody ze suterénů budov zničených reaktorů, soustředí veškeré úsilí.

Letošní úplné otevření všech území I. a II. kategorie je zásadním zlomem. Lidé se zde budou vracet postupně a zásadním problémem bude to, jak přilákat mladé lidi. Závisí to na vybudování kvalitní infrastruktury a také lákavou nabídkou pracovních příležitostí. I proto jsou pozitivními signály obnova tradičních oborů, jako je rybolov a zemědělství, i otevírání zmíněných technologických a výzkumných center.

Lze konstatovat, že Japonci při řešení následků havárie výrazně pokročili, ale před nimi je ještě velmi dlouhá cesta a řada náročných výzev.

 

Video natočené z práce robota v kontejnmentu druhého bloku:


Poznámka redakce

Podrobněji je samotná havárie i průběh likvidace jejich následků popsána v širším kontextu v knize Fukušima I poté.

Autor: Vladimír Wagner
Datum: 11.03.2017
Tisk článku

Odkiaµ fúka - Janovská Eva Shemba
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 363 Kč
cena: 341 Kč
Odkiaµ fúka
Janovská Eva Shemba
Související články:

Černobyl třicet let poté     Autor: Vladimír Wagner (23.04.2016)
Radiace z Fukušimy zamořila celý Tichý oceán...     Autor: Vladimír Wagner (15.12.2016)
Jaderná energetika na prahu roku 2017     Autor: Vladimír Wagner (04.01.2017)



Diskuze:

Chlazení

Jan Jakub Mikl,2017-03-15 12:25:16

Vzpomněl jsem si na pořad s Drábovou. Celkem hezky se tam o tomhle problému rozkecala. Všechno je podle ní OK, zálohy standardní, Hněvkovice se dnes dají krmit agregátem a můžou jet jako ostrov jen s dodávkou elektriky pro Temelín. Poslední instance v chlazení je cisterna hasičů + gravitace. Normálně připojí hadici a lejou tam vodu (i ty přípojky jsou dvě). Podle propočtů by to měl reaktor i při plném zavezení vydržet 3 měsíce.
Co se týká meteoritů tak to je trošku jinak - na nebi žádný šutry nejsou tak z něho ani nemůžou padat.

Odpovědět


Re: Chlazení

Vojta Ondříček,2017-03-15 14:46:33

Tak si kladu otázku, proč se Japonci tehdá nezeptali Drábové, jak zabránit roztavení paliva v reaktoru. To by Fukušimu zachránilo.

Odpovědět


Re: Re: Chlazení

Vladimír Wagner,2017-03-17 23:04:08

To, o čem mluvila Dana Drábová, byl popis situace a opatření po Fukušimě. Dnes se prostě předpokládá, že se může stát i nepředstavitelné. A i na to se hledají řešení a opatření. To jsou ty další možnosti chlazení, které se uplatní, když vše ostatní selže.
V tom Japonsku byl problém ten, že prostě s takovou cunami nepočítali a nepočítali, že o všechny záložní zdroje a možnosti přijdou. V principu stačilo, kdyby záložní agregáty měli na kopci za elektrárnou v dostatečné výšce nad mořskou hladinou.

Odpovědět


Re: Re: Re: Chlazení

Vojta Ondříček,2017-03-18 15:18:07

Já vím, já vím, po bitvě je každej generálem.

Jako konstruktér upředňostňuji věcná posuzování situací a problémů, oproti účelovému optimizmu s podtextem "ono už to nějak dobře dopadne".

Jaderná energetika má přes své neoddiskutovatelné výhody také spoustu problémů a nebezpečí kontaminace životního prostředí je ten nejzávažnější. Stále není dořešena nerudovská otázka "kam s ním".

V té JE Fukušima došlo tou záplavou k situaci, která znemožnila účinné chlazení reaktorů. Nešlo to zabudovaným systémem a nešlo to nějakým mobiním (hasiči) zařízením.

Konstruktér té JE byl buď příliš optimistický v posuzování nebezpečí cunami pro JE postavenou prakticky na břehu oceánu a nebo mu finančníci té JE seškrtali náklady na účinnou ochranu proti oceánu.

Murphyho zákon „Anything that can go wrong will go wrong.“ je neustále platný.

Odpovědět

Tritium

Vojtěch Kocián,2017-03-12 19:07:03

Děkuji za obsáhlé informace.
Rád bych se zeptal na technologii k odstranění tritia. Není možné použít způsob, kterým se získává těžká voda? Předpokládám, že to bude asi příliš nákladné, jinak by to jistě požívali.

Odpovědět


Re: Tritium

Vladimír Wagner,2017-03-12 21:32:55

Máte pravdu, že se dají použít metody, které se uplatňují při získávání těžké vody. Musí se však počítat s radioaktivitou tricia. Také máte pravdu v tom, že právě náklady jsou zásadním problémem. V současné době pracují firmy Kurion a Rosatom na zakázku firmy TEPCO na hledání technologií pro masivní separaci tricia z vody. Hlavním cílem bude právě zefektivnění a zlevnění současně využívaných postupů. Pořád je otevřená otázka zda nakonec Japonci přistoupí na ředění a vypouštění do moře nebo použijí metody separace.

Odpovědět


Re: Re: Tritium

Jaroslav Mrázek,2017-03-17 14:11:48

Tritium ve stopovém množství obsahovaly ručičky a číselník hodinek PRIM-SPORT. Odstínění dobře hmotou pouzdra a sklem. pravdu se dal odečíst čas kdykoli a v jakékoli tmě a dlouhé roky ... jen na okraj! Tady by to bylo dost ciferníků pro všechny obyvatele Země...

Odpovědět

Dík

Vojta Ondříček,2017-03-12 17:44:11

za průběžné informace a aktuální zprávy o pokroku likvidace nástedků havárie JE Fukušima. Jak to vypadá, tak se Japonci stanou experty na likvidaci případných potíží s radiací v jaderných zařízeních kdekoliv na světě. I tohle může být pozitivní přínos jaderné energetice.

Měl bych jeden dotaz k odolnosti JE proti terroristickým útokům, nebo i proti pádu meteoritu řekněme kategorie Čeljabinsk, pane Wagnere.
Podnětem dotazu byla zpráva v médiích o na volání neodpovídajícímu dopravnímu letadlu z Indie, doprovázenému nad naším územím stíhačkami. Mnozí čtenáři předpokládají, že by útok velkým dopravním letadlem reaktoru JE-bloku samotnému neublížil, může být.

Jaké scénário by mohlo proběhnout, kdyby byla zasažena
řídící centrála (velín se tomu říká, myslím),
chladící věže,
rozvodna el. energie, transformátory a pod.
a jiné periferní zařízení.

V případě havárie Fukušimi byl na vině totální výpadek chlazení, byť zastavených, reaktorů.

Děkuji V.O.

Odpovědět


Re: Dík

Vladimír Wagner,2017-03-12 22:40:02

Detailnější odpověď na tuto otázku závisí dost na typu použitého reaktoru a na typu elektrárny. Co lze obecněji říci, že hlavně po zkušenosti v Fukušimě se zvýšil počet možných havarijních možností dodávek elektřiny a chlazení. Jde o havarijní dieselové agregáty, baterie a řada různých možností dodávek vody do chladících systémů. Většina systémů je zdvojená či ztrojená a udělána tak, že když je zničená nějaká část, je náhrada jinde.
Byl jsem teď nedávno na konferenci hasičů a pracovníků pro krizové situace, který byl zaměřený právě na problematiku krizových situací na jaderných elektrárnách, kde právě hasiči mají při krizovém chlazení důležité úlohy. Když tam člověk zodpovědný za rozbor krizových scénářů analyzoval, co lze dělat, když selže vše, tak se objevily námitky, že těch patnáct možností havarijního chlazení nemůže najednou selhat. Že taková situace nastat nemůže.
Vzpomněl jsem si na to, když jste zmínil ten meteorit. Právě v té diskuzi jsem uvedl jako možnost takové situace dopad meteoritu (většího než Čeljabinský). Ovšem zároveň je třeba říci, že důsledky dopadu takového meteoritu v Česku by byly nesrovnatelně větší než následky při havárii elektrárny. Ono se to částečně už projevilo i u té havárie ve Fukušimě. Událost, která iniciovala havárii měla dramaticky větší dopady na danou oblast. Nelze tak nikdy úplně vyloučit možnost havárie v jaderné elektrárně (podobně jako havárie velké přehrady), ovšem v tom případě půjde o spouštěcí událost, která způsobí nesrovnatelně větší následky (třeba dopad velkého meteoritu či megazemětřesení v Česku). Šlo by sice o události, které jsou v daném místě extrémně nepravděpodobné, ale pochopitelně ne apriory nemožné.

Odpovědět


Re: Re: Dík

Vojta Ondříček,2017-03-14 01:08:17

Má námitka směřuje ke scenáriu rozsáhlé destrukce rázovou vlnou, požárem a nebo kombinací obou. Samozřejmě předpokládám, že odborníci znají rizika a snaží o zachování nouzového chlazení odstaveného J-Generátoru. Jenže tlaková vlna exploze útočného prostředku poškodí vnější struktury reaktoru a kontejneru a přeruší tak nouzové chlazení.

Proto si myslím, že by měl být celý komplex chráněn silnou vrstvou zeminy, pochopitelně s výjimkou chladících věží. Zabudování pod úroveň terénu by bylo asi drahé, ale pokud by se stavba realizovala robustně, tak by se na tyto kritické komponenty dala nahrnout hlína i v mocnosti desítky metrů. Zásypová zemina by měla obsahovat komponenty absorbující tlakové vlny. Zkrátka zalesněný kopeček a v něm reaktor, prostředky nouzového chlazení a i bazén na použité palivové články.

V případu impaktu z Vesmíru by jsme měli jiné starosti, ale nerozmnožené o kontaminaci území aktivním materiálem.

Odpovědět


Re: Re: Re: Dík

Milan Krnic,2017-03-14 19:57:33

A jako na potvoru vám tam padne nějaký větší šutr ...
Tak ale nápad je to podle mého gusta. Já bych totiž všechno budoval "pod zemí", ať si příroda užije. Někdo mi na to sice říká, že by v hrobě nespal. Ale to je podle mě čistě pocitová, nepodstatná věc.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Dík

Vojta Ondříček,2017-03-15 14:51:36

Když je v práci, tak by spát neměl.

Na tu zřídkavější eventualitu většího šutru z Vesmíru, by se musela JE odpovídajícně hlouběj zahrabat ... ale i to má své hranice. I v kilometrové hloubce není absolutní bezpečí, zase je možná únik aktivních látek tou mohutnou vrstvou horniny omezen na minimum, vis podzemní zkoušky jaderných zbraní.

Odpovědět


Těch zkoušek jad. zbraní bylo cca 1900 !

Jaroslav Mrázek,2017-03-17 14:15:12

Část nadzemní, část pod vodou, něco ve stratosféře a pak už "jen" podzemní... takže je div, že doposud lidstvo přežilo bez extrémní pandemie rakoviny...

Odpovědět


Re: Těch zkoušek jad. zbraní bylo cca 1900 !

Vojta Ondříček,2017-03-17 22:38:48

„Alle Dinge sind Gift, und nichts ist ohne Gift; allein die dosis machts, daß ein Ding kein Gift sei.“

Paracelsus má/měl naprostou pravdu.
Vše je jedovaté, nic není bez jedu - pouze dávka působí, že to není jed.

Čas od času si někdo zajede do Černobylu a zajede i k lidem, kteří tam bez jakékoliv ochrany před zářením spokojeně žijí ... a i umírají. Jestli si tím pobytem tam svůj život zkrátili, nebo snad prodloužili, není známo. Jedná se spíš o lidi v penzijním věku, u dětí by mohla situace vypadat jinak.

Také jsem čet a viděl reportáže ohledně atomové "střelnice" na Bikini. Dodnes je to neobyvatelné, i když krátký pobyt neskýtá ohrožení zdraví. Ovšem lidí poškozených zářením bylo zajisté mnoho. Paní Curie-Sklodowská byla snad první známou obětí a její denníky jsou prý uloženy v olovem vyložené bedně.

Zkrátka ohledně tohoto typu znečištění životního prostředí kolují jak katastrofické, tak zlehčující scénáře.

Můj otec zemřel na leukémii, jeho manželka na rakovinu plic, oba žili v domku na břehu potoka Rolavy v době (asi tak 1962 ... 1964 už nevím přesně), kdy se na horním toku protrhla hráz odkaliště uranových dolů a ta kaše prolétla až do Ohře ve Varech. Dřív se vše tutlalo a jestli byla uskutečněna nějaká demoskopie ohledně případné kontaminace nevím, i když bych věděl rád.

Odpovědět


Re: Re: Těch zkoušek jad. zbraní bylo cca 1900 !

Čestmír Berka,2017-03-21 18:12:15

Pokud nepili vodu z Rolavy, nemělo to vliv. Uran není tak problematický.. větší problém než radioaktivita je u něj toxicita- je to těžký kov a je problémem hlavně pro ledviny. A pro Ohři je spíš problém rtuť z Německa, z Markretwitzu, kumulovaná na dně přehrady Skalka. Větším problémem než uran by mohlo být radium226, které je dceřinným prvkem uranu.Ale zase- maďarské lázně Hevíz se chlubí mohutným pramenem horké vody s obsahem radia, napájejícím jezero.

