Astrofyzikové předpokládali, že Voyager 1 konečně odhalí tajemný zdroj anomálního kosmického záření. Místo toho se ukázalo, že předpoklady posledních 20. let jsou chybné.

Astronomové zaznamenali velmi neobvyklý záblesk záření gama pocházející z blízké galaxie. Vše nasvědčuje tomu, že v dané galaxii dochází k explozi supernovy. Vědcům se tak naskýtá unikátní možnost sledovat tento jev od jeho samotného počátku.

Podle amerických astronomů nově objevené měsíce u Pluta pravděpodobně vznikly současně s Charonem při obřím impaktu. Měsíce, předběžně označené S/2005 P1 a S/2005 P2, byly objeveny HST v roce 2005 (Pluto v roce 1930, Charon v roce 1978).

Astronomové objevili dosud neznámý druh hvězd, které si s nimi doslova hrají na schovávanou. Projevují se jen několika krátkými záblesky na rádiových vlnách denně.

Kromě jejího gravitačního působení astronomové až doposud neznali základní vlastnosti temné hmoty prostupující vesmírem. Nyní se poprvé podařilo změřit její teplotu. Zjištěná hodnota je překvapivě vysoká.

Naše Galaxie (Mléčná dráha) je nenasytný kanibal, který hladově „hltá“ své galaktické sousedy.

V černé kronice se objevila nevídaná zpráva o miliónové krádeži. Téměř o tolik hvězd přišla jedna z kulových hvězdokup. Vyšetřování zatím ukazuje, že velmi pravděpodobným pachatelem je naše vlastní galaxie Mléčná dráha. Dokonce se zdá, že chování podezřelého vykazuje silné známky recidivity.

Astronomové našli na snímku z kosmické observatoře Spitzer obrovské kosmické tornádo. Nachází se v oblasti, kde vznikají nové hvězdy.

Astronomové objevili rotující neutronovou hvězdu, která se kolem své osy otočí 716krát za sekundu. Rotace je urychlena hvězdným průvodcem na konci svého života, ze kterého na pulsar dopadá hmota.

Změřením hustoty dvojice navzájem se obíhajících planetek, které patří do skupiny Trójanů, astronomové zjistili, že připomínají spíše zmrzlé komety než kamenná tělesa. Pokud by se toto potvrdilo i u dalších těles, mělo by to závažné důsledky pro teorie vzniku naší planetární soustavy.

Vědci z NASA a americké University v Marylandu jako první objevili vodní led přímo na povrchu kometárního jádra.

Malé „zkamenělé“ galaxie dovolí astronomům nahlédnout do nejranějšího vesmíru, do doby, kdy se začaly ve vesmíru tvořit první jasné objekty, kdy končil tzv. „temný věk“ (dark age), následovaný vznikem současného vesmíru.

Analýzou záření radioaktivního hliníku astronomové zjistili, že v naší Galaxii dojde k explozi supernovy v průměru jednou za půl století. Každým rokem se naopak v Mléčné dráze zrodí asi sedm nových hvězd.

V naší galaxii (mimo naši sluneční soustavu) objevil mezinárodní tým astronomů planetu nejvíce podobnou Zemi.

Ne, v tomto článku se nedočtete o domorodcích s pokřiveným charakterem, kteří holdují konzumaci lidského masa. Text pojednává o naší – mírumilovně se tvářící – galaxii Mléčné dráze. Její „neblahé“ vlastnosti byly odhaleny na mítinku Americké astronomie společnosti.

Poslední číslo Nature přináší astronomickou stať avizovanou světovými a bohužel i českými sdělovacími prostředky jako výsledek práce „amerického týmu“. Ze zpráv se tak vytrácí významný úspěch českých astronomů.

Každým dnem by se měla k zatím poslední planetě, kterou člověk neprozkoumal zblízka, vydat kosmická sonda New Horizons. V roce 2015 proletí těsně kolem Pluta i jeho měsíce Charóna, aby poté zamířila k některému z objektů Kuiperova pásu.

