Smažení cvrčci v Kambodži. Kredit: Thomas Schoch, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.

Lidé zatím přibývají, což společně s klimatickými problémy a tlakem na životní prostředí silně motivuje hledání alternativních zdrojů obživy. Jedním z nich je hmyz. Oficiálně se za jedlé považuje 1 611 druhů hmyzu, což vede organizace jako FAO (Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů) k doporučování hmyzu jako udržitelný zdroj potravy.

Pablo Librado. Kredit: IBE.

Má to ale háček. Přestože se hmyzem běžně živí stovky milionů lidí a pro mnoho z nich je to význačná položka jídelníčku, společnosti Západu vytrvale projevují vůči pojídání hmyzu, entomofagii, značnou nechuť. Přitom není na první pohled jasné, co by mohlo být příčinou tohoto výrazného postoje.

Pablo Librado ze španělského institutu Instituto de Biología Evolutiva IBE (CSIC-UPF) a jeho kolegové využili genomové analýzy k rekonstrukci konzumace hmyzu v průběhu posledních tisíciletí. Jejich výsledky ukazují, že v Evropě, stejně jako střední a východní Asii byla konzumace hmyzu spíše jen příležitostná. Naopak v tropických oblastech a také u neandertálců byla zřejmě mnohem běžnější.

Libradův tým analyzoval celkem 745 vzorků zubního kamene anatomicky moderních lidí starých až 33 tisíc let z různých částí světa. Zubní kámen není sice nic moc pěkného, ale shodou okolností rovněž uchovává DNA druhů, které byly pravidelnou součástí jídelníčku dotyčného člověka. Zubní kámen prozradil, že moderní lidé v severní Eurasii entomofagii běžně nepraktikovali.

Badatelé rovněž zkoumali lidské geny podílející se na trávení chitinu, který tvoří vnější kostru hmyzu. Lidé v severní části Eurasie mají v genu pro enzym chitinázu mutace, díky nimž hůře tráví hmyz. Tyto mutace přetrvávají nejméně posledních 9 000 let, zhruba od nástupu zemědělství.

Logo. Kredit: IBE.

Librado potvrzuje, že obyvatelé severní Eurasie už dlouho hmyz nejedí. Podle něj to není důsledkem nedávných kulturních faktorů, ale odráží to dlouhou ekologickou a evoluční historii,“ říká Pablo Librado, vedoucí výzkumník IBE, který studii vedl. Naši blízcí příbuzní neandertálci jedli hmyz naopak velmi často, v podobném množství jako šimpanzi na savanách, především v období sucha. Také měli účinnou chitinázu. Pozoruhodné je, že neandertálci nejčastěji konzumovali dvoukřídlý hmyz, což mohlo souviset s tím, že často jedli mršiny a že uchovávali maso v tůních a mokřadech.

Vědci zjistili, že varianty chitinázy u lidských populací se zhoršují s rostoucí zeměpisnou šířkou. Nejspíš to souvisí s tím, že v teplých oblastech je k dispozici mnohem více hmyzu, především pokud jde o sociální druhy. Sběr hmyzu je náročný, a přitom je nutné ho sníst hodně, aby se to energeticky vyplatilo.

V současné době je možné hmyz chovat průmyslovým způsobem na farmách, a také je možné ho zpracovat tak, aby nebylo nutné náročně trávit chitin. Je ale samozřejmě otázkou, jestli to bude stačit k překonání averze lidí ze Západu vůči hmyzu.

Video: AaRCTikTalks September 2024 - Pablo Librado

Literatura

Phys.org 5. 6. 2026.

Science Advances online 5. 6. 2026.