Odpovědět


Re: Těch zkoušek jad. zbraní bylo cca 1900 !

Čestmír Berka,2017-03-21 18:57:18

v zemské kůře a v mořích je nesrovnatelně více radioaktivního materiálu, než se uvolnil při jaderných zkouškách.Další radioaktivní prvky vznikají působením kosmického záření.Obyvatelé Hirošimy a Nagasaki, kteří přežili bombardování mají o cca 3% vyšší úmrtnost na rakovinu, než srovnatelná neozářená japonská populace...

Odpovědět


Re: Dík

Marek Hoger,2017-03-13 19:35:46

Môj názor ako laika ktorý sa len v rámci svojho hobby zaujíma o jadrovú energetiku:
1) Čo sa týka zničenia chladiacich veží, aj keď je súčasné zničenie všetkých štyroch veží značne nepravdepodobné, predpokladám že reaktor by bolo stále možné bezpečne odstaviť a dochladiť aj v takomto prípade, keď pokiaľ sa nemýlim minimálne elektráreň Mochovciach (nie som si istý ako je na tom V2 či Dukovany) má okrem chladiacich veží ďalší samostatných chladiaci okruh. Samostatné chladiace bazény má určite aj elektráreň Temelín.

2) Rovnako predpokladám že aj v prípade zničenia velína by stále bolo možné kritické systémy ovládať miestne z nejakých podružných rozvádzačov a zaistiť tak odstavenie a núdzové dochladzovanie reaktora.

3) V prípade zasiahnutia strojovne alebo vyvedenia výkonu (vonkajšia rozvodňa, transformátory) by sa z pohľadu bezpečnosti nič dramatické nestalo. Napájanie dôležitých systémov je niekoľko násobne zálohované, už len súčasné zničenie oboch rozvodní vlastnej spotreby 110 kV je vzhľadom na ich vzdialenosť krajne nepravdepodobné a k dispozícii je samozrejme ešte sada záložných dieselagregátov.

4) Nie som stavbár a neviem posúdiť reálnu odolnosť kontajnment avšak som náchylný veriť, že ten hrubizný železobetón ktorý tvorí kontajnment by skutočne dokázal ochrániť primárny okruh pred pádom veľkého dopravného lietadla, ako potenciálne kritický bod by som skôr videl v prípade elektrární typu V213 bazény s vyhoreným palivom, ktoré nie sú pod ochrannou obálkou reaktora.

Pád meteoritu alebo cielený vojenský útok by zrejme neprežila nijaká bežná jadrová elektráreň, pokiaľ by nebola vybudovaná hlboko pod zemou či v skale (niečo na spôsob strojovne elektrárne Dlouhé Stráně). Pred dostatočne veľkým meteoritom by potom zrejme tú elektráreň neuchránilo vôbec nič, ale ako už poznamenal pán Wagner, v tom prípade by asi tá elektráreň bola to najmenej čo by nás trápilo.

Samozrejme budem rád ak ma niekto kompetentnejší doplní/opraví, je to zaujímavá téma a aj ja by som rád poznal názor niekoho skutočne fundovaného v oblasti bezpečnosti JE.

A na záver by som sa rád poďakoval pánovi Wagnerovi za to že mi pravidelne rozširuje obzory v tejto pre mňa veľmi zaujímavej oblasti. Veľká vďaka za váš čas a ochotu!

Odpovědět


Re: Re: Dík

Vojta Ondříček,2017-03-14 01:17:32

Nemalujte hned čerta na zeď, čas od času Zemi "navštíví" takový menší kousek, jako v Čeljabinsku o objemu řádově 5 tisíc kubických metrů. Takový je celkem neškodný, nezasáhne-li přímo do černého, do něčeho moc citlivého.

Odpovědět


Re: Re: Dík

Alexandr Kostka,2017-03-17 00:01:10

Cílený vojenský útok je likvidační pro cokoliv, právě proto že je cílený. Armáda si dá záležet na tom, aby zaútočila na citlivé místo. Třeba u zmiňované elektrárny pod zemí je citlivé právě to, že je pod zemí. Omezený počet vchodů a východů. Ps a krom toho, takový reaktor pod 100m pevné skály je méně ohrožený ze vzduchu, ale mnohem citlivější k zemětřesení. A v případě potíží by bylo mnohem složitější je napravit. (Zato případná unikající radioaktivní voda by si stoprocentně nějakou cestu našla, nic takového jako je absolutně pevná skála bez jediné puklinky neexistuje.)

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni