Nová metoda umožní testovat opravdu velké padáky, mají zbrzdit budoucí velké sondy a kosmické lodě při vstupu do atmosféry Marsu.

Výzkumnici měsíční atmosféry čeká drsný konec. Podívejme se, jak si vedla a co objevila.

Voda – čtyři písmena, jejichž vyslovení v souvislosti s jakýmkoliv vesmírným tělesem zaručeně zvýší puls všem zájemcům o vědu. Právem, protože tahle substance je základním předpokladem existence života, tedy alespoň takového, který známe a se kterým máme největší zkušenosti. Každý objev vody ve Sluneční soustavě spustí vlnu zájmu, protože počet míst, kde by mohl existovat život roste.

Po osmiletém pozorování oznámili odborníci programu SETI, že se jim podařilo zmapovat netypickou orbitální dráhu a více podrobností největšího asteroidu z rodiny Trojanů netypického tvaru – asteroidu 624 Hektor, zatím jediného, u kterého jsme pozorovali vlastní měsíc. Formace tohoto duálního systému je stále obestřena záhadou, ale jeho původ možná už ne.

O této kometě se zcela jistě dozvíme hodně zajímavého v druhé půli letošního roku, kdy se má přiblížit k rudé planetě. Možná stojí za to si ji krátce připomenout, než se strhne mediální bláznění. Minimálně kvůli tomu, že před dvěma týdny si na ni po delší pauze „posvítil“ Hubbleův kosmický teleskop.

Po dlouhých jedenácti letech jsme objevili další objekt Sluneční soustavy, jako je vzdálená a mrazivá Sedna. Perihélium trpasličí planety 2012 VP113 leží ve vzdálenosti 80 astronomických jednotek od Slunce.

Ještě předevčírem se počítalo s tím, že se ruská loď připojí k Mezinárodní vesmírné stanici kolem čtvrté hodiny ráno, pouhých šest hodin po startu. Nikdo ale nečekal, že mezi startem a plánovaným zakotvením dojde k závadě, která celý manévr odloží.

Hubbleův vesmírný teleskop dosluhuje a jeho mise během několika málo let skončí v zemské atmosféře, kde z větší části shoří. V NASA ale již připravují nástupce - teleskop JWST.

Hvězdy typu Slunce nejsou ve spotřebě vodíku příliš efektivní. Spotřebují ho jen malou část a pak se odeberou do věčných lovišť. Nešlo by s tím něco udělat?

Šestinásobná hraniční a paralelní pole – další milník v našem pozorování a chápání rozlehlého vesmíru.

Nádrže z uhlíkových kompozitů se již v kosmonautice začaly používat. Zatím spíše pro menší rakety. NASA by je ráda využila i pro svou připravovanou super raketu. Co pro to musí udělat?

Jako každá velká spirální galaxie je i M31 v Andromedě obklopená zástupem malých satelitních galaxií, podobně jako Mléčná dráha. Výzkumný tým z Institutu Nielse Bohra sledoval trajektorie některých hvězd v jedné ze satelitních galaxií Andromedy – galaktickém trpaslíku nazývaném Andromeda II. Měření hvězdných drah prokázalo, že sledujeme pozůstatek galaktického kanibalismu v trpasličích satelitech obří „mateřské“ M31. Důsledky splynutí takto málo hmotných galaxií byly detekovány vůbec poprvé.

Astronomové objevili ve vzdáleném vesmíru neuvěřitelně rozlehlou strukturu – tak obrovskou, že světlu trvá cestování z jednoho okraje na druhý plných 10 miliard let! Objev je velkou záhadou pro kosmology, kteří se doposud domnívali, že rozložení hmoty na tak velkých škálách je už víceméně homogenní a uniformní v námi pozorovaném částicovém horizontu. Ale vesmír nám znovu sděluje, že něco je jinak…

Planeta X, plynný obr Tyche, potměšilá temná hvězda Nemesis. Velkých neobjevených těles ve Sluneční soustavě jsme se dlouho báli. Podle dat teleskopu WISE ale nejspíš neexistují.

NASA poskytne znalosti a inženýry, soukromé firmy zase peníze a závod o měsíční zdroje může začít.

12 tisíc let vzdálená gigantická hvězda je zároveň extrémní dvojhvězdou. V766 Centauri (nebo HR 5171) je o 50 procent větší než Betelgeuse a milionkrát jasnější než Slunce.

Nikoliv přímo, ale kdyby v Mléčné dráze existoval disk temné hmoty a Sluneční soustava procházela skrz něj v pravidelných intervalech, tak by snad mohl být příčinou kosmického neklidu s fatálními důsledky pro neptačí dinosaury. Ve hře je ale spousta neznámých.

Důvtipné srovnání dat projektů HARPS a UVES naznačuje záplavu terestrických planet v našem hvězdném sousedství i v celé Mléčné dráze.

„V běžném životě je málo věcí, které potřebujete znát s takovou přesností,“ říká David Schlegel, fyzik z Lawrence Berkeley National Laboratory a jeden z vedoucích pracovníků projektu BOSS. „Teď znám rozměry vesmíru přesněji než rozměry svého bytu.“

Dnes je Čína jedním ze dvou států, které jsou aktuálně schopné dostat člověka na oběžnou dráhu okolo Země. I technologie obou států jsou velmi podobné, neboť čínská kosmická loď Shenzhou má z větší části společné prvky s ruskou (sovětskou) lodí Sojuz. Číňané vsadili v tomto případě na osvědčený stroj, který zakoupili od Rusů, včetně odborného zaškolení svých inženýrů. Ale nemuselo tomu tak být. Pokud by nedošlo k jistým politickým událostem, mohla být první čínská loď zcela jiná, kompletně navržená v Číně a hlavně nasazená o celých 30 let dříve.

Gravitační čočkování může vyřešit záhadu rozporných měření sondy Planck.

Těžko říct. Už to, že by černá díra mohla vybuchnout mechanismem superzářivého rozptylu, je ale fascinující. Objevíme stopy takových explozí?

Penzias s Wilsonem před rovnými 50 lety objevili reliktní záření, hmatatelný důkaz ve prospěch Velkého třesku. Stále ale ještě zůstávají nevyřešené otázky.

A nejspíš ne jeden. PSR J0738-4042 je pulsarem, do něhož buší balvany ze suti po explozi mateřské supernovy. Pulsar si z toho ale nic moc nedělá.

Bizarní grafenové nanokapiláry nasávají vodu jako šílené, přestože grafen sám o sobě vodu odpuzuje.

Netradiční eliminace drobného kosmického odpadu, tentokrát v režii Japonské kosmické agentury.

Mezinárodní vesmírná stanice, největší lidmi vybudovaný objekt ve vesmíru bude nad 90 % světové populace kroužit minimálně do roku 2024. Pokud vás zajímá, co se odehrává na palubě orbitálního komplexu s vnitřním hermetizovaným objemem přes 800 metrů krychlových, můžeme vám to přiblížit.

Po chvíli oddechu tu opět máme nejstarší hvězdu. I tentokrát drží poněkud pochybný primát, je ale zajímavá z hlediska vývoje ranného vesmíru.

Možná přijde den, kdy nám už nebudou stačit zdroje Země ani dalších planet. Pustíme se pak do hvězdného liftingu?

Nedávno objevený hnědý trpaslík ULAS J222711-004547 je neuvěřitelně zbarvený do ruda. Jeho barvy vykreslují velmi mocná oblaka minerálního prachu.

Naše fixace na dvojčata Země je možná zavádějící. Nejspíš existují i superobyvatelné světy - velké terestrické planety, méně hornaté, s více mělkými oceány, kryté spolehlivým magnetickým štítem a obíhající dejme tomu oranžového trpaslíka. Kde je asi nejbližší taková?

Milisekundový pulsar PSR J0337+1715 a dva bílí trpaslíci poskytují zatím nejlepší šanci ke svrhnutí silného principu ekvivalence a s ním i celé obecné relativity z trůnu. Jestlipak Einsteinův koncept vydrží?

Jednou z největších událostí konce loňského roku, ne-li dokonce tou úplně největší, bylo vypuštění čínské mise Chang’e-3, která dopravila na povrch Měsíce malé vozítko Yutu. Šlo o první měkké přistání na povrchu našeho vesmírného souseda po celých 37 letech. Čína tehdy vyhlašovala, že její lunární rover bude fungovat čtvrt roku. Po necelém měsíci a půl provozu má vozítko výrazné problémy a není jisté, zda se ještě někdy zapojí do průzkumu.

V galaxii M82, souhvězdí Velké medvědice, vybuchla supernova SN 2014J a zírá na ni celý svět. Je to nejbližší supernova typu Ia po 40 letech. Za pár dní bude viditelná i amatérskými dalekohledy!

Marsovský průzkumník, rover Opportunity slaví 10 let své činnosti na Marsu. Slušný výkon na to, že plánovaná životnost měla být 90 tamních dní.

To, že je voda na Měsíci i Marsu, už nikoho neohromuje. Je ale i na jiných tělesech Sluneční soustavy. Nejnovějším členem tohoto klubu je trpasličí planetka Ceres, která kolem Slunce obíhá v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. I na jejím povrchu se nejspíš nachází voda a uniká do volného prostoru.

Protony slunečního větru dovedou vyčarovat vodu ze silikátů kosmického prachu. Voda je ve vesmíru nejspíš úplně běžná a s ní by mohl i život.

Kvasar UM287 ve vzdálenosti 10 miliard světelných let rozsvítil mračno vodíku z kousku galaktického filamentu. Díky němu můžeme poprvé doopravdy spatřit kosmickou pavučinu!

V Mléčné dráze máme hyperrychlé hvězdy, co jsou podobné Slunci a nevyletěly z galaktického jádra. Co jim ale mohlo dát takový kopanec?

Co může být nového na gravitační čočce? Tak úplně nového, nic. Z teorie relativity jejich existence vyplývá pro celé elektromagnetické spektrum. Jedna věc je vědět, že takový jev existuje, a druhá je ho pozorovat. V oboru gamma – tedy v tom nejenergetičtějším záření elektromagnetického spektra, které z vesmíru dovedeme zachytit, se o to postaral teleskop Fermi.

Asi každý pokročilejší kutil zná, nebo dokonce sám používá svářečku. Tento užitečný nástroj najde uplatnění i ve výrobě raket. Jen nesmíme čekat, že by se nádrže svařovaly klasickým plamenem.

Zapomeňte na obrovité urychlovače. V Towsonu oprášili Galilea s Newtonem a navrhují měřit odchylky vzdáleností Saturnových měsíců a jejich trojánů.

Přesněji řečeno, zatím nejlepší kandidát na takového otesánka, objekt Thorneho-Żytkowské. Dotyčný červený veleobr sedí v Malém Magellanově oblaku, kde ho prozrazuje neobvyklé chemické složení.

Pokud by život v podzemí ledových planet dokázal vzniknout a přežívat, tak bychom ho pochopitelně mohli nalézt na mnohem větším počtu planet, než jsme si doposud mysleli.

Velmi vzácné supernovy z projektu Supernova Legacy Survey SNLS 06D4eu a SNLS 07D2bv jsou superjasné a bez vodíku. Jejich záření k nám letělo 10 miliard let.

Pozorování drah družic navigačních systémů GPS, GLONASS a Galileo údajně odhaluje disk temné hmoty kolem zemského rovníku. Měl by mít 70 tisíc kilometrů v průměru a tloušťku 191 kilometrů.

Jupiterův systém bez přehánění připomíná zmenšenou sluneční soustavu. Kolem plynného obra krouží mnoho měsíců, které se od sebe výrazně liší. Unikátní místo mezi nimi zaujímá Ganymed – největší měsíc Sluneční soustavy, který svými rozměry strčí do kapsy i planetu Merkur. Tomuto unikátnímu světu se lidstvo zatím příliš nevěnovalo.

Pozorování ohromující kupy galaxií MACS J0717.5+3745 přineslo první potvrzení kinematického Sunjajev-Zeldovičova efektu u konkrétního objektu, místní podkupy B.

Zatímco první tajemství prstenců bylo poodhaleno,další nově objevené je pro vědce stále záhadou.

Evropská astrometrická sonda již směřuje do Lagrangeova bodu L2, kde za pět let důkladně zmapuje a proměří miliardu hvězd Mléčné dráhy. Kromě toho se chystá na asteroidy, exoplanety nebo kvasary.