Data z programu Hubble Frontier Fields napovídají, že temná hmota by nemusela být ani horká ani studená, nýbrž teplá (warm dark matter).

Sny generací snílků se vyplnily. Teď už nejde o to, jestli nějaké planety podobné Zemi existují, ale kdy se tam podíváme. Proxima b ale zřejmě moc pohostinná nebude.

Objekt 2011 KT19 Niku obíhá Slunce na téměř kolmé a retrográdní oběžné dráze, která je pro nás zatím nevysvětlitelná.

V Kupě galaxií ve Vlasech Bereniky mají temné ultrařídké galaxie. Jedna z nich je hmotou srovnatelná s Mléčnou dráhou.

Divoce rotující bílý trpaslík svými magnetickými urychluje elektrony k rychlosti světla a jejich záření sežehuje chladného červeného trpaslíka. Celý hvězdný systém pulzuje podobně jako neutronové hvězdy.

O tom, že je Mezinárodní vesmírná stanice nenahraditelnou vědeckou laboratoří, která nemá díky svým specifickým podmínkám konkurenci, není potřeba dlouze diskutovat. Na ISS už proběhlo mnoho experimentů z mnoha vědních oborů, ovšem věda má mnoho oborů a tak se stále ještě dočkáváme momentů, které nastávají poprvé.

Říct o systémech neutronových hvězd B1859+07 a B0919+06, že jsou extrémní, tak to opravdu nestačí. Jsou v nich velice husté objekty, které oběhnou neutronovou hvězdu za pár minut. Je to šílenost!

Detailní vědecká práce programu BOSS přinesla unikátní soubor dat o 1,2 milionech galaxií.

Podle nové studie je Velký odraz (Big Bounce) stále ve hře. Podle této představy náš vesmír neprošel singularitou, ale přepnul se z hroucení do rozpínání. Což je prý o něco více představitelné.

Mechanismus přímého zhroucení ohromného mračna vodíku a hélia ve velmi raném a horkém vesmíru by mohl vysvětlit záhadu, kde se vzaly supermasivní černé díry tak brzy po Velkém třesku.

Tvrdí to dvojice nových studií, podle nichž jsou Deimos s Phobosem poslední ze skupiny měsíců, které vznikly po srážce Marsu s třikrát menší protoplanetou.

Na základě zkušeností s blesky na Zemi a planetách Sluneční soustavy si vědci troufají odhadnout, jak se blýská na cizích planetách. Pekelný vulkanický svět Kepler-10b by mohlo bičovat 50 milionů až 1 bilion blesků za hodinu.

Máme už k dispozici docela slušné nástroje k prohledávání vesmíru. Můžeme s nimi hledat podezřelé jevy, za nimiž by mohla být technologicky vyspělá civilizace.

RobERt postupuje jako zkušený astronom, jenom je nesrovnatelně rychlejší. Neurální síť se už těší na záplavu dat z vesmírného dalekohledu Jamese Webba.

Experimenty jdou více než dobře a evropská vesmírná observatoř gravitačních vln eLISA se už začíná rýsovat na obzoru.

Jaké to asi bylo, když v okolí Sluneční soustavy explodovaly supernovy? Extrémní katastrofa podle všeho asi ne.

Jako by nestačilo, že se rozpínání vesmíru zrychluje. Dokonce se rozpíná rychleji, než jsme si doteď mysleli! Může za to temná energie, temné záření nebo temná hmota?

Hvězdy z blízké trpasličí galaxie Reticulum II jsou plné nejtěžších prvků a dokládají tím dávnou srážku neutronových hvězd.

Dvojice čerstvě objevených kandidátů na zárodky supermasivních černých děr v ranném vesmíru svědčí pro náhlý vznik těchto monstrózních objektů zhroucením mračen kosmického plynu o hmotnosti zhruba 100 tisíc Sluncí.

Jeho mise má trvat pouze deset minut, ale i přesto je pro druhou nejlidnatější zemi světa velmi důležitá. Dnes, tedy v pondělí 23. května má dojít k prvnímu testovacímu letu prvního indického vesmírného plavidla, které je vybaveno křídly. Jedná se o první krok na dlouhé cestě, na jejímž konci by Indie mohla mít znovupoužitelný kosmický prostředek, který kombinuje funkci raketového motoru a motoru, který využívá kyslíku v atmosféře. Tento první krok spočívá ve vyslání testovacího exempláře na suborbitální dráhu.

Podle nové studie detailní snímky povrchu Marsu odhalují zkázu pradávné megatsunami. Proto prý na Marsu nemůžeme nalézt zřetelnou čáru pobřeží.

Konec ISS v roce 2024 nebo 2028 se nám nyní zdá jako velmi vzdálený, ale pro kosmické agentury je právě nejvyšší čas začít přemýšlet o době „po ISS“. Jedním z cílů, o kterém se hodně mluví, je Mars. K jeho průzkumu lidskými posádkami je potřeba vykonat ještě hodně práce. Mnohem blíže je cíl, který by mohl sloužit jako cvičné hřiště. Tím je Měsíc.

Bouřlivou geologickou aktivitu a přítomnost kapalné vody na drobných ledových tělesech, jako je například Saturnův měsíc Enceladus, se dlouho nedařilo uspokojivě vysvětlit. Na vyřešení této záhady intenzivně pracuje i americký oceánograf Robert H. Tyler. Podle něj je klíčem produkce tepla v samotném kapalném oceánu.

Pokud Devítka existuje a skutečně obíhá Slunce po bizarně vzdálené oběžné dráze, je to oběť dávného přiblížení cizí hvězdy? Nebo je to exoplaneta vyrvaná z cizího planetárního systému? Anebo ještě jinak, je to zkrotlá potulná planeta? Zatím nevíme.

S velkou slávou detekované gravitační vlny možná nepocházejí od nově vytvořené černé díry, ale z gravastaru, exotického objektu z temné energie, obklopené Bose-Einsteinovým kondenzátem.

Elon Musk sní o Marsu. A jeho sen se už nejspíš brzy splní. Společnost SpaceX vyrazí na Mars v roce 2018 (nebo o něco později) a podle všeho to je v jejich možnostech.

Okolo Marsu v současné době krouží hned několik satelitů, které kromě sbírání vědeckých dat plní další velmi důležitý úkol – poskytují komunikační kanál se Zemí pro ostatní stroje, které buď k Marsu přilétají, nebo se už nacházejí na jeho povrchu. NASA v rámci příprav na pilotované mise k Marsu oznámila plány na novou družici, která by mohla někdy po roce 2020 posílit marsovskou flotilu a asistovat při dalších misích.

Splašené hvězdy (hypervelocity stars) už nejsou až tak výjimečné. Ale splašená dvojhvězda, to je jiná káva. Astrofyzici z ní mají těžkou hlavu.

V historii kosmonautiky najdeme hned několik momentů, které s trochou nadsázky zaváněly začátkem hvězdných válek – třeba když americká sonda Deep Impact bombardovala svým projektilem kometu 9P/Tempel, nebo když vozítko Curiosity na Marsu začalo kolem sebe střílet laserovým dělem. Postupně se ale zvyšuje kalibr.

Budou tomu téměř čtyři roky od doby, kdy jsem sledoval první malý a nesmělý skok Grasshopperu na testovacím stanovišti. Byla sobota 21. září roku 2012 a SpaceX tehdy začala testovat motorické přistání prvního stupně rakety.

Nečekaný objev obrovské černé díry o váze 17 miliard Sluncí v běžném koutu vesmíru mění pohled na tyto vesmírné objekty. Jak běžné mohou veleobrovské černé díry být?

O firmě Bigelow Aerospace je v těchto dnech hodně slyšet. není se co divit – u stanice ISS právě kotví soukromá loď Dragon, která sem před pár dny dopravila kromě jiného i experimentální nafukovací modul BEAM, který se už 16. dubna připojí ke stanici na modul Tranquility. Plány firmy Bigelow tím ale nekončí.

Americká sonda Cassini byla na cestu k planetě Saturn vyslána s jasným cílem – posbírat co nejvíce informací o nejfotogeničtější planetě naší soustavy i o jejím bohatém systému měsíců.

V jedné velké oblasti vesmíru směřují všechny výtrysky supermasivních černých děr stejným směrem. A to by neměly. Máme tu vzrušující vesmírnou záhadu.

Nikoliv osobně, ale vyšlou tam „oplatkové sondy“ wafersaty o váze několika gramů. Ve Sluneční soustavě už jsme se pachtili dost, takže s lasery a nanotechnologiemi projektu Breakthrough Starshot směle ke hvězdám!

Jak se zdá, nežijeme v tak nudném kousku vesmíru, jak jsme si mysleli. Vypovídá o tom radioizotop železo-60. Věřili byste, že v okruhu pár set světelných let nedávno vybuchlo několik supernov?

O některých sondách se píší články velmi často, protože produkují zajímavé fotky, ale je potřeba si uvědomit, že flotila kosmických sond v sobě ukrývá i tiché pracanty. Řeč je o vesmírných sondách a dalekohledech, které dlouhé roky pilně sbírají cenná vědecká data a přitom se o nich tolik nepíše.

Bylo by to pěkné, to bezesporu, ale šance nejsou příliš veliké. Je otázkou, jestli velká vymírání na naší planetě vůbec jsou cyklická?

Podle analýzy magnetických polí na povrchu 100 tisíc hvězd to nelze úplně vyloučit. Extrémní erupce zažehují i hvězdy velmi podobné Slunci.

Rozložení emisí gama záření v našem galaktickém jádru odpovídá představám o anihilující temné hmotě. Blíží se průlom ve výzkumu temných tajemství?

Analýza pozorování kvasarů odhalila nejdivočejší větry ve vesmíru, jaké jsme kdy pozorovali v ultrafialové oblasti. Je to hurikán asi tak kategorie 77.

Nová práce založená na orbitálním vývoji Saturnových měsíců naznačuje, že by jeho vnitřní měsíce Mimas, Enceladus, Tethys, Dione a Rhea mohly být i pouhých 100 milionů let staré. Jaká zjištění k tomuto závěru autory dovedla a jaká kosmická kataklyzmata mohla z astronomického hlediska velmi nedávné akreci měsíců předcházet?

Copak nám to v nitru Galaxie urychluje částice kosmického záření na šílené energie v řádu petaelektronvoltů? V podezření je stará dobrá supermasivní černá díra, detaily ale zatím neznáme.

Chce to soustředěné úsilí řady teleskopů a příznivé uspořádání dvojice nestejně velkých supermasivních černých děr. U kvasaru OJ287 se to povedlo.

Když temný satelit splyne s trpasličí galaxií, tak v ní rozpoutá horečnatou tvorbu nových hvězd. A podle toho by bylo možné temné satelity kolem trpasličích galaxií vystopovat. Alespoň podle simulací.

Otázky okolo připravované čínské orbitální stanice Tiangong-2 se dočkaly odpovědí. Alespoň některé.

Záření galaxie GN-z11 k nám letělo 13,4 miliardy let. Kde se vlastně vzala relativně velká a hodně jasná galaxie ve vesmíru, kterému bylo teprve 400 milionů let? To je záhada.

Zachycení série rychlých rádiových záblesků z jednoho místa, spolu s určením zdroje jiného rychlého rádiového záblesku v eliptické galaxii a následným zpochybněním jeho katastrofického původu uvedlo vědu o rychlých rádiových záblescích do stavu bublajícího tvůrčího chaosu.

NASA o tom vážně uvažuje. Pracují na laserovém photonickém pohonu DEEP IN, který by mohl zkrátit cestu stokilové sondy k Rudé planetě na 3 dny. Nakolik je to ale reálné?

Pokud by se naplnily pesimistické odhady doby, po které přijde Velké roztržení vesmíru kvůli působení temné energie, tak to bude překvapivě brzo. Optimistické odhady ale zase sahají až do nekonečna.