Zeptejte se svého kněze 9: Pacifické cargo kulty  
Zrod hlavních světových náboženství je pro jejich stáří zahalen tajemstvím. Historikové nám často nabízí vícero spekulativních hypotéz vysvětlujících okolnosti vzniku konkrétních náboženství. Naproti tomu dobře zdokumentované kulty 20. století nám umožňují přesně sledovat podmínky, které vedly k jejich zrodu a šíření, což nám zpětně umožňuje lépe odpovědět na otázky, proč vznikají a jak se šíří náboženství obecně.

Archeologické nálezy datují nejstarší lidské osídlení Melanésie (Nová Guinea a tichomořské ostrovy severovýchodně od Austrálie) do doby před 30 – 50 tisíci let do doby, kdy v Evropě docházelo ke křížení H. neandrtalensis a H. sapiens.

Melanésané žili až do 18. století bez kontaktu se západní civilizací v kmenových celcích s kulturou a technologiemi doby kamenné. Měli svou vlastní mytologii - uctívání duchů předků a legendy episodicky shrnující jejich historii učících je morálním zásadám a způsobu života. Tyto legendy byly výsledkem pokusů a omylů mnoha generací a byly přizpůsobené pro přežití skupin lovců a sběračů v tropických pralesech melanéského souostroví.

Od 18. století se ostrované začali setkávat s misionáři připlouvajícími v plachetnicích. Misionáři jim darovali do té doby nevídané věci: železné nářadí, látku, knihy s obrázky… Misionáři jim samozřejmě také představili svého Boha a seznámili je s konceptem návratu Ježíše a konceptem posmrtného života v ráji. Vysvětlili jim, že je špatné odhalovat genitálie a ženské poprsí. V některých společenstvích se ujalo křesťanství více, v jiných méně.

Po misionářích následovala kolonizace a zaměstnávání Melanésanů na plantážích. Domorodcům bylo slíbeno, že získají velké bohatství, když budou dělat, co jim říkají bílí lidé. Místo příchodu evropského blahobytu se ostrované setkali s téměř otrockou prací a evropskými nemocemi, proti kterým neměli imunitu a na které velká část Melanéské populace vymřela.

Během jedné generace byli ostrované vytrženi z kmenového života doby kamenné a vrženi do kultury s novým Bohem, novými morálními zásadami a zákony, s ekonomikou založenou na penězích a se slibem velké odměny v podobě příchodu ráje na zemi.



Vznik cargo kultu

Kombinace faktické bezmoci změnit situaci, kulturního šoku, střetu mytologií a snaha napodobit (nebo občas neúspěšně vyhnat) evropské kolonizátory vedlo ke vzniku první vlny cargo kultů (cargo, anglicky náklad přepravovaný lodí nebo letadlem).

D. Attenborough v dokumentárním filmu BBC, The People of Paradise – 2. Cargo Cult (možno shlédnout s Britskou IP adresou) popisuje vznik cargo kultů následovně:

 

Rituál vojenské přehlídky.
Rituál vojenské přehlídky.

Představte si, že jste člověk, pro něhož jsou nástroje z kostí, kamenů a dřeva vrcholem technologického pokroku. Když se setkáte s bělochy, kteří mají nástroje, o kterých víte, že nemohly být vyrobeny lidskou rukou, a navíc jste nikdy neviděli bělocha tyto nástroje vyrábět, pak je jediným možným závěrem, že tyto nástroje musí být dary od bohů. Proč ale všechny tyto dary získávají běloši, kteří si je nezaslouží? Běloši neloví ryby, nesklízejí kokosové ořechy… Namísto toho dělají jen zbytečné nepotřebné věci: přehrabují se v papírech, vztyčují stožáry s dráty, hrají si s krabicemi, které dělají zvláštní zvuky, oblékají lidi do uniforem a nutí je pochodovat. A pak si to uvědomíte: tohle je to tajemství, jak získávají všechny výrobky! Toto jsou rituály, které přimějí bohy, aby seslali kargo pro bílé lidi. Pokud chceme kargo, tak musíte dělat tyto věci: Stavět radiové věže z bambusu, dělat letiště, oblékat muže do uniforem a nechat je se bezcílně promenádovat se sem a tam. A až přijde konec světa, tak přijde mesiáš ve velké lodi, nebo letadle a přinese nám kargo.“

 

Je zdokumentováno, že ke stejné úvaze došlo mnoho pacifických kmenů. Jen na Nové Guinei vznikl cargo kult 30x nezávisle na sobě. Další případy jsou známy z míst kulturně a geograficky vzdálených natolik, že je možné vyloučit jejich společný původ. Cargo kulty byly zaznamenané v mnoha komunitách na Fidži, Tahiti, Gilbertových ostrovech, Šalamounových  ostrovech, Nových Hebridech a na ostrově Tanna.



Šílenství Vailala

Šílenství Vailala (Vailala madness) je označováno jako první zdokumentovaný cargo kult. Evangelizace šla na Papui Nové Guinei ruku v ruce s kolonizací. Oboje lidem slibovalo brzký příchod velmi šťastné budoucnosti, ale realita se velmi lišila od nových ideologií. Lidé dřeli na plantážích, jejichž produkty byly odváženy loděmi. Frustrace z marného boje proti kolonizátorům vedla k tomu, že místní vinili sami sebe, že se špatně naučili aplikovat lekce, které se naučili od bílých. Řešení neřešitelné situace místní spatřili ve vytvoření nové mytologie, která jim přinášela naději na zlepšení. Evropané označují tento kult za šílenství mimo jiné proto, že ho doprovázela glosolálie, třes a psychosomatické problémy.

Runwaye mají přilákat letadla s nákladem.
Runwaye mají přilákat letadla s nákladem.

Úřadující guvernér Papui, G. M. Murray, si zaznamenal: „10. září 1919: Jistý muž navštívil stanici úřadu, aby ohlásil zvláštní jednání lidí v oblasti od Keuru po Vailala. Podle něj místní v několika vesnicích říkají, že se jim zjevili duchové předků a řekli jim, že všechna mouka, rýže, tabák a všechny ostatní produkty patří domorodcům a že běloši nemají žádné právo vlastnit tyto produkty. Duchové předků řekli, že v brzké době budou Evropané vyhnáni a vše se dostane do rukou místních. Dále bylo prorokováno, že velká loď přiveze duchy předků spolu s velkým množstvím nákladu a všechny vesnice se mají připravit na jejich příchod. Ve vesnicích domorodci budují plošiny a umisťují na ně dary. Tyto přípravy organizují „šéfové“, pravděpodobně samozvaní jedinci, cepující ostatní. Nutí je salutovat a dělat „rituály“ odkoukané od Britských kolonizátorů: pochodovat jako vojáci, zavedli zákaz vycházení a napodobovali pití čaje.“ (volně přeloženo, originál zde doplněn o detaily z wikipedie)

 

Antropolog Williams zdokumentoval chování domorodců takto: „Kora (domorodec) byl velmi rozrušený, poté co jsme bez předchozí konzultace s ním vstoupili do kultovního domu. Chrlil ze sebe fráze zkomolenou angličtinou, které nikdo nerozuměl. … Nakonec se přesunul k vlajce a dupal okolo a opakovaně vykřikoval fráze odposlouchané od bílých šéfů: ‚Honem! Honem‘, ‚Co je s tebou?!‘, ‚No tak chlape!‘.“

Podobné chování můžeme pozorovat u dětí, které svou psychologickou frustraci ventilují opakováním napomínání, které slyšeli (častěji, než by se jim líbilo) od svých rodičů.



John Frum

Na Tanna vznikl cargo kult kolem roku 1930 a je doposud živým náboženstvím.

Ostrov Tanna má dlouhou křesťanskou tradici. Přes 100 let domorodci patřili do presbyteriánské církve. V 60. letech téměř všichni domorodci věřili v mystického bílého muže jménem John Frum, který měl přijít a přinést s sebou cargo. Pravděpodobně kvůli jejich křesťanské indoktrinaci místní adoptovali kříž jako symbol Johna Fruma.

John Frum, který se údajně zjevil několika místním, jim při zjevení řekl, že všichni domorodci se mají zbavit peněz a zabít všechny své krávy, protože až přijde znovu, tak dostanou všechno, co budou chtít. Domorodci těmto zprávám uvěřili a v roce 1941 zavrhli křesťanskou víru, nakoupili zásoby za všechny své peníze, zabili krávy a přesunuli se do vnitrozemí ostrova a začali žít podle nové víry. Koloniální autority se neúspěšně snažili přesvědčit místní, aby zase začali pracovat. Když domluva nepomáhala, tak kolonizátoři vyhledali domorodce, který sám sebe označoval za Johna Fruma. Jeho zatčení a veřejné zostuzení a následné přesídlení jeho a dalších vůdců kultu z ostrova Tanna se ukázalo být jako kontraproduktivní.

Atrapy letadel slouží jako návnady.
Atrapy letadel slouží jako návnady.

Začátkem 40. let získával kult Johna Fruma na popularitě – přílet tří set tisíc amerických vojáků se spoustou „kargo“, kteří na ostrově Tanna vybudovali po Perl Harbor vojenskou základnu, považovali mnozí domorodci za naplnění proroctví: poprvé viděli černochy v americké armádě, kteří drželi zbraně a měli stejné vybavení a práva jako běloši. Američané byli k místním mnohem vstřícnější a za práci na vojenské základně je odměňovali férověji, než Britové za dřinu na plantážích.

 

Po odletu armády místní začali stavět atrapy letišť, která měla za účel přilákat další americká letadla a samotného Johna Fruma (viz obrázky).

Když se David Attenborough v 60. letech místního zeptal: „Same, řekl jsi, že John Frum slíbil, že se vrátí, ale už je to 19 let a on stále ještě nepřišel, není to už moc dlouhá doba na to, abys stále ještě na něj čekal?“

Sam odpověděl: „Nakonec přijede. Vy čekat na Ježíš 2000 let… já budu na Johna Fruma čekat přes 19 let.“

Attenborough reportáž z ostrova Tana v závěru komentuje slovy: „Možná, že místní náboženští vůdcové věří bludům. Pokud je tomu tak, tak bludům věří všichni obyvatelé Tanna. Bludy jsou ale možná poněkud divné slovo, pokud mluvíme o náboženství.“

Místní lidé dodnes věří, že se John Frum vrátí 15. února. Proto každý rok dělají rituální vojenské přehlídky s atrapami pušek a v improvizované uniformě (viz obrázek).

I přes velmi mladou historii tohoto náboženství, antropologové dodnes neví, jestli John Frum reálně existoval, či zda se jedná o čistě mytologickou postavu.

Zajímavé je také pozorovat evoluci cargo kultu na ostrově Tanna. Z původní jednotné skupiny se kolem 60. let vyštěpila odnož, která věří, že princ Filip je božská bytost (a bratr Johna Fruma).



Anatomie cargo kultů

Cargo kulty se vzájemně velmi podobají. Vzhledem k jejich paralelnímu vzniku na izolovaných ostrovech jejich podobnost svědčí o psychologickém nastavení lidí, kteří mají sklony k tomuto vzorci myšlení. Cargo kulty vznikají rychle, jakmile nálada ve společnosti dosáhne určité úrovně frustrace. Okamžitě po vzniku se nové kulty šíří rychlostí epidemie a snahy, shora je nějak regulovat, jsou neúspěšné. Naopak další útlak místních v podobě snahy vyvrátit jejich kult je příslovečné přilévání oleje do ohně. Zvýšení útlaku vede k většímu pocitu beznaděje a prohloubení touhy věřit v nadpřirozenou záchranu. Vysoká poptávka po zdroji naděje, vede ke smíření se i s ubohou nabídkou nově vznikajícího kultu.

Kříž Johna Fruma. (Kredit: Tim Ross)
Kříž Johna Fruma. (Kredit: Tim Ross)

Cargo kulty hned po svém vzniku začínají hrát dominantní roli v kultuře lidí, kteří je adoptují. Frustrovaní lidé se uchylují k vymýšlení si nových mýtů a mají vysokou tendenci jim uvěřit. Nově přijímané rituální chování může být pro věřící momentálně ponižující, nebo ekonomicky nevýhodné – musí ukázat pokoru, obětovat něco novému kultu (např. peníze a dobytek) a vzdát se předchozích tradic. Toto chování je ale úzce spojeno s nadějí, že nově provozované rituály povedou k brzkému příchodu dramatické nápravy situace. Tento typ chování můžeme pozorovat u všech lidí. Když jsou lidé psychicky na dně, tak odhodí svůj předchozí život a jsou ochotni dramaticky změnit svůj životní styl a jsou ochotni nekriticky přijmout kdejaký sektářský blud.

 

Když k nápravě situace nedojde a naděje se v rozumném čase nenaplní, nebo k nápravě situace dojde nepředpovězeným způsobem, tak kult buď zanikne stejně rychle, jako vznikl (což je osud většiny pacifických cargo kultů), nebo se trochu upraví jeho mystika a může přežívat celé generace, tak jak je to třeba s vírou v návrat Johna Fruma v letadle s velkým množstvím nákladu a duchy předků.

Vznik pacifických cargo kultů na začátku 20. století není ojedinělý. Střet s novou vyspělou kulturou vedl opakovaně ke vzniku nové mytologie zahrnující brzký příchod spasitele a sjednání nápravy v Severní Americe, Africe, Číně a v současné Altajské republice (více zde).



Paralely v moderním světě

Mentální schopnosti lidí se od doby kamenné nezměnily natolik, abychom jejich nedostatečností mohli vznik cargo kultů zdůvodnit. Vysvětlení musíme hledat jinde.

Cargo kulty stojí na dvou pilířích: na snaze uniknout z beznadějné situace do světa fantazie, který přináší naději, a na záměně korelace s kauzalitou.

Podobně jako u Johna Fruma nevíme, jak Ježíš vypadal. Ať už vypadal jakkoliv, tak vzhledem k jeho etnické příslušnosti, velmi pravděpodobně neměl středoevropské rysy, světlé vlasy nebo dokonce modré oči.
Podobně jako u Johna Fruma nevíme, jak Ježíš vypadal. Ať už vypadal jakkoliv, tak vzhledem k jeho etnické příslušnosti, velmi pravděpodobně neměl středoevropské rysy, světlé vlasy nebo dokonce modré oči.

V případě cargo kultu vypadá záměna korelace za kauzalitu takto: Běloši dělají divné rituály a mají kargo -> my budeme opakovat tyto rituály a taky dostaneme kargo!

 

Podobné spojení můžeme vidět v moderní historii na státních úrovních: Vyspělé země produkují tolik a tolik tun oceli -> naplánujeme produkci většího množství oceli a budeme vyspělejší!

Nebo tento typ chyby můžeme pozorovat u našich známých a příbuzných (u sebe tyto chyby objeví jen málokdo): Úspěšné celebrity propagují určitý výrobek/doporučují dietu -> koupím si tento výrobek/budu dodržovat dietu a budu taky úspěšný! (A pokud úspěšný nebudu, tak je to tím, že jsem rituály slavných aplikoval chybně a je potřeba repertoár rituálů rozšířit.)

Bohužel se můžeme setkat i s „Cargo kult vědou“: Mí předchůdci dělali tento postup a publikovali úspěšný článek -> když budu opakovat jejich postupy, tak budu taky úspěšný vědec i bez znalosti toho, proč tyto postupy provádím. (Podrobněji v Cargo cult science, R. Feynmann).

Člověk má tendenci uvěřit bludům, když si prochází životní krizí. Když nevidí žádné přirozené východisko ze stresující situace, tak se uchyluje k nadpřirozenému řešení a pověrčivým rituálům. Je důležité si uvědomit, že toto je přirozená reakce všech lidí a rituály skutečně přinášejí psychickou úlevu. Tuto chybu v lidském uvažování můžou použít nejrůznější sekty, které se snaží nově příchozího frustrovat a izolovat od okolního světa (a tím ho udělat náchylnějšímu k víře). Nebo je součástí agresivního marketingu: „Máme lék na problém, o kterém jste nevěděli, že ho máte!“

Podobně, když je pod tlakem skupina lidí, která dojde k závěru, že staré náboženství nepomáhá řešit situaci, tak dochází ke vznikům nových kultů. Většina nových kultů velmi rychle zaniká – ať už spontánně, nebo násilně. Některé se ale uchytí a nahradí předchozí náboženství.

Důležitá témata, kde se bere lidská tendence k záměně korelace za kauzalitu (a proč je častější ve stresových situacích) a jak dochází ke vzniku rituálního chování, rozeberu podrobně někdy příště.

Nyní si dovolím načrtnout ještě jednu paralelu:



Paralela raného křesťanství a Cargo kultů

V roce 63 př. n. l. byla Judea dobyta Římany, ale židům byla ponechána jistá autonomie. Židům se pochopitelně toto zřízení nelíbilo a s nadvládou Říma bojovali.

V roce 37 př. n. l. bylo potlačeno židovské povstání a Judea se stala plnohodnotnou Římskou provincií. Guvernérem se stal Herodes Veliký, který v roce 4 př. n. l. umřel a správu Judei si mezi sebe rozdělili jeho synové. Z bible nechvalně známý syn Herodes Antipas zdědil Galilejskou oblast, kterou spravoval pevnou rukou. Židé dále bojovali za svržení Římské nadvlády, ale proti Římské armádě neměli šanci v přímém boji. Boj z jejich strany byl veden partizánským způsobem.

Když frustrace s Římskou okupací v Judei stoupla na „potřebnou“ úroveň, tak se začali objevovat proroci věštící brzký příchod nadpřirozené nápravy (Mileniarismus).

Pouze hlavní větve zaznamenávající evoluci křesťanství. V současnosti existují tisíce nejrůznějších denominací, každá vyznávající jinou verzi křesťanského Boha.
Pouze hlavní větve zaznamenávající evoluci křesťanství. V současnosti existují tisíce nejrůznějších denominací, každá vyznávající jinou verzi křesťanského Boha.

V době Římské okupace se v Judei objevili proroci, kteří byli prohlášeni/sami sebe prohlašovali za mesiáše. Z této doby máme záznamy například o židovském proroku Honi ha-M’agel, který údajně uměl přivolávat déšť. V roce 63 byl ukamenován za pacifistickou modlitbu (řekl, že obě strany konfliktu jsou Boží lid a odmítl se modlit za vítězství jedné z nich). Podle rabínských legend ale nezemřel, místo toho po kamenování usnul na 70 let. Když mu po jeho probuzení nikdo nevěřil, že je Honi ha-M’agel, tak ho Bůh vzal k sobě do nebe.

 

A pak tady máme Ježíše, který zvěstoval brzký příchod nápravy nepříjemné politické situace (jeho následovníci se měli této nápravy dožít):

Matouš 4:17 Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“

Matouš 16:28 Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“ (a stejně tak Matouš 24:34, Marek 1:15, 9:1, )

Celá kapitola Marek 13 je velmi dobrou paralelou s dříve zmiňovanými cargo kulty. Zde jen úryvek:

(24-27) Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce a měsíc ztratí svou záři, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konce nebe. … (30) Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane.

Paralela mezi cargo kulty a křesťanstvím nám lépe umožňuje pochopit, proč Ježíš hlásal vzdání se rodinných vazeb a tradic:

Matouš 8:21-22 Jiný z učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat svého otce.“ Ale Ježíš mu odpověděl: „Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.“

Matouš 10:37 Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden.

Lukáš 14:26 „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. (zbavení se vazby na rodinu)

Ježíš podobně jako John Frum hlásal zřeknutí se světského majetku (protože spása je nablízku):

Matouš 6:19 Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou.

Matouš 19:29 A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě. (podobně v Lukáš 12:33, 14:33, 18:22, Matouš 19:21)

Samozřejmě, když se tato proroctví nenaplnila, tak bylo potřeba trochu upravit křesťanskou nauku a zaměřit se na jiné aktuální problémy, případně vytvořit problémy nové a nabídnout jejich řešení (zavedení konceptu pekla a ráje), aby víra mohla přežít dále. Formy víry, které se neadaptovaly, vymřely.

I když začátky křesťanství můžeme označit za mileniarismus, tak po jeho rozšíření (hlavně zásluhou Pavla z Tarsu) se podstata křesťanství velmi změnila a adoptovala prvky helénské víry a filosofie.

Zeptejte se prosím svého kněze, jaká je správná interpretace Ježíšových proroctví o brzkém příchodu Království nebeského (a srovnejte jeho odpověď s hypotézou vycházející ze znalosti fenoménu cargo kultů).



Jako námět do diskuse bych si dovolil etickou úvahu:

Máme právo říkat lidem věřícím v návrat Johna Fruma, že je jejich spasitel pouze legenda (například v případě, že by se k nám přistěhovali)? Jak byste vysvětlili „sofistikovanému“ vyznavači Johna Fruma, který už ví, jak se vyrábí cargo a věří pouze, že návrat Johna Fruma přinese spasení, že je jeho víra falešná? Měl by mít člověk věřící v cargo kult právo učit své děti alternativní historii, která není v konfliktu s jeho vírou a zakázat dětem číst materiály, které by mohly tuto jejich víru pokazit? V rámci kterého etického rámce, je lepší nechat lidi žít v omylu, než jim říkat pravdu, která se jim nelíbí? Kde je hranice mezi politickou korektností a pasivní spoluprací při zneužívání dětské důvěřivosti a indoktrinaci bludům?





Inspirace k napsání článku:



Autor: Jan Špaček
Datum: 24.08.2015
Tisk článku

Související články:

Zeptejte se svého kněze 1: Vznik duše     Autor: Jan Špaček (31.03.2015)
Zeptejte se svého kněze 2: Velikonoční speciál     Autor: Jan Špaček (06.04.2015)
Zeptejte se svého kněze 3: Neurobiologie a duše     Autor: Jan Špaček (15.04.2015)
Zeptejte se svého kněze 4: Duše na věčnosti     Autor: Jan Špaček (29.04.2015)
Zeptejte se svého kněze 5: Reakce čtenářů na články o duši     Autor: Kolektivní práce (10.05.2015)
Zeptejte se svého kněze 6: Chyba v Pascalově sázce     Autor: Jan Špaček (20.06.2015)
Zeptejte se svého kněze 7: Desatero Božích přikázání     Autor: Jan Špaček (06.07.2015)
Zeptejte se svého kněze 8: Rozhovor s Rostislavem Klimtem     Autor: Jan Špaček (17.07.2015)



Diskuze:


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace