Syros je středně velký kykladský ostrov, ležící kousek severozápadně od pomyslného středu souostroví. V nové době se stal krajským centrem Kyklad (k malé radosti Naxijských), takže v jeho muzeu potkáme nejen bohaté místní nálezy, ale také pozoruhodnosti z ostatních ostrovů. Hlavní síla muzea spočívá v umění rané doby bronzové, jak to na Kykladách často bývá, zatímco antických památek je tu nemnoho, na rozdíl od řady jiných kykladských muzeí. Muzeum najdeme na velkém náměstí hlavního města ostrova, které se kupodivu nejmenuje Chóra, nýbrž Hermoupolis (Hermúpolis). To je také největším městem na Kykladách. Jeho průmyslový charakter do nedávna turisty spíše odrazoval, dnes patří k industriálním památkám.

Na oficiálním webu muzea se dočteme, že bylo založené roku 1835, takže je jedním z nejstarších v Řecku. V roce 1899 nabídla obec Hermoupolis k vystavování starožitností některé z místností radnice. Ještě koncem 20. století to ovšem byla jen nevelká špeluňka (možná jsem se trefil do doby oprav?), navíc se tam nesmělo fotografovat. Až roku 2018 jsem byl mile překvapen rozšířením muzea, bohatstvím exponátů i možností fotografovat.

Expozici si teď projdeme v chronologickém pořadí. Podrobnější poučení o jednotlivých výtvarných žánrech starokykladských kultur najde čtenář v dole odkazovaných starších článcích na Oslu. Nezbývá, než se zastavit jen u typických nebo zase něčím výjimečných kousků. Víc fotek je v odkazovaném fotoalbu.

Kultura Grotta – Pelos

Začneme v první fázi kykladské rané doby bronzové (EC I), tedy v letech přibližně 3200 až 2800 před n. l. Tehdy zde dominovala kultura (resp. skupina, group) Grotta–Pelos, nazvaná podle nálezových míst na Naxu a na Paru. Z této nejstarší typicky kykladské kultury se toho na Syru našlo jen málo a vystavuje se to hlavně v Athénách. Zdejší sbírka nabízí spíše nálezy z jiných kykladských ostrovů, hlavně z Naxu a Paru.

Kykladský idol před-kanonického typu z Naxu nebo Syru. Začátek rané doby bronzové. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Raně kykladská vysoká nádoba z Paru, mramor. Skupina Grotta-Pelos, 3300-2800 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Na obrázku vlevo je torzo „kykladského idolu“, spisovněji řečeno raně kykladské figurální plastiky ženské postavy. Způsob stylizace této mramorové sošky ještě navazuje na pozdně neolitická zpodobení. Ostatně, sama kultura Grotta–Pelos v některých místech navazuje na kykladský pozdní neolit.

Vpravo je tzv. kónická nádoba, resp. vysoká nádoba, což je poměrně vzácný typ větších tenkostěnných nádob, s oušky, už v duchu kykladské elegance.

Raně kykladská mramorová kandila z Paru. Skupina Grotta-Pelos, 3300/3200 až 2800 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Raně kykladská keramická nádobka (pyxis) z Paru. Skupina Grotta-Pelos, 3300/3200-2800 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Rozšířenějším typem kamenných nádob jsou v této kultuře kandily, většinou mramorové, tedy vlastně lustry.

Samozřejmě tu jsou i keramické nádoby. Příkladem je menší pyxis z ostrova Paru, zdobená rytím.

Kultura Keros – Syros

Výkvětem kykladské civilizace rané doby bronzové je kultura Keros-Syros. Její památky patří k nejhezčím, nacházíme je na většině kykladských ostrovů, a to ve vrstvě EC II, tedy v letech 2800 až 2300 před n. l. Na Syru ji reprezentuje zvláště sídlo Chalandriani na severu ostrova.

Nejprve si ukážeme nové nálezy, mají v muzeu čestné místo, neboť jsou opravdu pěkné. Pocházejí z řeckých vykopávek v letech 2002 až 2008 na dávném pohřebišti u Chalandriani.

Kykladský idol, ženská postava, mramor. Varieta spedos, kultura Keros-Syros, 2700 až 2400/2300 před n. l. Archeologické muzeum na Syru, kat. č. 1176. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Kykladská „pánvička“, terakotový reliéf. Kykladská raná doba bronzová, 2700 až 2400/2300 před n. l. Archeologické muzeum na Syru, kat. č. 1176A. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Vlevo vidíme opět kykladský „idol“. Figurka ženy (bohyně nebo kněžky?) je tentokrát kompletní, silně stylizovaná a detailně propracovaná. S těžkým srdcem teď přeskočím vystavované idoly z Naxu, těch si jindy můžeme ukázat kvantum v muzeích v Athénách (v Národním archeologickém muzeu a v Goulandrisovu Muzeu kykladského umění) a hlavně přímo na Naxu.

Raději si podrobněji ukážeme vzácné „kykladské pánvičky“, spisovně řečeno: starokykladské standarty. Tu nově nalezenou vidíme na fotce vpravo. Ve středním poli koncentrické výzdoby je drobný znak ze soustředných kruhů, šesticípá hvězda a pole vrypů. Možná to je Slunce, nebe a země, ale to je hodně diskutabilní. Kolem jsou opět drobné koncentrické kruhy, budící iluzi spirál, vzájemně propojené, pravděpodobně moře. Tento výklad je dost spolehlivý díky četným analogiím, občas i s loděmi a rybami. Vidíme typické motivy, jaké se na těchto dost záhadných předmětech nacházejí, ale málo typická je jich kombinace. Většinou tam bývá buď samotný velký koncentrický ornament, nebo větší plocha mořských vln.

Kykladská „pánvička“, detail. Skupina Keros-Syros, 2700 až 2400 před n. l. Archeologické muzeum na Syru, 1176A. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Kykladská „pánvička“. Skupina Keros-Syros, 2700-2400 před n. l. Archeologické muzeum na Syru, kat. č. 151. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Obrázek vlevo ukazuje detail té předchozí „pánvičky“. Část těchto standart nese v dolní části znak ženského pohlaví. Většinou je to na standartách s velkou plochou mořských vln, tady na méně obvyklé kombinaci výzdoby koncentrickým motivem i vlnami.

Vpravo je jiná standarta z téže vrstvy téhož naleziště, z výkopů koncem 19. století. Celou plochu vyplňují mořské vlny, zobrazené jako propojené spirály, tentokrát jsou to opravdu spirály. Mají tu ještě další, ale ty nejhezčí ze Syru vystavuje Národní archeologické muzeum v Athénách.

Mramorové nádoby: Kalichy č. 3 (185) a 4 (179) a miska s plochýma ouškama č. 6 (182). Z Chalandriani na Syru. Skupina Keros-Syros, 2700 až 2400/2300 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Keramická nádobka s držadlem a hubičkou, v nové době zvaná omáčkovník. Z pohřebiště u Chalandriani na Syru. Skupina Keros-Syros, 2700 až 2300 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Krásnými předměty kultury Keros-Syros jsou menší mramorové kalichy a misky s rantlíky. Další podobné kalichy ze Syru vystavuje Britské muzeum v Londýně.

Mezi keramikou této vrstvy se na Syru najdou i tzv. omáčkovníky, což je jenom novodobé označení. Nevíme, k čemu sloužily. Podobné se v té době vyskytují i na řecké pevnině, v raně heladské kultuře (EH II), tisíc let před Mykénami, zvláště na pobřeží, ale nejen.

Větší keramická nádoba tvaru kandily, zdobená rytím. Z pohřebiště u Chalandriani na Syru. Skupina Keros-Syros, 2700 až 2300 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Keramická nádoba podobná tzv. omáčkovníkům, ale vyšší, č. 30 (614). Z Chalandriani na Syru. Skupina Keros-Syros, 2700 až 2300 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Už jsme si ukazovali mramorovou kandilu z předchozí kulturní vrstvy. Nyní se tvarově podobné předměty dělají také keramické a zdobí se rytím, jak vidíme na obrázku vlevo.

Za ukázku stojí i zvláštní vysoký „omáčkovník“, který připomíná dobové kultury severovýchodní Egeidy, např. na ostrově Lémnu.

Je tady taky kvantum docela pěkných hrníčků a kalíšků. Nejvíc pyxid, tedy nádobek na drobné věci, prostých i zdobených, jaké se v oné kultuře dělaly taky kamenné a patrně i dřevěné.

Kosmetické potřeby z Chalandriani na Syru, 2700-2400/2300 před n. l. Archeologické muzeum na Syru, místnost 3. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Jehly a jehlice. Skupina Keros-Syros, 2700 až 2400/2300 před n. l. Archeologické muzeum na Syru, místnost 2. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Vlevo vidíme předměty, které souvisí s malováním částí obličeje a těla: Keramická miska se stopami modrého pigmentu, č. 31 (779). Mramorová miska s hrudkami červeného pigmentu, č. 32 (382). Část duté kosti užívané jako nádobka na modrý pigment, č. 33 (829). Mušle a pinzeta, č. 34 (792) a 35 (793).

Raně kykladský keramický džbán zdobený rytím, připomíná tzv. kachní vázy, 2300–2200 před n. l. Archeologické muzeum na Syru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Vpravo je drobné bronzové nářadí a možná i ozdoby z pohřebiště u Chalandriani na Syru.

Je tady ještě kvantum rozličných misek a drtítek, a samozřejmě taky obsidiánu, i když hlavní doba jeho slávy už pomalu končí.

Kultura Kastri

Specifikem ostrova Syru je poměrně silné zastoupení kultury Kastri v pozdní fázi rané doby bronzové (EC II-III). Je dost odlišná od předchozí, trochu podobná kultuře Fylakopi I na ostrově Mélu (Milosu), má také s kontakty se severovýchodní Egeidou a s Anatolií. Je charakteristická specifickou keramikou a kvalitní kovovou industrií, zato kykladských „idolů“ v ní potkáváme méně. Na Syru je soustředěna opět v okolí Chalandriani, avšak na trochu jiné lokalitě, zvané Kastri, což je pro onu kulturu eponymické místo.

Specifikou keramiky kultury Kastri jsou džbány dost podobné tzv. kachním džbánům, jaké známe z kultury Fylakopi I, kvetoucí v téže době nebo o málo později na ostrově Mélu (Milosu), které vystavuje Britské muzeum, viz tady

Nářadí a dekorace z pohřebiště u Chalandriani na Syru. Skupina Kastri, 2300 až 2200 před n. l. Archeologické muzeum na Syru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Kamenné nářadí z raně kykladského sídla na Kastri u Chalandriani, 2300 až 2200 před n. l. Archeologické muzeum na Syru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Na obrázku vlevo je nářadí, hlavně bronzové, a reprodukce zdobného reliéfu, který vystavuje Národní archeologické muzeum v Athénách.

Ještě si ukážeme kamenná drtítka. Mají tu požehnaně dalšího nářadí, včetně bronzového, a také něco zbraní.

Řecká a římská antika

Řecká antická keramika, 10. až 5. století před n. l. Archeologické muzeum na Syru, místnost 3, skříň 7. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Hlava dítěte nalezená na ostrově Keós. Helénistická nebo římská doba. Archeologické muzeum na Syru. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Ostatní kykladské kultury rané doby bronzové tady prakticky nejsou zastoupené. Podobně i střední a pozdní doba bronzová. Takže minojský vliv zde nevidíme, ani následnou přítomnost řeckých Achájců, nositelů mykénské kultury. Spíš několik importů z Egypta. Přejdeme tedy rovnou k normální řecké antice. Není jí tu mnoho a kvalita je spíše tuctová. Jako příklad jsem vybral vitrínu s keramikou.

Je toho tady přece jenom víc, především mramorové reliéfy z římské doby. Abych ukázal aspoň nějaký objekt, tak jsem vybral mramorovou plastiku hlavy dítěte. Je z pozdější antiky a našla se na ostrově Keós (Kea, Tzia) na severozápadním okraji Kyklad (neplést s ostrovem Kós, kde žil Hippokratés, ten je v souostroví Dodekanésu). Zdejší cenné kousky bohužel nejsou zrovna pro oko, znalci ovšem některé z nich ctí jako doklady toho či onoho.

Vystavují tu i několik vzácných alfabetických inskripcí z dost rané archaické doby, ale ty si necháme k ostrovu Amorgu, protože pocházejí z něj.

Míso literatury

Fotoalbum Archaeological Museum of Syros v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Oficiální stránky muzea na webu řecké památkové správy.

Fotoalbum Cycladic collections in the National Archaeological Muesum of Athens v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Fotoalbum Cycladic collection in the Goulandris Museum of Cycladic Art, Athens v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Fotoalbum EC in British Museum, London v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.