Francouzská kosmická agentura (CNES) a Německé středisko pro letectví a kosmonautiku (DLR) chtějí získat znalosti k znovupoužitelnému využití kosmických nosičů prostřednictvím jednostupňového raketového demonstrátoru. Ten by měl otestovat kritické technologie a ověřit, zda je podobný koncept rentabilní. Vyvíjený zkušební demonstrátor se nazývá Callisto. Testy mají začít v roce 2021.

Exploze AT2018cow přezářila celou galaxii CGCG 137-068. V řadě ohledů byla výjimečná a vědci se nemohou shodnout, co byla vlastně zač. Šlo o krknutí supermasivní černé díry, která sežrala bílého trpaslíka? Byla to netradiční supernova méně hmotné hvězdy? Anebo něco jiného?

Bohatá sklizeň evropské observatoře Gaia vydala další zajímavý objev. Její pozorování potvrzují, že bílí trpaslíci během své evoluce ve svém nitru krystalizují. Naše Slunce to čeká asi tak za 10 miliard let.

Interstellar možná nelhal. Astrofyzici počítají s tím, že by kosmická loď s odhodlanou posádkou mohla proletět dostatečně velkou rotující černou dírou. A nepromění se v nudli. Gravitační efekty singularity černých děr totiž s rostoucí velikostí černé díry v některých ohledech slábnou.

Detailní pozorování 16 trpasličích galaxií přineslo první přímý doklad existence jevu „ohřívání temné hmoty“. Dochází k tomu v důsledku intenzivní tvorby hvězd, která odfoukne z centra galaxie běžnou hmotu a oslabí tím gravitační působení mezi běžnou a temnou hmotou.

Není to zdaleka jisté a nebude to hned. Až se ale za 2 miliardy let srazí Mléčná dráha s Velkým Magellanovým mračnem, tak s pořádnou porcí smůly může Sluneční soustava skončit v temném a ponurém mezigalaktickém prostoru.

Strunové teorie v dnešní době nejsou právě na výsluní. Sympatické ale je, že to jejich zastánci nevzdávají. Bojuje za ně i tým Uppsalské univerzity, který navrhl nový model s vesmírem posazeným na bráně strunového mnohovesmíru, který by měl vysvětlit i temnou energii.

Eliptické galaxie jsou dnes ve vesmíru největší. Jak ale tito giganti vznikli? Jejich původ obestírá řada nezodpovězených otázek. Teleskop Subaru vystopoval jejich předchůdce ve vesmíru starém 12 miliard let.

Temná hmota stále uniká. Chytíme ji díky extrémní povaze a silným magnetickým polím pulsarů? Pokud temnou hmotu tvoří axiony, a pokud budeme mít štěstí, tak možná ano. Teď už jenom stačí nahodit radioteleskopy a pustit se do práce.

Když se tvoří superzemě z materiálu o velmi vysoké teplotě v blízkosti hvězdy, tak vznikne podivuhodný safírový/rubínový svět. Zatím známe tři vhodné kandidáty na takové exoplanety: HD219134 b, 55 Cancri e a WASP-47 e.

Kolem supermasivních černých děr mohou být korony plazmatu, který je rozžhavený na 1 miliardu stupňů Celsia. Nový výzkum do značné míry vyloučil, že by tyto korony byly zahřívány magnetickými poli v blízkosti černých děr. Tajemství trvá.

Čína realizovala další významný krok ve své cestě na Měsíc. Tentokrát nejde o opakování toho, co už v minulosti realizoval někdo jiný, ale o významný skok do neznáma. Pokusí se o vysazení modulu na odvrácené straně našeho nejbližšího vesmírného souseda a dokonce v blízkosti měsíčního pólu.

Představte si, že temná hmota a temné energie nejsou dvě různé věci. Možná to jsou jen projevy jedné substance, temného vesmírného fluida s pozoruhodnými vlastnostmi. Počítá s tím nová neortodoxní teorie o vesmíru jednoho fyzika z Oxfordu.

Americká planetární sonda po 480 milionech kilometrech úspěšně přistála na Marsu. Potvrdila kontakt, rozložení solárních panelů a NASA na svých stránkách zveřejňuje první fotografie.

Jistá hvězda ve vnitřní oblasti Mléčné dráhy zhasíná, jako by ji clonilo něco skutečně velikého a téměř neprůhledného. Sofistikovaná megastruktura mimozemských konstruktérů to nejspíš nebude, i tak je to ale pěkně libová záhada, která popostrčí astronomy k novým nápadům.

Simulace nizozemského týmu vychází z nejnovějších astrofyzikálních poznatků a přináší na zemský povrch jinak jen velmi obtížně dosažitelnou supermasivní černou díru. Pro běžné VR konzole zviditelňuje gravitační monstrum z nitra Mléčné dráhy, což ocení fanoušci vesmíru i kovaní vědci.

Egyptský bůh chaosu stvořil pekelnou dvojhvězdu Wolf-Rayetových hvězd. Jedna z nich brzy vybuchne jako extrémní supernova a mohla by odpálit monstrózní gama záblesk. Pokud se ve směru letu záblesku ocitne planeta se životem, tak jí budiž Velký třesk milosrdný.

Když se magnetické pole kroutí, tak se mohou jeho siločáry dotknout a odpálit magnetický zkrat. V magnetickém poli Země se to děje každý den. Během takového zkratu dochází k explozím, které jsou velice krátké, ale zároveň velmi intenzivní. Teď takovou událost pozorovala americká mise MMS.

Skrz vesmír kolem Sluneční soustavy plyne hvězdný proud S1. Pro fyziky je to hurikán velké příležitosti odhalit podstatu temné hmoty. Pokud mají pravdu ve svých předpokladech a proud S1 s sebou táhne spoustu chladné temné hmoty, tak by to třeba mohlo vyjít.

Obrovská trpasličí galaxie, to zní jako jasný oxymóron. Ale Vývěva 2 je skutečně unikátní. Tenhle přízrak se celou dobu skrýval v těsné blízkosti Mléčné dráhy. Je příliš velký na to, jak málo září a příliš temný na to, jak je velký.

Naše planeta obíhá obyčejnou hvězdu v zapadlém koutu vesmíru. Z větší dálky asi není na první pohled poznat, že na Zemi vzkvétá sebevědomá civilizace. Měli bychom na sebe upozorňovat blikajícími cedulemi se šipkou? Anebo je dobře, že nejsme tak nápadní?

Mezihvězdný návštěvník 'Oumuamua rozhodně nebyl typickým vesmírným balvanem. Možná představuje nový typ mezihvězdného materiálu. A není úplně vyloučené, že šlo o porouchanou nebo i funkční hvězdnou plachetnici.

Nový systém Spaceborne Computer od Hewlett-Packard Enterprise zlepší výpočetní komfort Mezinárodní vesmírné stanice i spojení mezi orbitou Země a pozemními operátory. Jestli se mini-superpočítač osvědčí, tak jeho následovníci budou fungovat v prostoru Marsu i jiných zajímavých objektů Sluneční soustavy.

V nitru modrých veleobrů by se měly rozpadat protony a neutrony na kaši, čili kvark-gluonové plazma. Díky tomu mohou tyto extrémní giganti explodovat jako supernovy a zanechat po sobě ve vesmíru hybridní hvězdu s náplní ze kvarkové hmoty.

Unikátní sluneční sonda je na cestě teprve necelé tři měsíce a už si připsala dva pozoruhodné rekordy. Přiblížila se k povrchu Slunce blíž, než kterákoliv dosavadní sonda. A dosáhla při tom rekordní heliocentrické rychlosti, která zůstávala nepokořená od roku 1976, kdy se rekordmanem stala západoněmecko-americká sonda Helios-B.

Síť radioteleskopů LOFAR získala významný skalp. Jde o nově objevený pulzar, který rotuje 15-tisíckrát pomaleji, než nejrychleji rotující známý pulzar. Tenhle pulzar je tak pomalý, že zpochybňuje dosavadní teorie o fungování pulzarů.

Nově objevený zárodek nadkupy galaxií v souhvězdí Sextantu nabízí unikátní pohled na počátek evoluce velkolepých struktur našeho vesmíru. Hyperion obsahuje hmotu asi jako milion miliard Sluncí.

Co když život nevznikl na Zemi, ani ve Sluneční soustavě? Co když přiletěl z jiného kouta v Mléčné dráze nebo dokonce z jiné galaxie? Podle nové studie je to teoreticky možné. Otázkou ale zůstává, k čemu nám je teorie panspermie vlastně dobrá.

Prvotní vesmír nejspíš nafoukla extrémně krátká a extrémně intenzivní kosmologická inflace. Anebo nenafoukla? Fyzici z Harvardu a centra CfA navrhují realistický postup, kterým by bylo možné vyvrátit alternativní teorie k inflaci.

Britští astronomové pozorovali krmení supermasivní černé díry aktivního galaktického jádra Seyfertovy galaxie PG1211+143, vzdálené přes 1 miliardu světelných let. Hmota do ní sviští rychlostí 100 tisíc kilometrů za sekundu, což je pořádná jízda.

Rychlé rádiové záblesky nepřestávají vědce dráždit. Tak na ně poslali to nejlepší, co v dnešní době máme – vytrénované umělé inteligence. V SETI Institutu s takovou inteligencí našli 72 nových rychlých rádiových záblesků z populárního zdroje FRB 121102.

Kometa na noční obloze není pro astronomy nijak výjimečným úkazem. Jen velmi málo z nich ale máme možnost vidět i my, kteří nejsme vyzbrojeni hvězdářskými dalekohledy. Do konce roku nám nebe nabízí dvě takové příležitosti, přičemž ta první je nanejvýš aktuální.

Šikovná rentgenová observatoř Chandra objevila nečekané množství černých děr a neutronových hvězd v blyštivých prstencích prstencových galaxií. Vznikly tam po srážkách galaxií, která vytvarovaly tyto prstence.

Galaxie COSMOS-AzTEC-1 je takový galaktický dinosaurus, ve kterém soustava radioteleskopů ALMA vystopovala pozoruhodné rozložení plynu do tří center intenzivní tvorby hvězd.

Když by se srazily gravitační vlny tak mocné, že by stlačovaly časoprostor o celé kilometry, tak by se okolní časoprostor mohl vcucnout do černé díry. Něco takového je ale zatím daleko za hranicemi možností nejvýkonnějších přístrojů dnešní doby.

Planetární vědci definitivně potvrdili, že v oblasti jižního i severního pólu Měsíce se nachází vodní led. Je tam na spoustě míst, kam nedopadá sluneční záření a kde teplota věčně zůstává velmi hluboko pod bodem mrazu.

Planety o něco větší a těžší než Země by mohly být vodními světy. Tvořené až z poloviny vodou, o čemž si na Zemi můžeme jenom nechat zdát. Ale Kevina Costnera tam nečekejte. Byl by z něj vařený humr.

Podle Rogera Penroseho žijeme ve vesmíru, který se věčně recykluje tak trochu jinými Velkými třesky, mezi nimž jsou nesmírně dlouhé intervaly. Prosadí nakonec svou kontroverzní teorii konformní cyklické kosmologie?

Bylo by fantastické udělat z Marsu druhou Zemi a důkladně ho osídlit. Problém je v tom, že na Mars nejspíš není dost oxidu uhličitého ani jiných skleníkových plynů, které by mohly zahřát promrzlou planetu.

Firewalloví skeptici tvrdí, že kolem černých děr nefungují všespalující ohnivé zdi. Podle nich jsou černé díry fuzzbally, bez klasického horizontu událostí.

Pozorování splynulé hvězdy CK Vulpeculae ze souhvězdí Lištičky přineslo pozoruhodný průlom. Jde o první detekovanou molekulu s nestabilním radioizotopem, kterou jsme objevili mimo Sluneční soustavu.

Co když Měsíc nebyl vždycky jenom suchou a mrtvou peckou? Jestli se nová studie neplete, tak by budoucí mise na Měsíci mohly odhalit stopy dávné vody i zajímavější věci.

NASA zveřejnila zajímavé popularizační video o dvou stranách jedné mince, kterou je v tomto případě zhroucený pozůstatek po supernově. Připojujeme další informace.

Již Albert Einstein se musel smířit s tím, že „jeho“ statický vesmír se rozpíná. Současní vědci se musí vypořádat se zjištěním, že se tak děje stále rychleji. Téměř 90 let si astronomové kladou otázku, jak rychle se kosmický prostor zvětšuje a dokonalejší přístroje jim umožňují najít i přesnější odpovědi. Pokud by k výpočtu míry současné vesmírné expanze vedla jediná cesta, měli bychom nyní jeden výsledek s malou přípustnou odchylkou. Jenže k výpočtu Hubbleovy konstanty vedou cesty dvě – jedna přes raný vesmír, druhá přes náš současný kosmický časoprostor. Zatím se nesetkaly u stejné hodnoty.

Rentgenová observatoř Chandra přispěla k prvnímu pozorování následků kolize protoplanet a jejich následného pozření mladičkou hvězdou RW Aurigae A

Americkým nákladním lodím trvá několik dní, než se dostanou k ISS. Robotický Progress se třemi tunami nákladu na palubě to včera zvládl za méně než čtyři hodiny.

Americký rentgenový teleskop NuSTAR odhalil nejzářivější, nejmasivnější a vůbec nejvíc sexy hvězdu do vzdálenosti 10 tisíc světelných let, čili (dvoj)hvězdu Eta Carinae, jako zdroj kosmického záření. Je to pořádná kosmická pecka.

Dávno zaniklá sonda Cassini opět vlétla do headlinů médií po celém světě. Její přístroje detekovaly velké organické molekuly, které pocházejí z hlubin pod ledovým příkrovem měsíce Enceladu. Jakpak tam asi vznikly?

Trochu podrobněji o tom, co může čekat civilizaci ve velmi vzdálené budoucnosti stále rychleji se rozpínajícího vesmíru.

Rozpínání vesmíru se nejspíše zrychluje kvůli temné energii. Pokud se to nezmění, tak se vesmír roztáhne natolik, že budoucí civilizace ztratí kontakt s okolním vesmírem. Jestli budou mít dost kuráže, tak se na to mohou připravit a udělat si zásobu hvězd na horší časy.