Dopravit náklad k Marsu se v posledních letech jeví jako poměrně jednoduchý úkol. Vědci již vychytali většinu problémů a proto poslední mise (až na ruský Fobos-Grunt) slavily úspěch. Jenže pokud chceme pokračovat ve vývoji a posílat na Mars v dalších letech větší náklady, neobejdeme se bez nových technologií. Hlavní pozornost se v současné době točí kolem štítu, který má za úkol výrazně zpomalit náklad prolétávající atmosférou Rudé planety.

V noci na 28. května rozezněl přístroje kosmické observatoře Swift ohromující gama záblesk, přilétající z Galaxie v Andromedě. Anebo ne?

V posledních dnech bylo v komunitě fanoušků kosmonautiky hodně živo. Diskuse se točily hlavně kolem toho, co zase SpaceX chystá. Firma, která je známá svým propracovaným systémem PR totiž oznámila, že odhalí Dragon V2, tedy novou generaci osvědčené lodi, která v posledních letech vozí zásoby na Mezinárodní vesmírnou stanici. Okamžitě se začalo proslýchat, že „vé-dvojka“ bude pilotovaná loď – a spekulace se potvrdily.

Zdánlivě zapeklitá otázka má prý se základními znalostmi planetárních věd vcelku jednoduché řešení. Pokud si ale myslíte, že budou stačit prsty na rukou, tak jste na velkém omylu.

V ohromné eliptické galaxii M87 vystopovali splašenou hvězdokupu HVGC-1, které se velikou rychlostí řítí z galaxie pryč. Odpálily ji nezměrné gravitační síly dvojice supermasivních černých děr z nitra galaxie M87?

Na sopce Arsia Mons mohly před 210 miliony let sopečné erupce pod ledovcem vytvořit jezera kapalné vody, která by přetrvala stovky, snad i tisíce let. S trochou štěstí se do nich tehdy mohl slézt marťanský život.

Představte si, že můžete získat snímek jakéhokoliv místa na Zemi z oběžné dráhy, který není starší než deset minut.

Firma SpaceX to se znovupoužitelností svých komponent myslí vážně. Jejím dlouhodobým cílem je vypilování motorického přistávání tak, aby se nemusely používat žádné padáky. Každý fanoušek kosmonautiky asi zná zařízení Grasshopper (Luční koník), které je zaměřené právě na testování motorického přistávání prvního stupně rakety Falcon9. Nyní SpaceX odtajnila další krok vpřed. Tentokrát nese projekt krycí jméno DragonFly, tedy přeloženo do češtiny Vážka.

Neuropsycholog Gabriel de la Torre to zjišťoval dotazníky mezi studenty a dospěl k názoru, že rozhodně ještě nejsme. Otázkou ale je, jestli je vůbec možné se na takovou věc smysluplně připravit.

Planeta HD 162826 ve vzdálenosti 110 světelných let je zřejmě prvním dávno ztraceným a objeveným hvězdným sourozencem našeho Slunce. Kdepak asi jsou zbývající stovky a tisíce?

Illustris, výpočetně náročná simulace vývoje kostky vesmíru o hraně 350 milionů světelných let, už prý docela připomíná skutečný vesmír.

O tom, že naprostá většina galaktických jader ve svém středu ukrývá supermasivní černou díru, už dnes asi nikdo nepochybuje. Ale co třeba dokonce dvojice černých děr? Nekonečný vesmír má v záloze i takovouto možnost.

Společnost Explore Mars navrhuje pátrat po životě na Marsu s projektily inspirovanými bombami proti bunkrům. Namísto bunkrů plných nepřátel budou prorážet nehostinný povrch Marsu.

Co když je povrch neutronových hvězd podobný pozemským slitinám kovů? Začíná se mluvit o metalurgii neutronových hvězd.

Na to, že miniraketoplán americké armády skrytý pod označením X-37 stále krouží, si vzpomene málokdo. Je to tajná vojenská technologie a tak je jasné, že se o ní příliš nemluví. Jednou za čas si uvědomíme, že tenhle okřídlený stroj pořád nepřistál a stále krouží na oběžné dráze. Jeho třetí mise už překročila magickou hranici 500 dnů ve vesmíru.

Nejnovějším úlovkem z dat vesmírného infračerveného teleskopu WISE se stal hnědý trpaslík WISE J085510.83-071442.5, zachycený v souhvězdí Hydry. Je to doposud nejchladnější známý hvězdný objekt ve vesmíru.

Když by spojily síly civilizace z oblastí vesmíru s různými verzemi Standardního modelu, tak by mohly vytvořit stabilní červí díru. Na podobné projekty si ale nejspíš ještě budeme muset počkat.

Vítejte u další fyzikální hříčky, tentokrát nebudete muset nic počítat. Otázka je prostá – co udělá?

Exoplaneta Kepler-186f u červeného trpaslíka spektrální třídyM je první planetou velikostí velmi podobnou Zemi, kterou jsme objevili v obyvatelné zóně.

Tým BOSS třetí fáze Sloanovy digitální prohlídky oblohy změřil se zatím největší přesností rozpínání vesmíru, v tomto případě s rudým posuvem 2,34. Jsme o krok blíž k vyřešení záhady s temnou energií?

Sonda Cassini zaznamenala formování malého ledového měsíce přímo z okraje Saturnova prstence.

Nová metoda umožní testovat opravdu velké padáky, mají zbrzdit budoucí velké sondy a kosmické lodě při vstupu do atmosféry Marsu.

Výzkumnici měsíční atmosféry čeká drsný konec. Podívejme se, jak si vedla a co objevila.

Voda – čtyři písmena, jejichž vyslovení v souvislosti s jakýmkoliv vesmírným tělesem zaručeně zvýší puls všem zájemcům o vědu. Právem, protože tahle substance je základním předpokladem existence života, tedy alespoň takového, který známe a se kterým máme největší zkušenosti. Každý objev vody ve Sluneční soustavě spustí vlnu zájmu, protože počet míst, kde by mohl existovat život roste.

Po osmiletém pozorování oznámili odborníci programu SETI, že se jim podařilo zmapovat netypickou orbitální dráhu a více podrobností největšího asteroidu z rodiny Trojanů netypického tvaru – asteroidu 624 Hektor, zatím jediného, u kterého jsme pozorovali vlastní měsíc. Formace tohoto duálního systému je stále obestřena záhadou, ale jeho původ možná už ne.

O této kometě se zcela jistě dozvíme hodně zajímavého v druhé půli letošního roku, kdy se má přiblížit k rudé planetě. Možná stojí za to si ji krátce připomenout, než se strhne mediální bláznění. Minimálně kvůli tomu, že před dvěma týdny si na ni po delší pauze „posvítil“ Hubbleův kosmický teleskop.

Po dlouhých jedenácti letech jsme objevili další objekt Sluneční soustavy, jako je vzdálená a mrazivá Sedna. Perihélium trpasličí planety 2012 VP113 leží ve vzdálenosti 80 astronomických jednotek od Slunce.

Ještě předevčírem se počítalo s tím, že se ruská loď připojí k Mezinárodní vesmírné stanici kolem čtvrté hodiny ráno, pouhých šest hodin po startu. Nikdo ale nečekal, že mezi startem a plánovaným zakotvením dojde k závadě, která celý manévr odloží.

Hubbleův vesmírný teleskop dosluhuje a jeho mise během několika málo let skončí v zemské atmosféře, kde z větší části shoří. V NASA ale již připravují nástupce - teleskop JWST.

Hvězdy typu Slunce nejsou ve spotřebě vodíku příliš efektivní. Spotřebují ho jen malou část a pak se odeberou do věčných lovišť. Nešlo by s tím něco udělat?

Šestinásobná hraniční a paralelní pole – další milník v našem pozorování a chápání rozlehlého vesmíru.

Nádrže z uhlíkových kompozitů se již v kosmonautice začaly používat. Zatím spíše pro menší rakety. NASA by je ráda využila i pro svou připravovanou super raketu. Co pro to musí udělat?

Jako každá velká spirální galaxie je i M31 v Andromedě obklopená zástupem malých satelitních galaxií, podobně jako Mléčná dráha. Výzkumný tým z Institutu Nielse Bohra sledoval trajektorie některých hvězd v jedné ze satelitních galaxií Andromedy – galaktickém trpaslíku nazývaném Andromeda II. Měření hvězdných drah prokázalo, že sledujeme pozůstatek galaktického kanibalismu v trpasličích satelitech obří „mateřské“ M31. Důsledky splynutí takto málo hmotných galaxií byly detekovány vůbec poprvé.

Astronomové objevili ve vzdáleném vesmíru neuvěřitelně rozlehlou strukturu – tak obrovskou, že světlu trvá cestování z jednoho okraje na druhý plných 10 miliard let! Objev je velkou záhadou pro kosmology, kteří se doposud domnívali, že rozložení hmoty na tak velkých škálách je už víceméně homogenní a uniformní v námi pozorovaném částicovém horizontu. Ale vesmír nám znovu sděluje, že něco je jinak…

Planeta X, plynný obr Tyche, potměšilá temná hvězda Nemesis. Velkých neobjevených těles ve Sluneční soustavě jsme se dlouho báli. Podle dat teleskopu WISE ale nejspíš neexistují.

NASA poskytne znalosti a inženýry, soukromé firmy zase peníze a závod o měsíční zdroje může začít.

12 tisíc let vzdálená gigantická hvězda je zároveň extrémní dvojhvězdou. V766 Centauri (nebo HR 5171) je o 50 procent větší než Betelgeuse a milionkrát jasnější než Slunce.

Nikoliv přímo, ale kdyby v Mléčné dráze existoval disk temné hmoty a Sluneční soustava procházela skrz něj v pravidelných intervalech, tak by snad mohl být příčinou kosmického neklidu s fatálními důsledky pro neptačí dinosaury. Ve hře je ale spousta neznámých.

Důvtipné srovnání dat projektů HARPS a UVES naznačuje záplavu terestrických planet v našem hvězdném sousedství i v celé Mléčné dráze.

„V běžném životě je málo věcí, které potřebujete znát s takovou přesností,“ říká David Schlegel, fyzik z Lawrence Berkeley National Laboratory a jeden z vedoucích pracovníků projektu BOSS. „Teď znám rozměry vesmíru přesněji než rozměry svého bytu.“

Dnes je Čína jedním ze dvou států, které jsou aktuálně schopné dostat člověka na oběžnou dráhu okolo Země. I technologie obou států jsou velmi podobné, neboť čínská kosmická loď Shenzhou má z větší části společné prvky s ruskou (sovětskou) lodí Sojuz. Číňané vsadili v tomto případě na osvědčený stroj, který zakoupili od Rusů, včetně odborného zaškolení svých inženýrů. Ale nemuselo tomu tak být. Pokud by nedošlo k jistým politickým událostem, mohla být první čínská loď zcela jiná, kompletně navržená v Číně a hlavně nasazená o celých 30 let dříve.

Gravitační čočkování může vyřešit záhadu rozporných měření sondy Planck.

Těžko říct. Už to, že by černá díra mohla vybuchnout mechanismem superzářivého rozptylu, je ale fascinující. Objevíme stopy takových explozí?

Penzias s Wilsonem před rovnými 50 lety objevili reliktní záření, hmatatelný důkaz ve prospěch Velkého třesku. Stále ale ještě zůstávají nevyřešené otázky.

A nejspíš ne jeden. PSR J0738-4042 je pulsarem, do něhož buší balvany ze suti po explozi mateřské supernovy. Pulsar si z toho ale nic moc nedělá.

Bizarní grafenové nanokapiláry nasávají vodu jako šílené, přestože grafen sám o sobě vodu odpuzuje.

Netradiční eliminace drobného kosmického odpadu, tentokrát v režii Japonské kosmické agentury.

Mezinárodní vesmírná stanice, největší lidmi vybudovaný objekt ve vesmíru bude nad 90 % světové populace kroužit minimálně do roku 2024. Pokud vás zajímá, co se odehrává na palubě orbitálního komplexu s vnitřním hermetizovaným objemem přes 800 metrů krychlových, můžeme vám to přiblížit.

Po chvíli oddechu tu opět máme nejstarší hvězdu. I tentokrát drží poněkud pochybný primát, je ale zajímavá z hlediska vývoje ranného vesmíru.

Možná přijde den, kdy nám už nebudou stačit zdroje Země ani dalších planet. Pustíme se pak do hvězdného liftingu?