Vesmír možná nezažil singularitu ani kosmologickou inflaci. Mohl by být cyklický a mezi Velkým křachem a Velkým třeskem by se projevilo jinak zcela nenápadné přízračné pole. Astrofyzici přišli s pěkně halloweenským nápadem.

Okřídlené vesmírné stroje jsou v mnoha ohledech specifické. Jednak na sebe díky svému vzhledu poutají výrazně větší pozornost, než jejich „moduloví kolegové“, ale kromě toho vyžadují i velmi důkladné testování.

Počas preletu americkej sondy okolo Zeme v nedeľu 9. októbra sa vyskytli problémy. JUNO sa desať minút po najväčšom priblížení 573,4 km nad Indickým oceánom uložila do bezpečnostného módu a od tej chvíle komunikovala už iba v morzeovke.

Chladného červeného veleobra o průměru 1 500 a možná také 2 500 Sluncí v superhvězdokupě Westerlund 1 obklopuje oblak ionizovaného vodíku. Že by se tu schylovalo k velkolepému finále?

O budoucí oběžnici Rudé planety, americké sondě MAVEN se v posledních týdnech mluvilo především v souvislosti s platební neschopností Spojených států Amerických. Hrozilo totiž, že se vinou těchto politických tahanic propásne startovací okno.

V soustavě GD 61, 170 světelných let od Země, jsme objevili planetární hřbitov s pozůstatky asteroidu či planety, které z jedné čtvrtiny tvoří vodní led. V podobné situaci to je vůbec poprvé.

Experimentální raketový stupeň Grasshopper v1.0 při svém osmém a závěrečném testovacím letu doletěl do výšky 744 metrů. Dosavadní výškový rekord tím překonal více než dvojnásobně.

Sonda JUNO, mířící k Jupiteru připravila při blízkozemním průletu technikům NASA horké chvilky.

Lesklý oblázek přezdívaný Hypatia nepochází ze Země ani z uhlíkatého chondritu. Nejspíš jde o kousek jádra komety, která před necelými 30 miliony let explodovala nad Libyjskou pouští a vytvořila libyjské pouštní sklo.

I přes nesporný vědecký přínos byly biologická laboratoř Bion-M, vypuštěná do kosmu letos na jaře a technologická laboratoř Foton-M pracující naposledy v kosmu v roce 2007, spíše úspěšnou aplikací poměrně letitých a dalo by se říci i zastaralých technologií. Však také základ tvořila platforma Vostoku, která se kromě prvních pilotovaných letů využívala i pro špionážní účely v 60. a 70. letech minulého století.

Astronomové hlásí exotický objekt ve vzdálenosti 80 světelných let. Nejspíš tam volně pluje vesmírem velice mladá plynná planeta o hmotnosti 6 Jupiterů.

Potřebujeme temnou energii? Možná se nám jenom zdá, že se rozpínání vesmíru zrychluje. Třeba to má na svědomí nehomogenní povaha vesmíru, pokud v něm existují oblasti, které se během historie nafukují oproti zbytku vesmíru.

Rusové připravují novou kosmickou loď. Mohla by v budoucnu nejen nahradit a doplnit lodě Sojuz, ale vydat se i na cestu k Měsíci. Nyní vyplouvají na povrch informace, které ukazují, že celý projekt kosmické lodi PTK-NP (dříve PPTS) neumřel, ale že se mu naopak dostává čím dál větší pozornosti.

V rámci Světového kosmického týdne držíme palce prototypu roveru mise ExoMars, který se vydal na náročný trénink do chilské pouště Atacama a spolu s ním i dobývání vesmíru vůbec. Čert vem nedostatek peněz, jedeme dál!

Možná ano. Zdá se, že plešaté černé díry mohou být nestabilní v rámci skalárně-tenzorové gravitace a mohly by jim růst vlasy kvůli hmotě v blízkém sousedství černé díry. Víc napoví data z pozorování gravitačních vln.

A máme tady další nápad, který pomalu přesunuje působiště miniaturních satelitů zvaných cubesaty z nízké oběžné dráhy do vzdálenějšího vesmíru. Díky mikroiontovém pohonu budou mít tyto drobné kosmické stroje možnost v budoucnu navštívit blízkozemní asteroidy, orbitu Měsíce a možná i další objekty ve Sluneční soustavě.

Mělké krátery v oblasti marťanské vysočiny Arabia Terra jsou nejspíš pozůstatkem prastarých erupcí supervulkánu. Podle analýzy snímků povrchu Marsu je v podezření hlavně Eden Patera. Gigantické sopečné erupce se očivididně netýkají jenom Země.

Pozorování pulsaru IGR J18245-2452 prozradila, že v rentgenových dvojhvězdách může dojít k přepnutí mezi rádiovým a rentgenovým pulsarem během dnů až týdnů. Neutronová hvězda zřejmě loupí hmotu přerušovaně.

Představte si to. Zajdete si do obchodu koupíte si unifikované stavební prvky pro stavbu, no třeba družice. V úhledné krabici dostanete nosnou konstrukci, vnitřní zdroj, výpočetní jednotku, CD s programovacím prostředím, prodavač s úsměvem zkontroluje zda nechybí USB kablík pro propojení s vaším počítačem, krabici zabalí, v předvánočním období se zeptá zda to chcete zabalit jako dárek a po obdržení příslušného obnosu Vám krabici s profesionálním úsměvem předá.

Kosmonautika je špičkový obor lidské činnosti, který chyby odpouští jen výjimečně. Stroje, které se vydávají do kosmických hlubin jsou důkladně testovány na Zemi, aby se mohly připravit na všechny možné scénáře, které je ve vesmíru čekají. I přes tyto hloubkové testy ale občas dojde k selhání. Prakticky vždy se jedná o nějakou drobnost, na první pohled nevýznamný detail, ale jeho důsledky bývají dalekosáhlé.

Supermasivní černá díra v jádru Mléčné dráhy podle všeho klame tělem. Když na to přijde, tak zřejmě dovede vychrlit výtrysky hmoty s energii stomilionkrát větší, než je to, co předvádí dnes.

První analyzovaný vzorek půdy odebraný v oblasti kráteru zvaného Yellowknife Bay obsahuje vodu ve významném množství - okolo 2 hmotnostních procent. Po zahřátí vzorek uvolnil značné množství oxidu uhličitého, kyslíku a sloučenin síry.

Zapomeňte na Velký třesk. Náš vesmír by mohl být 3D bránou zrozenou v srdci supernovy čtyřrozměrného vesmíru. Pokud by to tak bylo, odpadly by nám starosti s neblahou singularitou v nitru Velkého třesku.

Pozorování umírající hvězdy IRAS 15445-5449 v rádiové oblasti prozradilo vysokoenergetické magnetické výtrysky hmoty, které podle všeho právě tvarují vznikající planetární mlhovinu.

Sonda Curiosity ani při opakovaných měřeních letos v červnu nezjistila v atmosféře Marsu žádný metan, přestože tam při pozemských pozorováních před pár lety ještě byl v hojném množství. Pozorovali jsme ze Země jenom přízraky? Anebo se ten metan prostě vypařil?

Je to docela nespravedlivé – když vloni 22. května odstartovala k ISS první soukromá loď Dragon, informovala o této události skoro všechna tuzemská média. Dokonce i ta, která se o kosmonautiku běžně nezajímají. Nyní...

Modelování evoluce Sluneční soustavy i dalších planetárních systémů s planetami v obyvatelných zónách ukazuje, že Země nevydrží být věčně přívětivá pro život. Nejspíš se stane neobyvatelnou dlouho před přeměnou Slunce do podoby červeného obra.

Stavebné kamene vesmíru sú galaxie, systémy obsahujúce stovky miliárd hviezd. Jeden z cieľov dnešnej astronómie je pochopenie rastu a vývoja galaxií, pričom kľúčovou otázkou je vznik hviezd – čo určuje počet nových hviezd, ktoré budú tvoriť galaxiu?

Můžeme poznat planetu se životem podle molekul vypouštěných do atmosféry? V dohledné době bychom měli mít přístroje, které to snad zvládnou, alespoň podle počítačových simulací.

Astronaut ESA Jean-François Clervoy a instruktor astronautů ESA Hervé Stevenin se minulý týden převtělili do rolí Neila Armstronga a Buzze Aldrina, kdy pod vodou prováděli simulaci legendární historické mise Apollo 11 na Měsíci. Takže by se dalo říci, že spíše než o astronauty se jednalo o aquanauty.

Ale tentokrát vraj už naozaj.

Nová data sondy IBEX jsou podle všeho správná a ukazují, že se směr mezihvězdných větrů vanoucích Sluneční soustavou za posledních 40 let změnil.

Na kompozitním snímku Hubbleova dalekohledu a pozemního Dalekohledu Isaaka Newtona vynikla nádherná housenka, vlastně protohvězda s mračnem IRAS 20324+4057.

Supernovy SN 2009ip a SN 2010mc se dvojím zjasněním by mohly být supernovami, po nichž za krátkou dobu následovala exotická kvarková nova. Pokud to tak bylo, tak při nich vznikly vzácné kvarkové hvězdy.

Jak důvtipně simulovat čerstvě zrozený vesmír ve shluku ultrachladných atomů cesia názorně předvedli vědci v laboratoři Chicagské univerzity. Pozorovali při tom krásné Sacharovovy akustické oscilace.

Usilovné hledání je u konce. Astronomové po heroickém úsilí konečně objevili pulsar v těsné blízkosti naší supermasivní černé díry. Není sice úplně ideální, ale i tak ho můžeme využít ke studiu bizarních vlastností samotného srdce Galaxie.

Rozdíly mezi naměřenou topografií terénu a hodnotami gravitace zamotaly vědcům spolupracujícím na misi Cassini hlavu.

Tým Univerzity ve Strathclyde vytipoval 12 asteroidů, které by mělo být snadné dostrkat na oběžné dráhy kolem Lagrangeových bodů L1 a L2. Nejsou to bůhvíjací obři, ale nějak začít musíme.

Astrofyzik Christof Wetterich z Heidelbergu navrhuje, že za pozorovaným rudým posuvem nestojí rozpínání vesmíru, ale postupné zvyšování hmotnosti částic v důsledku působení skalárního kosmonového pole. Jeho teorie je ovšem zřejmě netestovatelná.

Snímky impozantního výtrysku z jádra galaxie M87 získané během 13 let a poskládané do videosekvence odhalují jeho přízračné pohyby. Jako by si gigantická černá díra roztáčela spirálu slinky o délce 5 tisíc světelných let.

Koho by nelákalo přiložit oko ke klíčové dírce a podívat se, co se děje na druhé straně dveří. Jeden takový pohled může odhalit spoustu tajemství, která před námi ostatní úzkostlivě skrývají. Jenže co když chceme pozorovat území cizího státu? Pak přijdou na řadu tajné satelity, ty americké patřící do rodiny Key Hole, tedy přeloženo do češtiny klíčová dírka.

Každý, kdo se byť jen okrajově zajímá o pilotovaný kosmický program, se musel nutně setkat na první pohled s jednoduchými otázkami, které však při bližším zkoumání vůbec nejsou tak triviální, jak se může zdát.

Blížící se přepólování magnetického pole Slunce je pravidelným jevem, který obvykle neprovázejí žádné katastrofy. Zatím ale nevíme, proč k němu vlastně zhruba každých 11 let dochází.

Dlouhý gama záblesk GRB 130606A osvětlil mateřskou, pro současné přístroje neviditelnou galaxii, vzdálenou 12,7 miliard světelných let. Analýza jeho dosvitu potvrdila, že ve hmotě dotyčné galaxie byla oproti Sluneční soustavě pouze jedna desetina těžších prvků.

Velká pleistocénní zvířata zřejmě hrála roli hlavních distributorů živin od vodních toků dál do krajiny. Po jejich vymření se v Amazonii živiny hromadí v zaplavovaných územích.

V datech z Very Large Telescope odhalili dva horké a na helium bohaté podtrpaslíky s extrémním obsahem olova. V jejich atmosférách je zřejmě vrstva hustých mračen z rozžhavené olověné páry.

Největší planeta naší Sluneční soustavy – Jupiter disponuje pestrým světem těles, které ho obíhají. Čtyři největší odhalil svým vlastnoručně zkonstruovaným dalekohledem Galileo Galilei. Ganymed a Callisto připomínají trochu planetu Merkur. Io je prozměnu svět plný intenzivní vulkanické činnosti způsobené převážně slapovými silami Jupiteru. I Europa se od prvních dvou jmenovaných měsíců liší. Její povrch tvoří jedna velká ledová krusta, na mnoha místech rozpraskaná, s minimem impaktních kráterů.

Podle nových snímků zařízení VIMS sondy Cassini souvisí intenzita tryskání vody na Enceladu se vzdáleností měsíce od Saturnu. Gravitace plynného obra zřejmě reguluje velikosti otvorů v tygřích pruzích, kudy voda na Enceladu tryská.

Silnější než nova, ale slabší než supernova. Takové jsou kilonovy, hvězdné exploze doprovázející srážku neutronových hvězd. Právě pozorovali první takovou s Hubbleovým vesmírným dalekohledem.

Nedávná data sondy Planck potvrzují inflaci ranného vesmíru a zároveň ponechávají prostor pro alternativní modely inflace, které by vysvětlily pozorované anomálie v reliktním záření.