Sestrojit ideální chemický pohon pro kosmické lodě je snem mnoha institucí i jednotlivců. Aktuálně krouží okolo naší planety demonstrační zařízení, které má ambice se tomu přiblížit. Stojí za ním malá společnost DSSP (Digital Solid State Propulsion). Zatím své produkty poskytovala spíše armádním složkám, teď došlo i na civilní kosmický program.

Extrémní těsná dvojhvězda obrovských, horkých a nesmírně zářivých hvězd, co se oběhnou za 1,2 dne, podle všeho splývá do hvězdného monstra o velikosti přes 60 Sluncí.

Dvojici astronomů z australské Swinburne University of Technology se za pomoci největších radioteleskopů podařilo zjistit slabý signál emitovaný atomy vodíkového plynu v galaxiích vzdálených od nás tři miliardy světelných let. The Royal Astronomical Society ve svém měsíčním přehledu informuje, že dosavadní rekord tím byl překonán o takřka půl miliardy světelných let.

V polovině 19. století explodoval obří hvězdný binární systém Eta Carinae a do okolí vyvrhl hmotu odpovídající deseti Sluncí. Na nějakou dobu z toho byla druhá nejjasnější hvězda noční oblohy. Snímkování od roku 1995 ukazuje, jak útvar roste.

Před několika dny rozvířila internetové vody senzační zpráva: V marsovském meteoritu Tissint byly nalezeny stopy mimozemského života! Není to ovšem zdaleka poprvé, kdy někdo s podobným tvrzením přichází – a předešlé senzace vždy spíše vyšuměly. Jak to tedy s těmi kameny z Marsu vlastně je?

Po symbolických 99 dnech se z hibernace probouzí sonda, která jako první těsně mine nejvzdálenější a tajemné těleso patřící až do roku 2006 mezi plnoprávné planetární členy.

29. srpna uvedla letová kontrola NASA naposledy do hibernace sondu New Horizons. Poslední období jejího odpočinku končí 6. prosince po 99 dnech.

Tvrdí to studie gama záblesků v galaxiích, které sterilizují složitější život na planetách, co se jim připletly do cesty. Hvězdné soustavy v menších galaxiích mají podle ní smůlu, protože tam jsou gama záblesky častější.

Pokud se potřebujete v tomto mrazivém počasí spolehlivě rozehřát a máte po ruce skupinku astrobiologů, pak je zaručeným receptem začít debatu na téma organických molekul na kometách. Či rovnou zmínit tu dnes nejslavnější - Čurjumov-Gerasimenko

Dva neviditelné pásy, které svým tvarem připomínají typickou americkou koblihu, se nazývají van Allenovy radiační pásy. Slovo radiační se v jejich názvu objevuje proto, že obsahují velké množství nabitých částic.

Pomocí dat palubního magnetometru ROMAP se vědci pokouší rekonstruovat vícenásobný kontakt modulu s povrchem komety Čurjumov-Gerasimenko. Rychlé a intenzivní změny hodnot svěčí o chaotické rotaci. Nejspíš zavadil o okraj kráteru.

Letos v létě skončilo první kolo (z celkového počtu tří) pozorovacího programu Hubbleova kosmického teleskopu Frontier/Parallel Fields. Kosmický senior má na kontě několik dalších rekordů – na jeden z nich se dnes podíváme.

Astronomové projektu Frontier Fields a GLASS pod vedením dr. Patricka Kellyho z University of California-Berkeley oznámili detekci čtyřnásobné projekce vzdálené supernovy způsobené efektem gravitačního čočkování.

Pokud před sebou máte šálek kávy a pijete ji s mlékem, tak teď je ta správná chvíle mléko pomalu nalít do šálku a zlehka míchat. Jedná se o příjemný a dostupný způsob jak si navodit potřebnou představu. Řeč bude o turbulencích v mezigalaktickém plynu.

Astronomové podle nových simulací v nejbližších pěti letech očekávají sklizeň až 20 000 nových exoplanet nadějnou observatoří Gaia.

Kdyby Saturn se svými divukrásnými prstenci neobíhal Slunce na tak poklidné oběžné dráze, měla by to Země a její obyvatelé mnohem svízelnější.

