Malé děti jsou rození kapitalisté  
Chcete si půjčit pastelku? Zkuste raději dospělého, než předškoláka. Malé děti si střeží vlastnická práva jako oko v hlavě.

 

Jak malé děti vnímají vlastnictví? Už letmá návštěva ve školce obvykle přistihne předškoláky, jak se do morku kostí dohadují, co komu vlastně patří a jejich pedagogové potvrzují, že to dělají den za dnem, s ubíjející pravidelností. Jakoby ani pořádně nechápali, co to znamená něco vlastnit. To je ale samozřejmě velmi naivní představa.

 

Zvětšit obrázek
Školka v Turecku. Nakonec se domluvíme. Kredit: Ozgurmulazimoglu, Wikimedia Commons.

Ve skutečnosti je to ale právě naopak, alespoň podle vystoupení psychologa Oriho Friedmana z kanadské University of Waterloo na nedávném výročním setkání Association for Psychological Science. Friedman a jeho studentka Karen Neary totiž zjistili, že děti ve věku 4 a 5 let si cení vlastnictví obyčejných předmětů jako je třeba barevná pastelka, mnohem víc, než dospělí a velmi intenzivně to prožívají. Porušení takového práva obvykle vede k bolestnému křiku nebo zuřivé agresi. Samotný koncept vlastnických práv se podle Friedmana děti ani tak neučí od svých rodičů, ale mohly by si ho vytvářet z batolecích představ o právech na vlastní tělo a vlastní pohyby. Jak každý rodič ví, dítko lze jen velice obtížně přesvědčit, že by se mělo hýbat nějak jinak, než samo chce. Badatelé vidí roli rodičů spíše v učení schopnosti otupit nesmlouvané hrany vlastnictví, což otevírá možnosti půjčování věcí jiným dětem a další rafinované sociální dovednosti.

 

Zvětšit obrázek
Ori Friedman. Kredit: Ori Friedman, University of Waterloo.

Friedman a spol. během svého výzkumu nejprve předváděli 40 vybraným předškolákům ve věku 4 a 5 let a také 44 dospělým obrázek s modelovou situaci. Byl na něm zobrazen kluk, označený jako uživatel, který měl u sebe pastelku a spolu s ním i holka, označená jako majitelka. Experimentátor vždy o dívce prohlásil, že bych chtěla pastelku zpět a pak se zeptal, kterému dítěti by testovaný dobrovolník přiřkl dotyčnou pastelku. Ve prospěch majitelky rozhodlo celých 75 procent předškoláků, ale zároveň pouze 20 procent dospělých.

 

V druhém experimentu, kterého se zúčastnilo 100 dětí od 3 do 7 let a 30 dospělých, měli dobrovolníci vyřešit stejnou modelovou situaci, ale s jedním klíčovým rozdílem. V tomto případě se všichni dozvěděli, že inkriminovaná pastelka je vlastnictvím školky, kam obě zobrazené děti chodí. Prakticky každý, bez ohledu na věk, v tomto případě došel k závěru, že by si kluk, tedy uživatel, měl pastelku ponechat tak dlouho, dokud ji v dané situaci bude potřebovat. Jak je vidět, předškoláci velmi zřetelně a intenzivně rozlišují mezi používáním věci, kterou někdo vlastní a věci, kterou nevlastní nikdo ze zúčastněných.

 

Zvětšit obrázek
Čí je to medvídek? Kredit: SecretKeeperGirl.

V posledním experimentu se z kreslených dětí stali dospělí a z pastelky mobilní telefon. Jeden z nich mobil používal a druhý ho vlastnil. Výsledek byl stejný, jako když šlo o pastelku. Naprostá většina předškoláků požadovala okamžité vrácení mobilu jeho majiteli a to i předtím, než by ho uživatel mohl použít. Je pravda, že malé děti projevily náznak ochoty za určitých okolností netrvat tak striktně na vrácení mobilního telefonu, dejme tomu v případě nouze, ale ve srovnání s dospělými byly méně svolné dělat ústupky.

 

 

Zvětšit obrázek
Chcete si půjčit pastelku? Kredit: Dougie WII, Wikimedia Commons.

Jste-li milovníky amatérského výzkumu a disponujete-li pokusnými objekty vhodného věku, můžete si zkusit závěry Friedmanova týmu ověřit. Je třeba jen ždibec odvahy k nakreslení modelových situací, což je pro výtvarné nedouky vcelku výzvou a pak také vhodná příležitost k experimentálnímu pohovoru. Osobně jsem Friedmanovy výsledky potvrdil na vzorku tří žen naší domácnosti, kdy pokusné subjekty č. 1 a 2. ve věku 36 a 6 let ponechaly pastelku chlapci a mobil pánovi a modelové situace by řešily domluvou dle okolností, zatímco modelový subjekt č. 3 ve věku 3,5 let by zcela jednoznačně odebral pastelku a mobil ve prospěch majitelek. Pouze v případě pastelky v majetku školky by subjekt č. 3 nechal chlapce kreslit dál a případný spor řešil domluvou.

 

Podle odborníků není příliš jasné, jak vlastně malé děti čtou a řeší zmíněné modelové situace a proto je poněkud problematické tyto výsledky interpretovat. Friedman a spol. každopádně tvrdí, že proces učení očividně nemá na formování raných představ o vlastnictví příliš velký vliv. Koncept vlastnických práv by tak mohl být produktem přirozeného způsobu uvažování v prvních letech života a tudíž vrozený. Nakonec, proč občas nepoškádlit levici?

 

Pramen:  ScienceNews 18.6. 2011.

 

Datum: 29.06.2011 18:05
Tisk článku

Související články:

Jací vůdci jsou s to zničit společnost?     Autor: Josef Pazdera (04.05.2020)
Po účasti na obědě hrazeném farmaceutickou firmou, lékaři navyšují recepty     Autor: Josef Pazdera (19.02.2020)
Budeme volit politika, který se zpronevěřuje?     Autor: Josef Pazdera (09.01.2019)
Akumulace a regulace sítě     Autor: Vladimír Wagner (04.09.2018)
Hamlet byl liberál     Autor: Josef Pazdera (18.07.2018)



Diskuze:

Neodolám

Jaroslav Rosypal,2011-07-04 12:00:41

"děti ve věku 4 a 5 let si cení vlastnictví obyčejných předmětů jako je třeba barevná pastelka, mnohem víc, než dospělí" - já bych to z hlediska dítěte za obyčejnou věc nepovažoval. Dospělí by se taky cukali, kdyby měli někomu půjčit zlaté hodinky nebo diamantový náramek. Zvláště, pokud by neměli jistotu, že se jim půjčený předmět vrátí. Děti totiž tu jistotu nemají. Prostě držení věci je pro ně podstatou vlastnictví. Kdo jim zaručí, že když věc půjčí, že se jim opět vrátí?

Odpovědět

Buďme tedy důslední

Petr Kvas,2011-07-02 20:42:26

Já bych si dovolil reagovat na "vlastnictví".
Například platný a účinný OZ připouští, aby bylo už nenarozené dítě schopno dědit (§7,tedy je vlastníkem). Navíc, OZ nelpí na přesné věkové hranici - §8(1) a §9. Takže, pokud dvanáctiletý chápe subjektivně "správně" hodnotu peněz, pokud má své peníze (které dostal třeba od babičky), tak si může jít koupit SVOJE pastelky. Takže pastelka nepatří rodičům, ale dítěti. Aspoň z legálního hlediska.

Odpovědět

vlastnictví?

Drahomír Strouhal,2011-07-01 07:31:17

No pokud budeme v posouzení situace skutečně důslední, tak ani jedno dítě nemůže vlastnit pastelku, nebo jí nakládat dle své libovůle, protože tento majetek patří rodičům či škole (nebo je spravují) a tudíž si nemůže dělat na daný předmět vlastnický nárok. Do svého patnáctého roku dítě většinu statků jen spotřebovává a nevytváří. Nemůže si tedy osopovat vlastnické nároky. Aspoň z legálního hlediska.

Odpovědět


I dítě může být vlastníkem

Didi Dusmor,2011-07-01 09:17:00

V textu je jasně uvedeno "holka, označená jako majitelka". I dítě může být vlastnílem věci a není podstatné, zda danou věc získalo darem nebo dobrovolnou směnou za něco jiného.

Odpovědět


Vlastnictví pastelky

Stanislav Brabec,2011-07-02 16:17:35

Konstrukt znemožňující dětem plnoprávné vlastnictví (a činící z dětí přísně chráněné nesvéprávné tvory) je ovšem výmyslem světa dospělých, a to ještě jen v naší kultuře.

V dětském pohledu na svět je vlastnictví tužky nebo hračky naprosto reálné a právně nezpochybnitelné od okamžiku, kdy jim jí někdo daroval.

Odpovědět

Michal Lenc,2011-06-30 11:53:32

To je jednoduche, deti se uci od rodicu. Kdezto rodice se uci od vyssi autority, za kterou si urcili stat a ne (jak by mi to prislo spravne) zkratka moralku (ve smyslu vyssiho principu mravniho). A pokud stat uci ze je normalni krast a ze pravo na vec ma, ne ten kdo je majitelem, ale ten kdo si mysli ze zkratka pravo ma (nebo to alespon nahlas krici), cemu se divit?

Odpovědět


Ne, tak to není

Stanislav Brabec,2011-07-02 16:13:33

Pokud by vaše teorie platila, a vlastnické vztahy by se děti učily od rodičů, pak by s postupem učení (tedy s věkem) vlastnické pocity zesilovaly. Článek však popisuje studii, která pozorovala přesný opak - výchova ostré hrany vnímání vlastnických vztahů otupuje, a učí výhodám spolupráce.

Podle článku to však neplatí pro kolektivní vlastnictví (tužky), které malé dítě nepovažuje za rovnoprávné soukromému vlastnictví (tužky).

Odpovědět

Levici?

Drahomír Strouhal,2011-06-30 06:54:39

No já bych to až tak nehrotil. Ona ta sobeckost je projevem především dětského věku. Děti se taky rády perou. Znamená to snad, že je to správné? Možná bychom se mohli začít pomočovat, kdy se nám zachce, když už to děti dělají.
Je to prostě o nevyvinuté sociální interakci, kdy si děti neuvědomují, že společně mohou snížit náklady a zvýšit efektivitu. Ono lidem a hlavně dětem často nedochází, že spolupráce se prostě vyplácí. Když si to lidé uvědomí, stávají se dospělými.

Odpovědět


Spolupráce?

Didi Dusmor,2011-06-30 08:16:05

No pokud budeme v posouzení situace důslední, tak majitelka chce zpět svůj majetek, uživatel vyhovět nehodlá, tudíž o spolupráci se v tomto případě nejedná.

Odpovědět



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace