Vladimír Blažek

Červená barva je jiná než ostatní v tom, jak na nás působí. U mnoha kultur je oblíbená jak na oblečení, tak na pokožce v podobě ozdobného nebo rituální malování. Je spojována nejen s láskou a zamilovaností, ale i s mocí a vyšším společenským statusem. Preference červené barvy má zřejmě hlubší evoluční souvislosti.

Populačně, „rasově“ či etnicky smíšená manželství přibývají s globalizací našeho světa. I když to partneři s přizpůsobením se jiné mentalitě nemívají jednoduché, jsou takové páry jistě důsledkem celkově se zvyšující tolerance k jinakosti (což však bohužel nevylučuje odmítání odlišnosti u jiných osob). Při vytváření vztahu se uplatňuje pochopitelně atraktivita tváře. Zde existují univerzálně platné principy (např. symetrie obličeje), ale i známost a podobnost včetně barvy pleti a „rasově“ různých fyziognomických rysů. Je však zajímavé, že černoši preferují bělošky více než naopak a běloši preferují spíše asijské ženy než naopak.

V naší evoluci se zdůrazňuje význam tvorby nástrojů. Posuzování toho, co se odehrávalo v dávné minulosti, se týká téměř výhradně kamenné industrie. Jednoznačné rozpoznání kamenného nástroje je především spojeno s odštěpením části kamene tak, aby vznikla řezná plocha. To je nutně provedeno úderem. A zde je velkou otázkou, která se příliš nezdůrazňuje, jak mohlo dojít ke vzniku technologie postavené na úderu.

Před nedávnem jsme zde uvedli, že neandrtálci lovili dravce a asi se zdobili jejich uřezanými posledními články prstů nohou s drápy. Jiné objevy ukazují na záměrné manipulování s červenými okrovými barvivy, a to souběžně a nezávisle s našimi přímými předky.

Ženy nechtěně tím, jak vypadají, a chtěně tím, jak se chovají, vysílají k mužům signály, aby si jich tito všimli. Prezentují prostřednictvím své atraktivity předpoklady pro partnerství. Zajímavých studií na toto téma je mnoho a tak přibývá aspektů krásy jako hub po dešti: symetrie, plnost a červené zbarvení rtů, velké oči a jiné juvenilní znaky, bohatá kštice vlasů, hladkost kůže atd.

Neandrtálci nebyli přihlouplí a hrubí „předlidé“, ale měli svůj bohatý sociální život a myšlenkový svět srovnatelný s životními způsoby raných anatomicky moderních lidí. Důkazy o symboličnosti myšlení pradávných lidí (nás i neandrtálců) se rozpoznávají jen obtížně a tak každý doklad zaujme.

O tom, co vedlo naše předky k chůzi po dvou panuje celá řada představ, od lepší orientace ve vysoké trávě, přes možnost gestikulace až po potřeby rukou pro snadnější pohyb ve větvoví stromů. S novou hypotézou přišel David Carrier: „Rozhodla úspěšnost v soubojích“.

O působení hormonálních oscilací během menstruačního cyklu na chování žen (a dokonce i jejich partnerů) se ví již ledacos. Hladiny pohlavních hormonů ale ovlivňují přímo i velikost mozku.

S působením ženské krásy na muže to není jednoduché. Něco je v mužích evolučně zakořeněno, něco je ovlivněno kulturními vzory a smýkáno módou.

Porovnání velikostí částí mozků u různých druhů primátů popírá jeho „mozaikovou evoluci“.