Hirschův index a syčáci  
Čím měřit úspěchy vědecké kariéry? Slávou? Penězi? Nebo radostí z objevování? Stále častěji se ozývají hlasy, že úspěšnost vědce lze vyjádřit tzv. Hirschovým indexem.

 

Zvětšit obrázek
Autor Hirschova indexu – americký fyzik Jorge Hirsch z University of California

Hirschův index v sobě odráží fakt, že výsledky vědecké práce ožívají pouze v případě, že jsou publikovány ve vědeckém časopisu. To však nestačí. Kvalitu a význam objevu naznačuje i počet vědců, kteří se na daný článek odvolávají ve vlastních pracích. Není to absolutně objektivní kritérium. Například slavnou práci o dvojité šroubovici vědecká veřejnost dlouho ignorovala a odvolávat se na ni začala až po roce 1962, když Watson, Crick a Wilkins dostali za objev dvojité šroubovice Nobelovu cenu. Do té doby se dvojitá šroubovice nedostávala ani do specializovaných monografií. O učebnicích genetiky nemluvě. A kdy zažila stať o dvojité šroubovici největší vědeckou popularitu a sklidila nejvíc citací? V roce 2003, když se o ní mluvilo v souvislosti s padesátiletým výročím objevu struktury DNA. 

 

Ale vraťme se k Hirschovu indexu. Ten se určí tak, že vědec sepíše seznam všech svých publikací a u každé zaznamená, kolikrát ji citovali jiní vědci. Publikace sestaví od té nejčastěji citované až po ty, po kterých neštěkl pes. A pak počítá. Je jeho třicátá nejcitovanější práce citována aspoň třicetkrát? Pak je Hirschův index jeho vědecké výkonnosti roven třiceti. Možná ale zjistí, že už jeho desátou nejcitovanější práci citovalo jen deset kolegů. Potom je jeho Hirschův index roven deseti.

Zvětšit obrázek
Nikdo je nechtěl citovat, dokud nedostali Nobelovu cenu.

Absolutní vědecké špičky mají Hirschův index vyšší než sto, přičemž pro universitní kariéru bývá považován za dostatečný index kolem 12 až 14.
Zdá se, že Hirschův index je především u starších vědců objektivním kritériem kvality jejich práce. Nejvýše vyšplhají ti, kteří mají mnoho a často citovaných prací. Jedna „trefa do černého“ nikomu nepomůže, i kdyby byla citována třeba tisíckrát. S Hirschovým indexem si nepomůže ani ten, kdo sype z rukávu jednu publikaci za druhou, ale jeho práce nikoho nezajímají a nikdo se na ně neodvolává.

 

 

Zvětšit obrázek
Snuppy (vpředu vlevo), jeho „předloha“ (vpředu vpravo), Woo Suk Hwang (vzadu druhý zleva) a Gerald Schatten (vzadu druhý zprava). Klasická ukázka toho, jak lze i ve vědě pořídit za málo peněz hodně muziky.

Přesto se s uplatněním Hirschova indexu pojí jedno velké riziko. Představme si vědce se silnými ambicemi a slabším charakterem, který se domůže postavení vedoucího týmu. Třeba i proto, že charakternější kolegové o tento post nestáli. Pak hrozí, že se šéf nechá od podřízených  připisovat jako spoluautor publikací, k jejichž vzniku nijak nepřispěl. Představme si, že tento ambiciózní bezpáteřník velí desítce vědců, z nichž každý publikoval tři práce, jimž se dostalo nejméně třiceti citací. Bezskrupulózní šéf získá třicet prací citovaných nejméně třicetkrát. Jeho Hirschův index se vyšplhá nad třicet. Na první pohled to pak vypadá, že vede tým plným právem, protože je bezkonkurenčně nejvýkonnější vědec.

 

Zdá se vám to přitažené za vlasy? Vědcům ne. Žertem říkají: Pokud se v poděkování na konci vědecké studie objeví konstatování: Děkuji Johnu Blackovi za pomoc s experimenty a Mary Smithové za podnětné diskuse. Pak to ve skutečnosti znamená: John Black provedl veškeré pokusy a Mary Smithová mi vysvětlila, o co v nich šlo.

 


A příklad ze života? Americký biolog Gerald Schatten je jedním z hlavních autorů článku otištěného v prestižním vědeckém týdeníku Nature, v kterém tým jihokorejského biologa Woo Suk Hwanga v roce 2005 ohlásil narození prvního klonu psa - afghánského chrta Snuppyho. Hwang byl později usvědčen z vědeckých podvodů. Snuppy ale obstál. Je pravý.  Pochyby panují jen o zásluhách Geralda Schattena na vzniku psího klonu. Jeho podíl spočíval v tom, že opravil angličtinu v hotovém rukopisu a doporučil, aby Snuppyho pro článek vyfotil profesionální fotograf. Nedalo mu to tedy moc práce a Hirschův index si navýšil prakticky zadarmo.

 


 

Článek je částí textu, který zazní v pořadu Vstupte! na českém rozhlasu Leonardo v pátek 8. prosince 2006 v 11:00.

 
Pro zájemce o další informace o Hirschovu indexu doporučujeme článek: Faktor I. : Hirschův index a česká věda. Vesmír 85 (9), 555-556, 2006.

 


 

Datum: 07.12.2006 07:03
Tisk článku

Související články:

Sledování mrtvých těl urychluje stárnutí. Přinejmenším u octomilek     Autor: Stanislav Mihulka (14.06.2023)
Sebe a své blízké léčí lékaři jinak     Autor: Josef Pazdera (26.12.2022)
Posttraumatická stresová porucha a válečné konflikty     Autor: Miloslav Pouzar (05.04.2022)
I šimpanzi rozeznají zlý úmysl     Autor: Dagmar Gregorová (08.03.2022)
O zlaté rybce     Autor: Dagmar Gregorová (10.01.2022)



Diskuze:

indexy a tituly

kecup,2006-12-10 00:28:20

Jako naprosteho neznalce ceskeho akademickeho systemu by me zajimalo kolik Hirschova indexu je potreba pro ziskani oceneni za "scientific excellency" (tj. titulu docent/profesor) v cesku? Napriklad v oboru biomediciny pro vetsi objektivitu.

Nebo kolik prvoautorskych, druhoautorskych nebo korespondencne-autorskych (zbytek se tusim nepocita) impaktovanych publikaci musi clovek mit. Pripadne kolik citaci (bez autocitaci a citaci spoluautory) je potreba k temuz?

Pavel

Odpovědět


docenti a profesoři

jarda petr,2006-12-11 06:33:20

Docent a profesor jsou pedagogické tituly. To znamená, že se udělují na vysokých školách a kritérií je více. Kromě vědecké zdatnosti vyjádřené obvykle počtem impaktovaných publikací se využaduje i zdatnost pedagogická. To znamená, že by ten člověk měl učit (dobře) a publikovat i pedagogické texty (skripta, učebnice atd.). Neexistuje centrální seznam náležitostí. Každá vysoká škola (fakulta), má svůj. Někde je to pěkně tvrdé, jinde měkčí a ještě jinde ještě měkčí. Takže není docent jako docent a profesor jako profesor. Logicky (nelogicky) dochází k situacím, kdy to, co na jedné fakultě stačí v pohodě na profesora, nestačí na jiné fakultě ani na docenta. U nás je velmi nepříjemný především věkový průměr docentů a profesorů. Podle mého by se měl člověk docentem stát tak v pětatřiceti a profesorem ve čtyřiceti. S tím, že má splněno, co třeba (a mnoho kluků a holek v tomhle věku to mít splněno bude)a že se mu dostane s tím souvisejících zodpovědností, pravomocí a prebend. Člověk, který to má do důchodu "za dvacet let" se totiž ve vedoucí funkci chová většinou trochu jinak, než ten, co měl jít do penze před pěti lety. Čest výjimkám na straně nás starších.

Odpovědět

kamil

pro jarda petr,2006-12-09 17:42:40

no ja kdybych vam mel vypravet pomery na mem gymplu, asi byste zvracel (10 let nazad, gympl Jeronymova Liberec). Ja mam velice uzkou prirodovednou specializaci a po gymplu sem biologii, jazyky a dalsi veci jednoduse nenavidel, ale diky jinym zdrojum (casopisy, knizky) se karta obratila. A tedy ackoliv muj vyvoleny obor je jiny, nemyslim, ze mam ted k biologii hlubokou averzi a mam opravdu radost z novych postupu, klonovani atd, co muzete na oslovi najit. Tim chci rict je to spise o osobnim zajmu protoze v mem pripade opravdu nebyl nikdo, kdo by podnecoval zajem a to nejenom v mem oboru... Ja nemuzu o ceskem nizsim skolstvi (zakl & stredni) rict nic pekneho.

Odpovědět


díky a navzdory

jarda petr,2006-12-11 06:47:56

Díky za názor. Jste jeden z lidí, kteří si vytvořili kladný vztah k nějaké vědní disciplíně navzdory a nikoli díky střední škole. To je ten kámen úrazu. Asi to není dvakrát obvyklá a příliš schůdná (efektivní) cesta k nadšení pro jakýkoli obor. Sázet se na to nedá. Nejsem s to hodnotit středoškolskou výuku jiných předmětů, než je biologie. Ale proč by si budoucí stavař nemohl z hodin biologie odnést třeba poznatek, že až pojede budovat do tropů, má si dát v souvislosti s dřevěnými materiály pozor na termity. Biologie (a stejně tak další obory) se dotýkají každého z nás. Pokud jde o biologii, každý jde občas k doktorovi. Pokud jde o genetiku, většina lidí má děti. To jsou přírodní vědy v té nejaplikovanější podobě. Proč by na to neměla škola připravit i budoucího atomového fyzika? A jaká jiná škola by to měla být, když ne střední? Na universitě už atomový fyzik biologii asi nepotká. Takže tohle by se mělo učit v "základní středoškolské biologii". Budoucí laureáti Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu si určitě zapíšou biologické semináře a praktika a tam dostanou svého oboru vrchovatě do žlabu. Já měl ještě za tuhého socíku ve čtvrťáku na gymplu devět hodin biologie týdně. Proč by to nemělo jít teď, v době, kdy se volá po individuálním přístupu učitelů k žákům? Ono by se ale asi nesmělo jen volat a školy by pro to musely mít podmínky - učitele, učebny, laboratoře, vybavení. Zaplať přírodo za projekt Otevřená věda z Akademie věd. Zdá se, že talenti ze středních škol by mohli v jejím rámci makat na universitách a v ústavech akademie. Teď jen nezapomenout na ty kluky a holky, co se třeba biologií živit nechtějí.

Odpovědět


diky za odpoved, to je hodne bodu k diskuzi

kamil,2006-12-11 15:30:31

ja bych se zastavil u dvou:
treba ten stavar by si tu o tech termitech mel odnest, to bezesporu, ale to by na druhe strane ucitel biologie nesmel ukazovat skripta homeopatie a rikat ze ne tom neco bude (osobni zkusenost, podle me to je na vyhazov) ja se z ni nedovedel vubec nic zajimaveho, coz na jednu stranu muze byt i moje chyba, ale jak jsem o par let pozdeji zasl nad knizkama z evolucni biologie (popularnima) a rikal si sakra, takovych novych veci v poslednich 40 letech a o tom nepadlo ani slovo
druhy bod: mozna byste byl prekvapeny, ale atomovy fyzik ma vice moznosti delat biologii nez to vypada, na
mff je mnoho mezioborvych predmetu a tam si opravdu vybere kazdy (ekonomie, biologie), ok ja nerikam, ze chirurg musi zacit studovat matematiku aby dobre kuchal, ale to jen tak pro priklad.
Co chci rict je, ze existujou namyslene ustavy v CR, kterym by reforma jen a jen prospela a dale, ze specializovana gymnazia nejsou tak spatna. Rozhodne lidi, kteri prosli spec. gymplem na matematiku a fyziku, nejsou omezeni a zaslepeni jen na svuj obor a naopak maji siroke znalosti o ostatnich vecech. Aspon, co ja mel moznost videt.

Odpovědět

e

ZEPHIR,2006-12-08 17:20:27

LOL, proč bych ti měl ukazovat nějakej článek? Pokud s něčím co jsem uvedl nesouhlasíš a máš proti tomu relevantní argument, můžeš ho uvést a já se k tomu pak můžu vyjádřit.

Jinak mi můžeš víšco....

Odpovědět

Ale....

Tecumseh,2006-12-07 13:02:02

...věda jako taková není záležitost soutěže a rivality. Nutná je spolupráce a pozitivní konkurence mezi vědci různých národů, států i oborů...

Odpovědět


Právě ta rivalita

Colombo,2006-12-07 17:01:18

nás lidi žene dopředu. Největší vědecký pokrok byl za válek.

Odpovědět


Za válek?

pavelm,2006-12-07 19:15:52

Zkus se zamyslet, proč byl za válek největší pokrok a pak si dej facku.

Odpovědět


Věda jako taková není záležitos soutěže a rivality

ZEPHIR,2006-12-07 21:26:14

Kdyby nic jinýho, aspoň sme se pobavili... ;-)

Odpovědět


To pavelm

Colombo,2006-12-07 21:51:17

Jsem zvědavý na váš názor.

Odpovědět


Colombo

pavelm,2006-12-07 23:26:52

Tak dobře, napíšu to.
Vývoj za války neni rozhodně v tom, že by vědci chtěli nějak soupeřit s nepřítelem. Je to proto, že na výzkum dostanou víc financí. Kdyby dostali tolik peněz za míru, vynalezli by stejný množství technologií. (a navíc užitečnějších)

Odpovědět


o financích to není

Colombo,2006-12-08 16:59:28

Ani milióny vám nezajistí úspěšný výzkum. Pokud zjsitíte, jak to šlo s technologiemi za 2. sv válce, tak valná většina technologií byla dělána tak, aby poskytla výhodu. Aby produkt byl lepší než ten, co má nepřítel, přechytračit.... Nutnost být lepší, to nás vede ku předu. Jako všechny zvířata.

Odpovědět


Colombo

pavelm,2006-12-10 13:27:25

Pochopitelně, milióny navíc úspěšný výzkum nezaručí. Ale milióny chybějící můžou poslat jinak úspěšný výzkum do... nebo ho aspoň značně zbrzdit.

Odpovědět

Souhlas,

pajout,2006-12-07 12:29:45

ja nevedatoruju, ale nekteri mi znami ano (prevazne fyzika). Rikaji vpodstate totez, co autor v clanku i v diskusi. Navic, tech clanku o nicem je pry takova hromada, ze uz to nejde ani cist, a ty dobre snadno zapadnou.
Jako dalsi neduh je vnimano jiste preuctivani nositelu Nobelovych cen. Kdyz nositel vytvori nepodlozenou teorii, a potom nekdo nameri vysledky, ktere tu teorii vyvraceji, nepublikuje je - pokud ovsem neni z Oxfordu. Dostal by se do reci a mozna by priste nedostal grant.

Odpovědět


Hmmm

Jirka,2006-12-08 09:21:23

A znate nejaky konkretni pripad, nebo to jsou jen kecy?

Odpovědět

Creativity index

ZEPHIR,2006-12-07 10:33:48

Na podobným proncipu funguje tzv. creativity index, navrzenej Solerem a řada dalších indikátorů http://arxiv.org/PS_cache/physics/pdf/0608/0608006.pdf
Viz též příspěvek zde http://193.85.233.106/.chatroom/77145?r=/.search.query&mid=11984097

Odpovědět

Moc to nefunguje

Piitr,2006-12-07 07:53:29

Ja si taky myslim, ze tyhle indexy moc nefungujou. Mozna jsou nejakym voditkem pro masu vedcu druhe kategorie, ale nemelo by se precenovat. Takovi velikani, o kterych se nyni ucime ve skole, vetsinou predbehli svou dobu, sli proti ustalenemu mineni, a tedy je dlouho nikdo necitoval. Jejich index by byl velice zalostny, ale pritom prave to jsou skutecni vedci. Narozdil od tech cvicenych opic, kteri jen prepisuji jeden clanek na druhy, zvysuji si navzajem index citovanosti, ale v zivote nic noveho neprinesou.

Odpovědět


H-index a Nobelova cena

jarda petr,2006-12-07 09:06:51

Naprostý souhlas a tak byl taky tento příspěvek míněn. Poukázal jsem jen na jedno úskalí. To neznamená, že Hirschův index a další indexy a faktory nejsou pronásledovány dalšími neduhy. Viděl jsem celkem zajimavý graf, kde byl vynesen Hirschův index u laureátů Nobelovy ceny. Pohyboval se od něco málo přes dvacet až po sedmdesát. Nobelovku tedy nedostávají vědci s extrémně vysokým Hirschovým indexem a mohou se k ní dopracovat i lidé s indexem poměrně nízkým (ve srovnání s "elitou"). Ponechme stranou diskusi o tom, nakolik je Nobelova cena objektivním měřítkem vědecké práce. To je téma na další diskusi. Obecně bych řekl, že problém hodnocení vědy nespočívá v tom, zda je Jan Novák lepší vědec než John Smith a případně o kolik bodů. Problém vědy tkví v tom, aby se zbavila těch, kdo vědci nejsou a jen si na ně hrají. Aby se řeklo, tady je čára, a kdo je pod ní, ten musí ze hry ven. Kdo je nad ní, má právo pokračovat ve hře. A tuhle čáru lze stanovit bez impaktů, indexů a já nevím čeho. Je to jednoduché. Publikuješ skutečné vědecké práce a nebo jen vymetáš nejrůznější sborníky, konference a jiné "kukuřičné listy"? Ono se mezi vědci velmi dobře ví, kdo dobrý je a kdo ne. Jen to nikdy nikdo nechce říct nahlas a napálit to dotyčným jedincům či institucím do očí. Místo toho diskutujeme, jestli je impakt faktor tři málo nebo hodně. Výsledky podobných diskusí jsou tristní. Na jedné straně zaznívají hlasy, že kdo nepublikuje v Science a Nature, ať zhyne. Na druhé straně se pěstuje "hra na vědu", jak ji popisuje Vojtěch Novotný v Papuánských (polo)pravdách. Vymknuta z kloubů doba šílí.

Odpovědět


Ekonom konzervativec

Jirka,2006-12-07 10:22:23

by rekl, ze je to tim, jakym zpusobem se prideluji penize na vyzkum.

Odpovědět


Jádro pudla - Popperova metodologie

ZEPHIR,2006-12-07 21:18:59

Problém je už v samotný asymetrii Popperovy metodologie, která se stala obecně uznávanym gnoseologickým paradigmatem mainstreamový vědy a která upřednosťnuje falzifikaci před verifikací. Podle ní je teorie považovaná za nepravdivou, pokud není dokázaná a dokázaná nemůže bejt nikdy, proto se nazývá teorií. Že tenhle konzervativní přístup vědu stejně neuchrání před zásadními omyly, z dlouhodobýho hlediska zpomalujícími její vyvoj je vidět na příkladě éterový teorie, nebo studený fůze. Současná fyzika, zvlášť kosmologie je přitom kolbištěm spousty vzájemně rozpornejch a neslučitelnejch teorií.

Problém tohoto přístupu je taky v tom, že jednou zavrženej koncept se do vědy obtížně vrací, ačkoliv z čistě logickýho hlediska je požadavek na argumentaci zcela symetrickej: dokazovat se musí jak to, že něco neexistuje/nefunguje, tak i tvrzení právě opačný, protože negace výroku prostě tvoří další teorii.

Přirozeným důsledkem je, že Popperova metodologie je v praxii velmi často porušovaná právě mainstream vědou, která třeba v případě řady kosmologickejch nebo evolučních teorií vyloženě vaří z vody, zatímco zcela zjevný a markantní aspekty vakua (např jeho hmotnost a setrvačnost, která je příčinou vlnovýho charakteru světla) ji nechávaj úplně v klidu.

Odpovědět


a nejlepsi

e,2006-12-08 00:19:20

je, ze tu o vede plkaji jedinci typu zephira, kteri v zivote clanek nenapsali, vedu nedelaji a nedelali (ac by strasne radi byli uznani) a aby se sami obelhali, tak oni prece nepatri do toho zkorumpovanemu a pomyleneho mainstreamu, ale k tem, co vedi, jak to ve skutecnosti je.

Odpovědět


Souhlas s e

Jirka,2006-12-08 09:23:00

Je to pravda.

Odpovědět


Re: e

ZEPHIR,2006-12-08 13:21:06

Budeš se muset smířit s tím, že mainstream věda nemá monopol na informace. A pokud se chceš hlásit k jejim stanoviskům, měl bys používat i vědecký, čili logický argumenty. Nenávistný žvanění ti nepomůže.

Odpovědět


ok

e - zephirovo svedomi,2006-12-08 15:44:26

samozrejme se s tebou nebudu prit, zda tzv. mainstream (ani si to poradne nedefinoval) ma nebo nema monopol, ale dobra tedy, ukaz mi nejaky svuj clanek a vsechno o tobe odvolam (vyroky typu "mainstreamovy casopisy nedocenily mou genialitu, a tak sem nic nepublikoval" sem tedka nepatri, snazime se logicky argumentovat, jak si sam prejes, ne?)

Odpovědět


nerad se micham do cizich sporu

jarda petr,2006-12-09 03:13:38

Nerad se míchám do cizích sporů. Ani nevím, kdo se pře. Ale dávám na zváženi myšlenku, zda nemají právo vyjádřit se k vědě a vědcům i lidé, kteří vědu nedělají. Ti, co ji dělají, ji dělají i za peníze těch, kdo vědecky nepracují. A pro ty, co vědecky nepracují. Pokud vědci nepřesvědčí "nevědce" o tom, že věda je důležitá a prospěšná, pak se může stát, že "nevědci" zcela demokraticky rozhodnou o tom, že se na vědu peníze dávat prachy nebudou. Nebo mnohem méně. Politik nedává peníze na vědu proto, že je přesvědčený o prospěšnosti vědy. Ale proto, že kdyby je tam nedal, naštve si voliče. Pokud se bude množina nově naštvaných voličů po redukci výdajů na vědu limitně blížit nule, tak mu škrt peněz na vědu vadit nebude. Uspokoji s nimi jiné voliče.
V poslední době jsem hodně smutný z toho, že vědci vidí jenom vědu. Chtěli by například, aby se na středních školách učilo tak, aby jim to dodávalo na fakulty polohotové laureáty Nobelových cen. Oni by si je jenom "doťukli". Jenže když budeme učit středoškolskou biologii takhle, tak s tím otrávíme všechny budoucí strojaře, elektroinženýry, právníky, ekonomy, matematiky atd. To budou lidé, kteří budou mít k biologii hlubokou averzi. A budou mít ve společnosti vliv, slovo a moc. Co myslíte, jak se asi budou koukat na genetické modifikace, terapeutické klonování, embryonální kmenové buňky a další podobné věci?

Odpovědět


Zda nemají právo...

ZEPHIR,2006-12-09 14:02:01

To je obecnej problém, zda se nějakej systém může efektivně regulovat bez zásahu zvenčí. Vědci rádi vystupujou jako takovej uzavřenej systém, kterej nepotřebuje veřejnej feedback k tomu, aby pracoval efektivně. Poukazujou přitom na to, že laická veřejnost nemá co kecat do toho, jakým způsobem budou směrovat svý další výzkumy.

Samozřejmě to neni pravda a veřejná kontrola je nutná, stejně jako u všech institucí, založenejch na mandatorních výdajích. Stejně jako vznikaly a vznikaj paravědecký výzkumný střediska, založený na aktivitách soukromejch firem a jednotlivců. Konkurence je užitečná i pro vědu.

Odpovědět


Chtělo by to

Colombo,2006-12-09 17:06:06

dřívější specializaci, ne až na vysokých školách, protože takhle je gympl celkem na nic. Člověk se něco na základce naučí, na gymplu mu řeknou, že to tak není a je to trochu jinak. Tak se to naučí na gymplu a na výšce mu řeknou, že to tak není a je to trochu jinak.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz