Zeptejte se svého kněze 7: Desatero Božích přikázání  
Nedávno se na stránkách iDnes.cz objevil kvíz „Biblické postavy a příběhy v každodenním životě“. Sedmá kvízová otázka byla: „Kdo dostal od Hospodina na kamenných deskách Desatero přikázání, které je základem křesťanské etiky?“ Správná odpověď byla „Mojžíš“. Tato otázka ale vychází z mylného předpokladu. Desatero přikázání, které bylo podle bible vytesáno do kamene, není základem jakékoliv etiky.

Ikona této série článků: zobrazení Boha na drachmě z 5. století před naším letopočtem. (Foto: Arthur B. Cook, Kredit: Eickenberg en.wikipedia)
Ikona této série článků: zobrazení Boha na drachmě z 5. století před naším letopočtem. (Foto: Arthur B. Cook, Kredit: Eickenberg en.wikipedia)

Omyl redaktorů iDnes ve zmíněném kvízu je o to vtipnější, že sami na tento zlozvyk 1. dubna upozorňovali: Lidé sdílejí informace bez toho, aby si přečetli původní zdroj. Některé omyly se kvůli této zkratce v šíření informací staly tradicí a vytlačily původní správnou verzi. Domněnka, že desatero přikázání, které dal Bůh Mojžíšovi, má něco společného s morálkou, je jednou z nich.

 

 

Opovážím se tvrdit, že jen málokdo ví, co je obsahem desatera přikázání, které bylo podle Bible uloženo na kamenných deskách do archy úmluvy. Nemyslím to, že existuje mnoho nepřesností v překladu kapitoly Exoudus 20 (velmi dobře zpracované zde), ani to, že katolíci vyměnili výslovný Boží zákaz jakéhokoliv zpodobňování Boha za přikázání „Nevezmeš jména Božího nadarmo“. Myslím tím to, že jediná přikázání, která podle Bible dal Mojžíšovi Bůh, která byla vytesána do kamene, která nesou označení „desatero přikázání“ a která byla uložena do archy úmluvy, zní takto:

 

  1. Nebudeš se klanět jinému bohu, protože Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivě milující.

  2. Nebudeš si odlévat sochy bohů.

  3. Budeš dbát na slavnost nekvašených chlebů. Sedm dní budeš jíst nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, ve stanovený čas v měsíci ábíbu; neboť v měsíci ábíbu jsi vyšel z Egypta.

  4. Všechno, co otvírá lůno, bude patřit mně, i každý samec z prvého vrhu tvého stáda, skotu i bravu.

  5. Osla, který se narodil jako první, vyplatíš ovcí; jestliže jej nevyplatíš, zlomíš mu vaz. Vyplatíš každého svého prvorozeného syna. Nikdo se neukáže před mou tváří s prázdnou.

  6. Šest dní budeš pracovat, ale sedmého dne odpočineš; i při orbě a při žni odpočineš.

  7. Budeš slavit slavnost týdnů, prvních snopků pšeničné žně, a slavnost sklizně na přelomu roku.

  8. Třikrát v roce se každý z vás, kdo je mužského pohlaví, ukáže před Pánem Hospodinem, Bohem Izraele. Vyženu před tebou pronárody a rozšířím tvé pomezí. Nikdo nebude žádostiv tvé země, když se půjdeš třikrát v roce ukázat před Hospodinem, svým Bohem.

  9. Nebudeš porážet dobytče tak, aby krev mého obětního hodu vytekla na něco kvašeného. Nebudeš přechovávat přes noc do rána nic z oběti při slavnosti hodu beránka.

  10. Prvotiny raných plodů své role přineseš do domu Hospodina, svého Boha. Nebudeš vařit kůzle v mléku jeho matky.“

 

Třicet metrů vysoké zpodobnění Boha v lidské podobě z mastku, Cristo rendor, Rio de Janeiro (Kredit: Nico Kaiser, Wikipedia)
Třicet metrů vysoké zpodobnění Boha v lidské podobě z mastku, Cristo rendor, Rio de Janeiro (Kredit: Nico Kaiser, Wikipedia)

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Napiš si tato slova, neboť podle těchto slov uzavírám s tebou a s Izraelem smlouvu.“ A byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání. (Exodus 34:14-28)

 

 

Abych nebyl obviněn z vytrhávání veršů z kontextu, projdu v rychlosti kapitoly Exodus 19-34, které zahrnují obě verze: Bohem vyslovené přikázání sepsané do knihy smlouvy, ze kterých vzniklo přeskupením a úpravami tradiční katolické desatero (Ex 20) a do kamene tesané „biblické“ desatero (Ex 34:14-26). Tučně jsou zvýrazněna místa, která podporují mé tvrzení. Pro méně časově obdařené doporučuji číst pouze tučně vytištěné pasáže. Pro ty, kteří mají času více, doporučuji můj text pro kontrolu číst paralelně s textem Bible. Mé shrnutí berte pouze jako inspiraci, na co si dát v bibli pozor. Čtení těchto kapitol mi osobně přišlo velmi zábavné (minimálně ve srovnání se zbytkem Bible). Velmi vtipná mi přišla například představa, jak v kapitolách Ex 25-30 diktuje Bůh Mojžíšovi podrobnosti typu kolik poutek má být na plachtě stanu a kam dát zvonečky na oděv svého bratra, nebo že kněží musí nosit spodky, aby se zakryla nahota jejich těla, když se budou (zády k publiku) klanět k oltáři. Čtením všech zmíněných kapitol se člověk ponoří do barbarské mentality lidí té doby. Vřele doporučuji všem lidem bez ohledu na vyznání pro pobavení a poučení.

 

Shodou okolností dnes je tomu přesně 600 let od upálení Mistra Jan Husa (6. 7. 1415), který mimo jiné hlásal, že Bible by měla být přeložena, aby si v ní mohli číst všichni lidé, nejen kněží. Překlady jsou dnes dostupnější, než kdy dříve a navíc s moderními možnostmi vyhledávání: Bible kralická (1579), Bible kralická (1613), Bible, překlad 21. století a Český ekumenický překlad, ze kterého jsem čerpal.

 

Exodus 19 vypráví, jak židovský národ po 40 letech putování po exodu z Egypta dorazí k hoře Sinaj, která je popisována jako sopka (16 a 18). Bůh zahalený v kouři na vrcholu hory promlouvá pouze k Mojžíšovi a opakovaně zakazuje přístup ostatních svědků k hoře pod pohrůžkou smrti ukamenováním či zastřelením (13 a 21). Výjimku pro vystoupení na horu Sinaj Bůh udělil Mojžíšovu bratrovi Áronovi.

Slavné zpodobnění Boha v Sixtinské kapli: Stvoření Adama, Michelangelo (Wikipedia, veřejné dílo)
Slavné zpodobnění Boha v Sixtinské kapli: Stvoření Adama, Michelangelo (Wikipedia, veřejné dílo)

Exodus 20: Mojžíš je sám na hoře spolu s Bohem a ten mu sděluje přikázání. Všimněte si, že o kamenných deskách není nikde ani zmínky. Bůh zakazuje zpodobňování Boha a klanění se tomuto zobrazení (4-5). Bůh, který sám sebe označuje za žárlivého (žárlivě milující je chybný překlad, Boží žárlivost implikuje existenci jiných bohů a vychází z reality polyteismu semitského národa), bude stíhat vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení (5). Často se připomíná, že sedmý den musí člověk odpočívat a to i jeho děti, otroci a dobytčata (10), ale to, že Bůh přikazuje šest dní člověku pracovat, se vynechává (9). V jedenáctém verši se připomíná, že Bůh věří, že vesmír stvořil v šesti dnech. V sedmnáctém verši je připomenuto, že žena je mužovým majetkem. Exodus 2-17 byl transformován do katolického desatera.

 

 

V 18. až 21. verši rozmlouvá Mojžíš s lidem (takže zřejmě na chvíli sešel s hory). Lid se bojí Boha/sopky (18-19), Mojžíš jim říká, že je dobře, že se bojí – strach zajistí, že lidé přestanou hřešit (20). Pak se vrací Mojžíš zpět na horu a Bůh pokračuje v diktátu přikázání. Znovu připomíná, že si ho člověk nemá zpodobňovat (23). A pak se pouští do popisu detailů, jak správně obětovat (24-25) a připomíná, že člověk nesmí vystupovat po stupních k oltáři, aby neodhaloval nahou zadnici (26).

Exodus 21 je pokračování Božího monologu: Velkou část této kapitoly věnuje Bůh, jak nakládat s otroky (2-11 a 20-21 a 26-27). Zatímco hebrejský otrok může sloužit pouze po šest let od chvíle, kdy si ho otrokář koupí, tak otroci z jiných národů či děti přistěhovalců jsou, podle Boha, majetkem Hebrejce-otrokáře na doživotí (to Bůh říká v Leviticus 25:44-46). Bůh taky uvádí výjimku z tohoto pravidla – pokud se hebrejský otrok zamiluje do „doživotní“ otrokyně a nebude chtít po šesti letech služby odejít od své ženy a svého dítěte, které jsou majetkem otrokáře (4), tak si může nechat veřejně propíchnout ucho šídlem a stát se „dobrovolně“ doživotním otrokem (6). Dále nám Bůh připomíná, že ženy jsou majetkem, se kterým se může obchodovat. Prodej dcery do otroctví ošetřují verše 7 – 11. Poté následují pravidla právního systému, která dobře shrnuje oko za oko, zub za zub (12-37). Upozornil bych na pravidlo, že když někdo zlořečí svému otci či matce, tak musí zemřít (17). U 20. verše se Bůh vrací k otrokům – pokud někdo zmlátí otroka tak, že otrok zemře, tak musí být usmrcený pomstěn (20). Pokud ale zmlácený otrok zemře až po jednom dnu, tak nebude pomstěn, protože otrok je majetkem otrokáře a ten si s ním může nakládat, jak uzná za vhodné (21), tedy pokud mu nevyrazí oko nebo zub (26 - 27). A zase máme připomenutí toho, že ženy jsou majetkem mužů (22).


Exodus 22
je pokračováním výkladu práva Bohem. Zajímavý je například 16. verš, kde Bůh říká, že za manželku si člověk vezme ženu, kterou připraví o panenství (monogamii a sex až po svatbě Bůh začal vyžadovat až v modernějších dobách). Pokud někdo ženu pouze defloruje, ale otec mu ji nechce dát za ženu, tak někdo zaplatí otci plné věno (16). Za zmínku stojí i následující verš: „Čarodějnici nenecháš naživu“, jehož důsledky v modernějších dějinách zachycuje historické drama Kladivo na čarodějnice.

28. verš (Ex 22:29. v jiných verzích Bible) je rekapitulace z Exodu 13:2 a znamená, že člověk má obětovat svého prvorozeného syna Bohu v zápalné oběti. Bůh je ale milosrdný a nabízí vykoupení této oběti zaplacením 5 šekelů stříbra kněžím (Numeri 16:15-16). Toto pravidlo je potvrzeno i v desateru přikázání. V tom, které dal Mojžíšovi Bůh (Ex 34:20).

 

Exodus 23 dokončení právního výkladu, který přechází v návod na provádění slavností (14-19), jak správně obětovat dobytčata (18) a že se nesmí vařit kůzle v mléce jeho matky (19). Bůh pak říká, které národy Hebrejci zničí (23 a 27-30).

 

Exodus 24: Mojžíš se poté vrátil a vyprávěl lidu všechna právní ustanovení (3) a poté zapsal všechna Hospodinova slova (4) do knihy smlouvy (7), ale nevytesal nic do kamene! Mimo to máme další popis zápalné oběti, při které Mojžíš pokropil krví býků oltář (6) a lid (8) se slovy: „Hle, krev smlouvy, kterou s vámi uzavírá Hospodin na základě všech těchto slov.“ (8). Z předchozího vyplývá, že text Exodus 20-23 je obsahem smlouvy Boha s Izraelem (a ne desaterem). Bůh nařizuje, že má Mojžíš vzít na horu Árona, jeho syny a dalších 70 kněží. S Bohem se bude bavit zase pouze jen Mojžíš. Ostatní se nesmí přiblížit! (1-2). Všichni spatřili Boha stojícího na nebeském safíru (10), nato začalo těchto 73 mužů jíst a pít (11). Bůh poté pozval Mojžíše na další soukromý rozhovor a přislíbil mu, že mu dá kamenné desky – zákon a přikázání, které mu napsal (12). Tady se konečně objevuje zmínka o kamenných deskách a přikázáních. Stále ještě nevíme obsah těchto kamenných desek. Mojžíš přijal Boží pozvání (15) na horu, která je opět popisována jako sopka (17) a 40 dnů strávil uprostřed oblaku na jejím vrcholu (18).

V kapitolách 25 až 27 Bůh velmi podrobně a do nejmenších detailů diktuje, jak má Mojžíš co udělat. Jak má vypadat schrána svědectví (25:10-22), do které budou později uloženy kamenné desky desatera přikázání. Jak má vypadat stůl, na kterém bude schrána stát (25:23-28) a co všechno na něm bude stát (25:29-30). Jak má vypadat sedmiramenný svícen (25:31-36) s příslušenstvím (25:37-40). Jak bude vypadat stan (celá 26. kapitola), ve kterém bude stůl se schránou. Jak má vypadat oltář (Exodus 27:1-8), jak má vypadat nádvoří před stanem (27:9-19) a že se na nádvoří bude svítit (20). Bůh vybral Mojžíšova bratra Árona a jeho syny ke správě stanu setkávání (21).

 

V 28. kapitole Bůh říká, že Áron mají být hlavními knězi (1). Dále se Bůh dopodrobna zaobírá tím, jak má vypadat Árónovo roucho (2-8), jak má být ozdobeno (9-30), jak bude vypadat Áronova říza (31-32) a jak bude zdobena (33-34) a že zlaté zvonečky jsou nezbytné, pokud nechce Áron zemřít (35). Bůh dále oznamuje, že Áron bude nosit zlatý květ na turbanu (36) připevněný fialovou šňůrkou (37). Áronovi synové budou nosit suknice se šerpami (39-40) a Áron a jeho synové budou nosit lněné spodky (42), aby svou nahotou nepohoršovali, když budou přistupovat k oltáři, což je provždy platné nařízení pro něho i pro jeho potomky (43).

 

V 29. kapitole Bůh pokračuje v podrobném popisu. Tentokrát jak má Mojžíš vysvětit Árona a jeho syny na kněze. V podstatě Áron poté co bude oblečen v celé kněžské nádheře (4-6) popsané v předchozí kapitole, bude politý olejem (7). Potom následuje přesný výčet, které části obětních zvířat mají být spáleny jako oběť a co všechno má být pomazáno jejich krví (včetně lalůčku Árónova ucha). Dým z páleného tuku a orgánů obětních zvířat je líbivá oběť pro Hospodina (13 a 18). Bůh také v tomto dlouhém soukromém monologu Mojžíšovi říká, že po 7 dnů bude obětní hostina pouze pro Mojžíšem vybrané (31-35) a vše, co z hostiny zbyde, bude obětováno jako zápalná oběť, aby to nesnědl plebs (34). Každý den má být obětován býček (36) a dva jednoroční beránci (38-39) s přílohou (40). Takto se má obětovat u vchodu stanu setkávání po všechna pokolení (42). Po této slavnosti bude Bůh přebývat ve středu Izraelců, které vyvedl z Egypta (45 a 46).

 

Exodus 30 se vrací k popisu rituálních potřeb: Oltář k pálení kadidla (1-6), kdy se má kadilo pálit (7-8) a že se na něm nemá pálit nic jiného (9). Všemohoucí poté pokračuje popisem, kolik kdo má platit za nástup do služby, aby ho nestihla pohroma (12-16). Že se všichni musí umývat, když budou přicházet ke stanu setkávání, aby nezemřeli (19-20). Pak Bůh zase velmi přesně nařizuje, jak připravit olej svatého pomazání (23-25), co všechno se jím má pomazat (26-33), a jak připravit kadidlovou směs (34-38).

 

V 31. kapitole Bůh připomíná, že vše, co Mojžíšovi předkové uměli a předali dalším generacím, se naučili od něj (2-6) a teď je načase, aby tu moudrost Hebrejští řemeslníci použili k udělání všeho, co Bůh přikázal v předchozích kapitolách (6-11). Pak Bůh připomíná, že kdo nedodrží den odpočinku, musí zemřít a že dodržování dne odpočinku je pro Izraelce věčnou smlouvou (13-16).

 

Zpodobnění Boha na hoře Sinaj, Jean-Léon Gérôme (Kredit: Graham Phillips Website)
Zpodobnění Boha na hoře Sinaj, Jean-Léon Gérôme (Kredit: Graham Phillips Website)

31:18 Když (Bůh) přestal k Mojžíšovi na hoře Sinaj mluvit, dal mu dvě desky svědectví; byly to kamenné desky psané Božím prstem. Takže teprve teď (poté, co byl Mojžíš 40 dnů na hoře) dal Bůh Mojžíšovi přikázání na kamenných deskách. Obsah desek je stále neznámý.

 

Exodus 32 v této kapitole končí nudný Boží monolog a dostáváme se do tábora Izraelitů. Lidé požadují po Áronovi, aby jim udělal boha (1). Áron souhlasil a ze zlatých náušnic ulije zlatého býčka (Baal, semitský bůh plodnosti byl často zobrazován jako býk) a lidé se chystají na slavnost (4-6). Toho, co se odehrává v táboře, si všiml Vševědoucí a řekl Mojžíšovi, aby sestoupil s hory (7, 8). Zatímco Hospodin se chystá spustit svůj hněv na lidi (10), tak ho Mojžíš prosí, aby je ušetřil (11) a zkouší ho přesvědčit pomocí techniky „co si o tom Egypťané pomyslí“ (12-13). Bůh nakonec uznal, že se unáhlil a nebude na Izraelitech provádět násilí (14).

 

V 15. verši se potvrzuje, že Mojžíš má kamenné desky popsané Bohem. Ty ale roztříští poté, co zjistí, že Izraelité skutečně sešli z cesty, tak jak mu to předtím Bůh říkal (19). (Stále nevíme, co na tyto desky boží prst napsal!) Mojžíš tedy spálí zlatého býčka a rozemele ho na prach, ten nasype do vody a dá ho pít Izraelcům (20). Po krátké rozpravě s Áronem (21-24) svolává všechny své příznivce (26) a nařizuje jim: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Všichni si připněte k boku meč, projděte táborem tam i zpět od brány k bráně a zabijte každý svého bratra, každý svého přítele, každý svého nejbližšího“ (27). Celkem zabili Léviovci tři tisíce mužů. „Hospodin udeřil na lid, protože si dali udělat býčka, kterého zhotovil Áron“ (35). Zde stojí za povšimnutí, že Bůh ušetřil Árona této hromadné bratrovraždy, přitom právě Áron je ten, kdo by podle mě měl nést hlavní díl zodpovědnosti za vyhotovení zlatého býčka. Zde se přímo nabízí kacířská otázka, jestli Árona místo Boha neušetřil Mojžíš. Áron stále zůstává hlavním knězem…

Ve 33. kapitole vyzývá Bůh Mojžíše, aby vyrazili na cestu do země, která oplývá mlékem a medem (3), ze které předtím Boží posel vyžene Kenaance, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Chivejce i Jebúsejce (2). Bůh byl stále naštvaný a tak se rozhodl, že nepůjde v jejich středu, protože jinak by je musel vyhladit (5). Mojžíš tedy postavil stan za táborem a tam se setkával s Bohem a mluvili spolu tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem (11), i když o kousek dále Hospodin říká „Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu“ (20).

 

Konečně se dostáváme k 34. kapitole, která začíná: „Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vytesej si dvě kamenné desky jako ty první, já na ty desky napíšu slova, která byla na prvních deskách, jež jsi roztříštil” (1). Upozornění: druhé kamenné desky budou stejné jako ty první, napsané Božím prstem.

Mojžíš tedy vyrobil dvě kamenné desky a vystoupil na horu Sinaj (4), kde v oblaku sestoupil Hospodin (5).

Zde konečně Bůh diktuje text, který Mojžíš 40 dnů a nocí zapisuje na desky (28), (i když Hospodin v prvním verši 34. kapitoly říká, že je znovu napíše sám).

 

Bůh otec, Giovanni Battista Cima (Kredit: The Courtauld Institute of Art, Somerset House, Strand, London, veřejné dílo)
Bůh otec, Giovanni Battista Cima (Kredit: The Courtauld Institute of Art, Somerset House, Strand, London, veřejné dílo)

Exodus 34:10-13: Nekonečně milosrdný a spravedlivý žárlivý Bůh pravil „Hle, uzavírám s vámi smlouvu. Před veškerým tvým lidem učiním podivuhodné věci, jaké nebyly stvořeny na celé zemi ani mezi všemi pronárody. Všechen lid, uprostřed něhož jsi, uvidí Hospodinovo dílo; neboť to, co já s tebou učiním, bude vzbuzovat bázeň. Bedlivě dbej na to, co ti dnes přikazuji. Hle, vypudím před tebou Emorejce, Kenaance, Chetejce, Perizejce, Chivejce a Jebúsejce. Dej si pozor, abys neuzavíral smlouvu s obyvateli té země, do které vejdeš, aby se nestali uprostřed tebe léčkou. Proto jejich oltáře poboříte, jejich posvátné sloupy roztříštíte a jejich posvátné kůly pokácíte.“ Po tomto úvodu následuje desatero přikázání, které jsem uvedl na začátku mého textu (14-26). Teprve teď se konečně dozvídáme, co stálo na těch prvních kamenných deskách, které dal Bůh Mojžíšovi a co stojí na kamenných deskách, která jsou ve schráně Hospodinovy smlouvy. Text uvedený v úvodu (Exodus 34:14-26) je jako jediný v bibli označený jako desatero přikázání (Exodus 34:28).

 

 

Nechám na čtenáři, aby nyní sám posoudil, jestli je tedy desatero přikázání vytesané do kamenných desek skutečně základem křesťanské etiky, jak předpokládají například redaktoři iDnes.

 

Tento text samozřejmě vzbuzuje spoustu otázek. I kdyby se verš Ex 34:28 doopravdy vztahoval k textu psanému před 14 kapitolami a ne k desateru přikázání, na které navazuje, tak celý zbytek rozebírané části Bible ukazuje na Boží posedlost oběťmi a velmi přesně prováděnými rituály se zcela konkrétními rituálními předměty. V příštím díle přidám nejpravděpodobnější sekulární vysvětlení tohoto textu, které vychází ze studia historie, starých písemností a archeologie. Nicméně už nyní bych diskutující s teologickým rozhledem poprosil o zodpovězení těchto otázek:

 

  1. Jsou pasáže v bibli uvedené jako monolog Boha skutečně Boží slova, nebo si některé pasáže lidé vymysleli?

  2. Jak rozeznáme to, co Bůh skutečně řekl od toho, co si vymysleli lidé s primitivní etikou blízkou radikálnímu křídlu islámského státu?

  3. Vztahuje se zákaz vaření kůzlete v mléce jeho matky i na telecí na smetaně, nebo ještě šířeji na obalování kuřecích řízků ve vejcích?

  4. Je Bůh neměnný? Nebo se mění pohled lidí na Boha, zatímco Bůh je neměnný? Je dnešní pohled na Boha už ten konečně správný? Podle čeho to víme?

  5. Ve starém zákoně Bůh na mnoha místech zakazuje své zpodobňování. Je někde v novém zákoně tento zákaz zrušen? Myslel Ježíš vážně, když říkal: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.” (Mat 5:17-18)?

  6. Bůh opakovaně říká, že za nedodržení sabatu čeká člověka smrt. Například v Numeri 15:35 vyžaduje Hospodin ukamenování muže, který o sabatu (=v sobotu) sbíral dříví. Změnil Bůh názor na tuto problematiku? A ještě jednou je Bůh neměnný?

 

Zdroje: Samozřejmě nejsem první, kdo upozorňuje na rozporu mezi „tradičním církevním desaterem“ a textem označovaným v bibli jako desatero. Jako první v novodobé historii na tento rozpor údajně upozorňuje Goethe. Další autoři s odkazy jsou shrnuti zde, podrobnější informace (berte ale s nadhledem) najdete zde. Samozřejmě nejlepší je jít přímo ke „zdroji“ a uvedené pasáže si najít přímo v bibli (odkazy výše), případně ukažte svému knězi problematické části Bible a nechte si vysvětlit, jak to máte správně chápat.

Autor: Jan Špaček
Datum: 06.07.2015
Tisk článku

Synové boha Slunce - Bariosová Eva Farfánová
 
 
cena původní: 399 Kč
cena: 319 Kč
Synové boha Slunce
Bariosová Eva Farfánová
Související články:

Historie boha 1     Autor: Jan Špaček (10.11.2013)
Zeptejte se svého kněze 1: Vznik duše     Autor: Jan Špaček (31.03.2015)
Zeptejte se svého kněze 2: Velikonoční speciál     Autor: Jan Špaček (06.04.2015)
Zeptejte se svého kněze 3: Neurobiologie a duše     Autor: Jan Špaček (15.04.2015)
Zeptejte se svého kněze 4: Duše na věčnosti     Autor: Jan Špaček (29.04.2015)
Zeptejte se svého kněze 5: Reakce čtenářů na články o duši     Autor: Kolektivní práce (10.05.2015)
Zeptejte se svého kněze 6: Chyba v Pascalově sázce     Autor: Jan Špaček (20.06.2015)



Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni
















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace