Měli jste imaginárního kamaráda? Kredit: Pixabay, CC0.

Halloween je za dveřmi a srdce vědy bije pro strašidelné projekty, jako je třeba výzkum imaginárních kamarádů. V dětství jsou imaginární kamarádi vcelku běžní. Lidé pak na ně často úplně zapomenou anebo mají jen prchavou, blednoucí vzpomínku. Vědci teď ale objevili pozoruhodnou souvislost mezi imaginárními kamarády z dětství a mrazivým pocitem cizí přítomnosti, který lidé někdy mívají v dospělosti.

Psychologové Burak Erdeniz z turecké İzmir University of Economics a Bigna Lenggenhagerová ze švýcarské University of Zurich tento fenomén pocitu cizí přítomnosti blíž prozkoumali. Zaměřili se na vzpomínky dospělých na jejich dětství. Lidem, kteří si pamatovali imaginární kamarády, položili otázky týkající se jejich společných zážitků. Zajímalo je mimo jiné i to, kde se tito imaginární společníci nacházeli v prostoru. Právě tento detail by mohl pomoci vysvětlit, jak imaginární postava získává v našem vnímání konkrétní místo vedle nás a zda v tom hraje roli také naše uvědomování vlastního těla.

Burak Erdeniz. Kredit: B. Erdeniz.

Badatelé analyzovali odpovědi 185 dospělých, kteří neuváděli žádné psychiatrické ani neurologické diagnózy. Z nich si 45 vzpomínalo, že v dětství mělo imaginárního společníka. Všichni účastníci vyplnili dotazník zaměřený na to, jak často během předchozího měsíce pociťovali přítomnost někoho dalšího, aniž by pro to měli jednoznačné smyslové důkazy. Ukázalo se, že dospělí, kteří si vzpomínali na imaginární společníky z dětství, měli v uvedeném období větší sklon pociťovat cizí přítomnost.

Vzpomínky na dětství rovněž odhalily zajímavé prostorové uspořádání. Imaginární společníci se podle analýz nejčastěji nacházeli před tělem nebo vedle něj. Ze 114 odhadů vzdálenosti a směru, v nichž se imaginární kamarádi objevovali, jich 76 umisťovalo tyto entity do vzdálenosti nejvýše 70 centimetrů od těla dotyčného dítěte.

Bigna Lenggenhager. Kredit: B. Lenggenhager.

Přibližně dvě třetiny těchto odhadů tedy spadaly do hranice prostoru bezprostředně obklopujícího lidské tělo. Jde o peripersonální prostor, blízké okolí těla, které využíváme například při manipulaci s objekty, pohybu nebo interakci s ostatními lidmi. Vědci předpokládají, že imaginární společníci mohou souviset se způsobem, jakým si mozek pro sebe reprezentuje naše tělo a jeho okolí. V některých případech dochází k „chybám v matrixu“ a díky tomu se může zjevit imaginární sociální partner.

Erdeniz s Lenggenhagerovou naznačují, že imaginární společníci z dětství a pocit cizí přítomnosti v dospělosti jsou vlastně příbuzné jevy a souvisejí se způsobem, jakým vnímáme vlastní tělo a prostor kolem sebe. Navzájem se liší prostorovým uspořádáním. Zatímco imaginární kamarádi se podle vzpomínek nejčastěji nacházeli před tělem nebo vedle něj, dřívější výzkumy obvykle umisťují pocit cizí přítomnosti u dospělých za tělo nebo vedle něj.

Jedním z možných vysvětlení podle vědců je, že imaginární kamarádi zaujímají prostor vhodný pro rozhovor a společné hry. Cizí přítomnost někoho za našimi zády by oproti tomu mohla souviset s nejednoznačnými tělesnými vjemy, které nemůžeme okamžitě ověřit zrakem. Výzkum je teprve v počátcích, ale nabízí zajímavý způsob, jak zkoumat mechanismy, jakými mozek vnímá okolní svět. Jistě by bylo zajímavé v něm pokračovat dál.

Video: Prof. Bigna Leggenhager Zangwill "Clinical and Experimentally-Induced States of Body Disownership"

Video: Bigna Lenggenhager | Talk 3

Literatura

Science Alert 30. 10. 2026.

Consciousness and Cognition 145: 104146.