Obr 1) Produkce elektřiny v České republice na přelomu dubna a května z různých zdrojů vyznačená různými barvami, černou čárou je vyznačeno zatížení sítě (zdroj Energostat v oEnergetice)

Jarní měsíce duben a květen jsou nejlepším obdobím pro fotovoltaické elektrárny. Je ještě poměrně chladno, ale slunce už je relativně vysoko a dlouho nad obzorem. S vyšší teplotou totiž klesá efektivita fotovoltaických článků. Sluneční elektrárny tak v této době okolo poledne dodávají nejvíce elektřiny do sítě. V současné době už má Česká republika instalováno přes 5 GWp výkonu fotovoltaik a v ideálním případě dokáže zajistit i dostatečně velkou část potřebného výkonu. V květnu kolem poledne dokáže naše fotovoltaika zajistit něco mezi 70 – 80 % deklarovaného svého výkonu. Tedy okolo 3,8 GWe. Maxima spotřeby ve špičce leží v té době mezi 8 a 10 GW. V minimu je u nás v dubnové a květnové dny požadavek na něco nad 5 GWe. Je tak vidět, že současný instalovaný výkon u nás je docela optimální pro vykrývání nárůstu u denních maxim spotřeby. To je vidět i na obrázku 1 ukazujícím produkci a spotřebu v Česku na přelomu dubna a května.

Obr 2) Produkce elektřiny v Německu na přelomu dubna a května z různých zdrojů vyznačená různými barvami, černou čárou je vyznačeno zatížení sítě (zdroj Energostat v oEnergetice)

Německo má instalováno téměř 120 GWp, v květnová poledne tak dokáže v principu dodávat přes 80 GWe. A to už je hodnota výkonu, která je větší než denní maxima v dubnu a květnu, které nedosahují většinou 80 GWe. Je to vidět i na produkci elektřiny v Německu na současném přelomu dubna a května. Zároveň má Německo téměř 80 GWp instalovaných ve větrných turbínách. I ty jsou v ideálním případě schopny pokrýt téměř všechny potřeby Německa, v době ideální pro slunce a vítr tak je v jarních měsících v principu dostupný téměř dvojnásobek potřebného výkonu. Přebytečný dostupný výkon je pak třeba buď vyvézt, nebo omezit výrobu u některých bloků. Dramatické změny dostupného výkonu během dne, které je vidět na obrázku 2 extrémně zvyšují nároky na řízení soustavy. Přebytek sluneční nebo větrné elektřiny v ideálních podmínkách pro fotovoltaiku nebo větrníky dramaticky ovlivňuje i sousedy Německa a jejich energetické sítě.

Obr 3) Produkce elektřiny ve Francii na přelomu dubna a května z různých zdrojů vyznačená různými barvami, černou čárou je vyznačeno zatížení sítě (zdroj Energostat v oEnergetice)

Jak vypadá výroba elektřiny ve státech, které dominantně spoléhají na jaderné elektrárny, je vidět v případě Francie a Slovenska. V případě Francie už se část jaderného výkonu využívá i pro regulaci výkonu v soustavě, u Slovenska i Česka pokrývají jaderné zdroje základní zatížení a k omezování jejich výkonu se přistupuje jen výjimečně. Francie má neustále značnou část výkonu určenou pro vývoz, což je dáno tím, že zaplňuje deficit zdrojů hlavně u Itálie.

Dramatické dopady mají přebytky fotovoltaického, případně i větrného, výkonu na spotovou cenu elektřiny. U této výroby, kterou lze jen velmi omezeně předvídat na měsíce i léta dopředu, se dominantní část elektřiny prodává právě na spotu. Nelze totiž pro delší období předpovědět, zda bude jasno nebo pod mrakem čí opar, a jestli bude foukat.

Obr 4) Produkce elektřiny na Slovensku na přelomu dubna a května z různých zdrojů vyznačená různými barvami, černou čárou je vyznačeno zatížení sítě (zdroj Energostat v oEnergetice)

Možný okamžitý výkon daných zdrojů se tak může lišit i násobně. Do forwardu tak tyto elektrárny mohou nabídnout jen rozumně velkou část svého potenciálního výkonu. Spojení s baterií nebo bioplynovou a vodní elektrárnou může situaci zlepšit, ale jen do jisté míry. Jaderné elektrárny, které mohou naplánovat provoz i případné odstávky, mohou dominantní část výkonu prodat dopředu ve forwardech.

Právě proto podíl prodejů na spotovém trhu roste s podílem fluktuujících OZE v mixu, u nás však pořád dosahuje pouze okolo 20 - 30 % z obchodované elektřiny. Základní zatížení se dominantně prodává právě ve forwardech a u nás je z velké části pokrývají jaderné zdroje.

Obr 5) Spotové ceny v Česku na přelomu dubna a května. Je vidět náraz na hraniční zápornou cenu -500 EUR/MWh 26. dubna a 1. května (zdroj Energostat v oEnergetice).

Cena současných forwardů na červen 2026 je okolo 90 EUR/MWh a postupně rostou, ve třetím kvartále už je to okolo 100 EUR/MWh. Ceny forwardu jsou relativně velmi stabilní.

Spotové ceny jsou naopak stále více fluktuujícími a s extrémními výkyvy. S růstem přebytku dotovaných obnovitelných zdrojů se stále více objevují i záporné ceny. Ty jsou stále častější a trvají stále delší dobu. Je to v době, kdy na pokrytí zbývající chybějící části poptávky stačí vysoce dotované zdroje. Ty vydělávají i při záporných cenách, pokud jejich velikost nepřesáhne hodnotu dotace.

Obr 6) Spotové ceny v Německu na přelomu dubna a května. Je vidět náraz na hraniční zápornou cenu -500 EUR/MWh 26. dubna a 1. května (zdroj Energostat v oEnergetice)

V letošním přelomu dubna a května jsme zaznamenaly absolutní rekordy záporných cen, kdy se ve volných dnech s malou spotřebou dosáhlo hranice -500 EUR/MWh. To je stanovený limit, nižší cenu už na burze nelze nastavit.

Pokud se podíváme na vývoj spotových cen v Česku, vidíme, že se období nulových a záporných cen střídají s intervaly, kdy ceny překračují i 200 EUR/MWh. Zároveň je vidět, že takový vývoj na spotu je v celém regionu, který je dobře propojen s Německem.

Obr 7) Spotové ceny v různých státech Evropy v době kolem extrému záporných cen 26. dubna (zdroj Energostat v oEnergetice)

Je totiž dominantně vytvářen právě německou energetikou a jejím zaměřením na dotované obnovitelné zdroje. Na druhé straně je však zase třeba připomenout, že i velkou část dotací, které saturují záporné ceny, zaplatí německý daňový poplatník.

Dotace záporných cen nejsou jedinými náklady, které velké výkony fluktuujících obnovitelných zdrojů přinášejí. Dalšími položkami jsou náklady na posilování sítě a platby za regulaci a redispečing. Ve skutečnosti tak zvyšující se počet hodin s nulovými a zápornými cenami silové elektřiny náklady na energie kontinuálně zvyšuje.

Obr 8) Spotové ceny v různých státech Evropy v době kolem extrému záporných cen 1. května (zdroj Energostat v oEnergetice)

Zároveň se musí dotovat i fosilní zdroje, které musí být v pohotovosti, aby udržovaly stabilitu sítě v situaci velkého podílu fluktuujících obnovitelných zdrojů. Následky přezírání rizika ze situace dominance nestabilních zdrojů si vyzkoušelo při black-outu před nedávnem Španělsko.

Ovšem nejdramatičtější dopady prohlubování tohoto procesu nás teprve čekají. Vede totiž k tomu, že dotované fluktuující obnovitelné zdroje extrémně kanibalizují nedotované zdroje stejného typu. V době, kdy jsou pro ně ideální podmínky a měly by získávat finance na svůj provoz a investice, jsou ceny nulové nebo záporné a musí se vypínat.

Připomenu, že se kanibalizují pouze zdroje na spotu. Jaderné elektrárny, které už prodaly svou výrobu ve forwardu, mohou v principu nabídnout snížení výkonu, za které dostanou zaplaceno z dané záporné ceny dotované fotovoltaiky, která je nahradí. Mohou tak vydělat ještě více.

Pomůže nám masivní výstavba větrníků k levné elektřině, jak tvrdí organizace Fakta o klimatu? (Foto autor).

Může se stát, že fotovoltaiky a větrníky, kterým skončí období s garantovanou dotací pak nepokryjí ani provozní náklady, a bude je nutné úplně odstavit. Zároveň nebude možné budovat žádné tyto zdroje bez provozních dotací. Situace v Německu je tak hlavním důvodem, proč se u nás v situaci, kdy se u nich nepočítá s provozní dotací, zrušily projekty velkých fotovoltaických elektráren, a i menší projekty mají s návratností značné problémy.

Daná rizika z nekoncepční a ideologicky zaměřené energetiky jsem popsal v řadě článků (zde, zde, zde, zde a zde) a je dobře, že se u nás začíná prosazovat racionálnější pohled a pomalu se rozjíždí jaderná renesance, jak jsem popsal v nedávném článku.

Na stejný problém reagují i vystoupení na serveru Vysoké napětí:

Video: Elektřina zadarmo?

Video: Když je volno, elektřina stojí až minus 500 eur