Astronomové z kalifornské university poskytují nové pohledy na masivní černou díru ve středu Mléčné dráhy a jejím okolí, protože poprvé určili dráhy hmotných mladých hvězd, které se nacházejí ve vzdálenosti jen několik světelných měsíců od zmíněné obrovské černé díry v centru naší Galaxie.

Naše Galaxie (Mléčná dráha) je zvlněná a vibruje, jako když se tluče na buben. Vyplývá to z detailního studia nové radiové mapy galaktického neutrálního vodíku.

Jasná hvězda Vega kolem své osy rotuje tak rychle, že v rovníkové oblasti je o několik tisíc stupňů chladnější než na pólech. Tento jev se nazvaná "gravitační ztemnění".

V neděli 15. ledna 2006 v dopoledních hodinách by mělo dojít k historické události - přistání návratového pouzdra sondy STARDUST se vzorky komety Wild 2 a s částečkami mezihvězdného prachu. „Okružní“ cesta sondy Stardust dlouhá 4,63 miliard kilometrů a trvající téměř 7 let, by měla skončit v 11 hodin 12 minut našeho času na území amerického státu Utah.

Ačkoliv se Pluto a jeho měsíc Charón pohybují v obrovských vzdálenostech od Země, jsou astronomové schopni s podivuhodnou přesností určit některé jejich charakteristiky. Zvláště, když jim k tomu pomůže sama příroda, třeba zákrytem vzdálené hvězdy.

Kuiperův pás ledových těles ležící za drahou Neptuna se stává s každým novým objevem ještě více exotičtějším místem Sluneční soustavy. Astronomové nyní objevili dalšího člena pásu, jehož dráha se vymyká současným teoriím vývoje Sluneční soustavy.

Snímky pořízené Hubbleovým kosmickým dalekohledem umožnily astronomům objevit dvojice nových měsíčků a prstenců obíhajících kolem planety Uran. Vědci rovněž zaznamenali překvapující změny oběžných drah měsíčků, které naznačují chaos v systému této planety.

Na jedné straně jsou astronomové schopni získat detailní obrazy vzdálených galaxií, na straně druhé jen s obtížemi studují naši vlastní galaxii. Pohled „zevnitř“ činí její zkoumání komplikovaným. Přesto se znalosti o ní neustále rozšiřují a zpřesňují.

Více než tisíc planet připomínajících Tatooine - hypnotický svět Lukea Skywalkera s mnoha slunci – by se mohl skrývat i v okolí naší Galaxie.

Dva druhy lišejníků rozšiřují seznam astronautů a zároveň se přidávají k organismům, které dokážou přežít v kosmickém prostoru.

Naše znalosti o Slunci za posledních deset let dramaticky narostly. Z velké části se o to zasloužila sluneční observatoř SOHO sledující naši mateřskou hvězdu z unikátní pozice mezi Zemí a Sluncem.

Exploze supernov patří k nejdramatičtějším procesům ve vesmíru. Až donedávna se je ale astronomové marně snažili modelovat. V jejich simulacích supernovy obvykle jednoduše řečeno vyšuměly. Nyní se ukazuje, že situaci zachrání zvuk.

Název jedné starší sbírky sci-fi povídek je Vesmír je báječné místo pro život. Všude, kam se podíváme do vesmíru, nacházíme vodu, vodík, kyslík, dusík, síru, uhlík a dokonce stopy po jednoduchých organických molekulách. Dalo by se snad napsat, že život, respektive inteligentní život musí existovat prakticky na každém šutru ve vesmíru. Ostatně tak nějak si o tom můžeme přečíst ve vynikajících Troskových románech. Dnes už víme, že tomu tak není, alespoň co se sluneční soustavy týče a pomalu začínáme tušit proč bude život v podobě, kterou známe, opravdovou vzácností.

Druhý, a poslední možný, pokus o přistání se japonské sondě podařil. Zařízení nabralo vzorky a sonda se vydala na 300 milionů kilometrů dlouhou cestu zpět. Kontejner s půdou by měl v přespříštím roce přistát v Austrálii.

Barnardova hvězda, která je druhou nám nejbližší ve vesmíru, prodělala intenzivní vzplanutí, které dočasně zvýšilo její jasnost. U starého, rudého trpaslíka je takové chování velmi neobvyklé. Taková hvězda by měla chovat poněkud usedleji.

Po pěti letech se největší volně plující objekt na světě - ledovec B-15A u mysu Adare v Antarktidě rozlomil na menší kusy.

Docela jednoduchou metodu jak odvrátit případnou srážku naší planety s asteroidem představili vědci z NASA. Jejich výpočty ukazují, že stačí do těsné blízkosti nebezpečného objektu umístnit dostatečně těžkou kosmickou loď a zbytek už vykoná samotná gravitace.

Nová analýza družicových dat odhaluje nemalý přímý vliv Slunce na vzrůst teploty pozemského klimatu minimálně v posledních desetiletích.

Astronomové objevili mladou a hmotnou hvězdu v místech, kde by se taková vyskytovat neměla. Tato navíc od nás pádí ohromnou rychlostí pryč. Panuje podezření, že ji „nakopla“ černá díra v jádře sousední galaxie.

Japonská kosmická sonda Hayabusa poslala na zemi úžasné snímky planetky (25143) Itokawa.

Nová astronomická pozorování přinášejí nebojácný alternativní pohled na povahu temné hmoty ve vesmíru.

Největší dalekohled na jižní polokouli SALT (Southern African Large Telescope), patřící Jihoafrické astronomické observatoři SAAO (South African Astronomical Observatory), byl uveden do provozu.

Astronomové možná zaznamenali záření úplně prvních hvězd, které se vynořily z temnoty krátce po Velkém třesku. Ačkoliv tyto extrémní hvězdy už dávno neexistují, vesmírem i nadále prochází jejich světlo.

Eta Carinae je jednou z nejtěžších a nejneobvyklejších hvězd v naší Galaxii. Data z kosmického dalekohledu FUSE nyní potvrdila podezření, že kolem této hvězdy obíhá menší společník. Ten je možná zodpovědný i za extrémní zjasnění, která hvězda občas prodělává.

Za pomoci Hubbleova kosmického dalekohledu astronomové zjistili, že devátá planeta Sluneční soustavy možná nemá jenom jeden měsíc ale hned tři. Maličké měsíce, jejichž objev ještě čeká na definitivní potvrzení, nemají v průměru více než 200 kilometrů.

Melodramatický příběh z hlubin vesmíru, který vrhá nové světlo na otázku, zda může kvasar existovat bez rodné galaxie.

Sluneční aktivita je neobyčejně nízká, ale to neznamená, že nás Slunce nemůže překvapit aktivní oblastí.

Na Marsu nyní „řádí“ obrovská prachová bouře, která mění povrch planety.

První kolo v soutěžích mezi technologiemi, které by mohly být v budoucnosti využity pro budování kosmického výtahu, skončilo bez vítěze. NASA vypsala odměny ve výši 100 tisíc dolarů podle vzoru X-Prize. Klání se bude opakovat příští rok a to o dvojnásobnou částku.

Americký Spitzerův kosmický dalekohled objevil počátky vzniku planet kolem slabých vesmírných těles - hnědých trpaslíků.

Po pět desetiletí sloužily rakety Titan k vynášení těžkých nákladů na oběžnou dráhu. Byly mezi nimi družice vědecké, vojenské i pilotované lodi Gemini. Před několika dny odstartovala poslední z nich a definitivně tak uzavřela jednu významnou kapitolu v historii kosmonautiky.

Planeta Venuše je nyní ve středu zájmu, protože se na jedné straně Zemi velmi podobá a na straně druhé je zcela odlišná. Pro nás zůstává stále záhadnou planetou. Mise Venus Express k naší mraky zahalené "sestře" by mohla poodhalit roušku těchto tajemství.

Velmi citlivé přístroje, umístěné na evropské sondě Rosetta, přinesly důkaz, že komety obsahují daleko více prachu než ledu. Proto se pro ně více hodí označení „ledové špinavé koule“ než dřívější „špinavé sněhové koule“.