Není lehké prohledávat ze vzdálenosti 20 - 30 km těleso tak členité, jakým je kometa 67P. Týmy odborníků se už skoro týden snaží najít oblast, kde teď spící Philae odpočívá. Ale modul se bohužel ukryl do oblasti plné skal a převisů, kam denní světlo dopadne jen na pár desítek minut kometárního dne, proto je i po takové době vizuální pátrání neúspěšné.

Jak to, že se vesmír nezhroutil v kolapsu během kosmologické inflace působením Higgsovým bosonům? Odpověď by mohla být docela prostá, kvůli interakci Higgsových bosonů s gravitací.

Už je tomu více než týden, co se oddělil Philae od mateřské sondy, a poprvé v dějinách nepilotované kosmonautiky se vydal pomalým tempem vstříc kometárnímu povrchu. Měkké přistání sice nedopadlo úplně podle představ pozemní obsluhy, nicméně jde i přesto o počin historický.

Experiment SD2 (Sampling, Drilling and Distribution) byl posledním palubním zařízením uvedeným do činnosti v době, kdy měl Philae ještě dostatek energie, aby prováděl vědecká měření. Ač jsou výsledky doposud velmi nejednoznačné, přinášíme vám je v dnešním článku, neboť jak SD2, tak s ním bezprostředně provázaná zařízení COSAC a Ptolemy patří snad k nejpozoruhodnějším experimentům na palubě landeru.

Máme za sebou dalších 24 hodin - po celou tu dobu se snažíme sledovat dění kolem mise Rosetta a zatím nečinného modulu Philae. V dnešním přehledu se podíváme na další vědecká data, začneme ale doslova "explozivní" krátkou zprávou, kterou však zatím nebudeme podrobněji rozvádět, neboť nebyla dosud potvrzena.

Jak už je z názvu patrné, převratné novinky ohledně stavu Philae čekat nemůžeme. Na článek "Druhý a třetí pozemský den pro Philae" navazujeme, neboť se objevilo několik dalších fotografií a nových informací.

Události pátečního dne a sobotního byly značně dramatické. Momentálně se čeká na nabití sekundárních baterií.

Krátce po dosednutí modulu Philae bylo jasné, že nedošlo k aktivaci dvou důležitých zařízení pro bezpečné ukotvení na povrchu kometárního jádra a že začínají komplikace.

Ze zaprášené Země do hlubin vesmíru červí dírou. Takový je Interstellar, jehož vědeckým poradcem se stal slavný fyzik a popularizátor Kip Thorne.

Rosettě i celému týmu blahopřejeme!

První snímky oddělení modulu od mateřské sondy dorazily do centrály ESOC!

Do oddělení modulu Philae od domovské sondy Rosetta už zbývá přibližně šest hodin. Po 98 dnech, které uběhly od přiblížení, se celá mise blíží k zásadnímu milníku: oddělení a následné přistání landeru na povrchu jádra komety 67P. V hlavním řídícím centru je zatím klid, ale to se v několika hodinách změní...

Pokud nedojde k nečekaným technickým problémů, zapíše se zítřek do historie dobývání vesmíru jako den, kdy lidstvo poprvé měkce přistálo na povrchu komety.

Pokud nenastanou problémy (které můžeme v takové situaci očekávat každou hodinou), dojde ve středeční podvečer k prvnímu řízenému dosednutí lidmi vyrobeného modulu na povrch komety – toho nejproradnějšího a nejnevypočitatelnějšího objektu slunečního systému.

Přesněji řečeno tajuplnou záři z hlubokého vesmíru, která zahrnuje zhruba tolik světla, co všechny známé galaxie. Vystopovali jsme temný oceán hvězd, rozptýlených mezi galaxiemi?

Mars je hned po Zemi nejdůkladněji prozkoumanou planetou Sluneční soustavy. V současné době máme na jeho povrchu a oběžné dráze nejvíce sond v historii, které jej zblízka zkoumají a každodenně nám přinášejí nové informace. I to však není dost pro dostatečné pochopení všech souvislostí a proto se k rudé planetě chystají další mise. Ty se budou zabývat oblastmi a výzkumem, na které se doposud žádný z jejich předchůdců nezaměřil. Jednou z těch prvních, jejíhož startu se dočkáme, bude americká mise InSight.

Jestli byla havárie soukromého nosiče Antares firmy Orbital Sciences Corporation velkým a nepříjemným překvapením pro všechny fanoušky kosmonautiky (v tomto případě naštěstí nepilotované), pak včerejší tragická nehoda dalšího soukromého subjektu - společnosti Virgin Galactic - byla ve světle předchozí události naprostým šokem.

Včera jsme informovali o havárii, která se stala na základně Wallops na východním pobřeží Spojených států. Raketa Antares soukromé společnosti Orbital Sciences Corporation (OSC) měla poslat nákladní loď Cygnus na její třetí zásobovací misi k Mezinárodní vesmírné stanici. Dnes se na havárii podíváme podrobněji, uvedeme souvisloti a úkol rakety Antares a lodi Cygnus.

Nejvýkonnějším nástrojem pro průzkum zemského nitra jsou seizmické vlny. Na Zemi je můžeme vyvolat i uměle. V případě neutronových hvězd musíme vzít za vděk těmi přirozenými.

Smutná zpáva pro soukromý kosmický sektor.

Supermasivní díra v galaxii vzdálené 650 milionů světelných let odhryzla z neopatrné hvězdy žvanec zhruba o velikosti Jupiteru.

Prakticky celý tento týden probíhal ve znamení sběru a zpracovávání dat, která zachytily marsovské robotické mise při průletu komety Siding Spring poblíž planety Mars. Taková událost s sebou nese jednu podstatnou nevýhodu. Pokud nechcete čekat na kompletaci všech údajů (což ve skutečnosti potrvá ne týdny, ale měsíce), nemůžete téma kompletně zpracovat do jednoho textu.

Dlouho se nevědělo, zda tato největší planina na Měsíci vznikla obrovským impaktem, či zda ji vytvořily vnitřní síly Měsíce. Záhadu se nyní podařilo rozluštit vědcům pomocí dat z mise Grail (Gravity Recovery and Interior Laboratory), která dvojicí identických družic zkoumala rozdíly v gravitačním poli Měsíce.

Jak titulek (a stejnojmenná píseň bratří Ebenů) napovídá, podíváme se na to, jak se kosmonauti a astronauti potýkali a potýkají s hygienou v mikrogravitaci.

I když na to možná nevypadá, Mléčná dráha svým halo z horké vodíkové plazmy zřejmě vydrancovala veškerý neutrální vodík z nejbližších trpasličích galaxií. Na tvorbu nových hvězd tam mohou zapomenout.

Od blízkého průletu komety Siding Spring kolem našeho rudého planetárního souseda uběhlo jen několik desítek hodin, pojďme si však už nyní zkusit zrekapitulovat události nedělní noci a pondělního dne.

Oblak plazmy v silném pulzním magnetickém poli v laboratoři na kratičký okamžik napodobí výtrysky hmoty rodících se hvězd. Astrofyzici si teď s nimi mohou pohrát tady na Zemi.

Už jen pár dní nás dělí od neděle 19. října, kdy se kometa C/2013 A1 Siding Spring prožene kolem našeho rudého planetárního souseda.

Podle některých zatím nejlépe, co jsme zvládli. Pomocí zvukových vln uvězněných v Bose-Einsteinovu kondenzátu.

Ultrazářivý zdroj rentgenového záření z blízké galaxie M82 podle všeho není černou dírou, ale zběsilým pulsarem, který bliká jednou za 1,37 sekundy.

V krásné spirální galaxii NGC 7793 sedí černá díra, která žere hvězdného veleobra neuvěřitelnou rychlostí. Desetkrát rychleji, než jsme si mysleli, že je vůbec možné.

Projekt brněnských a slovenských vědců bude zkoumat, jak kosmické záření poškozuje DNA a jak ovlivňuje život ve vesmíru.

Proč ne? Když na Zemi spustíme ohromnou soustavu radioteleskopů Square Kilometre Array (SKA), tak bude schopná detekovat stopy zásahu Měsíce částicemi ultraenergetického kosmického záření.

Observatoř Swift zachytila zcela extrémní hvězdnou supererupci z velmi blízké dvojhvězdy nenápadných červených trpaslíků DG Canum Venaticorum ze souhvězdí Honících psů.