Podle nové studie přinejmenším posledních 500 milionů let, tedy zhruba od počátku prvohor, je bombardování naší planety nebeskými posly vesměs náhodné.

Kdybychom do libračního bodu Marsu L1 umístili generátor dostatečně silného magnetického pole, tak by to dramaticky zlepšilo vyhlídky Marsu na brzkou kolonizaci.

Podivuhodný planetární systém je dost mladý a jeho hvězda není právě beránek. Úvahy o životě na sedmero zemích systému TRAPPIST-1 jsou zatím velmi předčasné, i tak je to ale parádní úlovek exoplanet v našem sousedství.

Extrémní akreční pulsar NGC 5907 ULX vyzáří za 1 sekundu tolik energie, jako Slunce za 3,5 roku.

V radioastronomii se schyluje k přelomovému pozorování černé díry. Podaří se virtuálnímu Teleskopu Horizontu událostí pozorovat to, co jsme ještě nikdy neviděli?

V srdci kupy Fénix je veliká galaxie. V nitru té galaxie je supermasivní černá díra. Od té černé díry tryská žhavý plyn, který jako kouzlem vyrábí chladný plyn. A z toho chladného plynu vznikají hvězdy jedna za druhou. Není to pohádka?

NASA chystá na začátek příštího desetiletí start sondy, která bude určena k průzkumu Jupiterova měsíce Europa.

Venuše, to je peklo Sluneční soustavy. A když do pekla chcete poslat meziplanetární sondu, tak musí mít doopravdy hodně drsnou elektroniku.

Ohromná, hustá a omamně krásná kulová hvězdokupa 47 Tucanae zřejmě skrývá černou díru střední velikosti, jejíž hmota činí asi 2 200 Sluncí.

Modely holografického vesmíru prý sedí na pozorování reliktního záření stejně dobře jako standardní kosmologický model.

Kolik je asi galaxií v našem vesmíru? K odhadům posloužily 3D mapy oblastí hlubokého vesmíru

Asi každý fanoušek kosmonautiky zná nějakou ne příliš úspěšnou raketu, o které by byl schopný říct, že je „na baterky“. Ovšem nyní na trh přichází nový nosič, který se naopak přímo chlubí tím, že je na baterky – tentokrát ovšem bez uvozovek.

Diamantové pláže omývané mořem dehtu. Rozžhavené pouště černého, sazím podobného prachu bez jediné kapky vody pod nepřívětivým nebem plným jedovatého smogu. Takové, a možná ještě podivnější scenérie nabízejí uhlíkové planety. Naše Sluneční soustava nic podobného nezná, ve vzdáleném vesmíru ale mohou existovat i takto exotická místa. Jsou uhlíkové planety pravidlem, nebo výjimkou? A co jejich případná existence znamená pro možnosti života ve vesmíru?

Odkud k nám doletěly milisekundové a intenzivní rádiové záblesky?

Ruští vědci z Ústavu jaderného výzkumu v Moskvě a Novosibiřské státní university přicházejí s vysvětlením nesouladu kosmologických parametrů. Na vině má být nestabilita a rozpad temné hmoty.

Betelgeuse je nejen extrémně veliká, zářivá a bouřlivá hvězda, ale zřejmě také hvězdný kanibal. Vysvětlilo by to jeho neobvykle svižnou rotaci.

Struktura temné hmota v trpasličích spirálních galaxiích kopíruje rozložení viditelné hmoty. A zatím pro to nemáme rozumné vysvětlení.

Ozubená kolečka jsou již po celá staletí nedílnou součástí všech možných mechanismů od kapesních hodinek až po mnohatunové těžební stroje. Neobejde se bez nich prakticky žádný robot včetně těch kosmických.

ESA zjistila, proč její Schiaparelli skončil několik sáhů pod zemí. Americký satelit MRO hlásí z orbity náznak velkého množství zmrzlého ledu pod povrchem v oblasti Utopia Planitia. A vysloužilé vozítko Curiosity potěšilo novým interaktivním panoramatem.

Doposud nejjasnější rychlý rádiový záblesk FRB 150807 prozradil zajímavé informace o povaze kosmické pavučiny, které se rozpíná mezi vesmírnými prázdnotami.

Jaká je aktuální hitparáda Top7 vysvětlení podivného záření dnes již legendární hvězdy Tabby, čili hvězdy s megastrukturou?

Pokud jste nesehnali pořádnou dýni, můžete oslavit Halloween s nově objevenými fascinujícími hvězdami, které zřejmě vznikají splynutím těsných dvojhvězd.

Před pěti lety byli Saul Perlmutter, Brian Schmidt a Adam Riess oceněni nejvyšší cenou jakou jen vědec může obdržet. Jejich poznatky tvoří pilíř na němž stojí standardní model vesmíru. Závěry nobelistů nyní tým astrofyziků pod vedením Subira Sarkara z Oxfordu zpochybnil.

Astrofyziky trápí extrémní objekty, které se najednou úžasně rozzáří v rentgenové oblasti spektra, a za pouhou hodinu zase zhasnou, jako by se nic nedělo.

Společnost Orbital ATK zažívá v těchto dnech úspěšné období. Ještě předtím, než se jejich raketa Antares vrátila do služby se jim podařilo uzavřít důležitý kontakt. Ten se týká prvního exempláře zařízení, které zatím nemá v historii kosmonautiky obdoby. Jde o robotický servisní tahač, který by měl pomáhat především družicím na geostacionární dráze. Aktuální kontrakt byl uzavřen se společností International Launch Services, která zajišťuje zakázky zahraničních partnerů pro ruské nosiče. Premiérový zástupce nové technologie bude v roce 2018 sdílet místo na raketě Proton s komunikační družicí Eutelsat.

V neděli odpoledne našeho času došlo u Marsu k velmi důležitému momentu. Od mateřské sondy TGO (Trace Gas Orbiter) se oddělilo pouzdro EDM (Entry Descent Module) určené k přistání na povrchu Marsu. Krok to byl důležitý nejen z hlediska blížícího se přistání, ale i proto, že oddělením se z jednoho projektu se najednou staly dvě samostatné mise, přičemž každá má úplně jiné úkoly. V dnešním článku se podíváme jak na samotné oddělení, tak i na výhled do dalších dní.

Nejde o finálního bosse z retro gamesy, i když by taková hra jistě stála za to. S hvězdným systémem V Hydrae se vesmír zase jednou překonal. Jeden by se skoro bál, co Hubbleův teleskop najde příště?

Šéf SpaceX a kreativní vizionář Elon Musk hodlá poslat na Rudou planetu 1 milion kolonistů. Je to dostatečně šílený plán, aby se mohl povést?

Okolí černých děr obvykle považuje za bezútěšné. Výpočty fyziků ale ukazují, že by tam mohly existovat obyvatelné světy.

Záhadný výskyt ledového mraku jakoby z ničeho nic, přesvědčil vědce NASA o tom, že tvorbu mraků na Saturnově měsíci Titanu řídí jiný proces, než se dříve myslelo. Mohlo by jít o podobnost s procesem pozorovaným nad pozemskými póly.

O existenci tekuté vody na historickém Marsu dnes již nikdo nepochybuje. Pozůstatky vodních toků, jezer a usazené jíly dávají na tuto otázku vcelku jasnou odpověď. Ostatně vozítko Curiosity dokonce našlo důkazy o tom, že na povrchu Marsu byly podmínky vhodné pro vznik života. Otázkou zůstává, kdy voda definitivně zmizela? Obecně se soudilo, že před více jak třemi miliardami let došlo k definitivnímu vyschnutí vodních zdrojů. Nyní se však zdá, že v minulosti planeta minimálně ještě jednou roztála.

Porovnání modelů vesmírů s daty vesmírné observatoře Planck o reliktním záření dost jednoznačně ukázalo, že náš vesmír je na těch největších škálách ve všech směrech zhruba stejný.

Trpasličí galaxie Hercules si zašpásovala s Mléčnou dráhou a zaplatila za to. Z trpaslíka se stává hvězdný proud.

Podivuhodný případ mizejícího červeného veleobra N6946-BH1 je možná prvním pozorováním vznikající černé díry.

Po dvou letech soužití Rosetty s kometou je už sonda tak daleko od Slunce, že se jí přestává dostávat energie na provoz. Její osud by se měl naplnit poslední zářijový den, kdy má následovat svůj sestupný modul Philae a kdy se také uloží k odpočinku na povrch komety. Tehdy s ní ustane i veškerá komunikace. Data, která sonda posílala, se ale ještě nějaký čas vyhodnocovat budou. Dnes se zaměříme na výsledky rozboru těch nedávných, které přišly z analyzátoru COSIMA.

Dvě nestejně velké díry ve hvězdném proudu Palomar 5 mají prý na svědomí průniky dvou chuchvalců teplé temné hmoty, jakých možná obklopuje Mléčnou dráhu na desetitisíce.

Data z programu Hubble Frontier Fields napovídají, že temná hmota by nemusela být ani horká ani studená, nýbrž teplá (warm dark matter).

Sny generací snílků se vyplnily. Teď už nejde o to, jestli nějaké planety podobné Zemi existují, ale kdy se tam podíváme. Proxima b ale zřejmě moc pohostinná nebude.

Objekt 2011 KT19 Niku obíhá Slunce na téměř kolmé a retrográdní oběžné dráze, která je pro nás zatím nevysvětlitelná.

V Kupě galaxií ve Vlasech Bereniky mají temné ultrařídké galaxie. Jedna z nich je hmotou srovnatelná s Mléčnou dráhou.

Divoce rotující bílý trpaslík svými magnetickými urychluje elektrony k rychlosti světla a jejich záření sežehuje chladného červeného trpaslíka. Celý hvězdný systém pulzuje podobně jako neutronové hvězdy.

O tom, že je Mezinárodní vesmírná stanice nenahraditelnou vědeckou laboratoří, která nemá díky svým specifickým podmínkám konkurenci, není potřeba dlouze diskutovat. Na ISS už proběhlo mnoho experimentů z mnoha vědních oborů, ovšem věda má mnoho oborů a tak se stále ještě dočkáváme momentů, které nastávají poprvé.

Říct o systémech neutronových hvězd B1859+07 a B0919+06, že jsou extrémní, tak to opravdu nestačí. Jsou v nich velice husté objekty, které oběhnou neutronovou hvězdu za pár minut. Je to šílenost!

Detailní vědecká práce programu BOSS přinesla unikátní soubor dat o 1,2 milionech galaxií.

Podle nové studie je Velký odraz (Big Bounce) stále ve hře. Podle této představy náš vesmír neprošel singularitou, ale přepnul se z hroucení do rozpínání. Což je prý o něco více představitelné.

Mechanismus přímého zhroucení ohromného mračna vodíku a hélia ve velmi raném a horkém vesmíru by mohl vysvětlit záhadu, kde se vzaly supermasivní černé díry tak brzy po Velkém třesku.

Tvrdí to dvojice nových studií, podle nichž jsou Deimos s Phobosem poslední ze skupiny měsíců, které vznikly po srážce Marsu s třikrát menší protoplanetou.

Na základě zkušeností s blesky na Zemi a planetách Sluneční soustavy si vědci troufají odhadnout, jak se blýská na cizích planetách. Pekelný vulkanický svět Kepler-10b by mohlo bičovat 50 milionů až 1 bilion blesků za hodinu.

Máme už k dispozici docela slušné nástroje k prohledávání vesmíru. Můžeme s nimi hledat podezřelé jevy, za nimiž by mohla být technologicky vyspělá civilizace.

RobERt postupuje jako zkušený astronom, jenom je nesrovnatelně rychlejší. Neurální síť se už těší na záplavu dat z vesmírného dalekohledu Jamese Webba.